Objevily se nové vrchnosti, majitelé mocných soukromých společností, které získaly mezinárodní
charakter. Podívejte se, ony mají svou strategii, která spočívá nejprve v likvidaci konkurenčního
zdroje energie, jímž je uhlí, a likvidaci všech, kdo se zabývají ropou, ale nepatří k velkým, tedy
všech malých zprostředkovatelů, všech středně velkých i malých. A zároveň zabránit, vidíte, jak to
zachází daleko, nechtěli se jen zbavit veškeré konkurence, zmarnit naděje na úspěch všech, kdo
z této práce a této produkce žijí, země disponující zásobami uhlí zbavit možnosti budovat vlastní
produkci namísto dovozu ropy ze zahraničí; zároveň všemi způsoby brání jakékoli alternativní formě
získávání energie. Tyto velké ropné společnosti zabránily konzervativním vládám, které jim jdou
příliš na ruku, jakékoli modernizaci v oblasti energetiky. Dění ve Faulquemontu je tragickou
ilustrací celkového stavu situace, kdy se pod vlivem důležitých zájmů petrolejářů zastavila těžba,
uhlí přestože byla konkurenceschopná a množství vytěžené suroviny bylo srovnatelné s jinými
lokalitami. I kvalita tohoto uhlí umožňovala jakékoli průmyslové využití. I v tomto případě se
zavřelo, zavřelo se a spěchalo se.


(Ticho)


Ale věřte mi, kdyby vláda skutečně plnila úkoly, které má, tedy kdyby přistoupila na skutečnou a
obecnou debatu, a ne pouze o výplatách a životních a pracovních podmínkách. […] Zlepšování
pracovních a životních podmínek není nákladné, přesto je nyní v sázce samotné živobytí těchto
zaměstnanců. Proč vláda nehledala všechna možná řešení? Vzpomeňte si na stávky horníků za generála
de Gaulla, tehdy odborná komise umožnila odblokovat systémové řešení.


François Mitterrand (20. 11. 1974)