Sbírka úloh z ELEMENTÁRNÍ GEOMETRIE pro studium učitelství 1. stupně základní školy Leni Lvovská Jakub Novák Obsah Úvod 4 1 Historický vývoj a axiomatická stavba geometrie 5 2 Polohové vlastnosti bodů, přímek a rovin 7 3 Konvexní a nekonvexní množiny, úhel 10 4 Trojúhelník, čtyřúhelník, mnohoúhelník, kružnice 12 5 Vzdálenosti, měření velikosti úhlů, obsahy 17 6 Konstrukce rovinných útvarů 21 7 Shodnosti v rovině 25 8 Konstrukční úlohy využívající shodnosti 31 9 Geometrie v prostoru 33 Řešení úloh 36 Seznam převzatých obrázků 61 Literatura 62 2 Přehled užitých symbolů pojem základní množina, prostor body přímky roviny úsečka AB orientovaná úsečka AB polopřímka AB opačná polopřímka k polopřímce AB přímka AB polorovina ABC, resp. pM opačná polorovina k polorovině ABC, resp. p M rovina ABC bod A leží v útvaru U přímka a leží v rovině a útvary U\ a U2 nemají žádný společný bod mají společný jediný bod X mají společný vícebodový útvar V útvary U\ a U2 jsou shodné velikost úsečky AB střed úsečky AB osa úsečky AB grafický součet úseček AB a CD grafický rozdíl úseček AB a CD fc-násobek úsečky AB bod B leží mezi body A a, C trojúhelník ABC kružnice k se středem v bodě S a poloměrem r konvexní úhel AVC nekonvexní úhel AVC grafický součet úhlů AVB a CWD grafický rozdíl úhlů AVB a CWD fc-násobek úhlu AVB velikost (ne)konvexního úhlu AVB vzdálenost dvou útvarů U\ a U2 přímky p a. q jsou rovnoběžné přímky p a. q jsou kolmé osová souměrnost daná osou o středová souměrnost daná středem S otočení kolem bodu M o orientovaný úhel velikosti a posunutí o orientovanou úsečku AB zobrazení T zobrazí útvar U na U' složené zobrazení „T po Q" symbol Z A,B,C,... a,b,c, .. . a,/3,7,... AB AĚ ^AB ^AB oAB ^ABC, ^pM ^ABC, ^pM o ABC* AeU a d a ux n u2 = 0 u1nu2 = {x}, x e ux nu2 u1nu2 = v Ui=U2 \AB\ Sab oab AB + CD AB-CD k- AB B/iAC AABC k(S, r) > By /?«fc WiUixatty Philomath. 1 L C &J> OA'; Printed for J\btfip /rf.f,Glcbcn»al;cr, at the irt&jW and IhrfkUi in tlic ]}mttrty+ near Obrázek 1: Úvodní strana Euklidových Základů ze 17. století Cvičení 1.3. Jakou úlohu sehrál tzv. pátý Eukleidův postulát v historii matematiky? (Formulujte odpověď v několika větách.) Cvičení 1.4. Cim se zabývá tzv. syntetická nebo též elementární geometrie? Jmenujte alespoň další dva podobory geometrie a stručně uveďte, čím se zabývají. Cvičení 1.5. Přiřaďte ke jménům významných matematiků správně jejich charakteristiku spjatou s geometrií: 1. René Descartes (1596-1650), 2. Johann Carl Friedrich Gauss (1777-1855), 3. Georg Friedrich Bernhard Riemann (1826-1866), 4. David Hilbert (1862-1943). 5 a) Německý matematik a fyzik. Zabýval se zejména geometrií, matematickou analýzou, teorií čísel, astronomií, elektrostatikou, geodézií a optikou. Silně ovlivnil většinu z těchto oborů vědění. Stál také u zrodu neeukleidovské geometrie. b) Jeho spis La Geometrie bývá často považován za počátek analytické geometrie jako vědy. c) Německý matematik, který ve svém díle Základy geometrie vybudoval disciplínu v současnosti nazývanou eukleidovská geometrie, vytvořil tzv. Systém axiomů eukleidovské geometrie. d) Německý matematik, který zásadním způsobem přispěl k rozvoji matematické analýzy a diferenciální geometrie. Na jeho myšlenkách byla dále rozvinuta také algebraická geometrie či teorie komplexních ploch, které se staly základem diferenciální geometrie na varietách a topologie. Cvičení 1.6. Vysvětlete, co je to axiomatický pojem (někdy také primitivní pojem) a uveďte příklad takového pojmu v syntetické geometrii. Cvičení 1.7. Vysvětlete rozdíl mezi axiomem a matematickou větou. Uveďte příklad axiomu a matematické věty. Cvičení 1.8. Zapište symbolicky následující tvrzení: a) Každá rovina inciduje aspoň s jedním bodem. b) Každá přímka inciduje alespoň se dvěma různými body. c) Každé dva navzájem různé body incidují s jedinou přímkou. d) Existuje aspoň jedna čtveřice bodů, která neinciduje s žádnou rovinou. Cvičení 1.9. Zařaďte axiomy do správné kategorie dle Hilbertova systému: incidence (I), uspořádání (U), rovnobežnosti (R), spojitosti (S), shodnosti (Sh). a) Je-li dána přímka a bod, který na této přímce neleží, existuje v rovině určené touto dvojicí jediná přímka, která prochází zadaným bodem a nemá se zadanou přímkou žádný společný bod. b) Ze tří různých bodů na přímce leží nejvýše jeden mezi zbývajícími dvěma. c) Každými dvěma různými body prochází jediná přímka. d) Jestliže pro libovolné tři úsečky AB, CD a EF platí, že AB = CD a CD = EF, pak i AB ^ EF. e) Na každé přímce leží alespoň dva různé body. 6 2 Polohové vlastnosti bodů, přímek a rovin Cvičení 2.1. Vyšetřete všechny možné vzájemné polohy tří různých přímek ležících v jedné rovině. Polohy znázorněte náčrtkem a symbolicky je popište. Cvičení 2.2. Které geometrické útvary mohou vzniknout jako průnik dvou polopřímek, které jsou částí téže přímky? Znázorněte náčrtkem a popište. Cvičení 2.3. Narýsujte úsečku AB. Na přímce AB vyznačte bod C tak, aby bod A ležel mezi body C a B, dále bod D tak, aby B ležel mezi A a D, a bod P, který neleží na úsečce AB, ale leží na polopřímce AD. Cvičení 2.4. Narýsujte úsečku KL. Zvolte bod D mezi body KL, vyznačte bod R tak, aby bod K ležel mezi body R a L, bod S tak, aby L ležel mezi K aS, a bod T tak, aby bod S ležel mezi body L, T. Nyní rozhodněte, který z výroků je pravdivý: a) S E h-> K L b) ^RS H ^KL = K L c) 4Í?D n ST = 0 d) R E o K L Cvičení 2.5. Je dána přímka p a bod A, který na ní neleží. Zakreslete bod M, který náleží polorovině pA, bod P, který leží současně v obou polorovinách určených přímkou p, a bod N, který leží v opačné polorovině k polorovině pA. Cvičení 2.6. Jsou dány tři různé body A, B, C. a) Kolik úseček, polopřímek a přímek je určeno těmito body? Jak závisí tyto počty na poloze daných bodů? b) Které bodové množiny mohou být průnikem dvou z těchto úseček (polopřímek, přímek)? Znázorněte a proveďte diskuzi. Cvičení 2.7. Nechť bod R leží mezi body P, Q. Vyberte z polopřímek PR, PQ, RP, RQ, QR, QP dvojice, které: a) splývají, b) jsou opačné, c) jedna je částí druhé, d) jejich průnikem je úsečka. Cvičení 2.8. Určete, které útvary mohou vzniknout průnikem: a) úsečky a poloroviny, b) polopřímky a poloroviny, c) přímky a poloroviny, d) dvou polorovin. Předpokládejte, že všechny útvary leží v jediné rovině. Všechny případy znázorněte obrázkem a popište. 7 Cvičení 2.9. Kolik různých přímek je určeno n body, které leží v jedné rovině a žádné tři neleží na jedné přímce? Cvičení 2.10. V rovině je dáno n přímek, z nichž každé dvě se protínají a žádné tři neprocházejí týmž bodem. Kolik existuje průsečíků? Cvičení 2.11. Uvnitř jedné poloroviny určené přímkou p zvolte body A, B a uvnitř poloroviny opačné zvolte body C, D tak, aby přímky AB a CD byly s přímkou p různoběžné. Na přímce AB zvolte bod M, na přímce CD zvolte bod N. Jak je nutno zvolit body M, N, aby úsečka MN obsahovala bod přímky pl Cvičení 2.12. Sestrojte libovolné tři úsečky AB, CD a EF tak, aby platilo \AB\ > \CD\ > \EF\, a dále sestrojte libovolnou přímku p, která neprochází žádným z šesti zmíněných bodů. Přenášením úseček sestrojte na přímce p úsečku KL = CD + EF, úsečku M N = AB - CD a úsečku OP = 3 • EF. Najděte způsob, jak přenést úsečky bez použití kružítka (např. pro druháky nebo třeťáky). Cvičení 2.13. Sestrojte model kvádru ABCDEFGH (pomocí stavebnice GeoMag nebo pomocí špejlí a plastelíny, viz obrázek 2). Obrázek 2: Model kvádru postavený ze stavebnice Geomag a) Určete všechny přímky incidentní s hranami kvádru, které jsou s přímkou BC i. rovnoběžné, ii. různoběžné, iii. mimoběžné. b) Uveďte příklad trojice rovin, která tvoří svazek rovin, a zapište symbolicky průnik těchto tří rovin. 8 Cvičení 2.14. Sestrojte model pravidelného čtyřbokého jehlanu ABC DV (pomocí stavebnice GeoMag nebo pomocí špejlí a plastelíny, viz obrázek 3). Obrázek 3: Model jehlanu postavený ze stavebnice Geomag a) Určete všechny přímky určené body A, B, C, D, V, které jsou s přímkou BC i. rovnoběžné, ii. různoběžné, iii. mimoběžné. b) Uveďte příklad trojice rovin, která tvoří trs rovin, a zapište průnik těchto tří rovin. 9 3 Konvexní a nekonvexní množiny, úhel Cvičení 3.1. Jak poznáme, kdy je geometrický útvar konvexní a kdy nekonvexní? Roztřiďte geometrické útvary na konvexní a nekonvexní: úsečka, přímka, polorovina, kružnice, trojúhelník, čtyřúhelník, pětiúhelník, kruh s otvorem, krychle. Cvičení 3.2. Narýsujte libovolné (nikoliv navzájem opačné) různé polo-přímky S C a SD. Jednou barvou vyznačte konvexní úhel CSD a druhou nekonvexní úhel CSD. Vyznačte bod E G <$CSD a bod F G s^CSD. Dokážete vyznačit bod H, který je bodem úhlu <$CSD i úhlu s^CSDl Cvičení 3.3. Narýsujte <$ADB a vyznačte uvnitř něj bod H. Narýsujte ještě polopřímku DH. Zapište všechny takto vyznačené konvexní úhly. Cvičení 3.4. Narýsujte tři polopřímky se společným počátkem S. Na každé z polopřímek vyznačte jeden z bodů A, B, C. Obloučky vyznačte všechny takto narýsované úhly a zapište je. Cvičení 3.5. Uhloměrem narýsujte úhel ABC o velikosti 40° a úhel DEF o velikosti 160°. Sestrojte úhel <$ABC + l-(AB + BC + CA). Cvičení 4.11. Splývá-li těžnice trojúhelníka s jeho výškou, je tento trojúhelník rovnoramenný. Dokažte. Cvičení 4.12. Přímka o je osou úsečky AB. Bod X je libovolný vnitřní bod poloroviny oA. Dokažte, že platí AX < BX. Cvičení 4.13. Bod U je vnitřním bodem trojúhelníku ABC. Dokažte, že platí: \ \ \ \AB| = 65° a |AC| = 7cm. Cvičení 6.10. Sestrojte rovnoběžník ABCD, je-li dáno: \AC\ = 4 cm, \BD\ = 8 cm a výška na stranu AB rovnoběžníku má velikost 3cm. Cvičení 6.11. Sestrojte rovnoběžník PQRS, je-li zadáno \PR\ = 5 cm, \-šRPQ\ = 50° a vzdálenost rovnoběžných stran PQ a RS je rovna 4 cm. Cvičení 6.12. Sestrojte kosočtverec ABCD, je-li dáno \AC\ = 9 cm a velikost úhlu DAB je 30°. Cvičení 6.13. Sestrojte obdélník KLMN, je-li dáno \KL\ = 60 mm a velikost úhlu KSL je 120°, kde S je průsečík úhlopříček. Cvičení 6.14. Sestrojte lichoběžník ABCD se základnami AB a C-D, jsou-li dány velikosti všech jeho stran: \AB\ = 7cm, \BC\ = 3cm, \CD\ = 3cm, \AD\ = 4,5 cm. Cvičení 6.15. Sestrojte lichoběžník ABCD, kde AB || CD, je-li zadáno: \AC\ = 4cm, \BD\ = 10cm, \^DAB\ = 125° a |. Cvičení 9.12. Sestrojte řez pravidelného čtyřbokého jehlanu ABCDV rovinou KLM, kde a) K je střed hrany AB, L je střed hrany BC a M je střed hrany BV; b) K je střed hrany DV, L E CV a platí \VL\ = 3 • \LC\ a M je střed hrany BC; c) K je střed hrany AV, L E CV a platí \VL\ = 2 • \LC\ a M E BV a platí \VM\ =4 - \BM\. Cvičení 9.13. Sestrojte řez pravidelného šestibokého jehlanu ABCDEFV rovinou BFK, kde K je střed hrany EV. Cvičení 9.14. Sestrojte v průmětu krychle ABCDEFGH průsečnici rovin a) AFH a ACE; b) ASBFG a FHSbc'i c) SabCH a BESCG- Cvičení 9.15. Sestrojte v průmětu pravidelného čtyřbokého jehlanu ABCDV průsečnici rovin SAyKL a XYScv-, kde Cvičení 9.16. Sestrojte v průmětu krychle ABCDEFGH průsečík přímky DF s rovinou ACH. Úlohu vyřešte dvakrát, pro každý případ volte různé roviny procházející přímkou DF. Cvičení 9.17. Sestrojte v průmětu krychle ABCDEFGH průsečík přímky SAeSgh s rovinou AHSbf- Cvičení 9.18. Sestrojte v průmětu pravidelného čtyřbokého jehlanu ABCDV průsečík přímky KS^y s rovinou BCV, kde K je bod, který leží na polopřímce AB a platí \AK\ = | • \AB\. • K E BV, \VK\ =4 - \KB • X E AV, \XV\ = 3 • \XA\ • L E BC, \BL\ • Y E AB, \AY 2- \LC\, 2 • \YB\. 34 Cvičení 9.19. Sestrojte průnik přímky K L s krychlí ABCDEFGH, jestliže: a) K leží na polopřímce BA a platí \KB\ = | • |AB|, L leží na polopřímce HG a platí \LH\ = § • \HG\; b) Ä" leží na polopřímce C B a platí |-říC| = § • |-BC|, L leží na polopřímce a platí \LE\ = § • Cvičení 9.20. Sestrojte skutečnou velikost řezu krychle ABCDEFGH rovinou a) CSabSbf, b) ScgSaeSgh, c) AHSfg- Cvičení 9.21. Sestrojte sítě následujících těles: a) krychle s hranou délky 3 cm, b) kvádru s hranami délek 3 cm, 4 cm a 5 cm, c) pravidelného trojbokého hranolu s podstavnou hranou délky 3 cm s výškou 5 cm, d) pravidelného čtyřbokého jehlanu s podstavnou hranou délky 3 cm s výškou 5 cm, e) rotačního válce s poloměrem 2 cm a výškou 5 cm, f) rotačního kužele s poloměrem 2 cm a výškou 4 cm. Cvičení 9.22. Zvolme v průmětu krychle ABCDEFGH s hranou délky 3cm bod K na hraně DH takový, že \KD\ = 3 • \KH\. Spojte body B a, K nejkratší možnou lomenou čárou, jejíž dílčí úsečky leží ve stěnách ABFE, EFGH a CDHG. Cvičení 9.23. Kolik různých sítí krychle existuje? Za dvě různé sítě považujte ty, mezi kterými neexistuje shodnost. Cvičení 9.24. Sítě kterých těles jsou na obrázku 5 znázorněny? Všechna tři tělesa patří do skupiny „pravidelných" těles - jaké označení se pro tuto skupinu běžně používá a která další tělesa do ní řadíme? Obrázek 5: Sítě neznámých těles 35 Řešení úloh 1 Historický vývoj a axiomatická stavba geometrie 1.5 lb), 2a), 3d), 4c) 1.6 Axiomatický pojem je pojem bez definice, jeho chápání je intuitivní (např. bod). 1.7 Axiom je tvrzení, jehož platnost předpokládáme bez důkazu, platnost věty musíme dokázat. 1.8 a) Va G Z: BA G Z, A G a b) Vp G Z: BA, B G Z, A ŕ B, (A G p) A (B G p) c) y A, B G Z, A ^ B: Blp G Z, (A G p) A (5 G p) d) 3A, S, C, D G Z: Va G Z, (A <£ a) V (B <£ a) V (C £ a) V (D £ a) 1.9 a) R, b) U, c) I, d) Sh, e) I 2 Polohové vlastnosti bodů, přímek a rovin 2.1 Pro tři přímky a, b, c v jedné rovině nastávají tyto možnosti: a) všechny přímky jsou navzájem rovnoběžné anb=$Abnc=$AaDc=$ b) dvě přímky jsou rovnoběžné, třetí je s nimi různoběžná aDb = $ AaDc = {A} A B D c = {B} c) všechny tři přímky se protínají v jediném bodě a D b D c = {X} d) přímky jsou po dvou různoběžné a protínají se v navzájem různých bodech a n b = {K} Abnc = {L}AaDc = {M} 2.2 Pro trojici různých bodů A, B, C ležících na jedné přímce, kde BfiAC, platí: a) 1-4- BA n 1-4- BC = {-£>}, tj. průnikem je bod b) i—> AB n i—> C-B = AC, tj. průnikem je úsečka c) i—> Ai3 n i—> -BC = i—> BC, tj. průnikem je polopřímka 2.3 Na přímce AB jsou body v pořadí C, A, B, D, P, nebo C, A, B, P, D. 2.4 Na přímce K L jsou body v pořadí R, K, D, L, S, T. Pravdivé jsou výroky a) a d). 2.5 Bod P leží na přímce p, body M a N jsou v navzájem opačných polorovinách, kde A a M leží ve stejné polorovině. 2.6 a) Je potřeba rozlišit, zda tyto body leží ve stejné přímce, nebo nikoliv. Pokud ano, jsou jimi určeny tři úsečky, šest polopřímek a jedna přímka. Pokud ne, jsou jimi určeny tři úsečky, dvanáct polopřímek a tři přímky, b) Jestliže body leží v jedné přímce, může být průnikem dvou ze tří možných úseček bod, nebo úsečka, a průnikem dvou ze šesti možných polopřímek, bod, úsečka, nebo polopřímka. Jestliže body v jedné přímce neleží, může být průnikem dvou ze tří 36 možných úseček pouze bod. Totéž platí pro přímky. Průnikem dvou ze dvanácti možných polopřímek může být jako v minulém případě bod, úsečka, nebo polopřímka. 2.7 &) *-+PR = t-+PQ &t-+QR = t-+QP; b) polopřímky RP a RQ; c) h+RQ C i-+PQ, resp. ^ RQ c i-^PP, a ^ RP c ^QR, resp. ^RP c ^QP; d) průnikem je úsečka PQ: polopřímky PQ a QP, PR a QP, PC; a C;P, PP a QP; průnikem je úsečka PR: polopřímky PR a RP, PQ a RP; průnikem je úsečka QR: polopřímky QR a RQ, QP a RQ. 2.8 a) bod a úsečka; b) bod, úsečka a polopřímka; c) polopřímka a přímka; d) přímka, rovinný pás, úhel, polorovina. 2.9 Pro jeden bod úloha nemá smysl. Načrtněme si danou situaci pro nějaký konečný počet bodů: pro dva body bude přímka jedna, pro tři budou právě tři přímky, čtyři body určí šest přímek, pět bodů deset přímek atd. Nyní tedy můžeme provést následující úvahu: v n-tém kroku z každého bodu vedeme přímku do (n — 1) bodů, ale tímto způsobem je započítána každá přímka dvakrát. Výsledek je tedy HÍIL-Q. 2.10 Obdobnou úvahou jako v předchozí úloze dostáváme opět výsledek HÍI1_L). 2.11 Body M a N musí ležet v opačných polorovinách určených přímkou p. 2.12 Místo kružítka lze použít přenášení např. pomocí proužku papíru nebo špejle. 2.13 a) i. rovnoběžné: o AD, oBF, oPTG; ii. různoběžné: oAB, f>E6, o PC, f>CF; iii. mimoběžné o EH, o FG, o AH, o DG. b) Svazek rovin tvoří např. roviny o ABC, o ABE a o ABF: ^ABC n oABP n oABP = oAB. 2.14 a) i. rovnoběžné: oAD; ii. různoběžné: oAB, fíW, oCV, oCD; iii. mimoběžné o AV, o PV. b) Trs rovin tvoří např. roviny o ABC, o ABV a o BCV: ^ABC n o ABV n oPCV = {P}. 3 Konvexní a nekonvexní množiny, úhel 3.1 V konvexním útvaru leží s každými dvěma jeho body i celá úsečka určená těmito body. V nekonvexním útvaru najdeme dvojici bodů určujících úsečku, která celá uvnitř útvaru neleží. Konvexní: úsečka, přímka, polorovina, trojúhelník, krychle. Nekonvexní: kružnice, kruh s otvorem. 3.2 Bod B leží na některé z polopřímek SC nebo SD. 3.3 AB pro trojúhelník ABS, AS + CS > AC pro trojúhelník ACS, BS + CS > BC pro trojúhelník BCS. Sečtením pravých a levých stran uvedených nerovností dostáváme: 2 • AS + 2 • BS + 2 • CS > AB + BC + AC, z čehož plyne platnost dokazované nerovnosti. 4.11 Nechť v trojúhelníku ABC splývá těžnice tc s výškou vc. Označme patu kolmice P (viz obrázek 6 vlevo). Trojúhelníky APC a B PC jsou pak shodné dle věty sus, neboť u vrcholu P mají oba pravý úhel, P A = P B a stranu PC mají společnou. Odtud vyplývá shodnost stran AC a BC. 4.12 Označme průsečík přímky AX s přímkou o jako Y (viz obrázek 6 vpravo). Ze shodnosti trojúhelníků ASY a BSY (dle věty sus) vyplývá, že úsečky AY a BY jsou shodné. Protože AY = AX + XY, je úsečka BY také shodná se součtem AX + XY. Uvažme nyní trojúhelníkovou nerovnost v ABXY ve tvaru BY < BX+XY. Díky shodnosti úseček z minulého odstavce platí AX + < BX + XY, a proto také AX < BX, což bylo třeba ukázat. Obrázek 6: K řešení úloh 4.11 a 4.12 4.13 Dokážeme zde pouze první uvedenou nerovnost, neboť důkaz ostatních dvou je obdobný. Ze zadané polohy bodu U vyplývá, že | | \^UBA\. Z věty o součtu vnitřních úhlů v trojúhelnících AU B a ACB dále plyne rovnost \ \AD\ (strana AB je dle zadání nej delší), platí 43 \<$ADB\ > \ \CD\ (strana CD je nej-kratší), platí \<$CDB\ > \<$CBD\. Sečtením obou nerovností dostáváme | | | \AC\ > \BC\ > \BD\ > \AD\ > \CD\. Využijte tvrzení, že naproti kratší straně trojúhelníka leží vždy menší úhel. K porovnání dvou nejkratších úseček použijte trojúhelník ADC, kde Ce^BAa \BC\ = \BC'\. 5.6 a) 28°30'; b) 30°15'; c) 58°37'30"; d) 15°8'6". 5.7 a) ^7rrad; b) 27rrad; c) |7rrad; d) |7rrad; e) |7rrad; f) ^7]-rad. 5.8 a) 30°; b) 270°; c) 150°; d) 300°; e) 330°; f) lrad = 57°17/45//. 5.9 Do plného úhlu se vejde šest celých úhlů o velikosti lrad. 5.10 Přibližně 0,345 cm, přesně 20 cm. 5.11 a) b) 45 A B A B 5.12 Spusťme kolmice z bodu X na ramena V A a VB a paty kolmic označme po řadě P a Q. Chceme dokázat, že PX = QX. Pravoúhlé trojúhelníky PVX a QVX mají stejnou přeponu VX a rovněž jejich vnitřní úhly XVP a XVQ jsou shodné z definice osy úhlu. Pak ale musí být shodné i úhly VXP a VXQ, a proto jsou oba trojúhelníky shodné dle věty usu. Odtud plyne shodnost úseček PX a QX. 5.13 5*1 = 13,5 cm, 5*1 = 22,5 cm. Obsahy trojúhelníků se při volbě druhé úhlopříčky nezmění, protože základny i výška zůstává stejná. 5.14 \-$DAB\ = 38°, | Mp^; b) dvojice různých přímek mi,iri2 rovnoběžných s přímkou p, pro které platí d(p, mi) = d(p, m• ACBD, — středová souměrnost S (S b d) '■ AABD —> ACDB, — otočení TZ (B, -60°) : AABD ADBC, — otočení U (D, +60°) : AABD -> ABC D, — složené zobrazení OoT': AABD —> ADCB, kde Oje osová souměrnost podle osy CD a T je posunutí o orientovanou úsečku AD, — složené zobrazení OoT: AABD —> ABDC, kde Oje osová souměrnost podle osy BC a T je posunutí o orientovanou úsečku AB. 7.29 a) Os souměrnosti je šest (jsou to osy pravidelného šestiúhelníku, který by byl vnitřku mandaly opsán), c) Lze. 7.30 Zákaz vjedu všech vozidel v obou směrech: středově souměrná, nekonečně mnoho os souměrnosti. Dej přednost v jízdě: tři osy souměrnosti. Stůj, dej přednost v jízdě: bez os souměrnosti. Zákaz vjedu všech vozidel: středově souměrná, dvě osy souměrnosti. Hlavní pozemní komunikace: středově souměrná, čtyři osy souměrnosti. 7.31 a) Nechť má nějaké shodné zobrazení dva různé samodružné body A a B a zvolme libovolný bod C G o AB. Z definice shodného zobrazení platí pro jeho obraz C, že \ AC\ = \ AC'\ a \BC\ = \BC'\. Bod C tak musí ležet na kružnici k (A, \AC\), ale také na kružnici l (B, \BC\). Tyto dvě kružnice však mají pro A ^ B jediný společný bod, a to C. Proto C = C, jinými slovy, bod C je samodružný. Protože jsme bod C volili na přímce AB libovolně až na body A a B, je každý takový bod samodružný. b) Nechť má nějaké shodné zobrazení tři různé samodružné body A, B, C, které neleží na jedné přímce. Zvolme libovolný další bod D. Obdobnou úvahou jako v předchozím bodu docházíme k tomu, že obraz D' tohoto bodu musí ležet na kružnicích k (A, \AD\), l (B, \BD\) a m (C, |CD|). Zaměřme se nejdříve na společné body kružnice kal. Jedním z těchto bodů je jistě D, zároveň však nemohou být díky podmínce A ^ B totožné, mají tedy jeden nebo dva společné body. Pokud mají společný pouze bod D (což nastane, jestliže D G <-» AB), prochází tímto bodem i kružnice m a platí proto D' = D. Nechť mají kružnice k a l společné dva různé body. Aby i třetí kružnice m procházela oběma těmito body, musí její střed C nutně ležet na přímce AB, což ale není ze zadání možné. Proto je jediným společným 53 bodem všech tří kružnic jen bod D a opět tak platí D' = D. Protože byl bod D zvolen libovolně, je samodružný kterýkoliv bod. Uvažované shodné zobrazení je tak identita. 8 Konstrukční úlohy využívající shodnosti 8.1 Uvažte středovou souměrnost S(S), která zobrazí A ABC na AA'B'C. Bod X leží v průniku hranic obou trojúhelníků. V závislosti na poloze bodu S může mít úloha 1, 2 nebo 3 řešení (nepočítáno s opačným pojmenováním koncových bodů úsečky). 8.2 Uvažme obraz B'D' úhlopříčky BD v posunutí o orientovanou úsečku DC a konstrukci začněte trojúhelníkem AB'D' dle věty sss. 8.3 Uvažte otočení 1Z(K, +60°), které zobrazí stranu BC na úsečku B'C. Bod M leží v průniku B'C a CD. 8.4 Uvažte otočení 1Z(A, ±60°), která zobrazí přímku a na přímku a'. Bod S leží v průniku přímek a' a s. Úloha má v závislosti na poloze přímky s jedno nebo dvě řešení. 8.5 Uvažte libovolnou tětivu X'Y' kružnice k, která má požadovanou délku, na které leží bod A', kde \SA\ = \SA'\. Pak otočte tětivu X'Y' kolem bodu S o orientovaný úhel A'S A. Úloha má dvě řešení. 8.6 Hledanou množinou je obraz kružnice k ve středové souměrnosti se středem A. 8.7 Uvažte středovou souměrnost S(S), která zobrazí přímku p na přímku p'. Bod Y leží v průniku přímky p' a hranice čtverce ABCD. Úloha má v závislosti na poloze prvků 0, 1, nebo 2 řešení. 8.8 Uvažte posunutí T (^MN^j, které zobrazí přímku a na přímku a'. Bod B leží v průniku přímek a' a b. Úloha má 2 řešení (uvažte také posunutí o opačnou orientovanou úsečku). 8.9 Uvažte otočení 1Z(A, ±60°), která zobrazí kružnici k na k'. Bod C leží v průniku kružnic k! a l. Úloha má čtyři řešení. 8.10 Uvažte osovou souměrnost 0(p), které zobrazí kružnici k na k'. Bod Y leží v průniku kružnic k! a l. Úloha má v závislosti na poloze prvků 0, 1, nebo 2 řešení. 8.11 Uvažte otočení 1Z(A, ±90°), která zobrazí přímku a na přímku a'. Bod D leží v průniku přímek a' a b. Úloha má dvě řešení. 8.12 Uvažte osovou souměrnost 0(p), které zobrazí bod B na B'. Bod X je průsečík přímky p s úsečkou AB'. To, že je takto vzdálenost minimální, plyne z rovnosti \AX\ + \XB\ = \AX\ + |-X".B'| a z trojúhelníkové nerovnosti. 8.13 Označíme-li průsečíky obou kružnic X a Y, uvažte středovou souměrnost S(X), která zobrazí kružnici k na k'. Průsečík kružnic k' a l různý od bodu X je druhým bodem hledané přímky. Dalším řešením je přímka XY. 8.14 Označíme-li paty kolmic spuštěných z bodů S a O na přímku p jako P$ a Po, uvažte posunutí T (^PsPo^ji která zobrazí kružnici k na k'. Průsečíky kružnic k' a l určují hledanou přímku. 54 8.15 Uvažte osovou souměrnost 0(p), která zobrazí kružnici k na k'. Bod Y leží v průniku kružnice k' s hranicí trojúhelníku ABC. Úloha má v závislosti na poloze prvků až šest řešení. 8.16 Uvažte středovou souměrnost S(Q), která zobrazí kružnici k\ na k[. Bod T leží v průniku kružnic k[ a k2. 8.17 Uvažte posunutí T které zobrazí kružnici k na k'. Bod B leží v průniku kružnic k' a k. Úloha má dvě řešení. 8.18 Uvažte otočení 1Z(C, ±90°), která zobrazí přímku a na přímku a'. Bod B leží v průniku přímek a' a b. Úloha má dvě řešení. 8.19 Uvažte osovou souměrnost O (o), která zobrazí přímku a na a'. Bod B je pak průsečíkem přímek a' a b. 8.20 Uvažte libovolnou úsečku A'B' délky 6 cm, kde A' E a a B' E b, a na ní bod M' takový, že o MM' || a. Pak posuňte úsečku A'B' o orientovanou úsečku M'M. Úloha má dvě řešení. 8.21 Zobrazte bod M ve středové souměrnosti se středem S na bod M'. Hledaná strana čtverce CD pak leží na přímce M'N. 8.22 Uvažte otočení 1Z(A, ±90°), která zobrazí kružnici k\ na k[. Bod D je pak průsečíkem kružnic k[ a k2. Úloha má čtyři řešení. 8.23 Uvažte libovolný rovnostranný trojúhelník ABC, jehož vepsaná kružnice je kružnice k. Na některé z přímek určených jeho stranami zvolte bod M' tak, aby platilo jM'^ = 5 cm. Pak otočte trojúhelník ABC kolem bodu S o orientovaný úhel M'SM. Úloha má dvě řešení. 9 Geometrie v prostoru 9.1 pravý nadhled levý nadhled pravý podhled levý podhled 9.3 Konce tří noh stoličky vždy leží v rovině podlahy, neboť je geometricky tato rovina určena trojicí bodů na těchto koncích. V případě čtyřnohé stoličky však musí mít zbývající noha přesnou délku, aby bod na jejím konci ležel v rovině zadané konci tří ostatních noh. 9.4 a) o EH; b) oEB, ofiC; c) o E A, ^ED, ^EF, ^EG. 9.6 a), c) rovnoběžné; b) rovnoběžné (přímka v rovině leží); d) různoběžné. 9.7 a) Přímka KM je rovnoběžná s přímkou EG, neboť KM je střední příčka v AEFG. Proto je o KM \\ o EBG dle kritéria rovnobežnosti přímky a roviny. Z trojúhelníku EBF zase užitím vlastností středních příček dostáváme, že ^KL \\ ^EB, a proto ^KL \\ ^EBG. Z kritéria rovnobežnosti dvou rovin tak vyplývá dokazovaná poloha. 55 b) Přímka AC je rovnoběžná s přímkou EG, neboť čtyřúhelník ACGE je obdélník. Proto je o AC || o ELG dle kritéria rovnobežnosti přímky a roviny. Dále, protože || o SaeH (neboť jsou středově sou- měrné podle středu čtverce ADHE) a o SaeH || o CG (neboť jsou to protilehlé strany obdélníku), jsou rovnoběžné i přímky A./V a CG. Platí proto II ^ ELG a z kritéria rovnobežnosti dvou rovin vy- plývá dokazovaná poloha. a || 7 a $ P alt7 a lt ŕ* ajtl a lt a lt 7 "Učili "lt/? /3#7 /3#7 /? lt 7 7Jt/3 an/3n7 = 0 a n /3 n 7 = {P} an/3ri7 = p 56 57 58 9.20 a) Sestrojte rovnoramenný trojúhelník CSabSbf, jehož základna SabSbf Je ve standardním průmětu krychle ve skutečné velikosti a skutečná velikost ramene je např. velikostí úsečky ASbf- b) Sestrojte pravidelný šestiúhelník, jehož skutečná velikost strany je např. velikostí úsečky SaeSab- c) Sestrojte nejprve ve skutečné velikosti rovnoramenný trojúhelník AHX, kde X je průsečík přímek HSfg a ASbf (skutečná velikost ramene je dvojnásobkem velikosti úsečky ASbf)- Výsledný lichoběžník dostaneme z tohoto trojúhelníku sestrojením střední příčky rovnoběžné se základnou. 9.22 K řešení využijeme síť krychle, ve které se hledaná lomená čára zobrazí jako úsečka spojující body K a B (viz obrázek 7). Tato úsečka protíná hrany G H a EF v bodech X a Y, které následně přeneseme do průmětu - využijeme přitom skutečnosti, že vzdálenosti na hranách GH a EF se promítají ve skutečné velikosti, a tak můžeme přímo přenést např. úsečky GX a EY. 9.23 Existuje celkem 11 sítí krychle (viz obrázek 8). 9.24 Na obrázku 5 jsou sítě pravidelného čtyřstěnu, osmistěnu a dvanáctistěnu. Tato tři tělesa řadíme do skupiny tzv. platónských těles (viz obrázek 9), kam ještě zařazujeme krychli a pravidelný dvacetistěn. 59 60 Seznam převzatých obrázků • obrázek 1: Smithsonian Libraries. The Elements of Euclid. Dostupné online na https://library.si.edu/sites/default/files/media/ adoptable_books/adopt-euclidl685-2.jpg. Cit. 14.6.2023. • dopravní značky, cvičení 5.3 a 7.30: Dostupné online na https://www. bezpecnecesty.cz/cz/autoskola/dopravni-znacky. Cit. 5.9.2023. • gotická kružba, cvičení 6.24: LEMeZza. Dostupné online na https: //commons.wikimedia.org/wiki/File:Reuleaux_triangles_on_a_ window_of_Onze-Lieve-Vrouwekerk,_Bruges_2.jpg. Cit. 15.7.2023. 61 Literatura [1] FRANCOVÁ, Marta, LVOVSKÁ, Leni. Texty k základům elementární geometrie pro studium učitelství 1. stupně základní školy. Masarykova univerzita, Brno, 2014. [2] FRANCOVÁ, Marta, MATOUŠKOVÁ, Květoslava, VAŇUROVÁ, Milena. Texty k základům elementární geometrie pro studium učitelství 1. stupně základní školy. UJEP, Brno, 1985. [3] FRANCOVÁ, Marta, MATOUŠKOVÁ, Květoslava, VAŇUROVÁ, Milena. Sbírka úloh z elementární geometrie. Masarykova univerzita, Brno, 1996. [4] HRUBÝ Dag, CHODOROVÁ Marie. Sbírka úloh STEREOMETRIE. Cit. 8.8.2023. Dostupné online na https://kag.upol.cz/data/ upload/17/sbirka_uloh_stereometrie_140916(l).pdf. [5] MORAVCOVÁ Vlasta, HROMADOVÁ Jana. Sbírka úloh k základům planimetrie pro učitelské studium. MatfyzPress, Praha, 2023. [6] POMYKALOVÁ Eva. Matematika pro gymnázia. Planimetrie. Prometheus, Praha, 2008. 5. vydání. [7] POMYKALOVÁ Eva. Matematika pro gymnázia. Stereometrie. Prometheus, Praha, 2008. 4. vydání. [8] VOPENKA, Petr. Rozpravy s geometrií. Academia, Praha, 1989. [9] FU TRAING Wang, CHUAN-CHIH Hsiung. A Theorem on the Tan-gram. The American Mathematical Monthly, 49 (9): str. 596-599. DOI: 10.1080/00029890.1942.11991289 [10] POINCARE Henri. Analysis situs. Journal de ľEcole Polytechnique 1 (1895): str. 1-121. 62