Karl Jaspers: Otázka viny. Příspěvek k německé otázce. Praha: Mladá fronta 1991. Edice Váhy, sv. 3.
II. vydání. ISBN 80-204-0244-6.

a.              Život v masce – nevyhnutelný pro toho, kdo chtěl zůstat naživu – s sebou nesl
morální vinu. Lživé prohlašování loajality vůči hrozícím instancím, jako vůči gestapu, - projevy
jako hitlerovský pozdrav, účast na shromážděních a mnoho jiného, co vzbuzovalo zdání, že jsme s
nimi – kdo z nás se v Německu takto neprovinil?  Jen zapomnětlivec se v této otázce může klamat,
protože se klamat chce. Kamufláž patřila k základním rysům našeho života. Tíží naše morální
svědomí. 37

b.              Je rozdíl mezi aktivními a pasívními. Lidé politicky činní a uskutečňující politiku
strany, vedoucí a propagandisté, jsou vinni. Jestliže se nestali zločinci, mají přece vzhledem ke
své aktivitě určitelnou vinu.  Avšak každý z nás má vinu, pokud zůstal nečinný. Vina pasivity je
jiná. Bezmocnost omlouvá, neúčinná smrt se morálně nepožaduje. Už Platón pokládal za samozřejmé, že
je třeba skrýt se ve zlých dobách a beznadějných poměrech zůstat naživu. Ale pasivita ví, že je
morálně vinna každým selháním, které zanedbává povinnost chopit se jakékoli možné aktivity k
ochraně ohrožených, k ulehčení bezpráví, k odepírání zlu. V bezmocném podrobení zůstávalo vždy
volné pole pro aktivitu, která sice nebyla bez nebezpečí, ale při obezřelosti mohla být účinná.
Jednotlivec bude muset uznat, že promeškal-li úzkostlivě tuto příležitost, je morálně vinen.
Slepota vůči neštěstí druhých, tato chybějící fantazie srdce, a vnitřní nedotčenost viděným zlem,
toť morální vina. 42

c.              Morální vina, spočívající v tom, že jsme se vnějškově přizpůsobili souputnictví, je
v té či oné míře společná  nám mnohým. Kvůli životním možnostem, aby neztratili své postavení, aby
nezničili své šance, stávali se lidé členy strany a konali jiné činy nominální příslušnosti. Nikdo
pro to nenajde naprostou omluvu, zvláště připomeneme-li, že bylo mnoho Němců, kteří k takovému
přizpůsobení nepřikročili a vzali na sebe skutečně všechny nevýhody. 43

d.              Čím větší je citlivost k výčitkám, tím větší bývá bezohlednost, s níž je člověk s
to vyčítat druhým...ten, kdo se vyznává, chce dodat hodnoty, jak se chce před druhými vyznamenat.
Jeho vyznání viny má donutit i druhé k vyznání. V takovém vyznání je rys
agresivity. Moralismus jako projev vůle po moci živí jak popudlivost vůči výčitkám, tak i vyznání
vin, živí výčitky druhým i výčitky sobě a způsobuje, že jedno psychologicky přechází do druhého.
...vždycky prvním požadavkem vnitřně se zabývat sebou samým. Díky tomuto požadavku vyhasíná
citlivost k výčitkám i puzení vyznat se z viny. 75-6

e.              Pokud jde o jednání, znamená očista nejprve nápravu. Politicky to znamená splnit z
vnitřního souhlasu úkoly, které budou uvedeny do právní formy a jejichž splněním máme zčásti
obnovit to, co bylo zničeno v zemích napadených Hitlerovským Německem, a to i na vlastní ujmu. 85

f.               Ujasnit si svou vinu znamená zároveň ujasnit si svůj nový život  jeho možnosti. Z
tohoto ujasnění vyvěrá vážnost rozhodnutí. Očista je spíše vnitřní pochod, který není ničím, co lze
jednou provždy vyřídit, nýbrž neustávajícím procesem , v němž se člověk stává sebou samým. 86

g.              Očista je podmínkou naší politické svobody. Neboť  teprve z vědomí viny vyrůstá
vědomí solidarity a společné odpovědnosti, bez nichž není svoboda možná. 87