Jazyk a komunikace Sémiotika, znak Ostenze Úvod do studia ruštiny 1 A. Sokolova (Doubravová 2008, 11) ZNAK pří ZNAK ná ZNAK od ZNAK meta ZNAK „Nauka o významu a smyslu znaků se nazývá sémiotika“ (Doubravová 2008, 9). Přiřazování Giuseppe, Beppe, Pepa, Pepík Pojmenování Označování Ukazování Přiřazování má svá pravidla → kódy Kód se skládá ze znaků; znak je něco, co zastupuje něco jiného, tj. znak má svůj význam/obsah. Sémiotika – vědecká disciplína, která zkoumá vlastnosti znaků a znakových soustav (počínaje jednoduchými signálními soustavami, konče přirozenými a formalizovanými jazyky). Termín sémiotika zavedli Ch. S. Peirce a Ch. W. Morris (Hůrková, Vodáková 2017, online). Smešariki_Sémiotika (Смешарики_Семиотика). URL: https://www.youtube.com/watch?v=HKz1hRBXmr4 Diadická a triadická sémiotika (Doubravová 2008, 39-40). Aristoteles (4. st. př. n. l.): • označení (vztah mezi označovanou věcí a slovem, které ji označuje) • znak (vztah mezi pojmem a jeho slovním vyjádřením) Stoikové (4.-3. st. př. n. l.): • co je sdělováno • sám znak • objekt vně vědomí Struktura znaku dle Ch. S. Peircea (Čermák 2011, 26). Sémiotický trojúhelník – the semiotic triangle (Ogden, Richards 1923, 11). Ch. S. Peirce (1839–1914) navrhl následující klasifikaci znaků (Čermák 2011, 29): • ikona – znak založený na vztahu podobnosti (např. schémata, diagramy, obrázky, citoslovce typu hafhaf, bum); • index – znak založený na ukazování (např. kouř jako ukazování/index/znak ohně, gesta/mimika jako projev/index emocí, horečka jako index nemoci atd.); • symbol – znak založený na konvenčním/arbitrárním vztahu, znak přiřazený (např. dopravní značky, slova, státní vlajky). Komunikační model R. Jakobsona (Jakobson 1960; Nekula 2017, online). Jak probíhá komunikace (Barnet 1976, 73). Komunikace probíhá pomocí signálů a kódů (!!!) VYSÍLAČ --- KANÁL --- PŘÍJEMCE (NĚKDO) (MLUVÍ K NĚKOMU) (O NĚČEM) Porovnání Bühlerova a Jakobsonova modelu komunikace (Doubravová 2008, 22). Komunikativní situace a komunikativní akty se vyznačují mnohokomponentností (Barnet 1976): a) Šéf už je v kanceláři? V kanceláři už je šéf? – důraz na předmětné komponenty situace; b) Šéf už je tam? On už je v kanceláři? – odkaz na konkrétní situaci (on, tam); c) Šéf už je (+gesto)? Je už v kanceláři? – neverbální prostředky se vážou na konkrétní situaci. Výpověď je jednotka komunikační, výpověď (vyjádření) je to, co bylo vyřčeno/vysloveno; věta je jednotka gramatická, věta je výsledek derivace (odvozování), kdy se pomocí syntaktických pravidel slučují lexikální rysy a gramatické rysy a vytvářejí určitou strukturu, která něco vyjadřuje (Horálek 1976, online; Karlík 2017, online). • NO A?.. • ANÓÓÓ? • ÁNO, ÁNO ☺ • И?.. • ФИ! • ДА-А-А-А? • Příklad 1: Rozbij okno! Věta je rozkazovací (výzvová), protože její sloveso je v imperativu, a je tedy vybavena k tomu, aby jejím užitím někdo po někom něco žádal (Karlík 2017, online). • Příklad 2: Какая она красавица! (+intonace) Pomocí intonace můžeme měnit význam/obsah věty, tj. stejná sada/sestava gramatických a lexikálních prvků může vyjadřovat něco jiného. Komunikativní situace (schéma) dle F. Čermáka (Čermák 2011, 19): Někdo ŘÍKÁ něco někomu nějak s nějakým účinkem. Ve výuce cizích jazyků se hovoří o interkulturní komunikační kompetenci: Interkulturní komunikační kompetence (Kostková 2013, 34). „Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Jazyková výuka, jejímž cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních kompetencí, vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání“ (RVP ZV 2017, 16). Interkulturní komunikace. URL: https://cz.pinterest.com/pin/41447259054533231/. Mluvčí provádí kódování – převod myšlenky, informace do společného, oběma srozumitelného kódu, posluchač provádí dekódování. V komunikaci kódování/dekódování může být ovlivněno znalostmi a dovednostmi mluvčího/posluchače. Jazykové vtipy založené na špatném kódování/dekódování (komunikace v mateřském jazyce). URL: https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/12753/dzouky- tydne-co-je-komorni-hudebnik-a-jake-je-byt-stary.html Špatné kódování/dekódování v cizojazyčné komunikaci. URL: https://dnevnyk-uspeha.com/rabota-i-karera/kak-samostoyatelno-vyuchit-anglijskij.html Mezijazyková homonyma jako problém interkulturní komunikaci (Veselý česko-ruský slovníček). URL: https://funnybooks.cz/vesely_slovar_1_mini_cz.html Komunikace v RJ. URL: https://www.youtube.com/watch?v=DMGdIJ6dtF8 Další dvě videa jsou k dispozici ve studijních materiálech předmětu – Videa k tématům (Komunikace v AJ; Charu mamburu). Teorie ostenze URL: https://prirucka.ujc.cas.cz/ URL: https://www.korpus.cz/slovo-v- kostce/search/cs/ostentativn%C4%9B Ostenze je chápána jako ukazování, předvádění, demonstrování, prezentování, dávání něčeho najevo (např. v divadle), teorii ostenze (teorii ukazování) popsal prof. Ivo Osolsobě (Osolsobě 1967, Osolsobě 2002, Osolsobě 2007, Osolsobě 2017). Dle K. Horálka je ostenze zvláštní formou definice, např. ptáme se Co je to za věc? a ukazujeme na ni (tj. neodpovídáme definičním popisem, nýbrž na předmět/věc ukazujeme), podrobněji viz (Horálek 1973). Příklady z Českého národního korpusu (https://www.korpus.cz/): • Jean-Philippe si posune židli a ostentativně se k ostatním obrátí zády. • Abych otestoval, jaký je obecný názor, natahuju ostentativně krk a vrhám neadresné, leč podrážděné pohledy, jichž si konečně povšimnou ony dvě mohutné šedesátnice obtížené nákupy. • Dámy a pánové, ladies and gentlemen, mesdames et mesieurs, dnes se mezi námi vytvoří metaforicko metafyzický prostor, mezi námi panuje ostenze, stáváte se součástí imaginární reality. • Ale Mark ho dál ostentativně ignoroval. • U devatenáctiletého to považoval za něco ostentativního a neurčitě narušeného. https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2056446-nejlepsi-opticke-iluze-sveta-prepisuji-mozek-a- matou-smysly Iluzeskruhy.URL:https://youtu.be/qrr_zKtlEDM. Literatura • BARNET, V. Komunikativní situace a výpověď. In Spisy Univerzity J. E. Purkyně v Brně – Fakulta filozofická, 225. Otázky slovanské syntaxe, IV/I, 1976. S. 69–75. URL: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/121559/SpisyFF_225-1979-1_9.pdf?sequence=1. • BURCH, R. Charles Sanders Peirce. In The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Winter 2018 Edition), Edward N. Zalta (ed.). URL: https://plato.stanford.edu/archives/win2018/entries/peirce/. • ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda. Přehled a slovník. Vyd. 4, v Karolinu 2., doplněné. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. • DOUBRAVOVÁ, J. Sémiotika v teorii a praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008. • JAKOBSON, R. Linguistics and Poetics. 1960. URL: https://pure.mpg.de/rest/items/item_2350615/component/file_2350614/content. • HORÁLEK, K. K pojmu „ostenze“. In Slovo a slovesnost. Ročník 34 (1973), č. 1, s. 27–29. URL: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3929#_ftn1. • HORÁLEK, K. Věta a výpověď. In Slovo a slovesnost. Ročník 37 (1976), č. 2, s. 81–85. URL: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2368. • HŮRKOVÁ, J., VODÁKOVÁ, A. Sémiotika. In Sociologická encyklopedie. Zdeněk R. Nešpor (ed.), 2017. URL: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/S%C3%A9miotika. • KARLÍK, P. Věta X výpověď. In Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny, 2017. URL: https://www.czechency.org/slovnik/VĚTA × VÝPOVĚĎ. • KOSTKOVÁ, K. Interkulturní komunikační kompetence: klasifikace modelů. In ORBIS SCHOLAE. 7 (1), 2013. S. 29–47. ISSN 1802-4637 (print), 2336-3177 (online). URL: https://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp?include=AUC_clanek&id=4985&id=3581&casopis=1201&zalozka=0&predkl=0. • NEKULA, M. Komunikační model. In Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny, 2017. URL: https://www.czechency.org/slovnik/KOMUNIKAČNÍ MODEL. • OGDEN, C. K., RICHARDS, I. A. The Meaning of Meaning. New York, 1923. URL: http://s-f-walker.org.uk/pubsebooks/pdfs/ogden-richards-meaning-all.pdf. • OSOLSOBĚ, I. Ostenze jako mezní případ lidského sdělování a její význam pro umění. In Estetika 4, 1967, č. 1. S. 2–23. • OSOLSOBĚ, I. Ostenze, hra, jazyk. Sémiotické studie. Brno, 2002. • OSOLSOBĚ, I. Principia parodica: totiž Posbírané papíry převážně o divadle. 1. vyd. Ed. Jaroslav Etlík. Praha, 2007. S. 84–94. ISBN 978-80-7331-082-0. • OSOLSOBĚ, I. Ostenze. In Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny, 2017. URL: https://www.czechency.org/slovnik/OSTENZE. • Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). MŠMT, 2017. URL: http://www.msmt.cz/file/43792/.