17
1ÚVOD
1.1 co je morfologie?
Morfologie je nauka o vnitrní struktuře slov1. Trochu paradoxně je morfologie zároveň nejstarším, a přitom i jedním z nejmladších podoborů gramatiky. Nej-starším je proto, že podle toho, co víme, první jazykozpytci byli především mor-fologové. Nejranější dochované gramatické texty představují pečlivě utříděné seznamy tvarů sumerských slov, z nichž některé uvádíme v (1.1). Jsou dochovány na hliněných tabulkách ze starověké Mezopotámie a datují se z doby kolem r. 1600 př. n. 1.
(1.1) badu haduun bašidu bašiduun
,(on) odchází' .odcházím'
,(on) odchází k němu' .odcházím k němu'
ingen ingenen inšigen inšigenen
.odešel' .odešel jsem' .odešel k němu' .odešel jsem k němu' (jacobsen 1974: 53-4)
Sumerština byla tradičním psaným jazykem Mezopotámie, ale koncem druhého tisíciletí př. n. 1. se jí již neužívalo jako prostředku každodenní mluvené komunikace (v této funkci ji nahradil semitský jazyk akkadština), takže ji bylo nutné zaznamenat v mluvnických textech. Morfologie zaujímala také
1 Čtenář by si měl být vědom, že tato věta, ač zdánlivě nekomplikovaná, v sobě skrývá rozpor - neexistuje totiž definice,slova, o které by panovala shoda. Otázkami týkajícími se tohoto tématu se zabývá Kapitola 9, nicméně zde a ve většině knihy se budeme odvolávat na volné, intuitivní pojetí ,slova.
I     Ja T RED
8^4397854^^^4997
994
18
významné postavení ve spisech největšího gramatika starověku, Inda Pániniho (5. st. př. n. 1.), a stejně tak v řecké a římské gramatické tradici. Až do 19. století se západní jazykovědci často domnívali, že gramatika se zabývá primárně strukturou slova, a to možná proto, že klasické jazyky, řečtina a latina, se vyznačují poměrně bohatým tvaroslovím, které je pro mluvčí moderních evropských jazyků obtížné.
To je také důvod, proč byl samostatný termín morfologie vynalezen a rozšířil se teprve ve druhé polovině 19. století. Dříve nebylo žádného zvláštního termínu potřeba, protože pojem gramatika většinou evokoval význam struktura slova, tj. morfologii. V době, kdy se termín morfologie zavedl, existovaly už po staletí pojmy fonologie (pro zvukovou stavbu) a syntax (pro stavbu věty). V tomto smyslu je tak morfologie mladou disciplínou.
Naše počáteční definice morfologie jako nauky o vnitřní struktuře slov potřebuje upřesnit, protože slova mají vnitřní strukturu ve dvou velmi odlišných významech. Na jedné straně jsou utvořena řetězci zvuků (nebo gest ve znakovém jazyce), tzn. mají vnitřní fonologickou strukturu. Anglické slovo nuts se tak skládá ze čtyř zvuků (nebo, jak budeme říkat, fonologických segmentů) - [nAts]. Obecně fonologickým segmentům, jako jsou [n] a [t], nelze přiřadit konkrétní význam - mají čistě kontrastivní hodnotu (takže na příklad nuts je možné odlišit od ciits, guts, shuts, od nets, notes, nights atd.).
Nicméně formální variace ve tvaru slov často systematicky korelují se sémantickými změnami. Na příklad slova nuts, nights, necks, backs, taps (a další) nesdílejí jen fonologický segment (finální [s]), ale také sémantické komponenty: všechny označují množství entit téže třídy. A jestliže koncové [s] chybí (nut, night, neck, back, tap), odkazuje se systematicky jen na jednu takovou entitu. Naproti tomu slova bíitz, box, lapse na větší počet entit neodkazují a neexistují tu systematicky příbuzná slova *blit, *bok, *lap.2 Slova jako nuts budeme označovat jako,(morfologicky) komplexní slova'.
Při morfologické analýze bychom řekli, že finální [s] ve slově nuts vyjadřuje plurálový význam, vyskytuje-li se na konci tvaru substantiva. Ale finální [s] ve slově lapse žádný význam nemá a lapse postrádá morfologickou strukturu. O morfologické struktuře tak mluvíme, jestliže existuje skupina slov vykazující stejné částečné podobnosti ve formě i významu. Morfologii je pak možno vymezit způsobem, který uvádí Definice 1.
Definice 1:
Morfologie je nauka o systematické kovariaci formy a významu slov.
Důležitý je fakt, že k této kovariaci (tj. vzájemné vazbě) formy a významu dochází systematicky u skupiny slov. Existují-li pouze dvě slova s částečnými podobnostmi ve vztahu formy a významu, může jít o pouhou náhodu. Z toho
důvodu bychom ne spojitost se slovem < tak odpovídalo ,užíi tohoto druhu (nem všeobecná shoda, ž Morfologická odborněji - konst: konstitutentů: část budeme často odde smyslem morfológ: vit pravidla, která význam, které lze 1 fémy. Jiným příkla hope-!ess, re-write, re-writ-ing, hope-le jinak, jak ukazuje'.
Definice 2:
Morfologie je naul
Tato definice by také morfologie ,nauka o kombino Definice 2 se nehc o něco abstraktně;
Vedle hlavní] vistiky, se tohoto 1 jazykového systén španělské slovní s lingvistiky). Slovc syntax, fonologie í nauku o této obla: fáme, že čtenáři 1 systému, tak části Naše publik na samém začátk zřejmě také znak omezené znalosti výzkumu znakov vliv na náš pohlei
Hvězdičku (") užíváme k označení neexistujících nebo nemožných tvarů.
B$+..:.:.^^
19
:u, Inda Pániniho ici. Až do 19. sto-zabývá primárně a a latina, se vy-loderních evrop-
nalezen a rozšířil láštního termínu ruktura slova, tj. už po staletí poj-' tomto smyslu je
ruktuře slov povelmi odlišných o gest ve znako-slovo nuts se tak mentu) - [nAts]. iřadit konkrétní je možné odlišit
y korelují se sé-ks, taps (a další) cké komponen-é [s] chybí (nut, )vou entitu. Na-í a neexistují tu leme označovat
š nuts vyjadřuje Je finální [s] ve ukturu.Omor-^kazující stejné .0 vymezit způ-
lov.
my a významu 1 s částečnými áhodu. Z toho
důvodu bychom netvrdili, že slovo hear je morfologicky strukturované a že má spojitost se slovem ear. Lze si představit, že h by mohlo znamenat ,užíť, a h-ear by tak odpovídalo .užívat ucho', tedy ,slyšeť. Nicméně existuje pouze jediný pár slov tohoto druhu (nemáme *heye pro ,užít oko', *helbow pro ,užít loket' atd.) a panuje všeobecná shoda, že v tomto případě jde o podobnost náhodnou.
Morfologická analýza spočívá typicky v rozpoznání částí slov, či - řečeno odborněji - konstituentů slov. Můžeme říci, že slovo nuts se skládá ze dvou konstitutentů: části nut a části s. Ve shodě s rozšířenou typografickou konvencí budeme často oddělovat konstituenty slov spojovníkem: nut-s. Často se říká, že smyslem morfologické analýzy je primárně rozložit slova na jejich části a stanovit pravidla, která určují souvýskyt těchto částí. Nejmenší konstituenty nesoucí význam, které lze vyčlenit, se nazývají morfémy. Ve slově nut-s jsou -s i nut morfémy. Jiným příkladem slov, která se skládají ze dvou morfému, jsou break-ing, hope-less, re-write, cheese-board. Příkladem slov tvořených třemi morfémy jsou re-writ-ing, hope-less-ness, ear-plug-s atd. Morfologii je tak možné definovat ještě jinak, jak ukazuje Definice 2.
Definice 2:
Morfologie je nauka o kombinování morfému, kterým vznikají slova.
Tato definice vypadá jednodušeji a je konkrétnější než Definice 1. Podle ní by také morfologie byla velmi podobná syntaxi, která je obvykle definována jako ,nauka o kombinování slov, kterým vznikají věty'. Nicméně později uvidíme, že Definice 2 se nehodí na všechny případy, takže bychom se měli raději přidržet o něco abstraktnější Definice 1 (viz zejména Kapitoly 3 a 4).
Vedle hlavního významu, podle kterého morfologie označuje podobor lingvistiky, se tohoto označení také často užívá v příbuzném významu o jedné části jazykového systému. Můžeme pak mluvit o .morfologii španělštiny' (ve významu španělské slovní struktury) nebo o .morfologii v 80. letech' (ve významu podobor lingvistiky). Slovo morfologie má tento dvojí význam podobně jako jiné termíny, syntax, fonologie a gramatika, které mohou označovat buď oblast jazyka, nebo nauku o této oblasti jazyka. Tato kniha je o morfologii v obou významech. Doufáme, že čtenáři pomůže pochopit morfologii jak ve významu části jazykového systému, tak části lingvistiky.
Naše publikace má ale jedno důležité omezení, které bychom měli zmínit na samém začátku: zabývá se pouze mluvenými jazyky. Morfologii mají samozřejmě také znakové jazyky a jediným důvodem, proč zde byly opomenuty, jsou omezené znalosti autorů v tomto ohledu. Vzhledem k neustále se rozšiřujícímu výzkumu znakových jazyků lze očekávat, že vznikající studie budou mít zásadní vliv na náš pohled na morfologii a na strukturu jazyka obecně.
20
1.2 morfologie v různých jazycích
Morfologie není ve všech (mluvených) jazycích stejně důležitá. To, co je v jednom jazyce vyjádřeno morfologicky, může být v jiném jazyce vyjádřeno samostatným slovem nebo obsaženo jen implicitně. Například angličtina vyjadřuje množné číslo podstatných jmen prostřednictvím morfologie (nut/nuts, night/nights atd.), zatímco africký jazyk yoruba užívá k vyjádření téhož významu samostatného slova. Yorubské gkúnrin znamená ,(ten) muž' a jeho plurálový význam může být vyjádřen pomocí slova äwgn gkúnrin: ,ti muži'. Ale v mnoha případech, kdy se odkazuje na několik referentů, se tohoto slova neužívá a množné číslo se jednoduše vyjadřuje implicitně.
Zcela obecně můžeme říci, že angličtina využívá morfologie ve větší míře než jazyk yoruba. Existuje ale mnoho jazyků, které využívají morfologie ještě více než angličtina. Například sumerština, jak jsme viděli v ukázce 1.1, užívá morfologie k tomu, aby rozlišila mezi ,on šel' a ,já jsem šel' a mezi ,on šel' a ,on šel k němu', tj. v případech, kdy angličtina musí užít oddělená slova. V klasické řečtině existuje duálová forma, která odkazuje na dvě položky, např. adelphô ,dva bratři'. V angličtině se k vyjádření tohoto tvaru může užít samostatného slova ,two', ale je také možné jednoduše užít množného tvaru a přesný počet položek vyjádřit implicitně.
Aby lingvisté vyjádřili, v jaké míře jazyk morfologie využívá, používají někdy termíny analytický a syntetický. Jazyky jako yoruba, vietnamština nebo angličtina, v nichž morfologie hraje relativně skrovnou roli, se nazývají analytické. Podívejme se na tyto příklady vět?:
(1.2) yoruba
Nwon   ó maa        gbá pónún        méwá lósogsé.
Oni     fut       prog       dostávat     libra deset týdně
,Budou dostávat 10 liber týdně.'
(Rowlands 1969:93)
(1.3) vietnamština
Hai dú.a     bo?      nhau lá    tai     gia-áinh thäng chông.
dva jedinec opustit jeden druhý být kvůli rodina muž manžel .Rozvedli se kvůli jeho rodině.'
(Nguyen 1997: 223)
3 Pro každou příkladovou včtu z neznámého jazyka uvádíme nej en idiomatický překlad, ale také pře -klad doslovný (morfém po morfému). Klíč ke zkratkám se nachází na str. 15 a další notační zvyklosti jsou vysvětleny v dodatku ke Kapitole 2.
1 ÚVOD 21
Když nějaký jazyk prakticky žádnou morfologii nemá a vykazuje tak extrémní míru analytičnosti, říkáme mu také jazyk izolující či izolační. Yoruba a vietnamština, ale nikoli už angličtina, se obvykle charakterizují jako jazyky izolační. Naopak jazyky jako sumerština, svahilština nebo lezginština, ve kterých morfologie hraje podstatnější roli, se nazývají syntetické. Podívejme se opět na příklady dvou vět:
(1.4) svahilština
Ndovu   wa-wili   wa-ki-song-ana zi-umia-zo        ni nyika.
sloni PL-dva 3PL-suBORD-prát se-RECP 3SG-zranit-rel je tráva ,Když se dva sloni perou, odnese to tráva/
(Ashton 1947:114)
(1.5) lezginština
Marf-adi   wiči-n       qalin     sťal-ra-ldi       qaw gata-zwa-j. déšť-ERG   sebe-GEN   hustý    kapka-PL-ms   střecha bušit-iMPF-PST ,Déšť bušil do střechy hustými kapkami.'
(Haspelmath 1993:140)
Pokud má jazyk mimořádně bohatou morfologii a k tomu množství složených slov, říká se mu polysyntetický. Příkladem je západní grónštinal
(1.6.) západní grónština
Paasi-nngil-luinnar-para ilaa-juma-sutit. chapat-ne-zcela-1sg.SBj.3sG.OBj.iND přijít-chtít-2sg.PTCP ,Vůbec jsem nechápal, že jsi chtěl přijít.'
(Fortescue 1984:36)
Třídění na analytické a (poly)syntetické jazyky není dělením do dvou nebo tří skupin, ale tvoří kontinuum od nejradikálněji izolujících jazyků až po nejvíce polysyntetické jazyky. Pozici jazyka na této škále můžeme určit tak, že vypočítáme míru jeho syntetičnosti, tzn. poměr daný počtem morfému na jedno slovo v náhodném vzorku textu v tomto jazyce. Tabulka 1.1 udává míru syntetičnosti u několika vybraných jazyků.
4 Lingvisté užívají i jinou definici pojmu polysyntetický, podle níž je jazyk polysyntetický, jestliže jednotlivá slova daného jazyka typicky odpovídají víceslovným větám v jiných jazycích. Tento termín zde ale v tomto smyslu užívat nebudeme, nicméné pro zajímavost by se svahilština podle této definice řadila mezi polysyntetické jazyky.
22
Tabulka 1.1 Míra syntetičnosti u některých jazyků
Jazyk
Poměr počtu morfému na jedno slovo
západní grónština sanskrt
3.72
2.59
svahilština stará angličtina
2.55
2.12
lezginština
1.93
nemčina
moderní angličtina vietnamština
1.92 1.68
1.06
Zdroj: podle Greenberga (1959), s výjimkou lezginštiny
Ačkoli angličtina využívá morfologie v mnohem větší míře než izolující jazyky jako yoruba a vietnamština, využívá ji přesto daleko méně než řada jiných jazyků. Z toho důvodu bude v této publikaci nezbytné odkazovat velmi často na jiné jazyky než angličtinu.
1.3 cile morfologického výzkumu
Morfologický výzkum má za cíl popsat a vyložit morfologické systémy lidských jazyků. Bude přitom užitečné rozlišit čtyři specifičtější, dílčí cíle této snahy: elegantní popis, kognitivně realistický popis, mimosystémový výklad a restriktivní architekturu popisu.
(i) Elegantní popis. Všichni lingvisté se shodují v tom, že morfologické systémy (stejně jako jiné jazykové systémy) by měly být popsány elegantním a intuitivně uspokojivým způsobem. Morfologické popisy by tak měly obsahovat pravidlo stanovující, že anglická substantiva tvoří plurál přidáním -s, a naopak by neměly jenom vyjmenovávat plurálové formy každého substantiva ve :"     .. ibbot, abbots; aiňlity, abilities; abyss, abysses; accent, accenls; ...). V počítačovém programu, který simuluje lidský jazyk, může být de facto praktič-rhýlit se k vyjmenovávání, ale lingvistům by to nepřipadalo elegantní, kritériem elegance je obecnost. Vědecké popisy by samozřejmě měly ... - ť.izaci v datech a neměly by pouze vyjmenovávat všechna známa • ••: "c-nomže generalizace je možno formulovat různými způsoby afiagnse se v názoru na to, co představuje nejelegantnější popis, často neshod-
B$D
edno slovo
re než izolující ja-tě než řada jiných mt velmi často na
systémy lidských e této snahy: ele-Iad a restriktivní
že morfologické :ány elegantním ak měly obsaho-řidáním -s, a na-o substantiva ve ccents;...). V po-e facto praktič-idalo elegantní, mozřejmě měly všechna známá iznými způsoby s, často neshod-
23
nou. Je proto užitečné mít další objektivní kritérium, které vychází ze znalosti mluvčích o jejich jazyce.
(ii) Kognitivně realistický popis. Většina lingvistů by řekla, že jejich popisy by měly být nejen elegantní a obecné, ale že by měly být také kognitivně realistické. Jinými slovy měly by vyjadřovat táž zobecnění o gramatických systémech, k nimž kognitivní aparát mluvčích podvědomě dospěl. Víme, že znalost angličtiny u jejích mluvčích nespočívá jenom v seznamech singulárů a plurálů, ale obsahuje i obecné pravidlo typu .přidej -s k singulárové formě, aby vzniklo plurálové substantivum'. Jinak by mluvčí nebyli schopni utvořit množné číslo podstatných jmen, s kterými se nikdy předtím nesetkali. Oni ale tuto schopnost mají: řeknete-li anglickému mluvčímu, že určitý hudební nástroj se nazývá dudlík, ví, že množné číslo je (nebo může být) duduks. Hloupý počítačový program, který obsahuje pouze seznamy singulárů a plurálů, by zde žalostně selhal. Kognitivně realistický popis představuje samozřejmě mnohem ambicióznější cíl než jen elegantní popis a ve skutečnosti bychom museli být schopni se podívat lidem do hlavy, abychom plně porozuměli kognitivnímu aparátu. Lingvisté někdy navržené popisy odmítají, protože se jeví kognitivně nepravděpodobné, a někdy spolupracují s psychology a neurology a berou v potaz i výsledky jejich výzkumů.
(iii) Mimosysternový výklad. Jakmile lingvisté dospějí k uspokojivému popisu morfologických systémů, začnou si klást ještě ambicióznější otázku: proč mají tyto systémy právě takovou podobu, jakou mají? Jinými slovy, hledají vysvětlení. Musíme být ale opatrní: většina faktů týkajících se jazykových systémů je výsledkem historické shody okolností a jako taková nemá vysvětlení. Na plurálovém -s v angličtině není nic logicky nezbytného: maďarské plurály se tvoří přidáním íc, švédské plurály přidáním -r, hebrejské plurály vznikají pomoci -řm nebo -ot atd. Běžný způsob, jakým můžeme v lingvistice hledat vysvětlení, spočívá vtom, že analyzujeme univerzální rysy lidského jazyka, tj. rysy společné všem jazykům, jelikož je u nich větší pravděpodobnost, že představují fakta, která si vyžadují vysvětlení na hlubší rovině. Jako první krok pak musíme zjistit, které morfologické systémy jsou univerzální. Plurálová koncovka -s zjevně univerzální není, a jak jsme viděli v předchozí sekci, univerzální není dokonce ani morfologické vyjádření množného čísla - příkladem jazyka, který nemá morfologické množné číslo, je yoruba. Takže ani skutečnost, že angličtina tvoří množné číslo, není nic víc než historická náhoda. Přesto je na plurálech něco, co náhodné není: substantiva, která označují osoby, obecně tvoří množné číslo pravděpodobněji než podstatná jména označující věci. Například v mayském jazyce tsutujil mají pravidelné morfologické plurálové tvary pouze lidská substantiva (Dayley 1985: 139). Můžeme proto formulovat univerzální konstatování v (1.7).
(1.7) Univerzální konstatování: Jestliže má jazyk nějaké morfologické plurálové tvary substantiv, pak to budou plurály substantiv označujících osoby.
(Corbett 2000: kap. 3)
2 4
Vzhledem k formulaci .jestliže,... pak' platí toto konstatování také pro jazyky, jako je angličtina (v níž většina substantiv má množné číslo) a yoruba (kde substantiva morfologický plurál nemají). A protože to (zjevně) platí pro všechny jazyky, nejde se vší pravděpodobností o historickou náhodu, ale odráží to něco hlubšího, všeobecnou vlastnost lidského jazyka, kterou lze možná vysvětlit na základě mimosystémových úvah. Bylo by kupříkladu možné formulovat hypotézu, že tvrzení (1.7) platí z toho důvodu, že u substantiv označujících osoby hraje jejich počet větší roli než u podstatných jmen, které označují věci. Plurály substantiv označujících osoby jsou z toho důvodu užitečnější a jejich výskyt v jazycích na celém světě bude proto pravděpodobnější. Toto vysvětlení (ať už má jakoukoli hodnotu) je příkladem mimosystémového vysvětlení v tom smyslu, že odkazuje na skutečnosti, které operují mimo jazykový systém: užitečnost rozdílů v čísle v řeči.
(iv) Restriktivní architektura popisu. Řada lingvistů spatřuje důležitý cíl výzkumu gramatiky ve formulaci určitých obecných konstrukčních principů, ze kterých gramatické systémy vycházejí a které, jak se zdá, všechny jazyky dodržují. Jinými slovy, lingvisté se snaží sestavit architekturu popisu (nazývanou také gramatická teorie), kterou se musejí všechny popisy konkrétních jazyků řídit. Například se přišlo na to, že pravidla, podle nichž jsou konstituen-ty přesouvány na začátek věty (tzv. fronting), mohou mít vliv na konstituenty syntaktické (jako jsou celá slova nebo fráze), ale nikoli na konstituenty morfologické (t.j. morfémy, které jsou součástí delších slov). Z toho důvodu je příklad (1.8b) možnou větou (lze ji odvodit ze struktury, jako je (1.8a)), ale struktura v příkladu (1.9b) možná není (nelze ji odvodit z věty (1.9a)). (Dolní vodorovná
čára_označuje pozici, kde by stálo tázací slovo what, kdyby nebylo předsunuto
na začátek.)
(1.8) a. We canbuy cheese. b. What can webuy _?
(1.9) a. We canbuy a cheeseboard.
b. *What can we buy a _ -board?
Tato restrikce v předsouvání (která, jak se zdá, platí pro všechny jazyky, jež takovéto pravidlo o .fronting' užívají) se automaticky uplatňuje všude tam, kde jsou pravidla o předsouvání (jako je pravidlo o předsouvání zájmena what) a pravidla o kombinování morfémů (jako je pravidlo o kompozici, na jehož základě vzniká sloučenina cheeseboard z cheese a board) od sebe v deskriptívni architektuře oddělena. Možnou architekturu gramatiky ukazuje Obrázek 1.1, v němž rámečky kolem gramatických komponent ,syntaxe', .morfologie' a .fonologie' symbolizují oddělenost každé z nich.
E55555575555555555
1 ÚVOD 25
		morfologie - pravidla pro		syntax - vytýkací pravidla		fonologie - pravidla		
významy	—						—►	zvuk
		kombinace		- pravidla pro		výslovnosti		
		morfému		kombinace slov				
Obrázek 1.1
Tato architektura je restriktivní v tom, že automaticky znemožňuje některé logicky možné interakce pravidel (viz sekce 9.4 s podrobnější diskusí). Mnoho lingvistů se domnívá, že architektura gramatiky je nám vrozená - je stejná pro všechny jazyky, protože je lidskému druhu geneticky daná. Vrozená část gramatických znalostí mluvčích se označuje také jako Univerzální gramatika. Pro tyto lingvisty je jedním z cílů morfologického výzkumu objevit principy vrozené Univerzální gramatiky, které jsou relevantní pro strukturu slova.
Cíle (iii) a (iv) jsou si podobné v tom, že oba kladou hlubší teoretické otázky a oba se výlučně dotýkají univerzálních aspektů morfologie. A oba jsou zároveň ambicióznější než cíle (i) a (ii) v tom, že v té či oné podobě zahrnují explanaci, vysvětlení. Je možné si klást otázky jako ,Proč nemohou být konstituenty slov předsouvány na začátek věty?' a odpovídat na ně z hlediska Univerzální gramatiky poukazem na hypotézu o vrozené architektuře gramatiky (.Protože pravidla předsouvání jsou součástí syntaktické komponenty a kombinace morfémů jsou součástí morfologie a syntax a morfologie jsou oddělené komponenty'). Nicméně vysvětlení tohoto typu vycházejí striktně vzato z jazykového systému, zatímco vysvětlení, o kterých jsme mluvili předtím, jsou ještě obecnější v tom, že propojují univerzální vlastnosti gramatiky s obecnými fakty o lidských bytostech, které se nacházejí mimo gramatický systém.
O sociologii vědy zvláštním způsobem cosi vypovídá skutečnost, že v současné době, jak se zdá, se většina lingvistů zabývá buď mímosystémovým výkladem, nebo formulováním architektury gramatického popisu, ale nikoli oběma cíli současně. V soudobém teoretickém morfologickém výzkumu tak převládají dvě primární orientace: funkcionalistická orientace, která se zaměřuje na mi-mosystémový výklad, a generativní (či formalistická) orientace, která se snaží objevit principy vrozené gramatické architektury. Nicméně se nezdá být moudré dělit morfologický výzkum tímto způsobem, protože ani mimosystémové faktory, ani vrozené principy nejsou s to vysvětlit celý okruh morfologických systémů. Proto budou v teoretičtěji zaměřených částech této knihy oba cíle sledovány současně.