Jako pozorování je ve výzkumné praxi označována činnost, kdy dochází ke sledování sociálních činností (lidí) a záznamu těchto činností (a následné analýze a vyhodnocení). Od běžného pozorování ho odlišuje také to, že běžné pozorování je pouze náhodné a selektivní (ve smyslu nezaměřenosti na jistý jev a výzkumnou otázku). Obvykle je jako pozorování označováno tzv. zúčastněné pozorování. Zúčastněné pozorování je dlouhodobé systematické sledování aktivit přímo v terénu. Ve většině případů se pozorovatel nezapojuje do dění, pouze ho sleduje.

Mezi výhody pozorování patří: 

• chápání celkového kontextu, ve kterém se situace odehrává (na rozdíl od rozhovoru, kde se musíme spoléhat na to, co nám dotazovaný sdělí);
• výzkumník může být otevřený (větší flexibilita);
• možnost zachytit jevy, které nikdo nezmíní;
• objevení nových jevů, které jsme na začátku neplánovali sledovat;
• umožňuje zachytit situace, o kterých respondenti nechtějí/nemohou hovořit.

Pozorování můžeme rozlišovat podle různých kritérií:

přímé x nepřímé (zprostředkované)

• přímé pozorování - výzkumník sleduje osobně dané činnosti a zaznamenává je do pozorovacího archu nebo deníku;
• nepřímé pozorování - výzkumník využívá svoje, nebo cizí (video)záznamy;

strukturované x polostrukturované

• strukturované pozorování - častěji se objevuje v kvantitativním přístupu, soustředíme se na přesně stanovené a určené jevy a situace;
• polostrukturované pozorování -  témata a otázky jsou široce formulovány, aby byly otevřeny nenadálým situacím; analýza poznámek je součástí pozorování a formuje tak nová témata, která se mohou stát vodítky v dalším pozorování.  

zúčastněné x nezúčastněné

• zúčastněné pozorování - pozorování, při kterém se výzkumník vyskytuje přímo ve zkoumané situaci, dochází tak k interakci mezi výzkumníkem a pozorovanými účastníky. Výzkumník už svou přítomností může situaci strukturovat a ovlivňovat. V odůvodněných případech, které vyžadují schválení etickými komisemi univerzit, může výzkumník skrýt svoji identitu (nevystupovat jako výzkumník, ale předstírat, že je např. členem dané skupiny, publika apod.). Při takovém výzkumu může být výhodou, že výzkumník získá validnější data o pozorovaných jevech, nicméně nedodržuje zásadu informovanosti participantů o výzkumu (ve velmi vtipné podobě ve filmu Vrať se do hrobu!);
• nezúčastněné pozorování - pozorování, při kterém se výzkumníci snaží minimalizovat interakci s pozorovanými jevy, událostmi či osobami. Videozáznam výuky, který natočil někdo jiný, je příkladem nepřímého a nezúčastněného pozorování.

 Možné chyby v pozorování: 

• haló efekt - tendence posuzovat dle prvního dojmu;
• chyby nesprávného zakotvení - označují situace, kdy pozorovatelé při hodnocení, analýze nebo interpretaci dat přikládají příliš velkou váhu původní informaci, dojmu či hypotéze, které získali na začátku pozorování. Tento prvotní bod (tzv. „kotva“) pak nepřiměřeně ovlivňuje jejich další úsudky a rozhodování, i když by novější nebo další informace měly mít větší váhu. 
• implicitní teorie osobnosti - nevědomé představy nebo schémata, která pozorovatelé mají o vztazích mezi určitými vlastnostmi osobnosti a chováním lidí. Tyto teorie mohou ovlivňovat to, jak si výzkumníci vykládají a předvídají chování druhých;
• logická chyba - všechny vlastnosti se neposuzují podobně - jenom ty, o nichž se pozorovatel domnívá, že spolu logicky souvisí (což nemusí být pravda);
• efekt figury a pozadí - odkazuje na psychologický princip, kdy pozorovatel věnuje větší pozornost určitým aspektům situace (tzv. „figura“) a ostatní aspekty (tzv. „pozadí“) jsou vnímány méně výrazně nebo ignorovány.