Jan Krása, Katedra psychologie, Pedagogická fakulta, PED MUNI
Obsah obrázku text, snímek obrazovky, hodiny, Písmo Popis byl vytvořen automaticky


¡Kdy a jak vzniká agrese?
¡
¡Jaké faktory zvyšují pravděpodobnost agresivního chování?

2. Desires & beliefs

¡Dostáváme se ke třetí velké oblasti zkoumané v sociální psychologii: k tomu, jak na sebe reagují
lidé z různých (sociálních) skupin navzájem.
¡

¡= chování příslušníků jedné skupiny k příslušníkům druhé skupiny
¡
¡Zvláště se v této oblasti zkoumají meziskupinové konflikty a předsudky.
¡
¡Tradiční kontext byly např. mezikmenové konflikty.
¡Současný kontext: multikulturní společnost velkých měst.

¡Častější než otevřené meziskupinové konflikty (KKK, skinheads) jsou různé formy předsudků, tj.
zastávání nelichotivých postojů ke členům urč. soc. skupiny či soc. kategorie (rasismus, sexismus,
proti soc. třídě, hodnotám a postojům, věku, postižení, náboženství, sexualitě, národnosti,
zaměstnání, vzdělání apod.).

¡Při sociální kategorizaci zjednodušujeme informace o druhých  lidech tím, že je spojíme do
stejných skupin na základě společných charakteristik.
¡Sociální kategorizace je jeden z nejstudovanějších jevů v sociální psychologii (Hugenberg & Sacco,
2008) a zároveň jeden z nejzákladnějších způsobů, jak se člověk dívá na ostatní lidi.
¡
¡

¡Kategorizace nám pomáhá sledovat a rozlišovat ostatní a to za využití málo kognitivních zdrojů
(pohlaví, etnicita, jiné znaky a symboly).
¡Některé druhy soc. kategorií (např. ty vizuálně nápadné: pohlaví, etnicita, věk) se při setkání
aktivují automaticky (Ito & Urland, 2003).
¡S každou kategorií je spojena řada přesvědčení, norem, očekávaných způsobů chování atd. (např.
tykání a vykání, strach, odpor, úcta atd.).

¡1. funkcí soc. kategorizace je porozumět soc. prostředí.
¡2. soc. kategorizace reguluje naše chování v různých a vzhledem k různým soc. kategoriím.
¡3. soc. kategorizace nám pomáhá nalézt naši pozici v soc. prostředí skupině a v hierarchii skupiny
(Tajfel & Turner, 1986).
¡= sebekategorizace
¡

¡I když někdo patří do několika soc. kategorií zároveň (pohlaví, etnicita, věk, profese), stejně
máme tendenci jej kategorizovat podle té nejrelevantnější, popř. nejvýraznější (pohlaví, barva
pleti, věk – srov. kategorizace učitele žákem= u nás často věk).
¡Lišíme se v tom, jaké kategorie jsou pro nás relevantnější.
¡Sílu jednotlivých kategorií mění kontext situace.
¡

¡Máme tendenci zesilovat podobnosti mezi příslušníky členské a nečlenské skupiny a zesilovat
rozdíly mezi členskou a nečlenskou skupinou.
¡

¡Existují rozsáhlé důkazy o upřednostňování členské skupiny oproti nečlenské skupině v úsudcích i v
chování (Hewstone et al., 2002; Everett et al., 2015; Fisher & Derham, 2016)
¡
¡Opět: z hlediska evoluční teorie je to vysvětlitelné.

¡Přidáme-li druhou kategorii, zkreslení osob je menší (např. pohlaví a národnost): český muž, česká
žena, francouzský muž, francouzská žena.
¡Pozitivněji budeme hodnotit dvojité členství a negativněji dvojité nečlenství (dle aditivního
modelu Hewstone et al., 2002)
¡

¡Dříve se často zkoumala stigmatizace a diskriminace na základě jedné kategorie (např. etnické
kategorizace).
¡Nyní se zkoumají i komplexnější jevy v rámci vícenásobné kategorizace (tzv. intersekcionality):
etnicita, věk, tělesné či jiné postižení, sex. orientace ad.

¡V případě vícenásobné kategorizace se nejedná o prostou sumu jednotlivých stereotypů, ale o
jedinečný komplex stereotypů (Ghavami & Peplau, 2013).
¡

Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky



https://i1.wp.com/media1.mistecko.cz/images/media1:50f828b25cb00.jpg/R1a.jpg
Kredit: eupedia.com


¡Otázkou je: Kde se předsudek proti nějaké odlišné skupině (opačnému pohlaví, cizincům, jiné
společenské třídě, jinému náboženství atd.) bere?
¡
¡1. Teorie autoritářské osobnosti
¡
¡Rozšířenou představou je, že předsudky jsou především osobnostní problém.
¡Adorno, Frenkel-Brunswick, Levinson & Sanford (1950) vycházeli z psychoanalytické perspektivy:
příliš autoritativní rodiče příliš frustrují děti… agresivita proti rodičům je přesměrována na
slabší (např. na menšiny). Výsledkem je přílišná uctivost k autoritám a otevřené nepřátelství k
menšinám – tzv. autoritářská osobnost.
¡

¡Z toho plyne ověřitelná hypotéza: Tzn. u osob s autoritářskými postoji bychom měli najít přísnější
výchovu v dětství.
¡Adorno a kol. vyvinuli osobnostní dotazník: F-škálu (fašismus). Dospělí s vysokým skóre měli
odlišné dětství a dogmatičtější postoje.
¡Dále se potvrdil vztah:
¡Předsudky k etnickým skupinám (Sinha & Hassan, 1975)
¡Etnocentrismus v Holandsku (Meloen, Hagendoorn, Raaijmakers & Visser, 1988)
¡Proti ment. postiženým a  nemocným AIDS (Hanson & Blohm, 1974)
¡Sex. agrese mužů vůči ženám (Walker, Rowe & Quinsey, 1993)
¡

¡Proti této teorii, že se jedná o strukturu osobnosti získanou v dětství sociálním vlivem, lze
namítnout:
¡1. Se změnou soc. skupiny (např. pracovní sk.) se často mění i postoje, resp. předsudky = tzn. že
nás ovlivňují normy soc. skupiny (studenti v liberálních kolejích; Siegel, 1957).
¡2. Předpojatost vůči černochům v JAR nesouvisela tolik s autoritářstvím (nízké F-skóre), větší
vliv měly společenské normy jejich sociální skupiny.
¡3. Teorie nevysvětluje celkovou uniformnost (jednotnost) většiny předsudků. (srov. nacismus v
Německu, skinheadi v různých zemích mají v podstatě totožné struktury předsudků aj.)
¡4. Předsudky vznikají jako reakce na určitou situaci – velmi rychle na to, aby se šířily
společností jen cestou výchovy. (srov. rok 2016, kdy se urč. část obyvatel radikalizuje proti
migrantům a Islámu – to do té doby v takové míře v podstatě neexistovalo). Dnes (2024): mj. střet
evropského konceptu sekulárního státu a radikální islamismus, který sekulární státnost neuznává.

¡Hovland & Sears (1940) upozornili na to, že 5000 lynčů v USA (mezi lety 1882 a 1930) souviselo s
ekonomicko-zemědělskými ukazateli: s ekonomickou recesí a ve špatných letech počet lynčů rostl.
¡Jak to spolu souvisí?
¡Hovland & Sears (1940) vyšli z teorie frustrace-agrese (Dollard & kol., 1939). Člověk nemůže
zmlátit počasí, agresoři proto namířili svoji agresi proti slabším a dostupnějším cílům.

¡Miller & Bugelski (1948) experiment: muži v táboře se těšili na výlet do města, ten byl zrušen.
Měřily se před a po postoje k národnostním menšinám. Po frustraci byly postoje k nim mnohem méně
příznivé.
¡
¡Kritika: nestejné výsledky ve výzkumech a fakt, že absolutní míra frustrace má často menší vliv
než pociťovaná relativní frustrace, což už souvisí s psychodynamikou dané osobnosti.
¡Navíc tato teorie tvrdí, že agresivní meziskupinové chování  je motivováno pouze emocemi (jsem
naštvaný, tak se mstím) a nikoli i cíli (chci získat majetek či výhody druhých).

¡Problémem předešlých teorií je, že nijak nerozlišují mezi chováním ve skupině a mimo ni. V obou
situacích člověk podléhá týmž vlivům: výchově a frustraci. A o vlivu skupiny neslyšíme ani slovo.
¡
¡Jakkoli podmínky autoritářské výchovy musejí být rozdílné, projevy osob ve skupinách jsou velmi
uniformní (srov. oslavu vítězství národního týmu, včetně oslavného rozbíjení věcí a mlácení
fanoušků druhého týmu).
¡To  vedlo Henri Tajfela (1978) k tvrzení, že je nutné rozlišovat mezi dvěma typy chování:
interpersonálním a meziskupinovým chováním.

¡1. Interpersonální chování znamená jednat  jako jedinec s urč. osobnostními rysy a sklony atd. s
druhým, u nějž rozlišujeme rysy a sklony atd.
¡2. Meziskupinové chování znamená jednat jako člen určité sociální skupiny se zástupcem jiné
sociální skupiny (jako saláfistický  nebo ultranacionalistický terorista: nevadí jim, že zabijí
svoje krajany).
¡ My a oni.
¡

¡V 1. případě  jsou individuální rozdíly a konstelace důležitější než různé soc. kategorie, k nimž
člověk přísluší.
¡V 2. případě platí opak: individuální rozdíly jsou méně důležité než např. to, ke které sociální
skupině člověk patří. Např. ke které konkrétní náboženské sektě agresor a oběti patří (srov. šíité
a sunnité, katolíci a protestanti aj.).
¡

¡Tajfel tvrdil, že soc. chování se bude nacházet kdekoli na kontinuu mezi těmito dvěma extrémy
(tzn. není to binární proměnná):
¡interpersonální chování a meziskupinové chování.
¡Kde se bude nacházet, záleží na více faktorech:
¡Lehkost s jakou lze identifikovat různé soc. kategorie: muži x ženy, barva pleti, věk, druh účesu,
oděvu apod., chudí x bohatí atd. Tam, kde je snadné odlišovat kategorie, může chování více tíhnout
k meziskupinovému pólu.
¡+ Jde o skupinové normy. Jsou skupiny, které umožňují individuálnější chování, a skupiny
uniformnější (např. dle skupinové koheze).
¡

¡Užitečné může být podívat se na meziskupinovou interakci z hlediska cílů skupin:
¡Jsou cíle obou interagujících skupin slučitelné či neslučitelné? Usiluje jedna skupina o něco na
úkor druhé? Či jsou jejich cíle odlišné?
¡Průkopníkem tohoto přístupu je Sherif (1966).
¡
¡Příklady neslučitelných a slučitelných cílů?
¡1:0 (win–lose situation)
¡

¡Výběr  12letých chlapců vyloučil předchozí deprivaci či autoritářskou výchovu.
¡
¡3 letní pobyty (22-24 zkoumaných osob)
¡
¡Rozděleni do dvou skupin (jednou o sobě vůbec dopředu nevěděli).
¡To stačilo, aby spontánně z obou stran zazněly návrhy k poměření sil.

¡Navození meziskupinového konfliktu: soutěž skupin o jediný pohár (kapesní nože pro skupinu atp.).
¡To vedlo k posunu od vzájemné nezávislosti ke stavu negativní závislosti (ke kompetici,
soutěžení).
¡Ihned se změnilo i chování dětí: nenechali si ujít příležitost  k posmívání druhým, i k fyzickým
potyčkám.
¡Při hodnocení výkonu vždy nadržovali členům členské skupiny.
¡

¡Navození kooperace vedlo taktéž ke změnám v meziskupinovém chování: porouchal se zásobovací vůz a
obě skupiny se musely spojit, aby vůz odtáhly do tábora.
¡Po několika podobných spojujících aktivitách přestali být k druhé skupině tak agresivní a méně
protěžovali vlastní skupinu.
¡
¡Chování se měnilo dle změn meziskupinových vztahů a cílů skupiny. Změny byly příliš rychlé a
rozšířené (u všech členů skupiny), než aby je bylo možno přisuzovat osobnostním dispozicím.

¡