KOMUNIKACE Pavla Kremserová “Ty jsi nedostala můj email?“ Nejdůležitější nástroj každého pedagoga/člověka je SEBEREFLEXE a NENÁSILNÁ KOMUNIKACE SEBEREFLEXE Sebereflexe • schopnost přemýšlet o sobě a svém jednání • důležitá je naše příčetnost, jsme teď a tady přítomni vědomě • pokud nejsme schopni vnímat své činy a chování, přemýšlet o nich a učit se z nich, nemůžeme se v životě nikam posunout Sebereflexe I. řádu: všímám si, co a jak dělám II. řádu: všímám si, jak přemýšlím o tom, co dělám první dva řády jsou základ III. řádu: všímám si, jak přemýšlím o svém přemýšlení o tom, co dělám přemýšlím vždy o tom, jak přemýšlím a předcházím tím řádu NEZRAŇUJÍCÍ KOMUNIKACE Co uděláte, když ve volné přírodě narazíte na hada? Vaše reakce 1. reakce mozku je vždy emoční • opice – racionální myšlení – systém 2 • savec – emocionální myšlení – systém 1 • ještěrka – základní instinkty – systém 1 Daniel Kahneman ve své knize: Myšlení, rychlé a pomalé, používá systém 1 a 2 Vaše reakce 2. reakce, která se projeví je chování/emoce • mozek dostane signál a rozhoduje: ÚTOK-STRNUTÍ-ÚTĚK v komunikaci: • minimalizace ohrožení - vyhýbání se podnětu • maximalizace bezpečí - reakce na podnět Když se podíváme na toho hada blíže, co uvidíme? Komunikace • v komunikaci to funguje stejně • pokud na nás někdo reaguje agresivně (nebo se vyhýbá), tak je to reakce na něco, co jsme mu řekli – z naší strany přišlo ohrožení • agresi spouští momentální situace, ne akční film, které dítě vidělo den předtím Komunikace • “zážitková paměť”- máme uložené všechny zážitky i s emočním doprovodem • díky výchově, vzděláním, zkušenostem vyhodnocujeme situace podle toho, jak je známe nebo neznáme • buď se naučíme na ně různě reagovat nebo používáme stejné vzorce Potřeby v komunikaci • potřeby souvisejí i s primárními potřebami, teorie Abrahama Maslowa • předpokládá se, že primární potřeby jsou mozkem spínané i v komunikaci či sociálních situacích Potřeby v komunikaci 1. pocit bezpečí (nemáme rádi situace, kterým nerozumíme - školní řád, rozvrh hodin, cíl hodiny, zvonění) 2. mít postavení (potřebujeme být členem nějaké skupiny, chceme mít pro ni význam) • negativní přístup: zesměšňování dítěte ve třídě, srovnávání, hodnocení, používání “já” formy, já x ty • pozitivní přístup: používání “my” Potřeby v komunikaci 3. Samostatnost (mozek nesnáší situace, kdy nemůžeme rozhodnout sami, ale někdo za nás rozhoduje) • mozek vyhodnotí jako útok • čím větší nátlak, tím větší odpor • mozek musí mít možnost volby Potřeby v komunikaci 4. Propojenost (mozek nemá rád kontakt s lidmi, u kterých neví, co udělají; neví, co od nich může očekávat, neznají je) • seznamování cizích žáků 5. Spravedlnost (na nespravedlivou situaci mozek reaguje jako na ohrožení) • rovný metr pro všechny (učitelé-žáci, žáci- žáci) nemusíme uspokojit hned konkrétní potřebu např. spravedlnost u nedislektických dětí (=nerovné podmínky) stačí saturovat jinou potřebu např. jistotu – žák musí rozumět tomu, proč to tak je Potřeby v komunikaci • v zemích bývalého východního bloku jsou lidé více nastavení konfrontačně, než lidé ze západních zemí, kde nebyl totalitní režim • pořád s něčím bojujeme: s rodiči, s dětmi, s žáky, s dopravou, s časem, sami se sebou • hlavní cíl je porozumět si a vedlejší cíl je domluva • hodně lidí si myslí, že hlavní cíl, je někoho přesvědčit - dostat někoho tam, kam chceme ŘÍZENÍ VS VEDENÍ LIDÍ Řízení lidí • při řízení lidí používáme většinou nežádoucí prvky komunikace • NEVYŽÁDANÁ ZPĚTNÁ RADA („Měl bys to dělat takto.“) • VĚŠTĚNÍ – INTERPRETACE („Ty budeš vyrušovat, sedni si raději tady.“) Řízení lidí • AGRESE (pohlavky a bití) • HODNOCENÍ (“Kazíš to celé třídě.”) • GENERALIZACE (“David jako vždycky sedí tam, kde nemá.”) Řízení lidí • IRONIE = AGRESE („No to se ti teda povedlo.“) • VÝČITKY („Kvůli mně to uděláte ne?“) • VYDÍRÁNÍ („Jestli nepřestaneš dostaneš poznámku.“) Řízení lidí • mají dočasný efekt, protože změna je pouze ze strachu • když jsme z dosahu, dochází k původní reakci • jsou situace, které vyžadují řízení lidí – KRIZOVÁ INTERVENCE Vedení lidí 1. Zpětná vazba Ø žádná změna 2. Porozumění Ø “Vysvětli mi to. Proč se to děje?” • musíme chápat, proč se člověk chová, jak se chová (výchova, kultura, sociální rozdíly) Ø žádná změna 3. Dohoda Ø “Co uděláme, abys to změnil?” • změnu musí navrhnout ten druhý, aby neměl pocit, že mu něco podsouváme Ø žádná změna Vedení lidí 4. Dohoda o dohodě Ø “Jak vyřešíme to, kdyby jsi nedodržel naši dohodu?” • můžeme pohrozit sankcí • opakuje se pořád dokola • když se dohoda nedodrží, dělá se nová dohoda • dodržují se dohodnuté sankce • když se nám nedaří vedení lidí, tak začínáme řídit ZPĚTNÁ VAZBA musí obsahovat 1. popis konkrétního chování, které chceme upevnit nebo změnit 2. informace o tom, jaké emoce v nás vyvolává chování dotyčného Při zpětné vazbě mluvíme vždy pouze o sobě, pak dotyčný nemá důvod vymýšlet obranu (neútočí na nás, protože se necítí v ohrožení). ZPĚTNÁ VAZBA – Regulační funkce Komunikace/Chování žáka/kolegy Naše komunikační reakce ovlivněná etalonem Etalon = moje představa o tom, jak by se člověk měl chovat nebo reagovat v určité situaci Reakce žáka/kolegy nechová se Etalonu = negativní zpětná vazba na naši komunikaci chová se podle Etalonu = pozitivní zpětná vazba na naši komunikaci ZPĚTNÁ VAZBA opačná • opisujeme věc, která by nás potěšila “Měl bych radost, kdyby sis ty boty dával do skříně.” ZPĚTNÁ VAZBA nácvik zpětné vazby 1. rozdělte se do skupinek po 4 2. popřemýšlejte o situaci z poslední doby, kdy pro vás byla komunikace s dotyčným neúspěšná, problematická, agresivní,…; potřebovali jste něco někomu sdělit, ale nedařilo se vám to 3. sdílejte si své příběhy a vyberte jeden nejzajímavější (20 minut) 4. rozeberte ho a napište si každý, jak byste situaci komunikovali vy + zpětné vazby + zpětné opačné vazby 5. zkuste si to přehrát s novými strategiemi a diskutujte o tom (20 minut) 6. přehrajte pro ostatní Krizová intervence Co je to krize? • náhlá a výrazná změna stavu či průběhu • narušení až ztráta duševní rovnováhy jedince doprovázená změněným chováním, kterou jedinec jako narušenou prožívá – subjektivní dimenze • reakce na náročnou životní situaci, kterou člověk není schopen: • vyřešit sám nebo za pomoci svých blízkých • v přijatelném čase • navyklým způsobem Projevy krize emoční labilita pokles sebedůvěry narušení psychické rovnováhy sociální selhávání somatické potíže: únava, vyčerpání, nespavost, snížená energie Psychická první pomoc jednorázový zásah prostřednictvím rozhovoru • člověk neohrožuje sám sebe ani okolí a je schopen verbálního projevu podmínka: • psychická stabilizace • zamezení dalšímu stupňování cíl: Co dělat v průběhu rozhovoru? • klademe otevřené otázky • nasloucháme a snažíme se porozumět • zjišťujeme úmysly člověka • normalizujeme reakce klienta • parafrázujeme • oceňujeme • pomáháme znovu nastolit kontrolu a odpovědnost klienta za svá rozhodnutí Co NEdělat v průběhu rozhovoru? • neodvádíme pozornost od toho, o čem chce klient hovořit • nerozveselujeme, nerozptylujeme (necháme prožít emoce) • negeneralizujeme • nebagatelizujeme • nepřikazujeme • nevybízíme klienta, aby opakovaně popisoval přestálé trauma Techniky aktivního naslouchání oceňování – respekt, zplnomocnění zrcadlení pocitů – porozumění prožívání parafrázování – ověření, zda rozumíme shrnování – v průběhu a na konci, ústně i písemně (dohoda) Krizová intervence u plačtivého klienta • cíl KI: vytvořit bezpečný prostor pro pláč • pláč přijímáme, nezlehčujeme ho, nevysmíváme se • poskytneme pro pláč prostor a svolení • neverbálně (krabice s kapesníky na stole) • verbálně (můžete plakat, vyplačte se) • můžeme plakat s klientem, použít dotyk • nabídnout prostor pro úpravu zevnějšku Krizová intervence u úzkostného klienta • akutní úzkost – zúžení vědomí a pozornosti, úzkost, dezorientace, agitace, zlost, vegetativní příznaky • cíl KI: abreakce aktuálních emocí • zjistit – kdo, kde, jak, co se stalo? • eliminovat ohrožení života a zdraví klienta • zajistit, aby nás klient vnímal – pevný silný hlas, přistupovat ze strany, • direktivní vedení – krátké hlasité povely, postupné instrukce • pracovat s dechem a tělem, abreakce aktuálních emocí (pláč, strach, agrese) Krizová intervence se suicidálním klientem • cíl KI: odvrácení rizika hrozící sebevraždy • zhodnotit situaci a přímé fyzické ohrožení • zachovat klid • navázat kontakt s klientem • redukovat nebezpečí • vyjádřit opravdový zájem a zjistit záchytný bod • nabídnout jinou alternativu – spektrum řešení problému • nabídnout možnosti pomoci • uzavřít smlouvu o přežití, rozvrh hodin, kartička s nouzovými telefonními čísly (3 klíčové osoby) Krizová intervence u agresivního klienta • odhad situace a psychického stavu klienta • redukce ohrožení - krizový scénář – použití předem připravených signálů a postupů pro stav nouze • klienta odvedeme do bezpečí • často oslovujeme jménem, mluvíme krátce, pevně, věcně • dáme prostor pro uvolnění emocí • převzetí iniciativy • přístup • dynamický • zklidňující Nácvik krizové intervence • Utvořte dvojice, jeden z vás si vybere situaci, ve které se setkal s agresí/plačtivostí klienta, druhý ho interviewuje. Společně pak vypracujte krizový scénář. • Mám připravený krizový scénář? • Jak vyhlásím poplach? • Znám z tohoto místa únikovou cestu? • Kdo mi může poskytnout okamžitou podporu? • Informoval jsem kolegy o tom, kde budu, a o svém přibližném časovém rozvrhu? • Znám dostatečně tohoto klienta? Jaká je kvalita našeho vztahu? Co mohu očekávat? • Jak zareaguji na agresivní chování? DISKUZE, OTÁZKY A KOMENTÁŘE? Zdroje: • Daniel Kahneman – Myšlení, rychlé a pomalé