PŮDA A BIOTA
Půda a její složky
Termíny
- Pedosféra (půdní kryt) – transformace svrchní části
zemské kůry působením organismů na horniny za
účasti vody, vzduchu a sl. záření
- Půda – směs minerálních látek, které vznikají
rozkladem horniny vlivem chemických a fyzikálních
faktorů, s organickými látkami vzniklými rozkladem
zbytků rostlin biologickými činiteli
Půdní složky
 Neživá složka anorganická
- Pevná (horniny a minerály)
půdotvorné minerály: primární a sekundární
- Půdní voda: gravitační, vázaná, hygroskopická
- Půdní vzduch
 Neživá složka organická - humus
 Živá složka - edafon
Půdotvorné procesy
 Základní skupiny:
1) nárůst hmoty v půdní matrici (akumulace)
2) ztráta hmoty v půdní matrici
3) translokace hmoty v půdní matrici
4) transformace látek v půdní matrici
Půdotvorný proces
 1) nárůst hmoty v půdní matrici (akumulace)
Obohacování – o nový minerální nebo organický
podíl
Salinizace – zasolování půdy
Půdotvorný proces
 2) ztráta hmoty v půdní matrici
Vyluhování – vymývání rozpustných látek z půdního
profilu nebo jeho části
Eroze – (vodní, větrná, ledovcová) – odnos látek z
povrchu půdy
Desalinizace – opak salinizace
Půdotvorný proces
 3) Translokace hmoty v půdní matrici
eluviace – pohyb látek z určité části půdního profilu – přemísťování
půdních složek (roztoky)
iluviace (diluviace) – pohyb látek do určité části profilu, kde se
akumulují - opak eluviace
dekalcifikace a kalcifikace – odstraňování/obohacování půdního
profilu o uhličitan vápenatý
illimerizace – mechanická migrace malých minerálních částic ze
svrchního horizontu do spodních vrstev půdy za vzniku o jílnaté
částice obohaceného argilického horizontu (typické pro půdní typ
hnědozem a luvizem)
pedoturbace – biologické a fyzikální promísení půdní hmoty
(mráz/teplo, sucho/vlhko)
podzolizace – chemická migrace sloučenin hliníku a železa (typické
pro půdní typ podzol a kryptopodzol)
lateritizace – migrace kyseliny křemičité z půdního profilu
Půdotvorný proces
 4) transformace látek v půdní matrici
syntéza/rozklad (dekompozice – tvorba/rozklad nových částic
minerálního a organického původu
humifikace – přeměna surových půdních látek na stabilní humus
(typické pro půdní typ černozem)
hnědnutí (braunifikace, rubifikace) – uvolňování železa z primárních
minerálů a jeho disperze: tento proces je spojený s oxidací a
hydratací sloučenin železa a zabarvením horizontu (typické pro
kambizem)
rašelinění – tvorba rašeliny
oglejení – střídání period redukce a oxidace vedoucí k hromadění
železa na stěnách makropórů a k rezivě skvrnitému zbarvení
(výrazný pro PT pseudoglej)
glejizace –redukce železa v anaerobních podmínkách spojená s
charakter. zabarvením části profilu do modra nebo zelena (typické
pro PT glej)
Půda a její částice
 Jemnozem a třídění podle částic:
střední písek (2-0,25 mm)
jemný písek (0,25-0,05 mm)
hrubý prach (0,05-01 mm)
střední a jemný prach (silt) (0,01-0,001 mm)
jíl (méně než 0,001 mm)
Stupnice zrnitosti půd
kategorie půdní druh zkratka obsah<0,01mm Tech. označení
1 písčitá p 0-10 % lehké
2 hlinitopísčitá hp 10-20 % lehké
3 písčitohlinitá ph 20-30 % střední
4 hlinitá h 30-45 % střední
5 jílovitohlinitá jh 45-60 % těžké
6 jílovitá jv 60-75 % těžké
7 jíl j nad 75 % těžké
Fyzikální vlastnosti půd
 Kvalita a obsah organické hmoty (obsah humusu v
půdě se stanovuje oxidací uhlíku organických látek
(žíhání vzorku v plameni/peci C t, rozklad org. C za
pomoci oxid. Činidla v kyselinosírovém prostředí
(nepřímé stanovení – Cox, Tjurinova metoda) nad
5% je vysoký podíl humusu
Fyzikální vlastnosti půd
Struktura půdy prostorové shluky-aregáty, které mezi
sebou vytvářejí prostory-póry lišící se svojí velikostí,
uspořádáním a vzájemným propojením– drobtovitá,
polyedrická, hrudkovitá, prizmatická, zrnitá
Pórovitost 46-69% střední až těžší, 35-46% lehčí
minerální, 50-67% luční a lesní svrchní vrstvy, 79-83%
rašeliny
Chemické vlastnosti půd
pH H20 pH KCl označení
<4,9 < 4,5 silně kyselá
5,0-5,9 4,6,-5,5 kyselá
6,0-6,9 5,6-6,5 slabě kyselá
7,0 6,6-7,2 neutrální
7,1,-8,0 >7,2 slabě alkalická
8,1-9,4 alkalická
>9,4 silně alkalická
Kritéria aktivní a výměnné půdní reakce
Biologické vlastnosti půd
označení Dle J. Smrže Dle K. Rejška
mikroedafon 0,002-0,2 mm < 0,2 mm
mezoedafon 0,2-2,0 mm 0,2-2,00 mm
makroedafon 2,00 – 20 mm 2,00-15 mm
megaedafon > 20 mm > 15 mm
Půda a její znaky
 Barva půdy (Munsellove tabulky) Hloubka půdy –
hluboká více než 60 cm, středně hluboká 30-60 cm,
do 30 cm mělká půda Obsah skeletu (méně 5% skeletovanost
žádná, 5-10%- příměs, 11-25%slabá,
26-50%-střední, 51-75%-silná, 75% a víc
velmi silná Vlhkost zemin vyprahlá-beze známek
vlhkosti, suchá-nevyvolává pocit chladu, vlahávyvolává
pocit chladu, vlhká-ruku ovlhčuje, mokrávoda
odkapává
Munsellove tabulky půd
Biologická složka půd
Skupina mikeoedafonu Množství v 1 g půdy Hmotnost v kg na 1 ha
baktérie 600 mil 10 000
Plísně a aktinomycety 400 tis 10 000
řasy 100 tis 140
prvoci 1,1 mil 370
Půdní typy
 Litozem, mělká půda na horninovém substrátu
(hornatiny, vrchoviny, hrany údolí, …)
 Regozem, půda vyvinutá na písečných sedimentech
 Ranker, půda vyvinutá na pevných horninách, hlubší
profil než u litozemě
 Rendzina, půda vyvinutá na vápencích
 Černozem, nejhlubší humusový horizont, vyvinutá na
spraších
 Černice, hydromorfní černozemě
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Půdní typy
 Smonice, vyvinutá ze smektických jílů v suchých
oblastech
 Šedozem, prohumózněná půda na periferii výskytu
černozemí (jižní Morava)
 Hnědozem, hnědé zbarvení, v rovinatém a mírně
zvlněném reliéfu vyvinutá na spraších
 Luvizem, na čtvrtohorních středně těžkých a těžkých
(jílovitých) sedimentech, v nížinách a kotlinách
 Podzol, vyluhovaná málo úrodná půda, na kyselých
matečních horninách (žula-granit, granodiorit, syenit, )
 Kambizem, vázána na svahoviny a členitý reliéf,
typická lesní půda
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Řez zemědělskou půdou
 Půdní horizonty
Řez půdou
Abiotický faktor - morfologie terénu
 Změna nadmořské výšky, projev změna podmínek (teplota
průměrná o 0,5°C na 100m) - indukce vegetačních stupňů
 Makro, mezo, mikro, nanoreliéf…velký vliv má expozice
svahů, sklon,
 Komplex podmínek spjatých s reliéfem - vegetační linie
 Horní hranice lesa - les se rozpadá na solitéry event.
skupinky stromů…podmíněnost klimaticky, půdně,
orograficky (inverze veget. stupňů)…obecně se dá odvodit
od rozložení průměrné červencové teploty 10°C
 ČR horní hranice lesa = 1 100 až 1 300 m, Slovensko 1 500
m...
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Lesní vegetační stupně
 Vyjadřují vertikální členitost vegetace v závislosti na změnách výškového
mezoklimatu. Jednotlivým vegetačním stupňům odpovídá klimaxová vegetace.
Charakterizuje ji především její dřevinná složka. Existuje více přístupů (LVS dle
Zlatníka, Typologický systém dle ÚHÚL).
 Reprezentují přirozené rozšíření dřevin na území ČR, byly stanoveny na základě
klimatických podmínek – průměrnou roční teplotou, průměrným ročním úhrnem
srážek a průměrnou délkou vegetačního období.
Lesní vegetační stupně
autor prezentace, datum prezentace, univerzitní oddělení, fakulta, adresa
Lesní vegetační stupně ČR
Natural Resources at Navajo National Monument
Alpínský stupeň
Vegetační stupně Himalájí
Půda jako zdroj obživy
Jan Kopřiva leslist.cz