PŮDA A BIOTA
31.10.2024
Co to je vegetační stupeň?
• Jednotka vegetační stupňovitosti.
• Vyjadřuje rozdílnost bioty v závislosti na změně klimatu s nadmořskou výškou a na expozici.
• V Česku rozlišujeme vegetační stupně podle pojetí prof. Aloise Zlatníka
• Dle něj je vegetační stupeň nadstavbovou jednotkou geobiocenologického klasifikačního
systému, který člení krajinu na základě modelu přírodního potenciálního stavu geobiocenóz.
• Na území Československa rozlišil 10 VS, jejichž názvy odvodil od původní dřevinné skladby,
konkrétně od nejdominantnějších druhů v daném VS.
• Vegetační stupně se dají aplikovat na celou střední Evropu.
Skupinová práce v hodině
•
•
•
•
1. Dubový VS
•
•
•
•
•
•
2. Bukodubový VS
•
•
•
•
•
•
•
3. Dubobukový VS
•
•
•
•
•
•
4. Bukový VS•
• Dominance druhů středoevropského listnatého lesa a již sem nevystupují teplomilné druhy . Přitom je poněkud
odlišný charakter společenstev tohoto stupně v hercynské a karpatské části ČR. Je zde i výskyt celé řady
podhorských druhů, často náležejících k subboreálnímu až boreálnímu geoelementu. Na základě zvláštností
klimatu rozlišujeme variantu oceanickou a kontinentální. Společenstva oceanické varianty tohoto VS souvisle
zaujímají vrchoviny a nižší části hornatin jižních, severních i východních Čech; v hercynské části Moravy jsou
typické pro rozlehlé části Českomoravské i Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku. V karpatské části Moravy
jsou rozlehlejší segmenty bukového stupně zejména ve Chřibech, Bílých Karpatech, v Hostýnsko-vsetínské a
Vizovické vrchovině. Tento vegetační stupeň je v ČR nejrozšířenější, zaujímá 42,6 % území.
• Charakteristické rysy ekotopů:
• Oceanická varianta se vyskytuje ve vrchovinách zpravidla v rozmezí výšek 400 až 700 m. V Doupovských
horách, Českém středohoří a v karpatské části jižní Moravy zasahuje až k 840 m n. m.; naopak v inverzích
kaňonů Děčínského bioregionu klesá až ke kótě 120 m n. m. Převažujícím půdním typem jsou kambizemě, které
se vyvinuly na nejrozmanitějších půdotvorných substrátech. Souvislý výskyt stupně je vázán na mírně teplé
klimatické oblasti, především MT3, MT5 a MT7. Průměrná roční teplota v letech 1901-1950 dosahovala 7,5-6,1 °C.
Průměrné roční srážky jsou kolem 700 mm; délka vegetační doby je přibližně 140 až 150 dní.
• Problematika kontinentální varianty 4. v.s. je obdobná jako u 3. v.s. Reliéf tvoří převážně roviny nebo mírně
zvlněné pahorkatiny na dně pánví, zpravidla v nadm. výšce přes 450 m. Podružné plochy zabírají sušší kyselé
kambizemě na krystalinickém podkladě. Území řazená do kontinentální varianty náležejí převážně do mírně
teplé oblasti MT10, částečně též do MT9. Oproti oceanické variantě se projevuje zvýšení kontinentality klimatu;
jedná se o rozsáhlé inverzní oblasti s extrémně velkými výkyvy teplot a s častějšími pozdními mrazy.
• Současný stav krajiny:
• Ve 4. VS převládá zemědělsko-lesní krajina; často se zachovanou soustavou liniových společenstev. V sadech
se již nevyskytují žádné teplomilné ovocné dřeviny; převažují třešně, švestky a jabloně, končí zde pěstování
hrušní. V rámci celého vegetačního stupně (včetně kontinentální varianty) orná půda zaujímá méně než
polovinu území (35,8 %); nadprůměrný je naopak podíl luk a pastvin (16,9 %). Zahrady a sady zaujímají 2,7 %;
podíl lesů je již mírně nad celostátním průměrem (37,0 %). Zastoupení trvalých vegetačních formací je tedy
podstatně vyšší než v nižších vegetačních stupních; přesahuje 55 %. Vodní plochy zabírají asi 2,2 % a sídel je již
proti nižším vegetačním stupňům výrazně méně - 2,7 %. Současná hustota obyvatel je v oblasti 4. vegetačního
stupně už podprůměrná (70 obyvatel na km2).
5. Jedlobukový VS•
•
•
•
•
•
6. Smrkojedlobukový VS
•
•
•
•
•
•
7. Smrkový VS
•
•
•
•
•
•
8. Klečový VS
•
•
•
•
•
•
•
DALŠÍ VEGETAČNÍ
STUPNĚ VE STŘEDNÍ
EVROPĚ
9. vegetační stupeň - Alpínský
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
10. vegetační stupeň - Subnivální
•
•
•
•
•
•
•
11. Vegetační stupeň - Nivální
•
•
•
•
•
Zadání cvičení č. 2 – Proměny vegetačních stupňů
Zdroje k vegetačním stupňům
•
https://is.muni.cz/el/1431/jaro2010/Z0005/18118868/uvod.html