291
Syndrom nočního jedlictví
Faltus F.
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha,
přednosta prof. MUDr. J. Raboch, DrSc.
SOUHRN
Syndrom nočního jedlictví byl zařazen mezi psychogenní poruchy příjmu potravy již v roce 1955. V roce 1991
došlo k rozdělení tohoto syndromu na dva subtypy: syndrom nočního jedlictví, u něhož je primární porucha příjmu
potravy a syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím, u něhož je primární porucha spánku (parasomnie).
Podstatný rozdíl mezi oběma syndromy spočívá v tom, že u prvého je si pacient vědom svého nočního přejídání,
kdežto u druhého jedná v noci ve stavu porušeného vědomí a na své chování se druhý den nepamatuje nebo jen
útržkovitě. V roce 2002 Anerican Academy of Sleep Medicine odlišila od syndromu nočního jedlictví syndrom nočního
jedlictví a pití. U syndromu nočního jedlictví převládají v etiologii více faktory enviromentální [24], kdežto
u syndromu nočního jedlictví s poruchou spánku faktory biologické a genetické. Společný výskyt obou poruch se
odhaduje na 1 až 2 % v populaci. Tam, kde je prvotní porucha jedlictví, se uplatňuje v léčbě úspěšněji psychoterapie,
u prvotní poruchy spánku s jedlictvím více farmakoterapie, eventuelně současně s psychoterapií. Doporučuje
se věnovat v budoucnosti této poruše více pozornosti.
Klíčová slova: syndrom nočního jedlictví, syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím, neurotransmitéry, hor-
mony.
SUMMARY
Faltus F.: Night Eating Syndrome
There are at least two problems, that involved disordered eating at night. Night Eating Syndrome (NES) and
Nocturnal sleep – related eating disorder (NSRED). Night eating syndrome is considered as a dissomnia.
It is really an eating disorder; people eat when they are conscious. NES is characterized by the clinical features
of morning anorexia, evening hyperphagia, awaking followed by nocturnal food ingestions.
NSRED is classified in the International Classification of sleep Disorders as a parasomnia. It is thought to be
a sleep disorder, not an eating disorder. During episodes of NSRED people are not conscious. They have no
memories to having done when they wake or they have only fragmentary memories. In some cases, have histories
of alcoholism, drug abuse and other sleep disturbances.
Nearly all sleep eaters show a preference for food high in carbohydrates and fat. One to two percent of the general
populations are affected with these. NES and NSRED are more common than this generally recognize. Increase
stress and fluctuations in hormone levels may be ethiological factor. Changes in the circadian rhythm by
an attenuation in the nocturnal decrease of the plasma concentration of melatonin and leptin and an increase of
cortisol have been described.
Treatment of nocturnal eating behavior begins with a clinical interview and a night or two at a sleep disorders
centre where brain activity is monitored. NSRED does tend do respond well to treatment with medications. Sleeping
pills should be avoided. Exercise and relaxation training help NES sufferers overcome insomnia and restore
natural sleep cycle.
Key words: Night Eating Syndrome, Night Sleep Related Eating Disorder, neurotransmitters, hormone.
Čes. a slov. Psychiat., 103, 2007, No. 6, pp. 291–296.
ÚVOD
Psychogenní poruchy příjmu potravy
(PPP) patří mezi časté a závažné psychické poruchy
obtížně léčitelné. Statistiky prokazují, že nejčastějšími
PPP jsou syndrom záchvatovitého
přejídání (binge eating syndrome – BED), který
se vyskytuje u zdravé populace ve 2 % a u obézních
více jak ve 20 %, mentální bulimie (bulimia nervosa
– BN) ve 2 až 4 %, syndrom nočního jedlictví
(night eating syndrome – NES), který spolu
se syndromem porucha spánku s nočním jedlictvím
(night sleep related eating disorder –
NSRED) tvoří 1-2 % PPP a mentální anorexie
(anorexia nervosa – AN) v 0,5–1 %. U 50 % pacientů
s PPP se vyskytuje psychiatrická komorbidita,
a to především s depresivní poruchou [18, 24].
(Předneseno ve zkrácené formě na Mezinárodní konferenci o poruchách příjmu potravy 15. – 17. března 2007 v Praze.)
psychiatrie6.2007 2.10.2007 8:12 Str. 291
Zdroj: Stunkard, A. J., Allison, K. C., O’Reardon, J. P.: The
night eating syndrome. 2005.
292
Syndrom nočního jedlictví nebyl dosud zařazen
do žádného klasifikačního systému duševních
poruch (DSM-IV, ICD-10), i když o jeho uvedení do
psychiatrické nomenklatury se zasloužil prof. A. J.
Stunkard již v roce 1955. V roce 1991 došlo k diferenciaci
tohoto syndromu na 2 subtypy :
1. Syndrom nočního jedlictví (NES), který je
zařazován mezi poruchy jedlictví při insomnii
(dyssomnii).
2. Syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím
(NSRED), který je zařazován mezi kvalitativní
poruchy spánku (parasomnie)
Synonyma [1]. Se syndromem nočního jedlictví
se můžeme v literatuře setkat také pod názvy Nocturnal
Eating (Drinking) Syndrome, Night hunger,
Nocturnal Eating a dalšími (tab. 1).
dochází k vyplnění času v období nespavosti jinou
činností nebo jídlem. NEDS byl původně popsán
jako problém ranného dětství a nyní je rozšířen
i na období dospělosti, i když v pozdějším věku
není tak častý. NES a NEDS bývají velmi často
považovány za synonyma [25].
ETIOLOGIE
Na vzniku obou poruch se podílejí biologické,
genetické a emoční faktory. U NES je největší
význam připisován stresu. Jako další predisponující
činitelé jsou uváděny deprese, úzkosti, poruchy
meziosobních vztahů, nuda, dlouhodobá dieta.
Během noci dochází ke zvýšení hladiny kortizolu,
k poklesu melatoninu a leptinu, které mají úzký
vztah k chuti k jídlu, ale i ke spánku. Nemalý
význam je připisován regulačnímu mechanismu
osy hypotalamus – hypofýza – nadledvinky. Stoupá
aktivita kortikotropního „releasing“ hormonu
[6]. Zvažuje se i role zvýšené hladiny grelinu
během noci. Charakteristické jsou pro NES poruchy
cirkadiánního rytmu příjmu potravy, kdežto
cirkadiánní spánkový rytmus zůstává normální
[22] (tab. 2).
Tab. 1. Definice NES a NSRED.
Syndrom nočního jedlictví
(Night Eating Syndrome) - NES dyssomnie
(Nocturnal Eating Syndrome)
(Stunkard, 1955)
Syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím
(Nocturnal Sleep Related Eating Disorder) –
NSRED (1991) parasomnie
Synonyma:
Nocturnal eating (drinking) syndrome
Nighttime hunger
Nocturnal eating
DEFINICE POJMU
Syndrom nočního jedlictví – NES je porucha,
při které se pacient několikrát během noci
probudí a není schopen usnout, dokud něco nesní.
Porce jídla jsou zpravidla značně kalorické a jejich
složení nezdravé. Záchvaty nočního jedlictví není
pacient schopen svou vůlí ovládnout.
Syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím
– NSRED se odehrává ve stavu porušeného
vědomí, kdy pacient si není svého chování vědom
nebo jen částečně. Noční jedlictví se vymyká kontrole
a je doprovázeno jinými psychickými poruchami
a četnými hormonálními a neurotransmitérovými
změnami [23]. Přesto zařazení obou
syndromů do diagnostických manuálů činí doposud
potíže (tab.1).
V roce 1990 byl navíc definován Syndrom nočního
jedlictví a pití (Nocturnal eating/drinking
syndrome – NEDS), který byl zařazen do mezinárodní
klasifikace poruch spánku American Academy
of Sleep Medicine v roce 2002 [1, 26]. Pod touto
diagnózou se rozumí opakované probouzení
s neschopností znovu usnout, aniž by došlo ke konzumaci
jídla a pití. Tento syndrom není doprovázen
jiným duševním nebo somatickým onemocněním
(bulimií, hypoglykémií). Nenacházíme při
něm předcházející insomnii jiného původu, při níž
Tab. 2. Syndrom nočního jedlictví NES. Etiologie
a patogeneze.
Převážně enviromentální a emoční faktory
Akutní stres
Poruchy meziosobních vztahů
Dlouhodobá dieta nebo hladovění
Porucha hodnocení vlastního vzhledu
Porucha cirkadiánního rytmu příjmu potravy
leptin
grelin
melatonin
kortizol
U NSRED se předpokládá především idiopatická
etiologie. Syndrom je často spojován se somnambulismem
[35], který se mnohdy stává dominantní.
Někdy se NSRED objevuje u lidí, kteří
zanechali kouření, stali se abstinenty, jsou vystaveni
akutnímu stresu a hladovění během dne. Predisponujícími
faktory bývají někdy somnambulismus
nebo deprese v dětství. Více než polovina
pacientů s NSRED má v anamnéze i jiný typ parasomnie
[38]. Zjišťuje se dysregulace cirkadiánních
spánkových rytmů plynoucí z dysregulace cirkadiánních
rytmů melatoninu, který reguluje sice především
spánkové rytmy, ale podílí se i na regulaci
tělesné hmotnosti, leptinu, kortizolu a grelinu [15,
19] (tab. 3)
Cirkadiánní rytmy příjmu potravy a spánku jsou
u člověka synchronizovány především v suprachipsychiatrie6.2007
2.10.2007 8:12 Str. 292
293
Zdroj: ICSD – 2 – International Classification of Sleep Disor-
ders
2nd ed.: Diagnostic and Coding Manual 2005,
American Academy of Sleep Medicine 2005.
Zdroj: ICSD – 2 – International Classification of Sleep Disor-
ders
2nd ed.: Diagnostic and Coding Manual 2005,
American Academy of Sleep Medicine 2005.
azmatickém jádru (SCH) hypotalamu tak, aby
v noci k příjmu potravy nedocházelo. U pokusných
zvířat, kterým se v noci svítilo, docházelo k desynchronizaci
těchto biorytmů [9, 14, 28].
V posledních letech se obrací pozornost stále
více na další hormony a neurotransmitéry, které
se podílejí na vzniku chuti k jídlu, hladu, pocitu
sytosti, regulace tělesné hmotnosti a spánkových
rytmů a jejich dysbalanci [20]. Jsou to : melatonin,
peptidy PP a YY, neuropeptid Y, obestatin, somatostatin,
cholecystokinin (CCK-4), galanin, bombesin,
G-protein, orexin A a B (hypokretin 1 a 2), substance
P, CNTF (ciliary neurotrophic factor),
AgRP (agouti related peptid), adiponectin, gastrin,
muscimol, sekretin, GABA, serotonin, noradrenalin
a další [2, 13, 14, 29, 45, 46]. Jak patrno, problematika
řešení regulace chuti k jídlu, hladu,
tělesné hmotnosti a spánkových rytmů se stává
čím dále tím komplikovanější.
KLINICKÝ OBRAZ
V symptomatologii NES jsou přítomny ranní
anorexie a zvýšená konzumace jídla v pozdním
odpoledni a večer. Nemocní obtížně usínají, často
se probouzejí a jedí hlavně pokrmy s vysokým
obsahem sacharidů.Toto chování přetrvává minimálně
dva měsíce. Jídlo nevyvolává potěšení, ale
tenzi, úzkosti, stud, znechucení a pocity viny
během konzumace. NES má úzký vztah ke stresu
a je často doprovázen depresemi [12]. Záchvaty
jsou obvykle utajovány a nebývají okolí nápadné.
Nemusí vždy zapříčiňovat hmotnostní přírůstek,
většinou však nemocní konzumují jídlo ve večerních
hodinách a během noci, a to 50 až 70 % denní
dávky a v průměru o 500 kalorií vyšší než zdraví
jedinci, takže tloustnou. Jsou nespokojeni se svou
hmotností, ale její nárůst nejsou schopni ovládnout
[16, 2] (tab. 4).
NSRED je poruchou vědomí. K jedlictví dochází
během epizod pomalých spánkových vln.
Nemocní si nejsou svého jednání vědomi. Ráno se
nesnadno probouzejí a chybí jim vzpomínky na
noční chování nebo jsou tyto jen útržkovité. Proto
bývají udiveni nad tím, co v lednici nebo ve spíži
ubylo, proč je tolik zbytků jídla na stole, na podlaze,
proč jsou umazaní od čokolády, proč mají v lůžku
plno drobků či jiných zbytků jídla a podobně.
U mnohých pacientů nacházíme v anamnéze abúzus
drog a alkoholu, somnambulismus, syndrom
neklidných nohou, spánkovou apnoi. Vyskytuje se
rovněž častěji u mladých žen a má a značnou tendenci
ke chronifikaci. Porucha trvá v průměru 11
až 15 let. Většina epizod začíná 60 – 90 minut po
po usnutí a doba jedlictví trvá 10 – 15 minut. Ve
stavu porušeného vědomí se může při přípravě
jídla snadno poranit nebo vypít zdraví či životu
nebezpečnou tekutinu anebo sníst potraviny, na
které je alergický. Komplikacemi mohou být hmotnostní
přírůstek až obezita, diabetes, hypercholesterolémie,
hypertriglycidémie (tab. 5).
Oba typy nočního jedlictví (NES a NSRED) jsou
častější u ženské populace než u mužské. Uvádí se
poměr 3:2 nebo 2:1. Zvyšujícím věkem riziko choroby
u adolescentů narůstá. Vznikají většinou
Tab. 3. Porucha spánku se syndromem nočního jedlictví
NSRED. Etiologie a patogeneze.
Idiopatická etiologie
Biologické a genetické faktory převažují
Akutní stres
Predisponující faktory
Somnambulismus
Spánková apnoe
Syndrom nutkavých nohou
Dysregulace cirkadiánních rytmů
melatominu
leptinu
kortizolu
grelinu
Tab. 4. Syndrom nočního jedlictví NES. Klinický obraz.
Ranní anorexie
Odpolední a večerní hyperfagie
Poruchy usínání a časté probouzení
Nepřítomnost jiných poruch spánku
Po probuzení konzumace převážně jídel s vysokým obsahem
uhlovodanů
Trvání minimálně 2 měsíce
Jídlo nevyvolává potěšení, ale tenzi, anxietu, stud,
znechucení a pocity viny během jedení
Odpoledne a večer poruchy nálady, tenze, anxiety,
nervozity, agitovanosti
Utajování záchvatů jedlictví
Obr. l. Dobře zásobená lednička je pro noční jedlíky
vždy nebezpečným lákadlem.
psychiatrie6.2007 2.10.2007 8:12 Str. 293
294
později než MA nebo MB, mezi 18. až 20. rokem,
ale i ve vyšším věku.. V běžné populaci prevalence
těchto syndromů činí kolem 1,5 %. U PPP 15 %,
u obézních jedinců 10-12 % a u masivně obézních
až 27 %.
Pokusil jsem se diagnostiku NSRED zjednodušit
v tabulce 5.
DIFERENCIÁLNÍ DIAGNÓZA
Především nutno odlišit od sebe obě poruchy
nočního jedlictví. Diferenciální diagnóza mezi
mentální bulimií a syndromem nočního záchvatovitého
přejídání by neměla činit potíže. Pro diferenciální
diagnózu mezi NES (NEDS) a NSRED je
především důležité polysomnografické vyšetření
a zjištění, zda pacient jí v noci při plném vědomí,
anebo zda jeho vědomí je porušeno.
TERAPIE
U obou syndromů nočního jedlictví je nutno
postiženým vysvětlit, že to není normální jev.
Doporučuje se strávit jednu až dvě noci ve spánkovém
centru, kde bude monitorována aktivita mozku.
U NES se dosahuje větších úspěchů psychoterapií
(kognitivně behaviorální a interpersonální).
Z psychofarmak bylo získáno nejvíce zkušeností
a dobrých výsledků léčbou sertralinem (tab. 6).
U NSRED je terapie obtížnější. Více se uplatňuje
farmakoterapie (SSRI [4, 21, 36], dopaminergní
agonisté a antagonisté [27], topiramát [43].
Hypnotika raději nepodávat, mohou prohloubit
noční poruchy vědomí. Psychoterapie je efektivní
v kombinaci s psychofarmaky [17]. U obou poruch
se zkoumají možnosti úpravy cirkadiánních rytmů
příjmu potravy a spánku, regulování hladin grelinu,
kortizolu, melatoninu a leptinu [2]. Nutná je
úprava stravovacího režimu, zvýšená pohybová
aktivita, dlouhodobá účast v psychoterapeutických
skupinách (tab. 7). Provádějí se také chirurgické
zákroky, včetně bariatrických operací, a to ojediněle
u pacientů, u nichž noční jedlictví vedlo ke
značné obezitě [8].
Tab. 5. Syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím
NSRED. Klinický obraz.
1. Epizody nočního jedlictví při porušeném vědomí s nebezpečím
poranění
2. Částečná nebo úplná amnézie na noční chování
3. Nesnadné probouzení
4. Ranní anorexie
5. Nepřítomnost jiných poruch spánku
6. Polysomnografická vyšetření prokazující primární poruchu
spánku
Interwiev a 1 nebo 2 noci pobytu ve spánkovém centru.
Úprava stravovacího režimu
Psychoterapie (KBT, interpersonální terapie)
Relaxační techniky
Zvýšená pohybová aktivita
Psychofarmaka – SSRI (BZD – klonazepam: redukce stressu
a anxiety)
Úpravy hladin leptin, melatonin
grelin, kortizol
Obr. 2. Somnambulismus je v úzké souvislosti
s NSRED.
Tab. 6. Syndrom nočního jedlictví NES. Terapie.
Tab. 7. Syndrom poruchy spánku s nočním jedlictvím
(NSRED). Terapie.
Pobyt ve spánkovém centru
Úprava stravovacího režimu (omezení alkoholu a kofeinu)
Farmakoterapie: SSRI (seropram)
dopaminergní agonisté D3 (pramipexol,
kardidopa, levodopa)
antiepileptika (topiramat)
BZD (redukují motoriku během spánku)
Cave hypnotika (zmatenost)
Psychoterapie - málokdy efektivní, nejúčinnější KBT
PREVENCE
Zlepšit informovanost o chorobách. Upravit denní
program a stravovací režim. Zdokonalit adaptaci
na stres. U nočního jedlictví usilovat o zlepšení
spánku. Doporučit v odpoledních a večerních hodinách
stravu bohatou na bílkoviny a omezit sacharidy.
Zdůraznit možnost výskytu jiného typu parasomnie
v pokrevním příbuzenstvu [19].
DISKUSE A ZÁVĚRY
I když syndrom nočního jedlictví byl popsán
Stunkardem již v roce 1955, nebyla mu zdaleka
psychiatrie6.2007 2.10.2007 8:12 Str. 294
295
věnována taková pozornost jako jiným poruchám
příjmu potravy, především mentální anorexii
a bulimii a syndromu záchvatovitého přejídání. Je
popisována celá řada poruch a chorobných syndromů,
které různí autoři zahrnují mezi PPP. Zařazení
některých z nich do této skupiny poruch jedlictví
se jeví jako poněkud problematické. Jsou to
tyto PPP : „purging disorder“, anorexia athletica
(kompulzivní cvičení) tělesná dysmorfická porucha
(body dysmorphic disorder), infekcí způsobený
autoimunní subtyp anorexie u dětí, ortorexia nervosa,
ruminační syndrom, gurmánský syndrom
(Gourmand syndrome), Praderův - Williho syndrom,
pica, syndrom cyklického zvracení, žvýkání,
ruminace, diabulimie.
Také hodnocení syndromu nočního jedlictví není
jednotné. Někteří uznávají pouze jeden typ syndromu
nočního jedlictví (NES), málokdy je zmínka
o NEDS. Většina však striktně rozlišuje dva syndromy
: NES a NSRED [38, 40]. Je trochu diskutabilní,
zdali kvantitavní a kvalitativní poruchy
spánku ve vztahu k přejídání jsou dostatečným
důvodem pro rozlišení dvou typů poruch spánkového
jedlictví Avšak i vyšetřovací metody (monitoring
spánkových rytmů) a rozdíl v úspěšnosti použitých
léčebných metod naznačuje, že k oběma
vede jiná terapeutická cesta.
Diferenciace noční poruchy příjmu potravy na
syndrom nočního jedlictví (NES) a na syndrom
nočního jedlictví spojeného s nadměrným pitím
(NEDS) se mi jeví již jako přílišné rozčleňování
této poruchy. Nemocný přece požívá stravu jak
v konzistentní tak i v tekuté formě. Smysl má termín
nočního „pijáctví“ (Night drinking syndrome),
kdy dochází pouze ke konzumaci nápojů.
Důležitým diagnostickým vodítkem pro rozlišení
obou pojmů vidím v tom, že u NES (a u NEDS)
se nemocný probouzí do plného vědomí primárně
pod tlakem pocitu hladu či chuti k jídlu a zcela
vědomě se nají a případně také napije. Při NSRED
se pacient vlastně neprobudí a ve stavu porušeného
vědomí je jeho jedlictví zcela mimovolní. Potravu
často nevybírá podle chuti a její hodnoty, ale
konzumuje i potraviny nejedlé, zdraví či dokonce
životu nebezpečné, může se při jejich úpravě poranit
nebo sníst něco, na co je alergický. Druhý den
pak o tomto svém jednání neví nebo má jen mlhavé
vzpomínky. V etiologii NES převládají výrazně
zevní faktory, především dlouhodobé stresové situace,
utajování záchvatů, neurotické symptomy.
U NSRED v etiologii převládá více biologická
a genetická dispozice. Dochází k dysregulaci především
melatoninu, grelinu, leptinu a kortizolu.
Zřejmě proto je farmakoterapie úspěšnější metodou
volby (SSRI, dopaminergní agonisté, topiramát).
Je nutné se vyvarovat hypnotik, které
mohou noční poruchy vědomí prohlubovat a zvyšovat
sklony k chování pro nemocného nebezpečné-
mu.
Jsem toho názoru, že by se oba syndromy měly
považovat za samostatné. Problematika diferenciální
diagnostiky obou subtypů nočního jedlictví je
zajímavá a diskutabilní [7] a zaslouží si, aby se jí
do budoucnosti i nadále věnovala zvýšená a soustavnější
pozornost a další výzkum.
LITERATURA
1. American Academy of Sleep Medicine. International classification
of sleep disorders. Westchester, Illinois, USA,
2005.
2. Baldo, B., Kelley, A.: Discrete neurochemical coding of
distinguistable motivational processes insight control of feeding.
Psychopharmacology (Berl.), 23, 2007, pp. 173 - 185.
3. Baloney, A.: Epilepsy, drug treats sleep-related disorder.
Science News, 11, 2007, pp. 21-22.
4. Barclay, L., Vega, Ch: Sertraline may be effective for
night eating syndrome. Medical News, 11, May 2006.
5. Birketvedt, G. S., Florholmen, L., Sundsfjord, J. at
all. Behavioral and endocrine characteristics of the night
eating syndrome. JAMA, 282, 1999, pp. 657–663.
6. Birketvedt, G. S., Sundsfjord, J., Florholmen, R.:
Hypothalamic – pituitary – adrenal axis in the night
eating syndrome. Am. J. Physiol. Endocrinol. Metab., 282,
2002, pp. 366-369.
7. Ceru-Bjork, C., Anderson, I., Rossner, S. : Night eating
and nocturnal eating – two different or similar syndromes
among obese patiens. Int. J. Obesity, 25, 2001, pp.
365–372.
8. Colles, S., Dixon, J. B.: Night eating syndrome: impact of
bariatric surgery, Obes. Surg., 16, 2006, pp. 811-820.
9. Druce, M., Bloom, S. R..: The regulation of apetite, Arch.
Dis. Child, 91, 2006, pp. 183-187.
10. Eiber, R., Friedman, S.: Correlation between eating
disorers and sleep disturbances. Encephale, 27, 2001, pp.
429-434.
11. Faltus, F.: Je syndrom nočního jedlictví poruchou příjmu
potravy? V. mezioborová konference o poruchách příjmu
potravy. Praha. 15. – 17. 3. 2007, Čes. a slov. Psychiat.,
Psychiatrie, Suppl. 1, 2007, s. 40–41.
12. Gluck , M. E., Gelliebter, A., Dativ, T.: Night eating
syndrome associated with depresion. Low self esteen reduce,
daytime hunger and less weight loss in obese patiens.
Obes. Res., 9, 2001, pp. 429-434.
13. Graf. C., Bloom. S. R., Smeets, P., Staflev, A. Hendricks,
H.: Biomarkers of satiation and satiety. Am. J. Clin.
Nutrition., 79, 2004, pp. 946-961.
Obr. 3. Stěžejní publikace o syndromech nočního jedlictví.
psychiatrie6.2007 2.10.2007 8:12 Str. 295
296
14. Halford. J. C., Blondel. J. E.: Pharmacology of apetite
supression. Prog. Drug. Res., 54, 2000, pp. 25-58.
15. Haluzík, M.: Poruchy výživy a leptin. Grada, Praha, 2001.
16. Krch, F. D.: Syndrom nočního přejídání. In : Krch, F. D.
a kol. Poruchy příjmu potravy, Grada, Praha, 2. vyd.,
2005, s. 21.
17. Lamberg, L.: Antidepressants, CBT help night eating
syndrome. Psychiatr. News, 44, 2001, p. 30.
18. Lundgren, J. D., Allison, K. C., Crow, S. et al.: Prevalence
of the Night eating syndrome in a psychiatric population.
Am. J. Psychiatry. 163. 2006, pp. 156-158.
19. Mickley, D.: Overcoming night eating syndrome. J.
Eating Disord., 14, 2006, pp. 84 – 85.
20. Neary, N. M., Goldstone, A. P., Bloom, S. R.: Appetite
regulation: from the gut to the hypothalamus. Clin. Endocrinology,
60, 2004, pp. 153–160.
21. O’Reardon, J. P., Stunkard, A. J., Allison, K. C.: Clinical
trial of sertraline in the treatment of night eating syndrome.
Int. J. Eating Disord., 53, 2004, pp. 16–26.
22. O’Reardon, J. P., Ringel, B. L., Dinges, D. F. et al.:
Circadian eating and sleeping patterns in the night eating
syndrome. Obesity Research, 12, 2004, pp. 1789–1786.
23. O’Reardon, J. P., Peshek, A., Allison, K. C.: Night
eating syndrome: Diagnosis epidemiology and management.
CNS Drugs, 19, 2005, pp. 997–1008.
24. Papežová, H.: Poruchy příjmu potravy. In: Raboch, J.
Zvolský, P. et al.: Psychiatrie. Galén, Praha., 1. vydání,
2001, s. 306-313.
25. Papežová, H.: Noční přejídání, teorie, klinické poznatky.
Konference biologické psychiatrie. Luhačovice, 11 - 14. 6.
2003. In: Psychiatrie, 7, 2003, (Suppl. 2), s. 89.
26. Papežová, H.: Problémy psychogenního přejídání a obezita.
Lékařské listy, 13, 2006, s. 20-21.
27. Proini, F., Albani, R., Veyrugno, L.: A pilot double-blind
placebo controlled trial of low dose pramipexole in sleep realated
eating disorders. Europ. J. Neurology, 12, 2005, p. 432.
28. Rosenhagen. Mc., Uhr, M, Schusslep, P. Steiger, A.:
Elevated plasma ghrelin levels in night-eating syndrome.
Am. J. Psychiatry, 162, 2005. pp. 813.
29. Schwarz, L. M., Goldstone, A. P.,Woods, S. C., Porta,
Jr. D., Randy, J., Baskin, D. G.: Central nervous system
control of food intake. Nature, 40, 2000, pp. 661–671.
30. Striegel-Moore, R. H., Thompson, D., Franko, D. L. et
al.: Definition of night eating in adolescent girls. Obesity
Res., 12, 2004, pp. 1311–1321.
31. Striegel–Moore, R. H. Franko, L. D. May, A., Ach, E.,
Thompson, D., Hook, J. M.: Should night eating syndrome
be included in the DSM? Int. J. Eat. Disord., 39, 2006,
pp. 544–549.
32. Stunkard, A. J., Grace, W. J., Wolff, H. G.: The night
eating syndrome. Am. J. Med., 9, 1955, pp. 78–86.
33. Stunkard, A. J., Birketwedt, G. S.: Night eating and
nosology. Int. J. Obesity, 26, 2002, p. 566.
34. Stunkard, A. J., Allison, K. C., Their, S. L.: A step-bystep.
Guide to breaking the cycle. Oakland : New Harbinger
Publications., May, 2004, pp. 200.
35. Stunkard, A. J., Allison, K. C., O’Reardon, J. P.: The
night eating syndrome. Appetite, 45, 2005, pp. 182–186.
36. Stunkard, A. J., Allison, K. C., Lundgren, J. D. et al.:
A paradigma for facilitating pharmacotherapy at a distance
: sertraline treatment of the night eating syndrome. J.
Clin. Psychiatry, 67, 2006, pp. 1568–1572.
37. Svačina, Š.: Novinky v ovlivňování chuti k jídlu. Int. Med.
pro praxi. 8, 2001, s. 342–346.
38. Šonka, K., Špačková, N., Marušič, P.: Syndrom nočního
ujídání. ČS. Psychiatr., 89, 1993, s. 227–232.
39. Tan, J. V.: Night eating syndrome (NES) Ir. Med. J., 7,
2006, pp. 219–220.
40. Vetrugno, R., Mancon, M., Ferini-Strambi, L., Provini,
F., Plazi, G., Montana, P.: Nocturnal eating : sleep
related eating disorder or night eating syndrome? A videopylosomnographic
study. Sleep, 29, 2006, pp. 949–954.
41. Wadden, T.: The expert weights in eating syndrome.
Interwiew with A. J. Stunkard: Obesity management, 2,
2006, pp. 93–97.
42. Winkelman, J. V., Herzog, D. B., Fava, H.: Prevalence
of sleep-related eating disorder in psychiatric and nonpsychiatric
population. Psycholog. Med., 29, 1999, pp. 1461-
1466.
43. Winkelman, J. V.: Treatment of nocturnal eating syndrome
and sleep related eating disorder with topiramate. Sleep
Med., 4, 2003, pp. 243-246.
44. Winkelman, J. V.: Sleep related eating disorder and
night eating syndrome: sleep disorders or both. Sleep, 29,
2006, pp. 876–877.
45. Wynne, K., Stanley, S., Mc. Gowan, B., Bloom, S.:
Appetite control. J. Endocrinology, 184, 2005, pp. 219-318.
46. Yang, V., Zhou, l., Liu, S., Tang, J., Li, F., Song, H.
Chen, M.: Expression of feeding related receptors mRNA
in GT-7cell line and role of leptin and orexins in control of
GmRH secretion. Acta Pharmacologica Sinica, 26, 2005,
pp. 976-971.
Doc. MUDr. František Faltus, DrSc.
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN
Ke Karlovu 11
128 00 Praha 2
e-mail: františek.faltus@centrum.cz
psychiatrie6.2007 2.10.2007 8:12 Str. 296