1
VETERINÁRNÍ A FARMACEUTICKÁ UNIVERZITA
BRNO
FARMACEUTICKÁ FAKULTA
Ústav přírodních léčiv
OBRAZOVÝ ATLAS
FARMACEUTICKY VÝZNAMNÝCH
DROG
PharmDr. Renata Kubínová, Ph.D.
PharmDr. Dagmar Jankovská, Ph.D.
BRNO 2013
Tato výuková opora vznikla v rámci řešení projektu:
„Zvyšování pedagogických, manažerských a odborných dovedností pracovníků VFU“
s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0110.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem
a státním rozpočtem České republiky.
2
Obsah
Obsah .........................................................................................................................................2
1. Úvod....................................................................................................................................5
2. Příprava mikroskopických preparátů..................................................................................6
3. Drogy s amorfní strukturou.................................................................................................9
3.1. Amyla – škroby...................................................................................................................9
3.1.1. Marantae amylum.............................................................................................9
3.1.2. Maydis amylum ČL 2009...............................................................................10
3.1.3. Oryzae amylum ČL 2009 ...............................................................................10
3.1.4. Solani amylum ČL 2009 ................................................................................11
3.1.5. Tritici amylum ČL 2009.................................................................................11
3.2. Sporae – výtrusy ...............................................................................................................12
3.2.1. Lycopodium ...................................................................................................12
3.3. Varia – různé.....................................................................................................................13
3.3.1. Faex medicinalis.............................................................................................13
3.3.2. Lana gossypii depurata ČL 2009....................................................................14
3.3.3. Cellulosum ligni ČL 2009..............................................................................15
4. Drogy s organizovanou strukturou z podzemních částí rostliny.......................................16
4.1. Radix, rhizoma – kořen, oddenek .....................................................................................16
4.1.1. Althaeae radix ČL 2009 .................................................................................16
4.1.2. Belladonnae radix...........................................................................................17
4.1.3. Gentianae radix ČL 2009 ...............................................................................19
4.1.4. Ipecacuanhae radix ČL 2009..........................................................................20
4.1.5. Levistici radix ČL 2009..................................................................................22
4.1.6. Liquiritiae radix ČL 2009...............................................................................23
4.1.7. Ononidis radix ČL 2009.................................................................................25
4.1.8. Petroselini radix ČL 2009 ..............................................................................27
3
4.1.9. Ratanhiae radix ČL 2009................................................................................29
4.1.10. Sarsaparillae radix..........................................................................................31
4.1.11. Taraxaci radix cum herba...............................................................................32
4.1.12. Veratri albi radix ČL 2009 .............................................................................34
4.1.13. Bistortae rhizoma ČL 2009 ............................................................................35
4.1.14. Calami aromatici rhizoma..............................................................................37
4.1.15. Filicis maris rhizoma......................................................................................39
4.1.16. Tormentillae rhizoma ČL 2009......................................................................42
5. Drogy s organizovanou strukturou z nadzemních částí rostlin.........................................44
5.1. Cortex - kůra.....................................................................................................................44
5.1.1. Cinchonae cortex ČL 2009.............................................................................44
5.1.2. Cinnamomi cortex ČL 2009...........................................................................46
5.1.3. Condurango cortex .........................................................................................48
5.1.4. Frangulae cortex ČL 2009..............................................................................49
5.1.5. Quercus cortex ČL 2009 ................................................................................52
5.2. Herba - nať........................................................................................................................54
5.2.1. Absinthii herba ČL 2009................................................................................54
5.2.2. Convallariae herba..........................................................................................56
5.2.3. Equiseti herba ČL 2009..................................................................................58
5.2.4. Melissae herba Národní část ČL 2009 (Melissae folium ČL 2009)...............59
5.2.5. Menthae piperitae herba Národní část ČL 2009 (Menthae piperitae folium
ČL2009)..……………………………………………………………………61
5.2.6. Thymi herba ČL 2009 ....................................................................................64
5.3. Flos – květ.........................................................................................................................66
5.3.1. Matricariae flos ČL 2009 ...............................................................................66
5.3.2. Verbasci flos ČL 2009....................................................................................68
5.4. Folium – list......................................................................................................................69
4
5.4.1. Althaeae folium ČL 2009...............................................................................69
5.4.2. Belladonnae folium ČL 2009.........................................................................71
5.4.3. Boldo folium ČL 2009 ...................................................................................73
5.4.4. Hyoscyami folium..........................................................................................75
5.4.5. Sennae folium ČL 2009..................................................................................76
5.4.6. Stramonii folium ČL 2009 .............................................................................78
5.4.7. Theae folium ..................................................................................................80
5.4.8. Trifolii fibrini folium......................................................................................82
5.4.9. Uvae ursi folium ČL 2009..............................................................................83
5.5. Fructus – plod ...................................................................................................................85
5.5.1. Anisi fructus ČL 2009....................................................................................85
5.5.2. Conii fructus...................................................................................................86
5.5.3. Coriandri fructus ČL 2009 .............................................................................88
5.5.4. Foeniculi amari fructus ČL 2009, Foeniculi dulcis fructus ČL 2009............90
5.5.5. Aurantii dulce pericarpium.............................................................................92
5.6. Lignum - dřevo .................................................................................................................94
5.6.1. Juniperi lignum...............................................................................................94
5.7. Semen - semeno................................................................................................................96
5.7.1. Strophanthi semen..........................................................................................96
5.7.2. Strychni semen ...............................................................................................97
6. Varia - různé .....................................................................................................................98
6.1. Lichen islandicus ..............................................................................................................98
6.2. Secale cornutum..............................................................................................................100
7. Použitá literatura.............................................................................................................102
5
1. Úvod
Farmakognozie je jedním z profilových předmětů magisterského studijního programu
farmacie. Stručně ji lze charakterizovat jako vědu o léčivech přírodního původu. Učí
poznávat zdroje přírodních léčiv (rostliny, mikroorganismy, živočichy) a produkty jejich
metabolismu, používané na léčbu, profylaxi a diagnostiku v humánní a veterinární medicíně.
Vysvětluje biosyntézu biologicky aktivních látek, možnosti a způsoby jejich izolace,
identifikace, technologické úpravy a jejich klasifikaci podle účinku.
Náplní části praktických cvičení z farmakognozie je makroskopická a mikroskopická
identifikace drog jako takových nebo technologicky upravených, případně drog práškovitých.
Posluchači zhotovují kresby z mikroskopických preparátů, které nejsou vždy věrným
obrazem a nezaznamenávají diakritické znaky té které drogy. Proto jsme přikročily ke
zhotovení předloženého atlasu, jehož cílem je zefektivnit výuku praktických cvičení
z farmakognozie i přípravu studentů k praktické části zkoušky.
V atlase jsou spolu s oficinálními drogami uvedenými v Českém lékopisu 2009 také
další, průmyslově a toxikologicky významné drogy. Pro snadnou orientaci jsou drogy
rozděleny na drogy s amorfní a na drogy se strukturou organizovanou. Drogy
s organizovanou strukturou jsou seřazeny podle organografického systému. V rámci každé
skupiny jsou drogy řazeny abecedně. U každé drogy jsou údaje o původu – mateřské rostlině,
sběru a zpracování. Makroskopický a mikroskopický popis drogy je doplněn digitální
fotografií. U drog, které vyšetřujeme pomocí mikroskopu, se zaměřujeme na charakteristický
identifikační znak.
Součástí atlasu jsou i některé drogy u nás vzácné, jejichž trvalé preparáty a vzorky
máme k dispozici a touto cestou se je snažíme prezentovat a uchovat do dalších let.
Obrazový atlas farmaceuticky významných drog je určen zejména studentům jako
studijní materiál pro přípravu na praktická cvičení, praktickou zkoušku z farmakognozie a
současně může v některých případech usnadnit přípravu studentů ke státní závěrečné
zkoušce. Uplatnění může najít rovněž v rámci středoškolského vzdělávání zdravotnických
pracovníků.
Na vytvoření originálních digitálních fotografií začleněných do atlasu se podíleli
studenti v rámci diplomových prací, fotografie jsou také součástí Virtuální učebnice
farmakognozie, která je k dispozici na internetových stránkách fakulty
(http://faf.vfu.cz/html).
6
2. Příprava mikroskopických preparátů
Podle životnosti mikroskopických preparátů lze preparáty ve farmakognozii rozdělit do
dvou skupin, na preparáty:
dočasné – obsahují většinou živý nefixovaný objekt
trvalé – bývají většinou kvalitnější, trvanlivější, ale příprava je časově náročnější
Podle způsoby přípravy objektu k pozorování:
 objekt neupravujeme a pozorujeme in toto (výtrusy, celý list)
 výřez pletiva
 vytlačené, roztlačené pletivo
 otiskové preparáty (mikroreliéfová technika vhodná k pozorování stomat a epidermis
listu)
 tenké řezy
Řezy si připravíme ručně, řežeme skalpelem nebo žiletkou. Řezy převedeme štětečkem
do vody nebo do jiného média a připravíme preparát k dalším úpravám. Tento způsob
vyžaduje velkou míru zručnosti a zkušenosti. Pro přípravu tenkých řezů se dále používají
mikrotomy (obr. č. 1). Tato řezací zařízení dělíme na mikrotomy sáňkové, rotační. Materiál
je fixovaný do parafínového nebo želatinové bločku. Modifikací výše uvedených mikrotomů
je mikrotom zmrazovací, kdy je řezaný materiál zpevněný zmrazením, stlačeným CO2.
Obr. č. 1: Zmrazovací mikrotom Ústavu přírodních léčiv FaF VFU Brno
7
Postup přípravy trvalých preparátů:
1. Odběr materiálu
2. Fixace a konzervace
Zkoumaný materiál umístíme do lahviček s fixačním roztokem. Ve fixačním roztoku
dojde k okamžitému zastavení životních pochodů v buňkách. Používají se fixační
směsi složené z formaldehydu, kyseliny octové a alkoholu (FAA), směsi tvořené
alkoholem a glycerolem, (3 díly 70% ethanolu a 1 díl glycerolu). Tyto směsi současně
materiál změkčují, což je výhodné hlavně pro stonky, kůry, dřevo, a také materiál
konzervují.
3. Řezání
Pokud chceme pro řezání použít některý z mikrotomů, je vhodné zalít řezaný materiál
do vhodného média, např. parafínu. Pro zalévání do parafínu je vhodné řezaný
materiál odvodnit, přes vzestupnou alkoholovou řadu, zalít do parafínu a nařezat
preparáty. Pokud plánujeme s připravenými řezy pracovat ve vodném prostředí, např.
barvení, projasňování (chloralhydrát, peroxid vodíku), je vhodné parafínové řezy
převést zpátky do vodného prostředí, odstranit zbytky parafínu např. xylenem,
toluenem a přes sestupnou alkoholovou řadu převést zpět do čisté vody.
Zalévat můžeme také do želatiny nebo využít zpevnění materiálu zmrazením pomocí
stlačeného CO2.
Podle způsobu řezu rozlišujeme řezy na:
 Příčné (transverzální) vedené kolmo na osu orgánu
 Podélné (longitudinální) vedené rovnoběžně s osou orgánu. Ty můžeme dále
dělit na řezy: radiální vedené přibližně osou orgánu a tangenciální vedené
mimo středovou osu orgánu.
4. Barvení
Ke zvýraznění pozorovaných struktur nebo k lokalizaci obsahových látek v rámci
připraveného mikroskopického řezu využíváme celou řadu barviv. Proces barvení
může probíhat v hodinovém sklíčku nebo přímo na podložním sklíčku. Barvit
8
můžeme bez předchozího usmrcení objektu – vitální barvení. Barvení in toto se
využívá na objekty fixované. Podle způsobu barvení rozlišujeme:
 progresivní – barvíme do žádané síly zbarvení
 regresivní – řezy přebarvíme a přebytečné barvivo ze struktur vymýváme
 sukcedánní – následují dvě nebo více barvení po sobě
 simultání – barví se současně dvěma nebo více barvivy, která spolu nereagují
Podle charakteru se barviva dělí na:
 bazická
 kyselá
 neutrální
Mezi nejpoužívanější barviva patří Lugolův roztok (směs jodidu draselného a jodu),
který tmavě fialově vybarvuje škrob, barvení floroglucinolem v kyselém prostředí
zvýrazní lignifikované buněčné stěny. Barvením safraninem dosáhneme vybarvení
sklerifikované a lignifikované buněčné stěny, barví červeně. Chlorzinkjod (chlorid
zinečnatý + jodid draselný + jod) vybarvuje fialově škrob a celulosu, zdřevnatělé
buněčné stěny vybarvuje žlutohnědě.
5. Uzavírání preparátu
Vybarvený preparát upevníme na podložní sklíčko a zalijeme zavíracím médiem.
Uzavírací média jsou glycerolželatina, kanadský balzám nebo syntetické pryskyřice.
V případě pryskyřic nebo kanadského balzámu musíme zavodněný preparát převést
znovu do nevodného prostředí a teprve uzavřít.
9
3. Drogy s amorfní strukturou
3.1. Amyla – škroby
Škroby jsou vysokomolekulární polymerní látky, tvořené cukernými jednotkami. Jsou
hlavní zásobní látkou rostlin. Nachází se ve všech rostlinných orgánech, koncentrované
zejména v semenech, plodech, zásobních hlízách, kořenech nebo i v dřeni stonku
(Metroxylon rumphii, Arecaceae – ságovník pravý). Škroby jsou práškovitého charakteru na
omak jemné, bez zápachu a chuti, mezi prsty vržou (obr. č. 2).
Obr. č. 2: Škrob, makro
3.1.1. Marantae amylum
Mateřská rostlina: Maranta arundinacea L. (Marantaceae), maranta třtinová
Droga: Škrob marantový, Maranta starch (anglicky), Amidon de maranta (francouzsky)
Mikroskopie: Škrobová zrna jsou vejcovitého, elipsovitého, hruškovitého nebo
vřetenovitého tvaru s trhlinou uprostřed, tvarem připomínající ptáka v letu. Jsou koncentricky
nebo excentricky vrstevnatá, velikost je 10 - 60 µm (obr. č. 3).
Obr. č. 3: Marantae amylum (x100)
10
3.1.2. Maydis amylum ČL 2009
Mateřská rostlina: Zea mays L. (Poaceae), kukuřice setá
Droga: Škrob kukuřičný, Maize starch (anglicky), Amidon de mais (francouzsky)
Makroskopie: Matně bílý až slabě nažloutlý velmi jemný prášek, vrzající mezi prsty.
Mikroskopie: Zrna jsou mnohostěnná hranatá, nepravidelné velikosti, s průměrem zrna 2-23
µm nebo okrouhlá nebo kulovitá zrna velikosti 25-32 µm se zřetelnou středovou dvou až
pětipaprsčitou trhlinou, vrstvení není patrné (obr. č. 4).
Obr. č. 4: Maydis amylum (x100)
3.1.3. Oryzae amylum ČL 2009
Mateřská rostlina: Oryza sativa L. (Poaceae), rýže setá
Droga: Škrob rýžový, Rice starch (anglicky), Amidon de riz (francouzsky)
Mikroskopie: Jedná se o mnohohranná zrna bez soustředného vrstvení s nezřetelnou
středovou trhlinou, zrna bývají shloučená do vejčitých útvarů. Velikost je 2-5 µm (obr. č. 5).
Obr. č. 5: Oryzae amylum (x100 )
11
3.1.4. Solani amylum ČL 2009
Mateřská rostlina: Solanum tuberosum L. (Solanaceae), lilek brambor
Droga: Škrob bramborový, Potato starch (anglicky), Amidon de pommes de terre
(francouzsky)
Makroskopie: Velmi jemný bílý nebo téměř bílý prášek vrzající mezi prsty.
Mikroskopie: Škrobová zrna jsou nepravidelného tvaru, vejčitá nebo hruškovitá, obvykle 30-
100 µm velká, mají mimostředové hilum. Kulovitá zrna o velikosti 10-35 µm, mají středové
nebo mírně mimostředové hilum. Všechna zrna jsou koncentricky vrstvená (obr. č. 6).
Obr. č. 6: Solani amylum (x100 )
3.1.5. Tritici amylum ČL 2009
Mateřská rostlina: Triticum aestivum L. (Poaceae), pšenice setá
Droga: Škrob pšeničný, Wheat starch (anglicky), Amidon de triticale (francouzsky)
Makroskopie: Velmi jemný bílý nebo téměř bílý prášek vrzající mezi prsty.
Mikroskopie: Jde o velká zrna průměru 10 až 60 µm při čelním pohledu čočkovitého tvaru,
řidčeji ledvinovitého tvaru. Vrstvení není patrné, zrna jsou někdy na okrajích popraskaná. Při
bočním pohledu jsou zrna oválná, vřetenovitá. Malá zrna jsou kulovitá nebo mnohostěnná, o
průměru 2-10 µm (obr. č. 7).
Obr. č. 7: Tritici amylum (x100)
12
3.2. Sporae – výtrusy
3.2.1. Lycopodium
Mateřská rostlina: Lycopodium clavatum L. (Lycopodiaceae), plavuň vidlačka
Droga: Plavuňové výtrusy, Lycopodium spores (anglicky), Spore de lycopode (francouzsky)
Makroskopie: Velmi jemný, pohyblivý prášek světle žluté barvy, lepící se na prsty (obr. č.
8). Není hygroskopický, na vodě plave. Je bez pachu a chuti. Drogu tvoří výtrusy vytřepané
z klasů. V současné době je rostlina chráněná.
Obr. č. 8: Lycopodium, makro
Mikroskopie: Výtrusy jsou čtyřstěny, se třemi stěnami plochými a jednou silně vyklenutou.
Mají síťovitou strukturu se zoubkovanými okraji, velikost je 30- 35 µm (obr. č. 9).
Obr. č. 9: Lycopodium (x400)
13
3.3. Varia – různé
3.3.1. Faex medicinalis
Mateřská rostlina: Saccharomyces cerevisiae Meyer a Hansen (Saccharomycetaceae),
kvasinka pivní
Droga: Léčivé kvasnice, Baker´s yeast (anglicky), Levures médicinales (francouzsky)
Makroskopie: Světle žlutý prášek charakteristického zápachu a chuti (obr. č. 10). Pivní
kvasnice spodního kvašení se promytím zbaví hořkých látek, suší se při teplotě do 40 °C a
upráškují.
Obr. č. 10: Faex medicinalis, makro
Mikroskopie: Kulaté až oválné buňky jsou o průměru 8-10 µm, někdy je vidět buněčné
dělení. Cytoplazma je granulovaná (obr. č. 11).
Obr. č. 11: Faex medicinalis (x100)
14
3.3.2. Lana gossypii depurata ČL 2009
Mateřská rostlina: různé druhy rodu Gossypium L. (Malvaceae), bavlník
Droga: Čištěná obvazová vata bavlněná, Absorbent cotton wool (anglicky), Coton ouaté
(francouzsky)
Makroskopie: Vypraná, vyčištěná, tuku zbavená a vybělená bílá vlákna, které se dále
upravují pečlivým mykáním (obr. č. 12).
Obr. č. 12: Lana gossypii depurata, makro
Mikroskopie: Jde o jednobuněčné trichomy kryté kutikulou, délka do 4 cm a šířka do 40 µm.
Má tvar zploštělé a často zkroucené trubice (obr. č. 13).
Obr. č. 13: Lana gossypii depurata (x100)
15
3.3.3. Cellulosum ligni ČL 2009
Mateřská rostlina: druhy rodu Picea L, Pinus L. (Pinaceae), smrk, borovice
Droga: Buničitá vata, Cellulose wadding (anglicky), Cellulose (francouzsky)
Makroskopie: Bílá rouna, mírně vlnitě zvrásněných listů čisté dřevné celulosy, natažením se
trhají (obr. č. 14). Velmi savá, vodou se rozmáčí do kašovité konzistence. Zplstěná, velmi
krátká vlákna čisté vybělené celulosy vyrobené ze dřeva jehličnatých stromů s příměsí
nejvýše 20 % vybělené celulosy vyrobené ze dřeva listnatých stromů.
Obr. č. 14: Cellulosum ligni, makro
Mikroskopie: Jde o krátká vlákna celulosy se snopcovitými útvary, jsou průhledná do šířky
zbobtnalá (obr. č. 15).
Obr. č. 15: Cellulosum ligni (x100)
16
4. Drogy s organizovanou strukturou z podzemních částí rostliny
4.1. Radix, rhizoma – kořen, oddenek
4.1.1. Althaeae radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Althaea officinalis L. (Malvaceae), proskurník lékařský
Droga: Proskurníkový kořen, Marshmallow root (anglicky), Racine de guimauve
(francouzsky)
Obsahové látky: Sliz
Makroskopie: Neloupaný kořen je mírně pokroucený, hrubě podélně vrásčitý, šedohnědý, s
mnoha jizvami po vedlejších kořenech. Dřevo paprsčité struktury je bílé, zřetelně oddělené
od kůry, lom je v obvodové části vláknitý (obr. č. 16). Pro farmaceutické účely se droga často
loupe (zbavuje se korku a časti kůry). Pach drogy je slabý, chuť nasládle slizovitá. Při
zlomení se zapráší (vysoký obsah škrobu). Sbírá se na podzim nebo na jaře. Kořeny se pro
obsah slizu nesmí namáčet, suší se rychle nízkými teplotami do 40 °C.
Obr. č. 16: Althaeae radix, makro
Mikroskopie: Pokud je droga loupaná, kůra je složená jen ze sekundárních vrstev (SV).
Lýkový parenchym je tvořen střídavě sítkovicemi a skupinami dlouhých lýkových vláken.
Úzké kambium (KA) odděluje korovou část od dřevní. Ve dřevě jsou jednořadé až dvouřadé
dřeňové paprsky (DP), dále cévy (C), ojediněle s libriformem. Ve středu řezu bývá uložena
růžice primárních cév. Parenchym kůry i dřeva je naplněn množstvím škrobu, škrobová zrna
17
jsou vejčitého nebo ledvinovitého tvaru, často s podélnou štěrbinou. Některé buňky obsahují
drúzy šťavelanu vápenatého. V parenchymu kůry a dřeva se nacházejí dutiny s obsahem slizu
(SD) (obr. č. 17).
Obr. č. 17: Althaeae radix (x100)
4.1.2. Belladonnae radix
Mateřská rostlina: Atropa bella-donna L. (Solanaceae), rulík zlomocný
Droga: Rulíkový kořen, Belladonna root (anglicky), Racine de belladonne (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: Válcovité, často podélně rozříznuté kořeny až 10 cm dlouhé a 3 cm tlusté.
Zevně jsou šedohnědé, mělce podélně vrásněné nebo téměř hladké s místy se odlupujícím
korkem. Uvnitř jsou šedavé až šedobílé, na lomu se zřetelně vyznačeným kambiem a
nevýrazným radiálním pruhováním ve dřevě. Kůra je úzká, dřevo je širší, žlutě zbarvené (obr.
č. 18). Při lámání se práší. Droga je bez pachu, chuti nejprve sladce slizovité, později
škrablavě nahořklé a nepříjemné. Kořeny se vykopávají na podzim, silnější se podélně
nařežou, dlouhé se zkracují, suší se proudem teplého vzduchu.
18
Obr. č. 18: Belladonnae radix, makro
Mikroskopie: Povrch pokrývá několikavrstevný, hnědý korek. Dále nad kambiem se v
sekundární kůře (SK) vyskytují četné skupiny sítkovic. Dřevo je tvořeno velkými skupinami
cév (C), které doprovází libriform (L), mezi nimi pak procházejí dřeňové paprsky (DP). Podle
literárních zdrojů se ve dřevě nacházejí sítkovice (interxylární floém), lokalizované pod
cévami, jeho rozlišení vyžaduje určitou zkušenost (obr. č. 19). Parenchym kůry i dřeva
obsahuje množství škrobu ve tvaru kulatých nebo jednostranně zploštělých zrn. V kůře jsou
patrné pískové buňky s obsahem šťavelanu vápenatého (obr. č. 20).
Obr. č. 19: Belladonnae radix (x100)
19
Obr. č. 20: Detail pískových buněk (x400)
4.1.3. Gentianae radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Gentiana lutea L. (Gentianaceae), hořec žlutý
Droga: Hořcový kořen, Gentian root (anglicky), Racine de gentiane (francouzsky)
Obsahové látky: Hořčiny
Makroskopie: Tvrdý, málo větvený, podélně brázditý válcovitý kořen a příčně kroužkovaný
oddenek, někdy se zbytky po lodyhách a listech. Na povrchu je šedohnědý, uvnitř žlutavý až
červenožlutý, nikdy ne červenohnědý. Na lomu je kořen drsný nikoliv však vláknitý. Korová
část zasahuje až do jedné třetiny průměru kořene. Od nevýrazně paprsčitého, převážně
parenchymatózního dřeva je oddělena zřetelným kambiem (obr. č. 21). Vlhkostí se droga
stává vláčně ohebnou. Pach drogy je slabý, charakteristický, připomínající sušené fíky, chuť
je intenzivně hořká. Sbírá se na podzim nebo na jaře, suší při teplotě 40 - 60 °C, nesmí dojít k
fermentaci. V kořenové droze je třeba se vyvarovat nežádoucích toxických příměsí
(kýchavice, rulík).
Obr. č. 21: Gentianae radix, makro
20
Mikroskopie: Kořen je pokryt málovrstevným tenkostěnným hnědým korkem (KR),
tvořeným vlnitě zprohýbanými buňkami. Kůra, zvláště v zevních částech, obsahuje
vzduchové trhliny. Sítkovice v korové části jsou jednotlivé nebo ve skupinách. Dřeňové
paprsky jsou málo znatelné, dřevo je od kůry a floému odděleno výrazným kambiem (KA).
Dřevo je tvořeno převážně parenchymatickými buňkami s cévami (C) jednotlivě nebo ve
skupinkách. Nachází se zde také interxylární floém. Jehličky šťavelanu vápenatého a škrob
nacházíme řídce, nejsou přítomny sklerenchymatické elementy (obr. č. 22).
Obr. č. 22: Gentianae radix (x100)
4.1.4. Ipecacuanhae radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Cephäelis ipecacuanha (Brot.) A. Rich., C. acuminata KARSTEN
(Rubiaceae), hlavěnka dávivá, hlavěnka hrotitá.
Droga: Hlavěnkový kořen, Ipecacuanha root (anglicky), Racine d´ipeca (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: Kořeny jsou prstencovitě zaškrcené, mají červenohnědou až tmavě hnědou
širokou kůru, která se lehce odlupuje do žlutého dřeva. Lom krátký, ve dřevě tříštivý.
Oddenek je kratší zpravidla spojený s kořeny. Je válcovitý, jemně podélně vrásčitý (obr. č.
23). Kořeny C. acuminata jsou silnější, na povrchu spíše šedohnědé. Chuť drogy je ostrá,
odporně hořká, pach nevýrazný. Droga se většinou sbírá v lednu a v únoru, ve čtvrtém roce
života rostliny, je usušená na slunci.
21
Obr. č. 23: Ipecacuanhae radix, makro
Mikroskopie: Kůra je na povrchu pokryta tenkou vrstvou tenkoblanných korkových buněk a
je tvořena parenchymatickým pletivem obsahujícím škrob (Š). Některé buňky ve směru
podélné osy kořene jsou protaženy a obsahují drobné svazečky rafidů šťavelanu vápenatého.
Škrobová zrna jsou jednoduchá nebo složená, většinou s dobře viditelným tečkovaným
jádrem. Sklerenchymatické elementy nejsou přítomny, kůrou neprobíhají dřeňové paprsky.
Dřevo je stavěno paprsčitě, nemá dřeň. Od korové části je odděleno kambiem (K). Dřeňové
paprsky nejsou jasně rozeznatelné a skládají se z řad náhradních vláken naplněných škrobem,
které se střídají s radiálními řadami tracheid (C) a dvojtečkovaných tracheotracheid. Typické
cévy zde nejsou (obr. č. 24).
Obr. č. 24: Ipecacuanhae radix (x100)
22
4.1.5. Levistici radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Levisticum officinale Koch (Apiaceae), libeček lékařský
Droga: Libečkový kořen, Lovage root (anglicky), Racine de livéche (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Krátký až 5 cm silný, vícehlavý nebo jednohlavý oddenek na povrchu
zřetelně příčně kroužkovaný, na vrcholu někdy se zbytky listů a stonků. Barva je světle
šedohnědá až žlutohnědá. Kořeny jsou málo větvené až 1,5 cm silné a až 25 cm dlouhé, s
povrchem podélně hrubě rýhovaným. Na jejich příčném řezu je nápadná široká, porézně
houbovitá kůra. Dřevo je hnědožluté, řídké (obr. č. 25). Má charakteristický aromatický pach,
chuť je nasládlá, později ostře kořenitá, nahořklá. Kořeny a oddenky 2-3letých rostlin
sbíráme na podzim, sušíme teplotou do 35 °C.
Obr. č. 25: Levistici radix, makro
Mikroskopie: Korek (KR) tvoří několik vrstev tenkostěnných buněk. Korová část kořene je
širší než dřevo. Primární kůra (PK) obsahuje radiálně protáhlé vzduchové bubliny, v
sekundární kůře (SK) probíhají dřeňové paprsky a najdeme zde radiálně uspořádané
schizogenní siličné kanálky (obr. č. 27) s červenohnědým až oranžovým obsahem, které se ke
kambiu zmenšují. Mezi kanálky jsou střídavě uloženy skupiny keratenchymu, sítkovic a
náhradních vláken. Kambium (KA) je zde několikavrstevné. Dřevo je tvořeno řadou cév (C)
těsně k sobě přiléhajících a skupinami nezdřevnatělých náhradních vláken. Parenchym
obsahuje okrouhlá nebo vejčitá škrobová zrna (obr. č. 26).
23
Obr. č. 26: Levistici radix (x40)
Obr. č. 27: Levistici radix, detail siličného kanálku (x100)
4.1.6. Liquiritiae radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Glycyrrhiza glabra L., G. inflata BAT., G. uralensis Fisch. ex. DC.
(Fabaceae), lékořice lysá, lékořice čínská, lékořice uralská
Droga: Lékořicový kořen, Licorice root (anglicky), Racine de réglisse (francouzsky)
Obsahové látky: Saponiny
Makroskopie: Nerozvětvený kořen, zvenku zbrázděný se zbytky po postranních kořenech,
šedohnědý, na průřezu žlutý, s paprsčitou strukturou. Lom je zrnitý a vláknitý. Vrstva korku
je úzká, vrstva sekundárního lýka silná. Žlutě zbarvené, kompaktní dřevo s paprsčitou
strukturou. Lékopis připouští i drogu loupanou (obr. č. 28). Chuť drogy je nepříjemně sladká
24
a má charakteristický nasládlý zápach. Kořen se sbírá na podzim, nejlépe v říjnu, z tříletých
rostlin. Suší se při teplotě 20 až 35 °C. Teplota by neměla nikdy přesáhnout 40 °C.
Obr. č. 28: Liquiritiae radix, makro
Mikroskopie: Pokud jde o drogu loupanou, na příčném průřezu nesmí být patrné zbytky
korku. V kůře se střídají široké dřeňové paprsky s dlouhými lýkovými vlákny se silně
ztloustlými stěnami, takže lumen téměř mizí. Tyto skupiny lýkových vláken jsou obklopeny
komůrkovými vlákny (KV) s krystaly šťavelanu vápenatého, mezi nimi pozorujeme v celé
kůře viditelné pruhy keratenchymu (K) (obr. č. 30). Následuje kambium (KA), dřevo tvoří
velké, žlutě zbarvené, tečkované cévy (C). Jsou rozloženy jednotlivě nebo ve skupině 2 - 4.
Provázejí je síťkovité tracheidy. Ve dřevě je množství skupin libriformních vláken s
komůrkovými vlákny, dřeňové paprsky jsou tří- až osmiřadé. Parenchym obsahuje škrob a
krystaly šťavelanu vápenatého (obr. č. 29).
25
Obr. č. 29: Liquiritiae radix (x100)
Obr. č. 30: Liquiritiae radix, detail keratenchymu s krystaly štavelanu vápenatého (x400)
4.1.7. Ononidis radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Ononis spinosa L. (Fabaceae), jehlice trnitá
Droga: Jehlicový kořen, Restharrow root (anglicky), Racine de bugrane (francouzsky)
Obsahové látky: Flavonoidy
26
Makroskopie: Kořen je zkroucený, rozvětvený a hluboce zvrásněný a popraskaný. Zevně je
kořen hnědý, na lomu žlutý a vláknitý. Na příčném řezu je patrná úzká kůra a výrazné
vějířovité dřevo (obr. č. 31). Droga je bez pachu, chuti velmi trpké, mírně nasládlé. Kořeny se
sbírají brzy na jaře nebo na podzim a se suší teplotami do 50 °C.
Obr. č. 31: Ononidis radix, makro
Mikroskopie: Na povrchu se nachází odlupující se korek (KR), který je tvořen
tenkostěnnými prozenchymatickými buňkami. V sekundární kůře (SK) jsou uložena dlouhá,
silně ztloustlá, nezdřevnatělá lýková vlákna. Parenchymatické buňky, zvláště v zevních
částech dřeňových paprsků jsou zdřevnatělými stěnami rozděleny na několik komůrek s
obsahem krystalů šťavelanu vápenatého (obr. č. 33). Sítkovice jsou zpravidla obliterovány.
Dřevo je tvrdé, vláknité, tvořené parenchymem se ztluštělými libriformními vlákny, cévami
(C) a malým počtem nezřetelně tečkovaných cév. Jsou zde také jednoduché krystaly
šťavelanu vápenatého, jako v buňkách kůry. Ve středu je excentricky uložená růžice
primárních cév. Parenchym obsahuje škrob. Typické jsou dřeňové paprsky (DP), které se
vějířovitě rozšiřují směrem k obvodu, ve středu orgánu jsou dvouřadé v kůře až deseti- až
patnáctiřadé (obr. č. 32).
27
Obr. č. 32: Ononidis radix (x100)
Obr. č. 33: Ononidis radix, detail komůrkových vláken s krystaly šťavelanu vápenatého (x400)
4.1.8. Petroselini radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Petroselinum crispum (Mill.) A. W. Hill (Apiaceae), petržel kořenová
Droga: Petrželový kořen, Parsley root (anglicky), Racine de persil cultive (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Jednoduchý vřetenovitý kořen, zevně nažloutle bílý, podélně silně vrásčitý,
příčně kroužkovaný. Lom je nerovný, bělavý, kůra je nažloutle bílá, dřevo je na obvodu
citronově žluté (obr. č. 34). Droga má charakteristický aromatický zápach, chuť je nasládle
slabě kořeněná. Sbírá se na jaře nebo na podzim z dvouletých rostlin a suší teplotou do 35 °C.
Lehce se kazí, hnědne a je napadán hmyzem.
28
Obr. č. 34: Petrželový kořen, makro
Mikroskopie: Na povrchu kořene je několikavrstevný periderm, tvořený z destičkovitých
zkorkovatělých buněk. Na příčném řezu lze pozorovat charakteristické dřeňové paprsky (DP).
V široké kůře se vyskytují velké skupiny siličných kanálků (SI) a malé skupiny sítkovic.
Mezi lýkovou a dřevní částí se nachází kambium. Ve dřevě jsou radiálně uspořádané cévy
(C), které nejsou doprovázeny sklerenchymatickými vlákny. V parenchymatickém pletivu
kořene jsou uložena velmi malá škrobová zrna (obr. č. 35).
Obr. č. 35: Petroselini radix (x100)
29
4.1.9. Ratanhiae radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Krameria triandra Ruiz et Pavon (Krameriaceae), kramerie trojmužná
Droga: Ratanhový kořen, Rhatany (anglicky), Racine de ratanhia (francouzsky)
Obsahové látky: Třísloviny
Makroskopie: Tuhý, neohebný a velmi tvrdý kořen, rovný nebo mírně zkroucený a málo
rozvětvený. Kůra je u starších kořenů zevně tmavě hnědočervená, často šupinovitá, napříč i
podélně rozpukaná. U mladších kořenů je skoro hladká s rovnými příčnými prasklinami, je
možno ji snadno oddělit od kompaktního dřeva. Lom je v kůře krátce vláknitý, ve dřevě
tříštivý. Dřevo má na příčném řezu velmi jemné radiální proužkování dřeňových paprsků
(obr. č. 36). Droga je bez zápachu, chuti nahořklé, silně svíravé. Nasbírané kořeny se suší na
slunci.
Obr. č. 36: Ratanhiae radix, makro
Mikroskopie: Korek (KR) je tvořen tenkoblannými buňkami s červenohnědým barvivem
(flobafén). Kůrou probíhají jednořadé paprsky (DP), jejichž buňky se v kůře nálevkovitě
rozšiřují. Ve vnitřních částech kůry jsou radiálně sestaveny skupiny lýkových vláken (LV) s
mírně ztluštělou buněčnou stěnou. V těchto místech se také nacházejí buňky s jednoduchými
krystaly a pískem šťavelanu vápenatého. Parenchym kůry obsahuje škrob (obr. č. 39) a
červené, ve vodě rozpustné flobafénové barvivo (obr. č. 38). Dřevo je značně tvrdé, tvořené
silně ztloustlým libriformem (L) obklopujícím cévy (C). Dřeňové paprsky jsou ve dřevě
propojeny příčnými spojkami, tzv. spojovací pásy dřevního parenchymu (SPDP), které
zlepšují hospodaření s vodou. Dřevní parenchym obsahuje také škrobová zrna (obr. č. 37).
30
Obr. č. 37: Ratanhiae radix (x100)
Obr. č. 38: Ratanhiae radix, flobafenová buňka (x400)
Obr. č. 39: Ratanhiae radix, parenchym se škrobem (x400)
31
4.1.10. Sarsaparillae radix
Mateřská rostlina: rod Smilax (Smilacaceae), přestup
Droga: Sarsaparilový kořeň, Sarsaparilla root (anglicky), Racine de salsepareille
(francouzsky)
Obsahové látky: Steroidní saponiny
Makroskopie: Drogu tvoří kořeny dlouhé až 3 m, nerozvětvené, válcovité, hnědé barvy.
Používají se řezané (obr. č. 40). Droga nemá zápach, chuti je slizovité, dráždivé. Nasbírané
kořeny se suší na slunci.
Obr. č. 40: Sarsaparillae radix, makro
Mikroskopie: Na povrchu je rhizodermis, dále primární kůra (PK) tvořená
parenchymatickými buňkami s rafidy šťavelanu vápenatého a škrobem (obr. č. 42);
endodermis (ED) odděluje střední válec, těsně pod endodermis je jedno- či víceřadé
perikambium. Je to klasická jednoděložná rostlina, která obsahuje centrální válec s radiálními
polyarchními cévními svazky, kde se střídají cévy (C) a sítkovice (ST); cévy se směrem do
středu zvětšují. Hondurasská sarsaparilla má buňky endodermis vyztuženy lamelami
rovnoměrně po celém obvodu, korová část a střední válec jsou stejně široké, verakruzská
sarsaparilla má buňky endodermis vyztuženy do tvaru podkovy (Casparyho proužky) a
korová část je mnohem širší než střední válec (obr. č. 41).
32
Obr. č. 41: Sarsaparillae radix (x100)
Obr. č. 42: Sarsaparillae radix, rafidy šťavelanu vápenatého a škrob (x400)
4.1.11. Taraxaci radix cum herba
Mateřská rostlina: Taraxacum officinale Weber ex F. H. Wigg. (Asteraceae), pampeliška
(smetánka) lékařská
Droga: Pampeliškový (smetánkový) kořen s natí, Dandelion root with herb (anglicky),
Racine de pissenlit et avec herbe (francouzsky)
Obsahové látky: Hořčiny
33
Makroskopie: Suchá droga má kořeny málo rozvětvené, 0,5 až 2 cm silné. Na povrchu jsou
šedohnědé, podélně hrubě brázdité, tvrdé. Lom kořene je hladký s citrónově žlutým
nepaprsčitým dřevem a širokou světlou kůrou (obr. č. 43). Droga má slabý charakteristický
zápach a chuť hořkou. Sbírá se kořen s natí před rozkvětem, kořen nesmíme přetrhnout.
Rychle se suší při teplotě do 40 °C.
Obr. č. 43: Taraxaci radix, makro
Mikroskopie: Na povrchu můžeme vidět úzký, hnědý korek. Široká kůra je tvořená
parenchymatickým pletivem, v němž jsou uloženy do koncentrických kruhů, tangenciálně,
sítkovice a skupiny mléčnic (MS) s úzkým lumenem, obsahující žlutohnědou, zrnitou hmotu.
Na rozhraní kůry a dřeva probíhá tmavě zbarvené kambium (K). V úzkém dřevě jsou v
tenkoblanném parenchymu uloženy četné nepravidelně roztroušené cévy (C), doprovázené
náhradními vlákny. V parenchymu je obsažen inulin, sklerenchym není přítomen (obr. č. 44).
Obr. č. 44: Taraxaci radix (x100)
34
4.1.12. Veratri albi radix ČL 2009
Mateřská rostlina: Veratrum album L. (Melanthiaceae), kýchavice bílá
Droga: Kořen kýchavice, White veratrum root (anglicky), Racine de hellébore blanc
(francouzsky)
Obsahové látky: Steroidní alkaloidy
Makroskopie: Oddenek je vejčitého tvaru, jednoduchý nebo několikahlavý, zpravidla 4-5 cm
dlouhý a asi 2-3 cm tlustý. Zevně je červenohnědý, hrubě kroužkovaný, uvnitř je světlešedý,
oddenek je s četnými kořeny, které jsou na povrchu šedožluté až nažloutle hnědé, svrasklé, na
lomu bělošedé nebo s kulovitými jizvami po kořenech (obr. č. 45). Chuť je trvale hořká a
ostrá, droga je bez pachu. Kořeny a oddenky se sbírají na podzim, opatrně a rychle se suší
teplotou do 50 °C, často je nutné je půlit. Roste ve stejných lokalitách jako hořcový kořen a
lze je při nepozornosti zaměnit. Pozor, kýchavice je jedovatá!
Obr. č. 45: Veratri albi radix, makro
Mikroskopie - kořeny: Na povrchu je rhizodermis (RD), dále korová vrstva tvořená
parenchymatickými buňkami se škrobem; endodermis (ED) odděluje střední válec, těsně pod
endodermis je jedno- či víceřadé perikambium. Vnitřní a radiální blány endodermis jsou
hrubě tečkované, mírně zdřevnatělé a silně podkovovitě vyztužené lamelami (Casparyho
proužky) (obr. č. 47). Endodermis dělí primární kůru od centrálního cylindru s radiálními
polyarchními cévními svazky (CS). Rafidy šťavelanu vápenatého se vyskytují zřídka.
V oddenku jsou kolaterální a leptocentrické cévní svazky (obr. č. 46).
35
Obr. č. 46: Veratri radix (x100)
Obr. č. 47: Veratri radix, endodermis s Casparyho proužky a buňky se škrobem (x400)
4.1.13. Bistortae rhizoma ČL 2009
Mateřská rostlina: Bistorta major S. F. Gray (Polygonaceae), rdesno hadí kořen
Droga: Rdesnový kořen, Bistort root (anglicky), Racine de renouée bistorte (francouzsky)
Obsahové látky: Třísloviny
Makroskopie: Oddenek je plochý, na svrchní straně poněkud zploštělý, tvrdý, až 13 cm
dlouhý a 2 cm široký, vlnitě zprohýbaný. Je dosti jemně příčně kroužkován a na spodu jsou
36
jizvy po kořenech nebo jejich zbytky. Zevně je černohnědý, na lomu růžovo béžový,
s oválnou zónou bělavých teček, které odpovídají cévním svazkům. Na hladkém příčném
řezu je patrná tenká vrstva korku, která obklopuje úzkou kůru, kruh složený z četných
malých, světlých cévních svazků, přerušovaných dřeňovými paprsky. Ve středu je dřeň (obr.
č. 48). Droga je bez pachu, trpké chuti. Sbírá se na jaře nebo na podzim, suší se při teplotě do
40 °C.
Obr. č. 48: Bistortae rhizoma, makro
Mikroskopie: Oddenek pokrývají zevně buňky korku (KR) s hnědým obsahem. Kůra je
tvořena parenchymatickými buňkami s velkými mezibuněčnými prostory, parenchym
obsahuje škrob, drúzy šťavelanu vápenatého (obr. č. 50) a flobafénové buňky (FB).
Kolaterální cévní svazky jsou doprovázeny sklerenchymatickými vlákny a nacházejí se po
obvodu oddenku. Jsou odděleny dřeňovými paprsky z tlustostěnných parenchymatických
buněk. Cévy (C) jsou síťovitě ztloustlé. Škrobová zrna mají okrouhlý nebo vejčitý tvar. Cévní
svazky jsou kolaterální (obr. č. 49).
37
Obr. č. 49: Bistortae rhizoma (x100)
Obr. č. 50: Bistortae rhizoma, drúzy šťavelanu vápenatého (x400)
4.1.14. Calami aromatici rhizoma
Mateřská rostlina: Acorus calamus L. (Araceae), puškvorec obecný
Droga: Puškvorcový oddenek, Sweet flag root (anglicky), Racine d´acore vrai (francouzsky)
Obsahové látky: Silice, hořčiny
Makroskopie: Kusy oddenků, zbavené kořenů a zbytků listů, jsou 1,5 cm tlusté, lehké, skoro
válcovité, zpravidla však poněkud zploštělé. Jsou šedohnědé až načervenale hnědé, podélně
vrásčité. Na svrchní straně je možno vidět tmavší jizvy po listech. Spodní strana je
charakteristická malými kruhovitými a na obvodu vyvýšenými jizvami po kořenech. Po
stranách oddenku zůstávají jizvy po odříznutých stvolech (obr. č. 51). Na lomu jsou oddenky
38
zrnité a silně bobtnají ve vodě. Má charakteristický aromatický zápach, chuť ostře kořenná,
nahořklá. Droga se sbírá na podzim a suší umělým teplem do 35 °C.
Obr. č. 51: Calami aromatici rhizoma, makro
Mikroskopie: Pokožku, pokrytou silnou kutikulou, tvoří drobné buňky, čtyřhranné na
příčném řezu a protáhlé na podélném řezu. Pod ní je kolenchymatická hypodermis. Základní
pletivo celého oddenku se skládá z řetízkovitého parenchymu – aerenchymu (obr. č. 52); jeho
buňky obsahující drobnozrnný, jednoduchý škrob. Korovou částí oddenku probíhají
kolaterální cévní svazky (KCS); na příčném řezu jsou kruhovité nebo elipsovité, jsou
obklopeny pochvou ze sklerenchymatických vláken. Hned pod jemnou endodermis (ED),
kterou tvoří tenkoblanné buňky, probíhá množství cévních svazků, které jsou leptocentrické
(LCS), bez sklerenchymu. Ve vnitřních částech centrálního cylindru lze však někdy také
nalézt ojedinělé kolaterální svazky a jejich přechodná stadia ke koncentrickým svazkům (obr.
č. 52). V aerenchymu jsou časté kulovité siličné buňky (obr. č. 53).
39
Obr. č. 52: Calami aromatici rhizoma (x100)
Obr. č. 53: Calami aromatici rhizoma, aerenchym se siličnými buňkami (x400)
4.1.15. Filicis maris rhizoma
Mateřská rostlina: Dryopteris filix-mas (L.) Schott (Dryopteridaceae), kapraď samec
Droga: Kapradinový oddenek, Male fern (anglicky), Fougere male du chene (francouzsky)
Obsahové látky: Floroglucinové deriváty
Makroskopie: Droga je tvořená usušenými oddenky i s listovými bázemi. Oddenek je
zpravidla 10 cm dlouhý a asi 1-2 cm tlustý. Oddenek i listové báze jsou zevně černohnědé.
40
Jsou obaleny hnědočervenými šupinami a niťovitými plevicemi (obr. č. 54). Na lomu jsou
oddenky zelenkavé, jiná barva je způsobena nesprávným sušením. Droga je bez pachu,
svíravé chuti. Oddenky se sbírají na podzim (září a říjen), očistí se, zbaví se zbytků listů a v
celku se suší teplotami do 35
o
C. Nesprávným sušením se vytvářejí toxické látky.
Obr. č. 54: Filicis maris rhizoma, makro
Mikroskopie: Listová báze je pokryta jemnou tenkoblannou pokožkou (RD), pod níž leží
několikavrstevná hypodermis z hnědě zbarvených, tlustoblanných, protáhlých buněk.
Základní pletivo, v němž jsou uloženy cévní svazky, je složeno z tenkoblanných
parenchymatických buněk. Některé buňky obsahují drobnozrnný škrob, často slepený
olejovým tříslovinným sekretem. Parenchym se vyznačuje hojnými mezibuněčnými
prostorami, do kterých vyrůstají na některých místech z okolních parenchymatických buněk
jednobuněčné, stopkovité až kulovité žlázky, vylučující balzamický zelenohnědý sekret
obsahových látek (obr. č. 56). Cévní svazky jsou na průřezu hadrocentrické a jsou obklopeny
endodermis (ED) a škrobovou pochvou. Dřevní část cévních svazků (XY) je na příčném řezu
více méně eliptická; skládá se ze schodovitých a síťkovaných tracheid na konci zašpičatělých
a je obklopena lýkovou částí (F) (obr. č. 55).
41
Obr. č. 55: Filicis maris rhizoma (x100)
Obr. č. 56: Filicis maris rhizoma, žlaznatý trichom (x 400)
42
4.1.16. Tormentillae rhizoma ČL 2009
Mateřská rostlina: Potentilla erecta (L). Reausch (Potentilla tormentilla Stokes)
(Rosaceae), mochna nátržník
Droga: Nátržníkový oddenek, Common tormentil root (anglicky), Racines de tormentille
(francouzsky)
Obsahové látky: Třísloviny
Makroskopie: Velmi tvrdý, válcovitě vřetenovitý oddenek, až 10 cm dlouhý a 2 cm silný,
rovný nebo zakřivený, málo větvený. Zevně je vrásčitý a hrbolatý. Oddenek je na povrchu
hnědý až červenohnědý, s jizvami po stoncích a po kořenech (obr. č. 57). Lom oddenku je
krátký a zrnitý, tmavočervený a hnědožlutý. Droga má charakteristickou vůni a trpkou chuť.
Sbírá se na jaře nebo na podzim, suší se při teplotě do 40 °C.
Obr. č. 57: Tormentillae rhizoma, makro
Mikroskopie: Oddenek pokrývá tenká vrstva tmavého korku (KR), tvořeného tenkostěnnými
deskovými buňkami. Kůra je tvořena téměř jen sekundární kůrou, malými skupinami sítkovic
a širokými dřeňovými paprsky. Ve dřevě se nachází parenchym s malým množstvím úzkých
dvůrkovitě ztloustlých cév doprovázených libriformem (L). Dřeň i dřeňové paprsky tvoří
tenkostěnný parenchym se škrobem, červenohnědými tříslovinami a hrubě ostnitými drúzami
šťavelanu vápenatého (D). Cévní svazky jsou kolaterální (CS) (obr. č. 58).
43
Obr. č. 58: Tormentillae rhizoma (x100)
44
5. Drogy s organizovanou strukturou z nadzemních částí rostlin
5.1. Cortex - kůra
5.1.1. Cinchonae cortex ČL 2009
Mateřská rostlina: rod Cinchona (Rubiaceae), chinovník
Droga: Chinová kůra, Peruvian bark (anglicky), Écorce de quinquina (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: Křehké, rozmanitě dlouhé kusy kůry kmenů a větví, 2-6 mm tlusté, žlábkovitě
nebo rourovitě svinuté. Zevně jsou matné, hnědošedé nebo šedé, místy skvrnité, podélně
hrubě vrásčité, často napříč jemně popraskané. Na vnitřní straně jsou kusy rýhované,
červenohnědé. Lom kůry je v zevní části hladký, ve vnitřní vláknitý (obr. č. 59). Má slabý,
charakteristický zápach, chuť je intenzivně hořká a svíravá. Kůra se získává ze 6-8 letých
stromů, které se nařežou na 1 m dlouhé kusy a oloupou se. Kůra se suší na slunci 3-4 týdny.
Obr. č. 59: Cinchonae cortex, makro
Mikroskopie: Kůra kmene má tenký korek (KR), tvořený tenkostěnnými, destičkovitými
buňkami, naplněnými hnědými nebo červenohnědými hrudkami flobafénu. Primární kůra
(PK) je tvořena parenchymem s buňkami tangenciálně protáhlými, s hrubými, tečkovanými
stěnami. Buňky často obsahují písek šťavelanu vápenatého. Ve vnitřní části je v primární
kůře vrstva širokých prázdných nebo téměř prázdných mléčnic (M). V sekundární kůře se
nachází dřeňové paprsky primární - dvouřadé až třířadé a sekundární - jednořadé. Také v
sekundární kůře se vyskytuje písek šťavelanu (P). Sítkovice jsou zpravidla obliterovány a
45
charakteristickým znakem této vrstvy jsou ojedinělá seskupení světle žlutě zbarvených
lýkových vláken (LV). Ty přibývají směrem dovnitř kůry a jsou vřetenovitá (obr. č. 61).
Parenchym je typický obsahem červenohnědého flobafénu, nepříliš často se vyskytuje škrob,
většinou jsou to jednoduchá zrna výjimečně složená ze dvou nebo tří zrn (obr. č. 60).
Obr. č. 60: Cinchonae cortex (x100)
Obr. č. 61: Cinchonae cortex, lýková vlákna (x400)
46
5.1.2. Cinnamomi cortex ČL 2009
Mateřská rostlina: Cinnamomum zeylanicum Ness (Lauraceae), skořicovník cejlonský
Droga: Skořicovníková kůra, Cinnamom bark (anglicky), Écorce de cannelle (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Kůra je zbavená zevní vrstvy korku a parenchymu kůry. Jde o kusy kůry až
0,8 mm silné, stočené do jednoduchých nebo dvojitých rourek. Na povrchu jsou hladké,
žlutohnědé, s jemným bělavým podélným rýhováním, vnitřní strana tmavší, podélně
rýhovaná. Lom je krátký, vláknitý (obr. č. 62). Droga má charakteristickou vůni, chuť je ostře
kořenitá, sladká. Sbírá se kůra z dvouletých výhonků, loupe se, fermentuje a potom se vysuší
na slunci.
Obr. č. 62: Cinnamomi cortex, makro
Mikroskopie: Jedná se o drogu loupanou, místy výjimečně se zbytky korku. Sekundární kůra
(SK) je tvořena mechanickým pásem sklereid a lýkových vláken s úzkým lumenem (obr. č.
64). Lýková vlákna se nacházejí také mezi dřeňovými paprsky (DP), které jsou jedno- až
dvouřadé. Charakteristické jsou siličné buňky (SB), slizové buňky a parenchym se škrobem.
Ve vnitřní části kůry se nacházejí sítkovice (obr. č. 63).
47
Obr. č. 63: Cinnamomi cortex (x100)
Obr. č. 64: Cinnamomi cortex, sklereidy a lýková vlákna (x400)
48
5.1.3. Condurango cortex
Mateřská rostlina: Marsdenia condurango Reichenb. (Asclepiadaceae), marsdénie
kondurangová
Droga: Kondurangová kůra, Condurango bark (anglicky), Écorce de condurango
(francouzsky)
Obsahové látky: Hořčiny, pregnanové glykosidy
Makroskopie: Drogu tvoří různě velké kusy rourkovitě stočené kůry, asi 5 mm silné.
Svrchní strana je světle šedá až šedohnědá, téměř hladká, nebo více či méně šupinatá, na
vnitřní straně šedohnědá až bělavě hnědá, podélně rýhovaná. Lom je krátký, vláknitý. Na
lomu můžeme v sekundární kůře lupou pozorovat skupiny kamenných buněk (obr. č. 65).
Droga je bez pachu, chuť slabě hořká, dráždivá. Sbírá se kůra z výhonků liany a suší na
slunci.
Obr. č. 65: Condurango cortex, makro
Mikroskopie: Na povrchu se nachází korek (KR), pod ním probíhá několik řad
tlustostěnných buněk felodermu (FD) s krystaly šťavelanu vápenatého a vyztužovacího
kolenchymatického pletiva. V parenchymatickém pletivu kůry se nachází mléčnice, typické
jsou drúzy šťavelanu vápenatého a buňky se škrobem (obr. č. 67). Dřeňové paprsky jsou
nevýrazné, jedno až dvouřadé, mezi nimi jsou uloženy shluky lýkových vláken (LV) a
kamenné buňky (obr. č. 66).
49
Obr. č. 66: Condurango cortex (x100)
Obr. č. 67: Condurango cortex, mléčnice a drúzy šťavelanu vápenatého (x400)
5.1.4. Frangulae cortex ČL 2009
Mateřská rostlina: Rhamnus frangula L., (Frangula alnus Mill.) (Rhamnaceae), krušina
olšová
Droga: Krušinová kůra, Alder buckthorn bark (anglicky), Écorce de bourdaine (francouzsky)
Obsahové látky: Antrachinonové glykosidy
50
Makroskopie: Rourovitě svinuté, zprohýbané, nejvýše až 1 mm silné kusy kůry. Zevně
tmavěhnědé až šedohnědé, podélně svraštělé, po oškrábání korkové vrstvy červené. Mají
četné bělavé, příčně protáhlé lenticely. Na vnitřní straně jsou hladké, lesklé, oranžově hnědé
až červenohnědé. Lom kůry je na vnitřní straně vláknitý (obr. č. 68). Droga je bez zápachu,
chuti slizovité, nahořklé. Sbírá se kůra větví starých 2-3 roky od března do května, čím tenčí
větve se olupují, tím kvalitnější se získá droga. Sušíme při teplotě 40 °C. Před použitím se
skladuje jeden rok nebo se zahřeje na teplotu 100 °C po dobu 1 hodiny.
Obr. č. 68: Frangulae cortex, makro
Mikroskopie: Značně široký korek (KR) s červenohnědým barvivem kryje vrstvu ztlustlých
kolenchymatických buněk. V primární kůře můžeme najít svazečky viditelně vrstevnatých
lýkových vláken. Četné jsou drúzy šťavelanu vápenatého (obr. č. 70) nebo jeho krystaly. U
mladších kůr lze pozorovat slizové dutiny (SD). Sekundární kůra s dřeňovými paprsky (DP)
obsahuje mechanické pletivo s tangenciálně uspořádanými lýkovými vlákny (LV) a
sítkovicemi, dále komůrková vlákna s jednoduchými krystaly šťavelanu (obr. č. 71). Obsah
škrobu je velmi malý (obr. č. 69).
51
Obr. č. 69: Frangulae cortex (x100)
Obr. č. 70: Frangulae cortex, drúzy šťavelanu vápenatého (x400)
Obr. č. 71: Frangulae cortex, komůrková vlákna (x100)
52
5.1.5. Quercus cortex ČL 2009
Mateřská rostlina: Quercus robur L., Quercus petraea (Matt.) Liebl., Quercus pubescens
Willd. (Fagaceae), dub letní, dub zimní, dub pýřitý
Droga: Dubová kůra, Oak bark (anglicky), Écorce de chene pédiculé (francouzsky)
Obsahové látky: Třísloviny
Makroskopie: Žlábkovitě až rourkovitě svinuté kusy kůry, nejvýše 3 mm silné, zvenku
hladké, lesklé, světle šedé nebo nazelenale šedé, na vnitřní straně hnědé až načervenalé s
typickými ostrými hřebeny. Lom je tříštivý, hrubě vláknitý (obr. č. 72). Droga po navlhčení
páchne po třísle, chuť hořká a svíravá. Dubová kůra se sbírá na jaře z mladších, asi
desetiletých kmenů a větví. Většina drogy se k nám dováží, protože její těžba, z lesnického
hlediska nepřichází v úvahu. Suší se na slunci.
Obr. č. 72: Quercus cortex, makro
Mikroskopie: Vnější několikavrstevný korek (KR) červenohnědé barvy kryje probíhající
felogen a pod ním dvouvrstevný tlustostěnný feloderm. Primární kůra (PK) je bohatá na
chlorofyl a drúzy šťavelanu vápenatého, můžeme zde najít ojedinělé kamenné buňky a
skupiny lýkových vláken. Široká sekundární kůra je rozčleněna dřeňovými paprsky, obsahuje
také množství drúz šťavelanu a kamenné buňky, tvořící mechanický prstenec (MP) (obr. č.
75). Dřeňové paprsky mohou přerušovat tangenciálně uspořádaná lýková vlákna (LV).
Všechny tyto vlákna jsou ještě doprovázena a obklopena vlákny komůrkovými s obsahem
jednoduchých krystalů šťavelanu. Na vnitřní straně kůry se nacházejí vyztužovací lišty (VL),
53
tvořené sklerenchymem, které vytvářejí okem patrné hřebeny (obr. č. 74). Parenchym
obsahuje amorfní, žlutohnědý metabolit tříslovin - flobafén. Veškerá pletiva kůry jsou téměř
bez škrobu (obr. č. 73).
Obr. č. 73: Quercus cortex (x100)
Obr. č. 74: Quercus cortex, vyztužovací lišty tvořené sklerenchymem (x400)
54
Obr. č. 75: Mechanický prstenec (x400)
5.2. Herba - nať
5.2.1. Absinthii herba ČL 2009
Mateřská rostlina: Artemisia absinthium L. (Asteraceae), pelyněk pravý
Droga: Pelyňková nať, Wormwood herb (anglicky), Herbe d´absinthe (francouzsky)
Obsahové látky: Silice, hořčiny
Makroskopie: Listy jsou našedlé až nazelenalé, hustě plstnaté. Přízemní listy jsou dlouze
řapíkaté, úkrojky okrouhlé až kopinaté. Na stonku jsou listy méně dělené. Stonek je
zelenošedý, plstnatý, obvykle s pěti plochými rýhami. Na bázi každé větvičky jsou kopinaté
až slabě peřenodílné listeny. Květenstvím je přímá lata, úbory jsou kulovité, žluté, zákrov
šedě plstnatý. Četné oboupohlavné žluté trubkovité květy jsou asi 2 mm dlouhé, žlutých
paprsčitých květů je malý počet (obr. č. 76). Droga má aromatický pach a kořenitou velmi
hořkou chuť. Sbírá se za suchého počasí od června do září, vrcholky natě se uloží do stínu v
dobře větrané místnosti a suší ve velmi tenkých vrstvách.
55
Obr. č. 76: Absinthii herba, makro
Mikroskopie: Na příčném řezu stonkem se na povrchu nacházejí žlázky typu Asteraceae s
dlaždicovitým uspořádáním a charakteristické krycí T-trichomy (noha se skládá z 1-5 buněk a
na ni naléhá příčná buňka, na obou koncích zašpičatělá se secernující membránou) (obr. č.
78). Nad cévními svazky jsou uloženy siličné kanálky schizogenního původu a ztloustlá
sklerenchymatická vlákna (SK) pericyklu. Žebra jsou vyztužena kolenchymem (KO).
Endoderma je jednovrstevná. Cévní svazky (CS) jsou kolaterální, uspořádané do kruhu, větší
pod žebry, menší pod brázdami. Sítkovice (ST) jsou obliterované. Cévy (C) jsou vyztuženy
libriformem. Ve dřeni můžeme nalézt drúzy šťavelanu vápenatého (obr. č. 77).
Obr. č. 77: Absinthii herba (x100)
56
Obr. č. 78: Absinthii herba, krycí T-trichom (x400)
5.2.2. Convallariae herba
Mateřská rostlina: Convallaria majalis L. (Convallariaceae), konvalinka vonná
Droga: Konvalinková nať, Lily of the valley herb (anglicky), Herbe de muguet (francouzsky)
Obsahové látky: Kardioaktivní glykosidy
Makroskopie: Nať tvoří listy a květní stvoly. Listy svěže zelené barvy jsou dlouze řapíkaté
(řapík je často obalený bělavou až načervenalou blanitou pochvou), až 20 cm dlouhé, tuhé,
elipsovité, celokrajné, lysé. Listy se vyznačují rovnoběžnou žilnatinou. Květní stvol,
zpravidla kratší než listy, je polooblý, hladký, lysý, ukončený jednostranným hroznem bílých
květů. Květy jsou krátce stopkaté, vyrůstají vždy z paždí čárkovitého listenu, mají kulovitě
zvonkovité, šestizubé okvětí (obr. č. 79). Droga je bez zápachu, chuť nejprve sladká, potom
hořká a ostrá. Sbírá se kvetoucí nať s listy, v dubnu až červnu, suší se v dobře větrané
místnosti nebo umělým teplem při 40-60 °C
Obr. č. 79: Convallariae herba, makro
57
Mikroskopie: List - plošně je charakteristický pokožkovými buňkami, které jsou tyčinkovitě
prodloužené a rovnoběžné se žilnatinou. Mezi pokožkovými buňkami jsou roztroušeny
průduchy (PD) bez průvodních buněk (obr. č. 80). V mesofylu jsou přítomné rafidy šťavelanu
vápenatého nebo jednotlivé jehlicovité krystaly (styloidy) (obr. č. 81).
Obr. č. 80: Convallarie herba (x100)
Obr. č. 81: Convalariae herba, rafidy šťavelanu vápenatého (x400)
58
5.2.3. Equiseti herba ČL 2009
Mateřská rostlina: Equisetum arvense L. (Equisetaceae), přeslička rolní
Droga: Přesličková nať, Horsetail herb (anglicky), Herbe de prêle des champs (francouzsky)
Obsahové látky: Flavonoidy
Makroskopie: Drogu tvoří tuhé, světlezelené až šedě zelené duté, velmi křehké, usušené
letní lodyhy. Jsou dlouhé až 40 cm, průměr hlavní lodyhy je asi 0,8 mm. Lodyha je široce
přeslenitě větvená, větve jsou obvykle jednoduché. Je-li droga řezaná, jde o tenké, čtyř až
pětihranné úlomky lodyh a čárkovitých postranních větví (obr. č. 82). Práškovanou drogu
tvoří šedozelený až zelený, na omak drsný prášek. Droga je bez pachu, chutná nevýrazně,
mezi zuby vrže. Sběr se provádí od května do září, suší se ve stínu.
Obr. č. 82: Equiseti herba, makro
Mikroskopie: Korovou část hlavní osy zevně ohraničuje pokožka z buněk více méně
radiálně protažených; při pohledu z plochy jsou tyto buňky prozenchymatické. Pokožkové
buňky jsou inkrustovány kyselinou křemičitou. Na preparátu se střídají žebra a údolíčka.
Sklerenchym (S) se vyskytuje v žebrech, kolenchym (KO) po skupinách ve středu údolíček.
Základním pletivem je parenchym, v žebrech palisádový, obsahující malozrnný škrob. V
údolíčkách jsou uloženy velké, kruhovité mezižeberní valekulární dutiny (VD), pod žebry
jsou dutiny karinální (KD) lokalizované v primárním xylému. Endodermis (E) s Casparyho
proužky je složena z jedné vrstvy tangenciálně protažených buněk. V centrálním cylindru
jsou kolaterální cévní svazky (CS) uspořádány do kruhu, leží vždy pod žebrem. Uprostřed je
velká centrální dutina (obr. č. 83).
59
Obr. č. 83: Equiseti herba (x40)
5.2.4. Melissae herba Národní část ČL 2009 (Melissae folium ČL 2009)
Mateřská rostlina: Melissa officinalis L. (Lamiaceae), meduňka lékařská
Droga: Meduňková nať, Lemon balm leaf (anglicky), Herbe de mèlisse (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Stonek je čtyřhranný, žlaznatě chlupatý až téměř lysý. Řapíkatý list je oválný,
srdčitý, až kosočtverečný až 8 cm dlouhý a až 5 cm široký, okraj je hrubě vroubkovaný až
zubatý. List je na svrchní straně světle zelený, s vpadlou žilnatinou, na spodní světlejší s
vyniklou síťovitou žilnatinou. Lichopřesleny jsou málokvěté. Květy mají zvonkovitý kalich,
koruna je dvoupyskatá a žlutobílá, později růžová (obr. č. 84). Droga má slabou citrónovou
vůni a kořenitě nahořklou chuť. Sbírá se v létě, těsně před rozkvětem, za suchého počasí a
suší se ve stínu, v dobře větrané místnosti, bez obracení. Teplota sušení nemá přesáhnout
35 °C.
60
Obr. č. 84: Melissae herba, makro
Mikroskopie: Stonek je čtyřhranný se zaoblenými rohy, které jsou vyztužené kolenchymem
(KO). Pod pokožkou je vrstva kolenchymatických buněk, následuje parenchym kůry, ve
kterém se nachází vrstva lýkových vláken. Dřevo je úzké, cévy jsou obklopeny
sklerenchymem. Cévní svazky (CS) jsou kolaterální, uspořádané do kruhu, přerušované
dřeňovými paprsky (obr. č. 85). Na pokožce listu plošně lze pozorovat diacytické průduchy
(typ Caryophyllaceae). Krycí trichomy jsou pilkovité, krátké až široce kuželovité
jednobuněčné, mírně zahnuté, na povrchu jemně zrnité (obr. č. 86). Žlaznaté trichomy mají
obvykle jednobuněčnou nožku a jedno- až dvoubuněčnou hlavičku. Charakteristické jsou
žlázky typu Lamiaceae (hvězdicovité uspořádání), mají 10 a více segmentů.
Obr. č. 85: Melissae herba (x100)
61
Obr. č. 86: Melissae herba, pilkovitý trichom (400x)
5.2.5. Menthae piperitae herba Národní část ČL 2009 (Menthae piperitae folium
ČL2009)
Mateřská rostlina: Mentha x piperita L. (Lamiaceae), máta peprná
Droga: Nať máty peprné, Peppermint leav (anglicky), Herba de menthe poivrée
(francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Stonek je přímý v horní polovině větvený, lysý nebo roztroušeně chlupatý,
tupě čtyřhranný, nahnědle zelený často fialově naběhlý. List je tenký, řapíkatý, až 9 cm
dlouhý a 3 cm široký. Čepel je vejčitá nebo kopinatá, v horní části zašpičatělá s ostře
pilovitým okrajem, na bázi zúžená nebo uťatá. Jsou křehké, na spodní straně jen lehce
ochlupené s vyniklou žilnatinou. Květy ve vrcholových, hustých vejčitých až kuželovitých
lichoklasech. Koruna květu je světle růžová až světle fialová, dvoupyská (obr. č. 87). Droga
má charakteristickou pronikavou vůni po mentolu a palčivě kořenitou, později chladivou
chuť. Sbírá se v létě za suchého počasí těsně před rozkvětem a suší se ve stínu. Teplota sušení
nemá přesáhnout 35 °C.
62
Obr. č. 87: Menthae piperitae herba, makro
Mikroskopie: Pokožka stonku se skládá z mnohohranných buněk, na vnější straně ztlustlých,
s bradavičnatou kutikulou. Kolenchymatická hypodermis (KO) je v hranách stonku
mnohořadá. Parenchymatické buňky primární kůry obsahují zejména u mladších stonků
chlorofyl. Kolaterální cévní svazky (CS) jsou uspořádány do kruhu. Cévy jsou tečkovaně až
šroubovitě ztlustlé. Dřeňový parenchym vybíhá v jednořadé dřeňové paprsky. V parenchymu
dřeně se vyskytují drobné krystaly šťavelanu vápenatého (obr. č. 88). Buňky pokožky listu
jsou chobotnaté, diacytické průduchy (typ Caryophylaceae). Na rubu listu se nacházejí krycí
trichomy, které jsou krátké, široce kuželovité, jedno až dvoubuněčné, na povrchu
bradavičnaté, nebo dlouhé, tří-až osmibuněčné, s bradavičnatou nebo rýhovanou kutikulou
(obr. č. 89). Žlaznaté trichomy mají jednobuněčnou nožku a jedno- až dvoubuněčnou
hlavičku. Charakteristické jsou žlázky typu Lamiaceae s hvězdicovitým členěním, složené z 8
segmentů (obr. č. 90).
63
Obr. č. 88: Menthae piperitae herba (x100)
Obr. č. 89: Menthae piperitae herba, žlaznatý trichom (x400)
64
Obr. č. 90: Menthae piperitae herba, žlázka typu Lamiaceae (x400)
5.2.6. Thymi herba ČL 2009
Mateřská rostlina: Thymus vulgaris L. nebo Thymus zygis L. (Lamiaceae), tymián obecný,
tymián španělský (tenkolistý)
Droga: Tymiánová nať, Common thyme (anglicky), Herbe de thym (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: List je až 12 mm dlouhý a 3 mm široký, přisedlý nebo krátce řapíkatý. Čepel
je tuhá, celokrajná, kopinatá až vejčitá, šedá nebo zelenošedá s podvinutým okrajem.
Žilnatina je na spodní straně zřetelně vyniklá. Květy jsou fialové s dvěma pysky, kalich je
zelený s fialovými skvrnami (obr. č. 91). Listy druhu Thymus zygis jsou menší. Droga má
výraznou aromatickou vůni i chuť. Sbírají se listy a květní zakončení na začátku květu a suší
se mírně, ve stínu, teplotou do 35 °C.
Obr. č. 91: Thymi herba, makro
65
Mikroskopie: Na pokožce stonku jsou charakteristické dvou-až tříbuněčné krycí trichomy,
které jsou nad bází typicky kolénkovitě zahnuté (KT) a krátké až papilovité jedno-až
dvoubuněčné krycí trichomy s bradavičnatou kutikulou (obr. č. 93). Dále lze pozorovat
žlaznaté trichomy s jednobuněčnou hruškovitou hlavičkou a žlázky typu Lamiaceae (Ž) (obr.
č. 92). Pokožkové buňky stonku jsou protáhlé, mnohohranné, ztloustlé s bradavičnatou
kutikulou. Pod pokožkou je uloženo vyztužovací kolenchymatické pletivo. Cévní svazky jsou
kolaterální, cévy jsou doprovázeny libriformem. Ve dřeni je řetízkový parenchym, dřeň
vybíhá v jednořadé dřeňové paprsky.
Obr. č. 92: Thymi herba, mikro
Obr. č. 93: Thymi herba, krycí trichom (x400)
66
5.3. Flos – květ
5.3.1. Matricariae flos ČL 2009
Mateřská rostlina: Matricaria recutita L. (Asteraceae), heřmánek pravý
Droga: Heřmánkový květ, Matricaria flower (anglicky), Fleur de camomille (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Zákrov tvoří několik řad zelených kopinatých listenů. Listeny zákrovu jsou
vejčité až kopinaté s hnědošedým blanitým okrajem. Úbory mají duté protáhle kuželovité
v mládí polokulovité lůžko, 12 – 20 obvodových pestíkových květů s bílou jazykovou
korunou a žluté vnitřní trubkovité květy, ukončené pěti cípy (obr. č. 94). Droga má příjemnou
vůni, chuť aromatickou, nahořklou. Sbírá se v době květu a suší ve stínu v dobře větrané
místnosti teplotou do 35 °C. Materiál se lehce drolí a je velmi citlivý na zapaření.
Obr. č. 94: Matricariae flos, makro
Mikroskopie: Lze pozorovat vnější a vnitřní pokožku zákrovního listenu vyztuženou
sklerenchymatickými vlákny a tyčinkovitými sklereidy (obr. č. 95). Kolaterální cévní svazky,
probíhající středem listenu, jsou doprovázeny schizogenním sekrečním kanálkem.
Rozvětvený systém kolaterálních cévních svazků s velkými schizogenními siličnými kanálky
prostupuje celým lůžkem úboru. Zevní (obr. č. 96) i vnitřní pokožkové buňky jazykovitých
květů jsou při plošném pohledu vlnitě chobotnaté, na příčném řezu jsou zejména vnitřní
pokožkové buňky silně papilózně vyklenuté (obr. č. 97).
67
Obr. č. 95: Matricariae flos, pokožka zákrovního listenu (x400)
Obr. č. 96: Matricariae flos, vnější pokožka jazykového květu (x400)
Obr. č. 97: Matricariae flos, vnitřní pokožka jazykového květu (x400)
68
5.3.2. Verbasci flos ČL 2009
Mateřská rostlina: Verbascum thapsus L., Verbascum densiflorum Bertol. a Verbascum
phlomoides L. (Scrophulariaceae), divizna malokvětá, divizna velkokvětá, divizna sápovitá
Droga: Diviznový květ, Mullein flower (anglicky), Fleur de molène (francouzsky)
Obsahové látky: Saponiny
Makroskopie: Žluté až hnědé koruny s pěti nesouměrnými odstátými cípy (tři dolní větší).
Cípy jsou na spodní straně chlupaté, na svrchní lysé s jemnou světle hnědou žilnatinou (obr.
č. 98). Pět tyčinek – dvě jsou delší s lysými nitkami, tři horní kratší s bělavě huňatými
nitkami (obr. č. 99). Droga má slabou medovou vůni, chuť je sladká, slizovitá. Sbírají se jen
květní koruny bez kalichu ručním otrháváním za suchého počasí v červenci až září, nejlépe v
poledne. Suší se rychle teplotou do 40 °C po předsušení na slunci.
Obr. č. 98: Verbasci flos, makro
Obr. č. 99: Verbasci flos, tyčinky
Mikroskopie: Stěny pokožkových buněk jsou mírně zprohýbané, mohou se tu vyskytovat
sféroklasty hesperidinu. Na spodní pokožce je velké množství typických krycích trichomů,
které jsou přeslenitě větvené. Jednotlivé přesleny jsou uspořádány patrovitě nad sebou, jsou
to tzv. kandelábrovité trichomy (obr. č. 100). Nachází se tu i drobné žlaznaté trichomy. Krycí
chlupy tyčinek jsou dlouhé, jednobuněčné, na konci kyjovitě rozšířené (obr. č. 101).
69
Obr. č. 100: Verbasci flos, kandelábrovitý trichom (x400)
Obr. č. 101: Verbasci flos, krycí trichom tyčinky (x400)
5.4. Folium – list
5.4.1. Althaeae folium ČL 2009
Mateřská rostlina: Althaea officinalis L. (Malvaceae), proskurník lékařský
Droga: Proskurníkový list, Marshmallow leaf (anglicky), Feuill de guimauve (francouzsky)
Obsahové látky: Sliz
Makroskopie: Usušené, nepoškozené, slézovou rzí nenapadené listy, dlouze řapíkaté, až 10
cm dlouhé. Jsou mělce 3- až 5-laločnaté, v obrysu vejčité až trojúhle srdčité, na okraji
vroubkované až zubaté. Tvar čepele je však velmi proměnlivý. Listy jsou šedozelené,
plstnaté, na spodní straně s vyniklou žilnatinou (obr. č. 102). Jsou bez zápachu, chuti mdle
slizovité. Droga se může sbírat postupně celé léto, před rozkvětem. Suší se teplotami do 40 –
50 °C. Součástí některých léčivých čajových směsí je i květ proskurníku (Althaeae flos) a nať
(Althaeae herba).
70
Obr. č. 102: Althaeae folium, makro
Mikroskopie: Jedná se o bifaciální list. Mezi buňkami pokožky nacházíme slizové buňky.
Chlupy pokožky jsou stejné na obou stranách, většinou jednoduché, jednobuněčné,
tlustostěnné, se zdřevnatělou a tečkovanou bází (obr. č. 103). Nejčastěji bývají sdruženy v
počtu 6-8 do hvězdicovitého chomáčku (obr. č. 104). Ojediněle se mohou vyskytovat i
drobné, krátce kyjovité žlaznaté trichomy. Listový mezofyl je tvořený jednořadým i
dvouřadým palisádovým parenchymem, který obsahuje velké slizové buňky a drúzy
šťavelanu vápenatého, zvláště v okolí cévních svazků. Cévní svazky jsou kolaterální. Pod
palisádovým parenchymem je houbový parenchym a následuje spodní pokožka.
Obr. č. 103: Althaeae folium (x100)
71
Obr. č. 104: Althaeae folium, krycí trichomy (x400)
5.4.2. Belladonnae folium ČL 2009
Mateřská rostlina: Atropa belladonna L. (Solanaceae), rulík zlomocný
Droga: Rulíkový list, Belladonna leaf (anglicky), Feuille de belladone (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: List je na líci tmavě zelený až hnědozelený, na rubu šedozelený. List je
řapíkatý, na bázi zašpičatělý, sbíhavý, čepel celokrajná. Celokrajná čepel je až 20 cm dlouhá
a až 10 cm široká. Tvar listu je vejčitý nebo vejčitě podlouhlý, zašpičatělý. Na rubu je list
podél nervatury řídce pýřitý. Suchý list se vyznačuje četnými, mírně vyvýšenými, bělavými
tečkami, což jsou vyniklé pískové buňky, které jsou na obou stranách čepele dobře viditelné
(obr. č. 105). Droga má omamnou vůni nutkající ke zvracení a nahořklou, ostrou chuť. Listy
se sbírají v létě z kvetoucích rostlin a suší se v tenkých vrstvách ve stínu na vzdušných
místech nebo uměle teplotou do 50 °C, aby se zachovala jejich zelená barva.
72
Obr. č. 105: Belladonnae folium, makro
Mikroskopie: Vrchní pokožka listu je pokryta špičatými krycími trichomy, které jsou
zpravidla vícebuněčné s hladkou kutikulou a žlaznatými trichomy s jednobuněčnou nožkou a
vícebuněčnou hlavičkou nebo mnohobuněčná nožka s jednobuněčnou hlavičkou.
Charakteristické jsou buňky s pískem šťavelanu vápenatého (PB) v listovém mezofylu (obr.
č. 107). Četnější jsou průduchy ze spodní strany listu. Průduchy (PD) jsou anizocytické (typ
Brassicaceae) a anomocytické. Buňky pokožky mají chobotnatě laločnaté stěny (obr. č. 106).
Obr. č. 106: Belladonnae folium (x100)
73
Obr. č. 107: Belladonnae folium, pískové buňky (x40)
5.4.3. Boldo folium ČL 2009
Mateřská rostlina: Peumus boldus Mol. (Monimiaceae), boldovník vonný
Droga: Boldovníkový list, Boldo leaf (anglicky), Feuille de boldo (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy, silice
Makroskopie: Tuhý, kožovitý, krátce řapíkatý list oválného až vejčitého tvaru, nahoře tupý
nebo slabě zašpičatělý, na bázi zaokrouhlený, až 5 cm dlouhý a 4 cm široký. Čepel je
celokrajná, mírně zvlněná, okraj ztloustlý a více nebo méně podvinutý. Je šedozelený až
žlutozelený, na líci drsný, hrbolatý, s vpadlou žilnatinou. Na rubu je hladší, slabě ochmýřený,
žilnatina je vyniklá (obr. č. 108). Droga je kafrovité až mírně citrónové vůně, chuti silně
kořenité. List sušíme teplotou do 35 °C.
Obr. č. 108: Boldo folium, makro
74
Mikroskopie: Bifaciální list. Na pokožce se ojediněle nacházejí krátké trichomy (KT) se
zrnitou kutikulou. Obě pokožky jsou pokryty silnou kutikulou (KU) a jsou tvořeny více méně
rovnostěnnými buňkami s obsahem žlutohnědých až zelenavě zbarvených sferitů diosminu.
Pod pokožkovou vrstvou nacházíme silné slizové hypodermální buňky, obvykle v jedné řadě
(PO a HY). Dále palisádový (PP) a houbový parenchym. Cévní svazky (CS) jsou kolaterální,
doprovázeny sklerenchymatickými vlákny. Houbový parenchym (HP) obsahuje nápadně
velké schizolyzigenní siličné nádržky (obr. č. 110) a ojedinělé jemné jehličkovité krystaly
šťavelanu vápenatého. Spodní pokožka je pokryta jednobuněčnými trichomy s více nebo
méně zdřevnatělými stěnami (obr. č. 109).
Obr. č. 109: Boldo folium (x100)
Obr. č. 110: Boldo folium, siličné kanálky (x100)
75
5.4.4. Hyoscyami folium
Mateřská rostlina: Hyoscyamus niger L. (Solanaceae), blín černý
Droga: Blínový list, Hyoscyamus leaf (anglicky), Feuille de jusguiame (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: List je dlouhý, měkký, matně šedozelený, na líci i na rubu chlupatý. Na
spodní straně je výrazná střední žíla s vyšším výskytem trichomů. Z dolní části lodyhy
pochází řapíkatý list, který je podlouhle vejčitý až zašpičatělý, zpravidla chobotnatě
vykrojovaný, zřídka celokrajný, 30 cm dlouhý a až 10 cm široký. List bez řapíku (z horní
části lodyhy) je menší, asi 15 cm dlouhý, v obrysu vejčitý (obr. č. 111). Droga má omamný
pach, chuť je ostrá, hořkoslaná. Sbírá se v létě v době květu rostliny a suší rychle v tenkých
vrstvách teplotou do 50 °C.
Obr. č. 111: Hyoscyami folium, makro
Mikroskopie: Vrchní pokožka je pokryta krycími vícebuněčnými trichomy a žlaznatými
trichomy s vícebuněčnou nožkou a vícebuněčnou hlavičkou nebo s jednobuněčnou nožkou
s více nebo jednobuněčnou hlavičkou (obr. č. 112). Charakteristické jsou buňky s krystaly
šťavelanu vápenatého v mezofylu (obr. č. 113), průduchy jsou typu Brassicaceae. Stěny
buněk svrchní i spodní pokožky jsou vlnitě až chobotnatě zprohýbané.
76
Obr. č. 112: Hyoscyami folium, krycí a žlaznaté trichomy (x400)
Obr. č. 113: Hyoscyami folium, krystaly šťavelanu vápenatého (x400)
5.4.5. Sennae folium ČL 2009
Mateřská rostlina: Cassia senna L., Cassia angustifolia Vahl (Caesalpinaceae), kasie senna,
kasie úzkolistá
Droga: Sennový list, Senna leaf (anglicky), Feuille de senne (francouzsky)
Obsahové látky: Antrachinonové deriváty
77
Makroskopie: Lístky jsou tenké, téměř blanité, za sucha křehké. C. angustifolia má
žlutozelené až hnědozelené listy, protáhle kopinaté, na bázi poněkud nesouměrné, téměř lysé,
přisedlé a vroubkované. U C. senna jsou šedozelené až hnědozelené, kopinaté, zašpičatělé,
celokrajné, na obou stranách s jemnými krátkými chlupy (obr. č. 114). Lístky mají
charakteristický, slabý zápach. Chuť je slizovitá, zprvu nasládlá, pak nahořklá. Lístky se
sbírají v září a suší na slunci.
Obr. č. 114: Sennae folium, makro
Mikroskopie: Pokožka čepele je složena z mnohohranných buněk s obsahem slizu. V obou
pokožkách jsou ukotveny průduchy oválného až kruhovitého tvaru. Z buněk pokožky
vyrůstají jednobuněčné, tlustostěnné chlupy s kutikulou hrubě bradavičnatou a ohybem nad
svou bází (obr. č. 116). Struktura listu je isobilaterální, pod oběma pokožkami je vždy jedna
řada palisád (PP), přičemž svrchní palisády jsou delší. Pod nimi se nachází střední mezofyl
tvořený houbovým parenchymem (HP). Jsou to okrouhlé buňky s krystaly šťavelanu
vápenatého. Cévní svazky (CS) kolaterální jsou obklopeny krátkými sklerenchymatickými
vlákny, někdy s buňkami obsahujícími drobné krystalky šťavelanu (obr. č. 115).
78
Obr. č. 115: Sennae folium (x100)
Obr. č. 116: Sennae folium, krycí trichom (x400)
5.4.6. Stramonii folium ČL 2009
Mateřská rostlina: Datura stramonium L. (Solanaceae), durman obecný
Droga: Durmanový list, Stramonium leaf (anglicky), Feuille de stramoine (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: List je hnědozelené až tmavě šedozelené barvy, křehký, tenký a svrasklý.
Čepel je vejčitá, hluboce vykrajovaná s protáhlou špičkou, na bázi často nesouměrná. Mladé
79
listy jsou na žilnatině chlupaté, starší skoro lysé (obr. č. 117). Droga má omamnou vůni a
hořkoslanou chuť. Sbírá se v létě na začátku květu rostliny a suší se jednotlivě teplotou
do 50 °C
Obr. č. 117: Stramonii folium, makro
Mikroskopie: Vrchní pokožka je tvořena buňkami slabě vlnitě zprohýbanými (obr. č. 118) a
je pokryta hladkou kutikulou. Krycí trichomy jsou kuželovité, tří až pětibuněčné
s bradavčitými stěnami. Žlaznaté trichomy jsou krátké s dvou- až sedmibuněčnou hlavičkou.
Palisádový parenchym je jednořadý. V houbovém parenchymu jsou drúzy šťavelanu
vápenatého (obr. č. 119). Průduchy jsou anomocytické a anizocytické a častější jsou ze
spodní strany listu. Cévní svazek je kolaterální.
Obr. č. 118: Stramonii folium, pokožka s průduchy (x100)
80
Obr. č. 119: Stramonii folium, drúzy šťavelanu vápenatého (x400)
5.4.7. Theae folium
Mateřská rostlina: Thea sinensis (L.) Kuntze (Theaceae), čajovník čínský
Droga: Čajovníkový list, Tea leaf (anglicky), Feuille de thé (francouzsky)
Obsahové látky: Purinové baze
Makroskopie: List je tenký, řapík výrazně vystouplý, řídce pokrytý trichomy, zejména mladé
listy jsou ochlupené, starší listy jsou téměř lysé. Listy jsou různě zprohýbané. Barva, vůně a
chuť závisí na zpracování drogy. U černého čaje se čerstvé lístky nechají pár hodin na
hromadě zavadnout, pak se mírně slisují, čímž se uvolní buněčná šťáva s enzymy. Čajové
lístky se nechají za tepla fermentovat na zvláštních pánvích, velmi mírně upraží a teprve
potom se suší (obr. č. 120). Vůně takto zpracované drogy je aromatická, chuť aromatická,
natrpklá.
Při přípravě zeleného čaje se nejdříve čerstvé lístky jemně propaří vroucí vodou, tím se
inaktivují enzymy a čaj se usuší. Takováto surovina si zachová olivově zelenou barvu, často s
modrým nádechem, chuť je trpká.
81
Obr. č. 120: Theae folium, makro
Mikroskopie: Jedná se o bifaciální list, pokožka u mladších listů je pokryta krycími
trichomy, které jsou kolénkovitě zahnuté, jednobuněčné. V mezofylu jsou charakteristické
asterosklereidy (A) - samostatné sklerenchymatické buňky hvězdicovitého tvaru, které se
nacházejí zejména v okolí cévního svazku (CS) (obr. č. 122). U mladších listů se vyskytují
méně často, u starších jsou četnější. Nápadná je i sklerenchymatická pochva kolem
kolaterálního cévního svazku (obr. č. 121).
Obr. č. 121: Theae folium (x100)
82
Obr. č. 122: Theae folium, drúzy a asterosklereidy (x400)
5.4.8. Trifolii fibrini folium
Mateřská rostlina: Menyanthes trifoliata L. (Menyanthaceae), vachta třílistá
Droga: Vachtový list, Bogbean (anglicky), Feuille de trefle d´eau (francouzsky)
Obsahové látky: Hořčiny
Makroskopie: List dlouze řapíkatý, trojčetný. Lístky jsou přisedlé, lysé, opakvejčitého tvaru,
celokrajné, až 10 cm dlouhé a 5 cm široké. Na svrchní straně jsou tmavě zelené, na spodní
straně světlejší, hlavní žilka je na rubu silně vyniklá. Na okrajích listu dobře patrné vodní
skuliny, nahnědlé až červenavé. List identifikujeme podle zbytků žlábkovitého řapíku (obr. č.
123). Droga je bez pachu, velmi hořké chuti, která dlouho přetrvává. List se sbírá v době
květu rostliny (květen, červen) a rychle se suší v proudu teplého vzduchu. Obsahuje hodně
vody, proto schne pomalu.
Obr. č. 123: Trifolii fibrini folium, makro
83
Mikroskopie: Svrchní pokožka je tvořena nízkými polygonálními buňkami, jejichž zevní
stěny jsou silně ztloustlé a zpravidla polokulovitě vypouklé. Buňky spodní pokožky jsou
charakteristické zvlněnými až chobotnatě zprohýbanými stěnami. Obě pokožky pak disponují
velkým počtem průduchů. Lze v nich pozorovat také jehličky šťavelanu vápenatého.
V palisádovém parenchymu najdeme šťavelan vápenatý ve formě drúz. Pod 1-4 řadami
palisádového parenchymu je houbový parenchym – aerenchym (HP), skládající se z
řetízkovitě uspořádaných buněk. Cévní svazky (CS) jsou obklopeny pochvou z
parenchymatických buněk. Cévní svazky jsou kolaterální. Sklerenchymatické elementy
nejsou přítomny (obr. č. 124).
Obr. č. 124: Trifolii fibrini folium (x100)
5.4.9. Uvae ursi folium ČL 2009
Mateřská rostlina: Arctostaphylos uva-ursi (L.) Spreng. (Ericaceae), medvědice lékařská
Droga: Medvědicový list, Bearberry leaf (anglicky), Feuille de busserole (francouzsky)
Obsahové látky: Fenolické glykosidy
Makroskopie: Jsou to tuhé, lesklé, krátce řapíkaté, celokrajné listy s podvinutým okrajem,
opakvejčitého tvaru. Na svrchní straně tmavě zelený, na rubu světlejší s jemně síťovitou
žilnatinou. Svrchní strana má vpadlou žilnatinu tvořící charakteristický zrnitý vzhled. List je
až 3 cm dlouhý a 1,2 cm široký (obr. č. 125). Chuť drogy je mírně svíravá, hořká, později
nasládlá, pach mírně aromatický. Listy se sbírají v době květu (květen, červen), rychle se suší
84
v proudu teplého vzduchu. Hnědé listy obsahují méně arbutinu než zelené. Možný je i sběr na
podzim. Obsahuje hodně vody, a proto schne pomalu.
Obr. č. 125: Uvae ursi folium, makro
Mikroskopie: Na příčném řezu vidíme buňky pokožky, které jsou mnohohranné,
tlustostěnné, pokryté silnou kutikulou (KU). Anomocytické průduchy nacházíme pouze na
svrchní straně listu. Jsou charakteristicky seskupeny po 2-5 a široce elipsoidní, obklopeny 5 -
11 vedlejšími buňkami. Mezofyl je vystavěn dorsiventrálně, palisády se nacházejí ve
struktuře listu v tloušťce 3-5 řad a přecházejí sběrnými kanálky v řídký houbový parenchym
(HP). Cévní svazek (CS) je paprsčitě a zřetelně diferencován a obklopen kolenchymaticky
ztluštělým pletivem bez chlorofylu. Častý je výskyt krystalů šťavelanu vápenatého,
škrobových zrn je málo. Cévní svazek je kolaterální. Charakteristická je přítomnost
nepravých dřeňových paprsků a tvoří je cévy (obr. č. 126).
85
Obr. č. 126: Uvae ursi folium, mikro
5.5. Fructus – plod
5.5.1. Anisi fructus ČL 2009
Mateřská rostlina: Pimpinella anisum L. (Apiaceae), bedrník anýz
Droga: Anýzový plod, Green anise fruit (anglicky), Fruit d´anis (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Jsou to dvounažky vejčitého nebo hruškovitého tvaru, z boku lehce zmáčklé,
žlutozelené nebo zelenošedé, jemně ochlupené. Nažky jsou na vrcholu spojené krátkou
stopkou (karpoforem). Jsou až 5 mm dlouhé a 3 mm široké. Každá nažka má 5 světlých žeber
(tři hřbetní a dvě postranní) (obr. č. 127). Droga má příjemný silný kořeněný zápach a chutná
sladce aromaticky. Plody se sbírají postupně, jak dostávají zelenošedou barvu (srpen -září)
před dozráním, nechají se 4 -5 dní zrát a pak se suší při teplotě do 35 °C.
Obr. č. 127: Anisi fructus, makro
86
Mikroskopie: Pokožka plodu je pokryta zvrásněnou kutikulou a vyznačuje se malým počtem
anomocytických průduchů. Pokožka je pokryta tupými chlupy většinou jednobuněčnými s
jemnou bradavičnatou kutikulou (K). Perikarp je členěn na exokarp (EXK), mezokarp (MK)
a endokarp (ENK). Siličné kanálky (SI) probíhají základním tenkoblanným parenchymem
mezokarpu. Na poutcové straně každé nažky najdeme dva siličné kanálky širšího průměru.
Epitel bývá žlutě až žlutohnědě zbarven. V žebrech se nacházejí cévní svazky kolaterální
(CS). Vnitřní pokožka oplodí se skládá z protáhlých buněk. Endosperm (ES) obsahuje
zásobní látky: oleje a aleuronová zrna, drobné drúzy šťavelanu vápenatého (obr. č. 128).
Obr. č. 128: Anisi fructus (x100)
5.5.2. Conii fructus
Mateřská rostlina: Conium maculatum L. (Apiaceae), bolehlav plamatý
Droga: Bolehlavový plod, Hemlock fruit (anglicky), Fruit de la grande cigüe (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: Lysé, vejčitě-kulaté, šedozelené až hnědozelené dvounažky, silně žebernaté
(obr. č. 129). Droga má aromatický zápach, páchne po myších, chuť je olejovitá, svíravá. Při
sběru se odřezávají celé vrcholky rostlin, po dosušení v teple se plody vytřesou a nechají sušit
ve stínu.
87
Obr. č. 129: Conii fructus, makro
Mikroskopie: Na příčném řezu plodu můžeme vidět pět výrazných žeber, uvnitř každého pak
cévní svazek kolaterální (CS) a drobnou siličnou buňku (SB). Exokarp je pokrytý vrstvou
drobné kutikuly. Vnitřní endokarp je srostlý s testou, která spolu s endokarpem vytváří
koniovou vrstvu (KV) (obr. č. 131). V endospermu (ES) jsou shluky aleuronových zrn a
buňky s kapičkami oleje (obr. č. 130).
Obr. č. 130: Conii fructus (x100)
88
Obr. č. 131: Conii fructus, koniová vrstva (x400)
5.5.3. Coriandri fructus ČL 2009
Mateřská rostlina: Coriandrum sativum L. (Apiaceae), koriandr setý
Droga: Koriandrový plod, Coriander fruit (anglicky), Fruit de coriandre (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Dvounažky jsou kulovitého tvaru o průměru až 5 mm, nebo vejčitého tvaru,
až 6 mm dlouhé, hnědé nebo světle hnědé barvy. Nažky jsou obvykle velmi těsně spojeny. Na
povrchu jsou lysé, mají deset hlavních a osm přímých více vyniklých vedlejších žeber (obr. č.
132). Čerstvá nať i droga mají nepříjemný zápach, sušením se však ztrácí a droga dostává
příjemnou aromatickou kořenitou vůni a chuť. Plody se sbírají seřezáváním okolíků krátce
před úplným dozráním v době, kdy začínají žloutnout (červenec, srpen) a nechají se běžně
sušit ve stínu.
89
Obr. č. 132: Coriandri fructus, makro
Mikroskopie: Na mikroskopickém preparátu rozeznáváme v mezokarpu hlavních žeber
zřetelné siličné kanálky a drobné kolaterální cévní svazky (CS). V mezokarpu je výrazný pás
tvořený spletí příčně a kolmo položených krátkých silně ztloustlých, tečkovaných vláknitých
buněk sklerenchymatického pletiva (obr. č. 134), označuje se jako stereomová vrstva (SM). V
oblasti karpoforu jsou dva větší siličné kanálky (SI), které jsou vystlány epiteliálními
buňkami. Endokarp je srostlý s osemením, v endospermu (ES) jsou aleuronová zrna a tukové
kapénky (obr. č. 133).
Obr. č. 133: Coriandri fructus (x100)
90
Obr. č. 134: Coriandri fructus, stereomová vrstva (x100)
5.5.4. Foeniculi amari fructus ČL 2009, Foeniculi dulcis fructus ČL 2009
Mateřská rostlina: Foeniculum vulgare Mill. sp. vulgare var. vulgare, Foeniculum vulgare
Mill. sp. vulgare var. dulce (Mill.) Thellung (Apiaceae), fenykl obecný pravý, fenykl obecný
sladký
Droga: Fenyklový plod hořký, Fenyklový plod sladký, Fennel fruit (anglicky), Fruit de
fenouil (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Dvounažky téměř válcovitého tvaru s okrouhlou bází a užším vrcholem, až 12
mm dlouhé a 4 mm tlusté. Plod fenyklu hořkého je zelenohnědý, hnědý nebo zelený, plod
fenyklu sladkého je pak světle zelený až žlutohnědý. Jsou zploštělé, lysé a mají pět lehce
rýhovaných žeber slámově žluté barvy (obr. č. 135). Droga má silně aromatický pach, chuť
nejprve sladce kořeněná později mírně pálivá. Odřezáváme vyvinuté a dokonale zralé okolíky
v červenci až září (tj. česaný fenykl). Zbytek rostliny se po dozrání skosí, krátce přisuší a
vymlátí (tj. sekaný fenykl).
91
Obr. č. 135: Foeniculi fructus, makro
Mikroskopie: Zevní pokožku oplodí vytvářejí mnohohranné buňky, pokryté hladkou
kutikulou a bohatou na průduchy. Cévní svazky (CS) probíhají žebrovím, jsou kolaterální,
provázené vrstvou sklerenchymatických vláken. Základní tenkoblanný parenchym
mezokarpu v oblasti cévních svazků je obohacen o přihrádkové buňky s porézními
lištovitými ztlustlinami (obr. č. 137). Eliptické schizogenní siličné kanálky (SI) jsou vystlány
hnědým epitelem. Vnitřní endokarpální pokožku tvoří destičkovité, tenkoblanné buňky,
vytvářející dojem parketování - parketové buňky (PA). Endosperm s polyedrickými buňkami
obsahuje mastné oleje a aleuronová zrna, malé drúzy šťavelanu vápenatého (obr. č. 136).
Obr. č. 136: Foeniculi fructus (x100)
92
Obr. č. 137: Foeniculi fructus, přihrádkové buňky (x400)
5.5.5. Aurantii dulce pericarpium
Mateřská rostlina: Citrus aurantium L. subsp. aurantium (Rutaceae), pomeranč sladký
Droga: Oplodí sladkého pomeranče, Sweet orange peel (anglicky), Écorce d´orange douce
(francouzsky)
Obsahové látky: Silice, flavonoidy
Makroskopie: Droga tvoří nepravidelné kusy oplodí, až 8 cm dlouhé, 5 cm široké a asi 1,5
mm silné, zprohýbané. Zevně jsou žlutohnědé až červenohnědé, hrubě tečkované
prosvítajícími kulatými siličnými kanálky (flavedo), na vnitřní straně jsou nažloutlé, hladké
(albedo) (obr. č. 138). Droga má silně aromatický zápach, chuť nahořklou. Sbíráme oplodí
zralých plodů, částečně zbavíme albeda a sušíme nízkými teplotami do 35 °C.
Obr. č. 138: Aurantii dulce pericarpii, makro
93
Mikroskopie: Oplodí kryje pokožka (P) z drobných mnohohranných buněk s malým počtem
průduchů. Další vrstva je tvořena hrubým tlustoblanným parenchymem, jímž probíhají
drobné cévní svazky a jsou zde uloženy v jedné nebo i ve dvou řadách až přes 1 mm velké,
vejčité, řidčeji kulovité schizolyzigenní siličné nádržky (SI), viditelné již pouhým okem (obr.
č. 139). V parenchymu se vyskytují buňky obsahující jednoduché krystaly šťavelanu
vápenatého a krystalické hrudky hesperidinu (obr. č. 140).
Obr. č. 139: Aurantii dulce pericarpium (x100)
Obr. č. 140: Aurantii dulce pericarpium, krystaly šťavelanu vápenatého (x400)
94
5.6. Lignum - dřevo
5.6.1. Juniperi lignum
Mateřská rostlina: Juniperus communis L. (Cupressaceae), jalovec obecný
Droga: Jalovcové dřevo, Juniper wood (anglicky), Bois de genévrier (francouzsky)
Obsahové látky: Silice
Makroskopie: Jde o světle žluté až načervenalé kousky dřeva, vláknité struktury. Na
příčném řezu lze pozorovat úzké letokruhy (obr. č. 141). Droga má aromatickou vůni i chuť.
Sbírá se v únoru až březnu, očistí se od zbytků kůry a suší teplotou do 35 °C.
Obr. č. 141: Juniperi lignum, makro
Mikroskopie: Dřevo je tvořeno téměř výhradně vláknitými, na obou koncích zašpičatělými
tracheidami s dvojtečkami seřazenými nad sebou. Tracheidy jarního dřeva jsou větší, značně
tenkostěnné s větším množstvím ztenčenin (dvojtečky). Tracheidy letního dřeva mají spíše
mechanickou funkci a jsou tlustostěnné. Mezi tracheidami bývají někdy vklíněny řady
dřevního parenchymu s obsahem inkluzí. Dřeňové paprsky, nejčastěji jednořadé, mají na
styčných plochách s tracheidami drobné dvojtečky. Ve dřevě se nevyskytují žádné
pryskyřičné kanálky. Na příčném řezu (obr. č. 142) lze pozorovat střídání jarního a letního
dřeva, na radiálním řezu (obr. č. 143) tracheidy a příčné pruhy dřeňových paprsků a na
tangenciálním řezu jsou vidět vřetenovité buňky, sloužící k ukládání zásobních látek (obr. č.
144).
95
Obr. č. 142: Juniperi lignum, příčný řez (x100)
Obr. č. 143: Juniperi lignum, radiální řez (x100)
Obr. č. 144: Juniperi lignum, tangenciální řez (x100)
96
5.7. Semen - semeno
5.7.1. Strophanthi semen
Mateřská rostlina: Strophanthus gratus (Wall. et Hook.) Bail. et Franch., Strophanthus
combé Oliv. (Apocynaceae), krutikvět cenný, krutikvět líbezný
Obsahové látky: Kardioaktivní glykosidy
Droga: Semeno krutikvětu, Strophantus seed (anglicky), Semence de strophantus
(francouzsky)
Makroskopie: Semena jsou vřeténkovitého tvaru, plochá, zašpičatělá, ostrohranná, bez
zbytku osiny. Jsou až 2 cm dlouhá a až 0,5 cm široká, křehká, na lomu rovná. Barva je žlutá
až hnědožlutá (obr. č. 145). Droga má charakteristický pach, chuť je trvale velmi hořká.
Nasbíraná semena se zbavují létacího aparátu a suší se.
Obr. č. 145: Strophanthi semen, makro
Mikroskopie: Pokožka je pokryta zrnitou kutikulou, pokožkové buňky jsou tangenciálně
prodloužené, destičkovité, Z pokožky vyrůstají papilovité trichomy (KT), pod pokožkou je
vrstva stlačených výživných buněk (VB). Tlustostěnné buňky endospermu obsahují
aleuronová zrna, kapénky mastného oleje a malé množství škrobových zrnek. Pletivo embrya
(E) je složeno z tenkostěnných buněk (obr. č. 146).
97
Obr. č. 146: Strophanthi semen (x100)
5.7.2. Strychni semen
Mateřská rostlina: Strychnos nux-vomica L. (Loganiaceae), kulčiba dávivá
Droga: Semeno kulčiby, Strychnos seed (anglicky), Semence de strychnos (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: Semeno je diskovitého tvaru, ploché, na obvodu obvykle ztloustlé, až 2,5 cm
široké. Barva je nazelenalá až šedožlutá, povrch je hedvábně lesklý, hustě plstnatý. Trichomy
směřují paprsčitě od středu k okraji (obr. č. 147). Droga je bez pachu, chuť velmi hořká.
Semeno se získává ze zralých plodů, očistí se od zbytků dužniny a suší se.
Obr. č. 147: Strychni semen, makro
98
Mikroskopie: Buňky pokožky přecházejí v tlustostěnné zdřevnatělé trichomy, které jsou
kolénkovitě zahnuté s kyjovitou tečkovanou bází (KT). Pod pokožkou se nachází výživná
vrstva (VB) se silně stlačenými buňkami. Buňky endospermu jsou rohovitého tvaru s
plazmodesmami. V endospermu (ES) se nachází aleuronová zrna a tukové kapénky (obr. č.
148).
Obr. č. 148: Strychni semen (x100)
6. Varia - různé
6.1. Lichen islandicus
Mateřská rostlina: Cetraria islandica (L.) Acharius (Parmeliaceae), pukléřka islandská
Droga: Lišejník islandský, Iceland moss (anglicky), Lichen d´islande (francouzsky)
Obsahové látky: Polysacharidy, lišejníkové kyseliny
Makroskopie: Stélky, až 15 cm dlouhé, jsou nepravidelně větvené, tvořené tuhými proužky
až 1,5 cm širokými. Jsou hladké, na vrchní straně nazelenalé až zelenohnědé, na spodní straně
šedobílé až světlehnědé s roztroušenými světlými, prohloubenými skvrnami (obr. č. 149).
Droga je bez pachu, slizovité, hořké chuti. Sbírá se po celý rok, suší na místě a dosušuje ve
stínu a v průvanu.
99
Obr. č. 149: Lichen islandicus, makro
Mikroskopie: Na mikroskopickém preparátu rozeznáváme tři vrsvy: stratum corticale
superior (SCS) je tvořena příčně uspořádanými hyfami, stratum medulare (SM) má hyfy
podélně, mezi nimi jsou řasové buňky (ŘB) s chlorofylem a stratum corticale inferior (SCI) je
tvořena příčně uspořádanými hyfami (obr. č. 150).
Obr. č. 150: Lichen islandicus (x400)
100
6.2. Secale cornutum
Mateřská rostlina: Claviceps purpurea (Fr.) Tulasne (Clavicipitaceae), paličkovice nachová
Droga: Námel, Ergot (anglicky), Ergot de seigle (francouzsky)
Obsahové látky: Alkaloidy
Makroskopie: Drogu tvoří sklerocia 1-6 cm dlouhá a 2-5 mm tlustá, rovná nebo srpovitě
zakřivená, tupě trojhranná, na obou koncích zúžená. Na povrchu jsou nelesklá, barvy
černohnědé až tmavě fialové, často podélně rýhované. Na lomu jsou při okrajích černohnědé,
nafialovělé, uvnitř šedobílé až světle červené (obr. č. 151). Droga má charakteristický
houbovitý pach, chuť je hořko-sladká. Dnes se získává umělou infekcí žita, sbírá se dokonale
zralý, v létě. Sušíme teplotou do 35 °C.
Obr. č. 151: Secale cornutum, makro
Mikroskopie: Povrch sklerocia tvoří husté pletivo (3-8 vrstev), obsahující fialové barvivo.
Pletivo sklerocia se skládá z krátkých houbovitých vláken o nestejném průměru (3-12 µm),
na průřezu často zaokrouhlených nebo hranatých. Houbová vlákna jsou navzájem spojená a
vytváří tuhé pseudoparenchymatické pletivo, obsahující četné tukové kapénky. V blanách
plektenchymu je obsažen chitin (obr. č. 152, 153).
101
Obr. č. 152: Secale cornutum (x100)
Obr. č. 153: Secale cornutum (x400)
102
7. Použitá literatura
Český lékopis 2009, 1. - 3. díl. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-802-4729-947.
EVANS, William Charles. Trease and Evans' pharmacognosy. 14th ed. London: WB Saunders,
1996. ISBN 07-020-1899-6.
EVERT, Ray Franklin a Katherine ESAU. Esau's Plant anatomy: meristems, cells, and tissues of
the plant body: their structure, function, and development. 3rd ed. Hoboken, N.J.: WileyInterscience,
2006. ISBN 9780471738435.
Herbal drugs and phytopharmaceuticals: a handbook for practice on a scientific basis. Editor
Norman Grainger Bisset, Max Wichtl. Stuttgart: Medpharm, 1994. ISBN 38-876-3025-4.
JAHODÁŘ, Luděk, Eliška MELICHAROVÁ a Danuše POTRUSILOVÁ. Makroskopický a
mikroskopický atlas drog/ Lékopisné drogy dle ČL 97, ČL 98 a ČsL 4. Brno: Institut pro další
vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999. ISBN 80-7013-286-8.
JURČÁK, Jaroslav. Komentovaný atlas anatomie vyšších rostlin. Praha: Racek, 2007. ISBN 80-
86376-39-7.
NĚMEC, Bohumil a Ľudovít PASTÝRIK. Všeobecná botanika. Bratislava: Slovenská akademie
věd, 1963, s. 3169-360
TOMKO, Jozef a kol. Farmakognózia: učebnica pre farmaceutické fakulty. Martin: Vydavatel'stvo
Osveta, 1989. ISBN 80-217-0083-1.
VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd.
Editor Norman Grainger Bisset, Max Wichtl. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009.
ISBN 978-80-244-2223-7.
103
ISBN 978-80-7305-667-4
Autoři: PharmDr. Renata Kubínová, Ph.D., PharmDr. Dagmar Jankovská, Ph.D.
Název: Obrazový atlas farmaceuticky významných drog
Ústav: Ústav přírodních léčiv
Počet stran: 103
Vydání: 1
Vydavatel: VFU Brno