VŠEOBECNÉ ZÁSADY TERAPIE
OTRAV
přednáška z Toxikologie
28. 11. 2022
M. Chalupová
Akutní otrava (intoxikace)
◼ náhle vzniklá náhodná, suicidiální nebo profesionální
kontaminace organismu biologicky aktivními látkami
primárně nebo sekundárně toxickými, s charakteristickými
projevy poruchy zdraví na různé úrovni
◼ děti – požití jedovatých rostlin a plodů, prostředky v domácnosti
◼ adolescenti – drogové experimenty, suicidiální pokusy
◼ dospělí – abúzus drog, suicidia, profesionální intoxikace, vraždy
◼ intoxikační trauma – komplex příznaků (dehydratace, šok,
bezvědomí, aspirace, poziční trauma)
Vstup noxy do organismu
perorálně (požitím)
inhalačně (vdechnutím)
perkutánně (vstřebání kůží)
intravenózní podání
Intoxikace
◼ nejčastěji perorální
◼ léky (sedativa, hypnotika, analgetika, antidepresiva)
◼ alkohol
◼ houby, rostlinné plody
◼ inhalační
◼ toxické plyny a páry
◼ CO
◼ perkutánní
◼ fenoly
◼ parathion
Diagnóza intoxikace
PODROBNÁ ANAMNÉZA
◼ zajištění látky, lahví, obalů, tablet, blistrů, zbytků
jídla
◼ určení množství látky
◼ způsob a přibližný čas intoxikace
◼ event. kombinace látek
◼ osobní anamnéza pacienta – přidružené choroby,
které se mohou podílet na příznacích (epilepsie,
diabetes, záněty CNS, trauma hlavy)
Diagnóza intoxikace
Klinické vyšetření
◼ zhodnocení a zajištění vitálních funkcí
◼ celkové fyzikální vyšetření
1. NESPECIFICKÉ, CELKOVÉ PŘÍZNAKY:
◼ poruchy vědomí (kvantitativní i kvalitativní)
◼ oběhové poruchy (brady/tachykardie, hypo/hypertenze)
◼ poruchy dýchání (hypo/hyperventilace)
◼ poruchy GITu (nauzea, zvracení, průjem, zácpa)
Klinické vyšetření
2. SPECIFICKÉ PŘÍZNAKY:
ZMĚNY BARVY KŮŽE A SLIZNIC
◼ bledá (benzen, fluoridy, olovo)
◼ jasně červená (CO, kyanidy)
◼ cyanotická (anilin, nitráty)
◼ ikterická (tetrachlormetan, arsen, fosfor, houby)
◼ suchá (atropin, alkohol, antihistaminika)
◼ opocená (organofosfáty, cholinergika)
PORUŠENÍ INTEGRITY KŮŽE
◼ vpichy (toxikomanie)
◼ ranky (uštknutí, bodnutí)
ZORNICE
◼ mióza (opiáty, organofosfáty, fysostigmin, karbamáty)
◼ mydriáza (rulík, atropin, nikotin, kokain)
Klinické vyšetření
2. SPECIFICKÉ PŘÍZNAKY:
ZMĚNY SVALOVÉHO TONU
◼ snížený (benzodiazepiny, opiáty)
◼ křeče (organofosfáty, tricyklická AD, CO)
ZMĚNA TĚLESNÉ TEPLOTY
◼ zvýšená (kokain, amfetaminy, atropin)
◼ snížená (barbituráty, opiáty, benzodiazepiny)
ZÁPACH DECHU (FOETOR EX ORE)
◼ alkohol
◼ česnek (arsen, organofosfáty)
◼ hořké mandle (kyanidy)
Toxidromy
◼ syndromy vyvolané působením toxické látky
CHOLINERGNÍ
ANTICHOLINERGNÍ
SEDATIVNÍ/HYPNOTICKÝ
OPIOIDNÍ
SYMPATOMIMETICKÝ
HALUCINOGENNÍ
Cholinergní syndrom
◼ zmatenost, poruchy vědomí
◼ svalová slabost, křeče
◼ slinění, slzení, pocení
◼ inkontinence moči i stolice
◼ zvracení
◼ bronchospasmus, mióza
◼ poruchy srdeční činnosti
◼ organofosfáty, karbamáty, fysostigmin, houby
Anticholinergní syndrom
◼ tachykardie
◼ zvýšená teplota
◼ suchá, zarudlá kůže
◼ mydriáza
◼ atropin, skopolamin, antihistaminika,
antidepresiva, antiparkinsonika, spasmolytika,
svalová relaxancia, rulík, durman
Sedativní/hypnotický syndrom
◼ ataxie
◼ neostré vidění, diplopie
◼ poruchy vědomí, delirium
◼ dysestesie, parestesie, setřelá řeč
◼ alkohol, benzodiazepiny, barbituráty, opiáty,
tricyklická antidepresiva, antipsychotika,
antikonvulziva
Opioidní syndrom
◼ porucha vědomí
◼ miotické zornice
◼ respirační útlum
◼ bradykardie, hypotenze, hypotermie, šok, plicní
edém
◼ opiáty
Sympatomimetický syndrom
◼ tachykardie
◼ hypertenze
◼ hypertermie
◼ pocení, třes, křeče
◼ mydriáza
◼ AIM, křeče, CMP, plicní edém, rhabdomyolýza
◼ amfetamin, metamfetamin, kokain, efedrin,
theofylin, kofein
Halucinogenní syndrom
◼ desorientace, stavy paniky
◼ halucinace
◼ tachykardie
◼ tachypnoe
◼ hypertenze
◼ křeče
◼ kokain, amfetamin, fencyklidin, THC
Diagnóza intoxikace
TOXIKOLOGICKÁ ANALÝZA
◼ exaktní určení diagnózy i závažnosti otravy
◼ žaludeční obsah, moč, krev, zvratky, zbytky jídla…
◼ kvantitativní vyšetření plazmatické hladiny toxické látky
◼ nutné pro indikaci antidota nebo eliminační léčby
◼ materiál odebrat co nejdříve
◼ 50–100 ml žaludečního obsahu
◼ 100 ml moče
◼ 10 ml krve
◼ Toxikologické informační středisko VFN Praha, tel. 224 91 92
93, 224 91 54 02
Terapie intoxikací
◼ neexistuje zcela jednotný přístup
◼ renesance adsorpčního uhlí – doporučováno opakované podávání ve
velkých dávkách
◼ odklon od užívání mimotělních eliminačních technik a forsírované diurézy
ZÁKLADNÍ CÍLE TERAPIE
Podpora vitálních funkcí a prevence komplikací
Prevence dalšího vstřebávání toxické látky
◼ PRIMÁRNÍ ELIMINACE (dekontaminace) – přerušení kontaktu s
toxickou látkou a její mechanické odstranění z tělního povrchu, GITU
nebo dýchacích cest
Podpora a urychlení eliminace již vstřebané toxické látky
◼ SEKUNDÁRNÍ ELIMINACE – odstranění toxické látky nebo metabolitů z
organismu po vstřebání do krve
Specifická antidota
Podpůrná terapie
◼ zajištění průchodnosti dýchacích cest (OTI)
◼ podpora nebo náhrada ventilace
◼ doplnění objemu intravaskulární tekutiny
◼ zajištění vodní a elektrolytové rovnováhy
◼ korekce acidobazických dysbalancí
◼ užití inotropik a vazoaktivních látek
◼ terapie arytmií
◼ zavedení žaludeční sondy
◼ antikonvulzivní terapie
◼ zajištění optimální tělesné teploty
◼ kvalifikovaná ošetřovatelská péče
Dekontaminace kůže a sliznic
◼ postižené místo oplachovat proudem teplé vody (30–35 °C) po
dobu 10 až 15 minut (u silných zásad až hodinu!), sliznice
fyziologickým roztokem
◼ při kontaminaci vysoce toxickou (organofosfáty, dioxiny, paraquat)
nebo leptavou látkou (kyselina šťavelová, hydroxid sodný aj.) nutné
rukavice, popř. maska pro zachránce
◼ odstranit kontaminované šaty, obuv, bižutérii apod. přímo pod
proudem vody, ostříhat kontaminované vlasy a nehty, kůži umýt
i v záhybech
◼ olejovité látky – vhodné použít mýdlo nebo šampon, kartáček
pouze na nehty (riziko poškození kůže a většího vstřebání)!
◼ místo zasažené leptavou látkou sterilně krýt
Dekontaminace očí
◼ zvláště citlivá rohovka (žíraviny, organická rozpouštědla)
◼ okamžitě oplachovat velkým množstvím vody nebo fyziologického
roztoku
◼ odstranit nejdříve kontaktní čočky
◼ výplach očí v poloze na zádech pod kohoutkem s tekoucí vodou
nebo použít hadičku od infuzního setu k usměrnění proudu vody od
vnitřního k zevnímu koutku oka
◼ kyseliny, louhy – po oplachu kontrola pH slz ve spojivkovém vaku,
pokračovat v oplachování do normalizace pH
◼ po skončení dekontaminace odeslat postiženého k oftalmologovi k
vyloučení poškození rohovky
Dekontaminace při inhalační expozici
◼ vynesení postiženého ze zamořeného prostředí a zajištění
dýchání, popř. podání kyslíku, zajištění tepelného komfortu
◼ sledování a profylaxe akutního inhalačního poškození –
(plicního edému z poruchy funkce A-K membrány) a
následného ARDS s vysokou mortalitou po silně dráždivých
parách a plynech (fosgen, oxidy dusíku, chlor...)
◼ zachovávat absolutní klid
◼ poloha v polosedě, dodávka kyslíku
◼ i asymptomatické osoby po významné expozici je třeba
sledovat nejméně 24 hodin (léčba symptomatická)
Eliminace
◼ VYVOLÁNÍ ZVRACENÍ
◼ VÝPLACH ŽALUDKU
◼ INAKTIVACE JEDU V ŽALUDKU (AKTIVNÍ UHLÍ)
◼ PODÁNÍ ANTIDOT DO ŽALUDKU
◼ VYPRÁZDNĚNÍ STŘEVNÍHO TRAKTU
Vyvolání zvracení
◼ po požití hub, velké tablety (riziko ucpání žaludeční sondy), pacient
spolupracující, při vědomí
◼ mechanické podráždění hypofaryngu
◼ podáním slaného, event. mýdlového roztoku
◼ KONTRAINDIKACE:
◼ požití korozivních látek (kyseliny, louhy)
◼ požití pěnivé látky (saponáty) nebo organických rozpouštědel
◼ požití látek s rizikem aspirační pneumonie (benzín, nafta,
petrolej) nebo lipoidní pneumonie (minerální oleje)
◼ porucha vědomí
◼ křečové stavy
◼ jícnové varixy, náhrady jícnu, T-E píštěle
Výplach žaludku
◼ po požití významně toxické látky v množství ohrožujícím život pacienta
◼ nejlépe do 1 hodiny od požití
◼ výjimka: bezoár léků, retardované formy, anticholinergika – stáza žaludečního
obsahu
◼ u pacienta v bezvědomí zajištění DC OTI kanylou s nafouknutou obturační
manžetou
◼ poloha na levém boku s níže uloženou hlavou a hrudníkem
◼ zavedení NG nebo OG sondy (průměr 15 mm) do žaludku
◼ aspirace části žaludečního obsahu k toxikologické analýze
◼ opakovaná aplikace 200–250ml fyziologického roztoku až do aspirace čisté
tekutiny (cca 5–10l roztoku)
◼ do posledního výplachu aplikujeme bolus aktivního uhlí
◼ rizika: laryngospasmus, epistaxe, aspirace, krvácení, perforace jícnu
◼ KI: požití benzínu, petroleje a jejich derivátů, leptavých a pěnivých látek,
arytmie, křeče
Aktivní uhlí
◼ universální účinek, nejúčinější nespecifický adsorbent látek v
GITu
◼ podat co nejdříve, nejlépe do 1 hodiny
◼ u lehčích otrav jednorázové podání bez vyprázdnění žaludku (desítky
tbl.)
◼ u těžkých otrav počáteční dávka až 1 g/kg, tj. 150–200 tbl., opakované
podání 0,5 g/kg ve 2–4 hod. intervalech
◼ střevní adsorbce toxinů a tvorba inaktivních komplexů
uhlí–toxická látka (3000 m2/g)
◼ při opakované aplikaci suspenze 10–25 g po 4–5 hod. dochází
k tzv. enterosorbci neboli „intestinální dialýze“ (difuze toxinů
z cév do střevního lumen a jejich adsorbce)
◼ látky s enterohepatální cirkulací, slow-releasing léky, bezoáry léků
Aktivní uhlí
◼ látky dobře adsorbovatelné:
◼ TCA, benzodiazepiny, barbituráty, antikonvulziva
(karbamazepin), teofylin, digoxin, paracetamol, salicyláty
◼ látky špatně adsorbovatelné:
◼ prvky (lithium, železo, arsen, olovo, draslík, měď, bor,
brom), alkoholy a glykoly, silné kyseliny a zásady, kyanidy,
strychnin, pesticidy (malathion, DDT), oleje a ropné látky
Antidota podávaná do žaludku
◼ zabraňují vstřebávání, příp. inaktivují nebo neutralizují toxiny
◼ 2% hydrogenuhličitan sodný – preparáty železa
◼ manganistan draselný – strychnin, kyanidy
◼ vápenná voda (calcium hydricum) nebo mléko – fluoridy,
kyselina šťavelová
◼ parafinový olej – fenoly, benzen, toluen
◼ škrob – jod
◼ bentonit, hlína – paraquat, diquat
◼ Anacid – silné kyseliny
◼ ocet – louhy
Vyprázdnění střevního traktu
GASTROINTESTINÁLNÍ LAVÁŽ (whole bowel irigation)
◼ iontové roztoky s polyetylenglykolem (Fortrans) podané sondou do
žaludku v dávce 2l/hod. až do odchodu čirého rektálního obsahu
(max. 4 l)
◼ zrychlení pasáže GITem
◼ vhodné podat až po aktivním uhlí (snižuje jeho efekt)
◼ látky špatně vázané na aktivní uhlí (železo, lithium), retardované
nebo enterosolventní tablety (teofylin, karbamazepin),
Ca-blokátory (verapamil, diltiazem), pakety tablet (ASA)
◼ KI: obstrukce a krvácení v GITu, hemodynamická nestabilita,
zvracení
Urychlení eliminace
◼ FORSÍROVANÁ DIURÉZA
◼ HEMODIALÝZA
◼ HEMOPERFUZE
◼ SPECIFICKÁ ANTIDOTA
◼ LIPIDOVÉ EMULZE
Forsírovaná diuréza
◼ otravy látkami (popř. metabolity) vylučovanými ledvinami s
významnou tubulární resorpcí
◼ snížení koncentračního rozdílu mezi tekutinou v renálním
tubulu a v intersticiu při zvýšení objemu moči
(diuréza 2–5ml/kg/hod)
◼ snížení reabsorpce toxinu nebo aktivních metabolitů
◼ neúčinná u látek se silnou vazbou na bílkoviny (antiepileptika,
AD) a velkým distribučním objemem (TCA, paracetamol)
◼ zvýšený infusní přívod krystaloidů za sledování bilance tekutin
a udržování přiměřené diurézy (furosemid, manitol)
Forsírovaná diuréza
◼ ovlivnění pH moči – zvýšení ionizace, snížení lipofility
◼ alkalická (NaHCO3) – salicyláty, barbituráty, sulfonamidy
◼ kyselá (NH4Cl) – chlorpromazin, amfetaminy
◼ rizika: plicní edém, edém mozku, poruchy iontové a
acidobazické rovnováhy
◼ KI: renální insuficience, srdeční selhání, šok, edém mozku,
maligní hypertenze, hypokalemie
Hemodialýza
◼ extrakorporální oběh krve, difuze a filtrace přes semipermeabilní
membránu do dialyzačního roztoku (přechod látek podle
koncentračního gradientu)
◼ dostatečná distribuce látky v plazmě
◼ minimální vazba na tkáně
◼ snadný prostup přes dialyzační membránu
◼ lithium, ethylenglykol, salicyláty, valproát, Amanita phalloides,
ethanol, methanol, barbituráty
◼ při akutní hemodialýze vstup
centrálním žilním katetrem
Hemoperfuze
◼ průtok krve přes hemoperfuzní
kolonu/kapsli s adsorbčním materiálem
(aktivní uhlí, syntetické pryskyřice) a
návrat zpět do cirkulace
◼ účinná i pro látky s větší molekulou,
hydrofobní, vázané na plazmatické
proteiny
◼ TCA, theofylin, amatoxiny, barbituráty,
karbamazepin, lithium, srdeční glykosidy,
paracetamol
Specifická antidota
◼ z řec. antidoton (protijed)
◼ látky, které vážou nebo inaktivují toxickou látku, popř.
antagonizují její toxický účinek
◼ zpravidla vyhrazena až od určitého stupně intoxikace dle
aktuálních klinických příznaků
◼ aplikace specifického antidota na základě toxikologické
diagnózy
◼ podle hladiny toxické látky v plazmě
◼ u velmi závažných intoxikací podat i bez laboratorního
průkazu
◼ omezení jsou dána např. krátkým biologickým poločasem
(flumazenil)
Specifická antidota
◼ kompetitivní receptorový antagonismus
◼ flumazenil (benzodiazepiny)
◼ naloxon (opiáty)
◼ imunologický efekt
◼ Digitalis-Antidot (srdeční glykosidy)
◼ chelatační efekt
◼ dimerkaptol (těžké kovy)
◼ vytěsnění z vazby na proteiny
◼ benzylpenicilin (Amanita phalloides)
◼ omezení vzniku toxických metabolitů
◼ acetylcystein (paracetamol)
◼ ethanol (methanol, glykoly)
Lipidové emulze
◼ snížení volné frakce lipofilních léčiv vazbou na lipidy
◼ u srdeční zástavy nebo komorových arytmií při
intoxikaci
◼ lokálními anestetiky (lidokain)
◼ betablokátory (metoprolol)
◼ Ca-blokátory (verapamil, amlodipin)
◼ TCA (amitriptylin)
◼ emulze sójového oleje INTRALIPID®
Oxid uhelnatý (CO)
◼ plyn bez barvy a zápachu vzniklý nedokonalým
spalováním fosilních paliv, požáry
◼ vazba na hemoglobin (240x vyšší než afinita kyslíku), myoglobin,
inhibice cytochromu a3 v mitochondriích tkáňová hypoxie
◼ hladiny COHb pod 10 % nejsou příznaky patrné (kuřáci)
◼ nad 60 % kóma, riziko srdeční zástavy
◼ akutní otrava: bolesti hlavy, nauzea, zvracení, závratě, poruchy
zraku, hyperventilace, zmatenost, později dyspnoe, edém plic,
dysrytmie až srdeční zástava, edém mozku, kóma
◼ vyvedení na čerstvý vzduch
◼ podávání 100% O2 , v indikovaných případech UPV
◼ hyperbaroxie
◼ komplexní terapie edému mozku
Ethanol
◼ ataxie, poruchy koordinace, dysartrie, nystagmus, alkoholový zápach
◼ akutní intoxikace: excitační – hypnotické – narkotické – asfyktické stadium
◼ těžká intoxikace (3 ‰ a více): hypotenze, hypotermie, hypoglykémie,
acidóza, útlum dýchání/zástava oběhu, aspirační pneumonie, kóma
◼ smrtelná dávka: 5–6 g ethanolu/kg, 600 ml čistého ethanolu v době kratší
než 1 hod
◼ podpůrná terapie s cílem udržet průchodnost dýchacích cest a zabránit
aspiraci
◼ infuzní terapie (krystaloidy, glukóza), podání hydrogenkarbonátu a thiaminu
◼ výplach žaludku
◼ aktivní uhlí a forsírovaná diuréza bez efektu
◼ účinná pouze HEMODIALÝZA (při hladinách 4–5 ‰)
Methanol
◼ absorbuje se z GITu, kůží i dýchacími cestami
◼ pomalá metabolizace alkoholdehydrogenázou na formaldehyd a kyselinu
mravenčí
◼ latence 12–36 h po požití: nauzea, zvracení, bolesti břicha, hlavy, ataxie,
křeče, kóma, edém mozku, metabolická acidóza
◼ při hladině nad 0,5 ‰ akutní papilitida n. opticus (rozmazané vidění,
progrese do slepoty)
◼ smrtelná dávka kolem 30 ml
◼ ETHANOL – 50–60 ml ethanolu p.o. (hladina 1–1,5‰), v nemocniční péči
podání i.v. infuze 5% ethanolu
◼ FOMEPIZOL (4-methylpyrazol) – kompetitivní inhibitor ADH
◼ acidum folicum (urychlení rozkladu kyseliny mravenčí na netoxické
metabolity)
◼ korekce MAC hydrogenkarbonátem
◼ hemodialýza
Glykoly
◼ výroba celulózy, plastů, barev, nemrznoucí a brzdové kapaliny
◼ alkoholdehydrogenáza – vznik toxických metabolitů (glykolaldehyd,
kyselina glyoxylová, kyselina šťavelová)
◼ v prvních 3–4 hod. podobný obraz jako u intoxikace alkoholem
◼ rozvoj nauzey, zvracení, bolesti břicha
◼ MAC, křeče, kóma, arytmie, plicní edém, selhání ledvin
◼ letální dávka: 100–150 ml 50% roztoku
◼ ETHANOL 100–200 ml (účinná hladina 1 ‰) p.o. nebo i.v. inf.
◼ FOMEPIZOL (4-methylpyrazol)
◼ vitamin B1 (thiamin) a vitamin B6 – kofaktory zvyšující přeměnu glyoxylové
kyseliny na netoxické metabolity
◼ hemodialýza
Kyanidy
◼ amygdalin – semena hořkých mandlí
◼ plynný kyanovodík (HCN) – při hoření vlny, dřeva, plastů, Zyklon B
◼ kyanid sodný/draselný (NaCN/KCN)
◼ organické kyanidy
◼ inhibice cytochromoxidázy v mitochondriích (vazba na Fe3+)
◼ přerušení oxidativní fosforylace, hypoxie až anoxie buněk,
laktátová acidóza
◼ závrať, zmatenost, bolesti hlavy, křeče, tachykardie, bezvědomí
◼ letální dávky: HCN 70 mg, KCN 250 mg, 30 ks hořkých mandlí
Kyanidy
◼ přesun z místa otravy (rukavice, ochranný oděv), dekontaminace
kůže
◼ zahájení řízené ventilace, inhalace 100% O2
◼ vysoká afinita kyanidového iontu k methemoglobinu ( Fe3+) a tvorba
kyanmethemoglobinu
◼ 4-DIMETHYLAMINOFENOL (4-DMAP) nebo AMYLIUM
NITROSUM – terapeutická methemoglobinémie
◼ CoEDTA – stabilní komplex s HCN
◼ HYDROXYKOBALAMIN – vznik kyanokobalaminu (vitamin B12)
◼ THIOSÍRAN SODNÝ – vazba kyanidových iontů, vznik thiokyanatanu
a eliminace močí
Organofosfáty
◼ pesticidy, insekticidy, nervové plyny
◼ inhalace – požití – potřísnění kůže
◼ irreverzibilní inhibice acetylcholinesterázy
◼ muskarinové příznaky: mióza, diplopie, slzení, pocení, slinění,
křeče, nauzea, zvracení, průjem, bradykardie, hypotenze
◼ nikotinové příznaky: svalové fascikulace, třes, slabost
◼ CNS příznaky: desorientace, útlum, kóma
◼ dekontaminace: vynesení na čerstvý vzduch, sejmutí
kontaminovaného oděvu, umytí mýdlem a vodou a oplach ethanolem
◼ pozor na kontaminaci okolí (oděvem, zvratky...)
◼ základní antidotum: ATROPIN
◼ reaktivátory cholinesterázy: OBIDOXIM, TRIMEDOXIM
◼ podpůrná terapie
Anticholinergika (atropin)
◼ alkaloid z čeledi Solanaceae (rulík, durman, blín)
◼ kompetitivní antagonismus na Ach muskarinových
receptorech
◼ požití rulíkových bobulí nebo omylem očních kapek
◼ suchost v krku, chrapot, suchá zarudlá kůže, poruchy
akomodace, mydriáza, tachykardie, neklid, závratě, až
desorientace, agitovanost, agresivita
◼ FYSOSTIGMIN
◼ fyzikální chlazení
◼ řízená ventilace
Paracetamol
◼ biotransformace v játrech na hepatotoxický N-acetyl-p-
benzochinonimin
◼ po vyčerpání glutathionu vazba na –SH skupiny hepatocytárních
proteinů
centrilobulární nekróza
◼ latence 48 hod., pacient při vědomí, bledý, zpocený, bolesti v
epigastriu, nauzea, zvracení
◼ po 48 hod. známky selhání jater a ledvin, poruchy koagulace a smrt
za 3–7 dní
◼ toxická dávka již 10–15 g (20–30 tablet)
◼ výplach žaludku, aktivní uhlí
◼ antidotum: N-ACETYLCYSTEIN – alternativní zdroj –SH skupin
◼ hemodialýza
Benzodiazepiny
◼ ovlivnění GABAA-receptoru
◼ účinek hypnotický, sedativní, anxiolytický, myorelaxační,
antikonvulzivní, amnestický
◼ otupělost, somnolence, závratě, ataxie, setřelá řeč až
hypotenze, kóma
◼ podpůrná terapie: zajištění dýchacích cest, UPV, infuzní
terapie
◼ výplach žaludku, aktivní uhlí
◼ antidotum FLUMAZENIL – inhibitor GABAA-receptorů
Kovy
OLOVO
◼ pomalý rozvoj sideroblastové anemie, obstipace, koliky,
hypertenze, neuropatie
◼ chelatotvorné látky – chelát se vylučuje močí
◼ SUKCIMER (kyselina dimerkaptojantarová – DMSA)
RTUŤ
◼ neurotoxicita – tremor, nefrotoxicita – nefrotický syndrom
◼ UNITHIOL (dimerkaptopropansulfonát)
ŽELEZO
◼ bolest břicha, nauzea, zvracení, hemateméza, meléna, perforace
žaludku, hypovolémie až šok
◼ výplach žaludku
◼ DESFEROXAMIN
Opiáty a opioidy
◼ přírodní látky z opia (šťáva nezralých makovic Papaver
somniferum)
◼ morfin, heroin, kodein, fentanyl, metadon, tramadol
◼ euforie, později zklidnění, apatie, snížená potřeba jídla,
hypomotilita hladkého svalstva (zácpa, retence moči, sterilita)
◼ klasické trias: kóma, útlum dýchání, miotické zornice
◼ antidotum: NALOXON – specifický opioidní antagonista
◼ nalmefen
◼ UPV
◼ diazepam, tiapridal, haloperidol při abstinenčním syndromu