Vytvořeno v rámci projektu CZECH ONLINE – Čeština jako cizí jazyk pro specifické účely | reg. č. 2020-1-CZ01-KA203-078454
Čeština jako cizí jazyk pro specifické účely
ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ
K osobním zájmenům můžeme přiřadit zájmena přivlastňovací, pokud chceme vyjádřit, že
něco/někdo někomu patří: To je můj dům.
Mužský rod
životný
Mužský rod
neživotný
Ženský rod Střední rod
já můj muž můj byt moje žena moje město
ty tvůj muž tvůj byt tvoje žena tvoje město
on, to jeho muž jeho byt jeho žena jeho město
ona její muž její byt její žena její město
my náš muž náš byt naše žena naše město
vy váš muž váš byt vaše žena vaše město
oni jejich muž jejich byt jejich žena jejich město
Pozor: Přivlastňovací zájmeno 1. a 2. osoby nezávisí na rodu osoby, která mluví, ale na rodu
substantiva, ke kterému se vztahuje. Porovnejte:
Muž říká: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.
Žena říká: To je můj bratr. To je moje sestra. To je moje auto.
Pouze ve 3. osobě rozlišujeme také rod osoby, ke které se přivlastňování vztahuje:
Mluvíme o muži: To je jeho bratr. To je jeho sestra. To je jeho auto.
Mluvíme o ženě: To je její bratr. To je její sestra. To je její auto.
Rod
MUŽSKÝ
životný
můj, tvůj, jeho, její
náš, váš, jejich
zájmena přivlastňovací
STUDENT, MUŽ substantiva
MUŽSKÝ
neživotný
můj, tvůj, jeho, její
náš, váš, jejich
zájmena přivlastňovací
BYT, MĚSÍC substantiva
ŽENSKÝ
moje, tvoje, jeho, její
naše, vaše, jejich
zájmena přivlastňovací
ŽENA, ŽIDLE
SKŘÍŇ, KOST
substantiva
STŘEDNÍ
moje, tvoje, jeho, její
naše, vaše, jejich
zájmena přivlastňovací
MĚSTO, MOŘE
NÁDRAŽÍ
substantiva
Na přivlastňovací zájmena se ptáme tázacím zájmenem čí, které se skloňuje jako přídavné
jméno cizí: Čí je to kamarád? – Můj. Čí je to mobil? – Můj. Čí je ta kniha? – Moje. Čí je to
auto? – Moje.