Rostlinná pletiva II – pletiva krycí Stomata Odění rostliny Cvičení 5 Projekt IVA 2018FaF/3120/68 parenchym – tenké buněčné stěny kolenchym – nerovnoměrně zesílené buněčné stěny sklerenchym – rovnoměrně ztloustlé buněčné stěny Pletiva podle tloušťky buněčné stěny • meristémy • trvalá pletiva Pletiva podle dělivé aktivity • krycí • vodivá a zpevňovací (vaskulárni pletiva) • základní: • - asimilační • - zásobní • - provětrávací • - absorbční • - vylučovací Pletiva podle funkce • vznikají z primárních meristémů 1. epidermis – pokožka nadzemních orgánů krytá kutikulou, tvořena většinou jednou vrstvou buněk bez intercelulár a vakuolizovaných 2. rhizodermis – pokožka kořene tvořena jednou vrstvou buněk, jejich vnější buněčné stěny jsou tenčí a nejsou pokryty kutikulou deriváty: průduchy, lenticely, hydatody, trichomy a emergence Primární krycí pletiva buňky epidermis kutikula • vznikají produkcí felogenu, který se zakládá ve vrstvách primární kůry • tvoří nejčastěji 1–2 vrstvy parenchymatických buněk s chloroplasty • v kořenech a starších dřevnatých stoncích již chloroplasty nejsou • tvořen buňkami jejichž buněčné stěny jsou impregnované suberinem • zkorkovatělé buňky mají obdélníkovitý tvar • jsou odumřelé • impregnace buněčných stěn suberinem způsobuje, že všechna pletiva ležící vně od nejmladší vrstvy korku odumírají a vytvářejí borku (rhytidoma) epidermis feloderma korek (felém, suberoderm) FELOGEN Sekundární krycí pletiva (periderm) • zajišťují výměnu plynů a vodní páry mezi pletivy a okolím • patří sem lenticely a průduchy • na stoncích se začínají vyvíjet v prvním sekundárním krycím pletivu pod průduchy • na povrchu stonků vytvářejí vyvýšené plochy • mohou také utvářet malé skvrnky na povrchu některých plodů epithem pokožka s kutikulou periderm korek felogen feloderma primárni kůra Pneumatody Lenticely (čočinky) Funkce: • umožňují transpiraci a výměnu plynů mezi ovzduším a mezofylem listu • stomatární transpirace uvádí do pohybu transpirační proud a ochlazuje listy Anatomická stavba: • jsou tvořeny dvěma svěracími buňkami, mezi nimiž je průduchová štěrbina • pod průduchovou štěrbinou je v mezofylu substomatární dýchací dutina. • v cytoplazmě mají chloroplasty, v nerovnoměrně zesílených buněčných stěnách chybí plazmodesmy • sousední buňky průduchu se označují jako buňky vedlejší (průvodní, pomocné) Stomata (průduchy) Listy podle umístnění stomat: hypostomatické – stomata se nacházejí v abaxiální epidermis – nejčastější typ amfistomatické – stomata jsou v epidermis abaxiální i adaxiální epistomatické – stomata jsou pouze v adaxiální epidermis Poloha stomat vzhledem k rovině epidermis: stomata faneroporní – svěrací buňky stomat v jedné rovině s buňkami epidermis stomata emerzní – vyčnívají nad úroveň epidermis stomata submerzní – ponořená • svěrací buňky ledvinovitého tvaru • svěrací buňky piškotovitého tvaru nepružná břišní stěna pružná hřbetní stěna průduchová štěrbina ztloustlá buněčná stěna střední zúžené části svěracích buněk okrajové tenkostěnné části jsou rozšířené a pružné Typ Amaryllis Typ Gramineae Typ anomocytický - průduch je obklopen proměnlivým počtem buněk, které se tvarem a velikostí neliší od buněk pokožky Typ anizocytický - průduch je obklopen obvykle třemi buňkami, z nichž jedna je výrazně menší než zbývající dvě Typ diacytický -průduch je obklopen dvěma buňkami, jejichž společná stěna je v pravých úhlech ke svěracím buňkám Typ paracytický - průduch je na každé straně obklopen jednou nebo více buňkami, jejichž podélná osa je rovnoběžná se svěrací štěrbinou Typy stomat • mají podobnou stavbu jako stomata • na rozdíl od stomat jsou stále otevřené • slouží k vylučování vody v podobě kapek – gutace • gutační kapky jsou nápadné na špičkách listů trav a na okraji listů Rozlišujeme: epidermální hydatody – vyústění intercelulár epithemické hydatody – napojeny na vodivý systém prostřednictvím jedné nebo několika tracheid epidermis epithem tracheidy HYDATODA Hydatody • pokožkové výrůstky vznikající vychlípením epidermální, popř. rhizodermální buňky • často vznikají z trichoblastů Funkce: • vytvářejí odění rostliny • chrání rostliny před nadměrnou radiací a přehřátím • snižují transpiraci • omezují konzumaci rostlin herbivory • u některých vodních rostlin vytvářejí nesmočitelný povrch • mohou být přeměněny v lapací orgány u masožravých rostlin • trichomy na povrchu plodů a semen usnadňují jejich epizoochorické šíření. Trichomy (chlupy) Trichomy podle počtu buněk: • jednobuněčné – např. papily, které dodávají povrchu orgánu sametový vzhled, často na korunních a okvětních lístcích • mnohobuněčné – např. nevětvený mnohobuněčný trichom tykve turka (Cucurbita pepo); větvený mnohobuněčný (kandelábrovitý) trichom divizny (Verbascum) Klasifikace trichomů Trichomy podle funkce: • trichomy krycí – chrání rostlinu před přehřátím, osluněním a nadměrnou transpirací, tuhé, silné trichomy chrání rostliny před herbivory • trichomy žahavé – obsahují látky vyvolávající podráždění pokožky zvířat nebo člověka např. žahavý trichom kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) • trichomy žlaznaté – jsou většinou zakončené hlavičkou pokrytou kutikulou, pod níž se hromadí sekret, který se po prasknutí kutikuly uvolňuje • trichomy absorpční – jsou schopné přijímat vodu a v ní rozpuštěné anorganické látky. Jde především o trichomy tvořící kořenové vlášení prostor mezi kutikulou a buněčnou stěnou vyplněný silicemi Mnohobuněčné výběžky pokožky, do nichž vniká podpokožkové pletivo. • krycí emergence – ostny růží (Rosa) a srstek (Grossularia) • žlaznaté emergence – tentakule na listech rosnatek (Drosera) sloužící k lapání hmyzu a k sekreci proteolytických enzymů Emergence Mikroskopický preparát č. 1 Periderm vzdušného kořene • rostlinný materiál: Ficus elastica (Moraceae) • transverzální řez vzdušným kořenem E - pokožka Fe – felém F – felogen Fd – feloderma Ficus elastica (Moraceae) Fd E Krycí trichomy • rostlinný materiál: Verbascum densiflorum (Scrophulariaceae) • nativní preparát Mikroskopický preparát č. 2 Verbascum densiflorum (Scrophulariaceae) Žlaznaté trichomy • rostlinný materiál: Coleus blumei (Lamiaceae) • nativní preparát Mikroskopický preparát č. 3 Coleus blumei (Lamiaceae) krycí trichom siličná žlázka žlaznatý trichom Žahavé trichomy • rostlinný materiál: Urtica dioica (Urticaceae) • nativní preparát Mikroskopický preparát č. 4 křemičitanová čepička parenchymatická noha inkrustace CaCO3 Urtica dioica (Urticaceae)