Dum, donec, quoad, quamdiu

Dum[1] "zatímco"

   --        pouze dum, žádné jiné spojky

   --        ve VH může být interim nebo interea

   --        vyjádření současnosti, děj VV a VH se vzájemně neomezují (něco se dálo a do toho se
   něco stalo)

   --        VŽDY indikativ prézentu, ať je ve VH jakýkoli čas, včetně minulých

   --        český překlad podle logiky (minulost, přítomnost, budoucnost)

Dum[2], (donec), quoad, quamdiu "dokud"

   --        donec spíše v poklasické a básnické latině

   --        ve VH může být tamdiu, tantisper, usque

   --        současnost, děje se vzájemně omezují (dokud se dělo A, dělo se i B; ale jak přestalo
   A, přestalo tím pádem i B); srov. "Dokud měl práci, měl dost peněz." (Ale jakmile práci
   ztratil, začal mít finanční potíže)

   --        indikativ různých časů, v obou větách stejný

   --        logicky to jsou především časy "trvací", tj. préz., impf., fut. I. (ale někdy i pf.)

Dum[3], donec, quoad "dokud ne", "až"

   --        latina NEPOUŽÍVÁ ZÁPOR !!!

   --        ve VH může být tamdiu, usque eo, usque adeo

   --        vyjádření následnosti, jeden děj omezuje druhý (Děj A bude trvat až do momentu, kdy
   nastane děj B -- ten je tedy v podstatě následný); srov. "Nebudeš se dívat na televizi, dokud
   ti to tatínek nedovolí."

   --        indikativ:        pro přítomnost a budoucnost ind. préz., pro bud. vzácně ind. fut.
   II.

       Mihi usque curae erit quid agas, dum quid egeris sciero.

       (zdůraznění, vlastně prvně se dozvím a pak se přestanu bát)

       pro minulost ind. pf., příp. préz. historický

   --        konjunktiv:     konj. préz. (po čase hlavním) nebo konj. impf. (po čase vedlejším)

   vyjádření eventuality, očekávání, chtění, v praxi jsou si ind. a konj. hodně blízké

   konjunktiv je pravidlem po slovesech očekávání, zvl. exspectare

Kondicionální/přípustkové dum "jen když", "jen ať" (N § 426)

   --        mezi přípustkové spojky lze ve specifických případech počítat i jinak časovou spojku
   dum, dummodo, dum modo, modo "jen když"

   --        záporka ne (non pro negaci jednoho větného členu)

   --        konjunktiv (volitivní, tj. přací, zakazovací, koncesivní -- teoreticky všechny čtyři
   konj. pro souč. a předč.), většinou prézentu

   --        Oderint, dum metuant.; Omnes me reprehendant, dum ne tibi malus videar.