Způsobová závislost
ˇ věta závislá na větě konjunktivní nebo na polovětné infinitivní konstrukci je vždy
konjunktivní (viz podmínkové věty, kde je v obou větách konjunktiv)
ˇ způsobová závislost se uplatňuje zejména v souvislosti s tzv. druhou (nepřímou)
závislostí, kdy se VH původního souvětí sama stane závislou (mívá pak inf. nebo konj,
ale ne vždy!!):
Když přijdeš včas, ukážu ti fotky z dovolené.  Řekl, že když přijdeš včas, ukáže ti
fotky z dovolené. (hlavní větou je ,,řekl")
Přichází, ačkoliv je nemocný.  Stává se, že přichází, ačkoliv je nemocný. / Je
známo, že přichází, ačkoliv je nemocný.
ˇ pozor na záměnu pojmů hlavní a řídící věta:
řídící věta řídí nějakou další větu, ale sama může záviset na jiné větě (,,ukáže ti
fotky...")
hlavní věta není závislá na žádné další větě (,,řekl")
ˇ původní hlavní věta může mít v druhé závislosti podobu infinitivní konstrukce i věty
s konjunktivem, to závisí na tom, na jakém predikátu je závislá (např. při závislosti na
,,řekl" má podobu ak. + inf., při závislosti na non dubito, quin věty s konjunktivem)
ˇ původní vedlejší věta, nyní závislá na druhou, má většinou konjunktiv
ˇ vztažné věty jako jediné nemusí (ale mohou) podléhat způsobové závislosti, protože
jsou spjaty především se jménem, na které se vážou. Objevuje se v nich ind. i konj.
ZVLÁŠTNOSTI KONJUNKTIVU NEPŘÍMÉ ZÁVISLOSTI
ˇ nepoužívá se konjunktiv opisného časování, pro následnost se používá konjunktiv
pro současnost (současnost a následnost splývají, nelze je odlišit)
ˇ pro potřeby souslednosti má konjunktiv platnost příslušného času v indikativu (konj. pf.
perfekta, konj. préz. prézentu atd.)
Nestandardní chování konjunktivu
1. konj. perf. ve významu potenciálním a zakazovacím se chová jako čas hlavní, protože se
vztahuje k přítomnosti
Nemo dubitaverit, quin magna sit vis eloquentiae.
,,Nikdo by nepochyboval, že síla výmluvnosti je veliká. (konj. potenciální, ve
významu ,,pochyboval by snad někdo")
Ne quis sit admiratus, cur abeam.
,,Ať se nikdo nediví, proč odcházím."
2. konj. imperf. ve významu ireálním se může také chovat jako čas hlavní, protože se
vztahuje k přítomnosti:
Memorare possem, quibus in locis maximas hostium copias populus Romanus
fuderit, ni ea res longius nos ab incepto traheret.
,,Mohl bych připomenout, na kterých místech římský národ potřel velmi veliká
vojska nepřátel, kdyby nás ta věc příliš neodváděla od počaté látky."
3. Často se však konjunktiv věty závislé připodobňuje ke konjunktivu ireálnému ­ tzv.
attractio modi (N§361,4, p. 245) a má tedy také konjunktiv imperfekta.
Hisce ego rebus exempla adiungerem, nisi, apud quos haec haberetur oratio,
cernerem.
,,K těmto věcem bych připojil příklady, kdybych nevěděl, kdo tuto řeč
poslouchá."
ˇ souslednost po infinitivech je složitější
ˇ infinitiv perfekta mívá platnost vedlejšího času, ale:
Pokud má nezávislé souvětí tvar Si id fecisti, erravisti, tak je při závislosti na
přítomném predikátu typu dico ve vedlejší větě konj. pf. (tzv. Reuschovo pravidlo):
Si id fecisti, erravisti  Dico te erravisse, si id feceris.
ˇ u infinitivu prézentu a futura závisí na času nadřízeného predikátu ve VH.
Pokud je v čase hlavním, chovají se inf. préz. a fut. jako čas hlavní, pokud je v čase
vedlejším, chovají se jako čas vedlejší (je to logické, protože vyjadřují současnost a
následnost, spadají tedy v případě minulého slovesa ve VH také do minulosti).
Přehled konstrukcí
Věta řídící v konjunktivu
věta hlavní věta řídící věta vedlejší ve 2. závislosti
konj. préz. (současnost, následnost)konj. préz., opisný konj. na -urus sim
(současnost, následnost) konj. pf. (předčasnost)
konj. impf. (současnost, následnost)
čas hlavní
konj. pf. (předčasnost)
konj. plpf. (předčasnost)
konj. impf. (současnost, následnost)konj. impf., opisný konj. na ­urus essem
(současnost, následnost) konj. plpf. (předčasnost)
konj. impf. (současnost, následnost)
čas vedlejší
konj. plpf. (předčasnost)
konj. plpf. (předčasnost)
Věta řídící v infinitivu
věta hlavní věta řídící věta vedlejší ve druhé závislosti
konj. préz. (současnost, následnost)inf. préz., inf. futura, ptc.
préz, ptc. fut. konj. pf. (předčasnost)
konj. impf. (současnost, následnost)
čas hlavní
inf. pf., ptc. pf.
konj. plpf. (předčasnost)
konj. impf. (současnost, následnost)inf. préz., inf. fut., ptc.
préz., ptc. fut. konj. plpf. (předčasnost)
konj. impf. (současnost, následnost)
čas vedlejší
inf. pf., ptc. pf.
konj. plpf. (předčasnost)
ˇ pravidla o způsobové závislosti jsou tendencí, existuje řada případů, kdy se nedodržují
ˇ při volbě tvaru může být významnější než pravidlo např. potřeba vyjádřit vid? (viz
Peňáz, s. 15)
ˇ způsobová závislost se může uplatnit i tam, kde jsou věty od sebe formálně odděleny
tečkou, ale závisí na nějakém predikátu např. o odstavec výše (srov. Caesar řekl, že...!)