výzkum Zdeňka Kalouse a Františka Nováka analyzovala Vlasta Bartoníková Masarykova univerzita v Brně 2004 Tématem výzkumu je zhodnocení stavu přípravy začínajících učitelů s využitím srovnání dvou výzkumných setření v odstupu deseti let. Bylo sledováno uplatnění funkce uvádějícího učitele, diference mezi představami o budoucí profesi a realitou, problematika přípravy na výuku, srovnání kvality pregraduální přípravy s potřebami praxe a názory na potřebnost vybraných pedagogických vědomostí a dovedností pro samostatnou učitelskou praxi a pro rozvoj učitelské osobnosti. E zpracovaných dotazníků vyplynula řada výrazných konfrontací, které by měly být reflektovány v pregraduální přípravě i dalším vzdělávání učitelů. Na přelomu let 1994 a 1995 byl distribuován anonymní dotazník určený začínajícím učitelům, tj. učitelům s převážně jednoroční až tříletou praxí na škole. Rozesláno bylo 400 dotazníků. K vyhlášenému datu pro odevzdání se vrátilo 187 (tj. 46,75%) dotazníků použitelných pro zpracování.V souboru bylo 21,5% mužů a 78,5% žen. Dotazník byl rozdělen do tří částí. Kvantifikace odpovědí (první a zčásti i druhé třídění) byla provedena s použitím počítače. Autoři z výsledků těchto dat vybrali pouze některé nejvýznamnější údaje významné pro toto sdělení. Postupují podle tří skupin otázek a v zájmu zpřehlednění užívají převážně jen procentovou frekvenci (vzhledem k tomu, že některé položky zůstaly bez odpovědi, nebo dovolovaly odpovědí několik, celkový součet nemusí tedy vždy činit 100%). V první části dotazníku se autoři zajímali o druh absolvované školy, aprobaci, školu, na níž začínající učitel působí, a to, zda působí současně jako třídní učitel a měl či má svého uvádějícího učitel, v jakém rozsahu mohl využít hospitací uvádějícího učitele nebo jiného zkušeného učitele ve své výuce a vlastních hospitací u druhých. Dále jak odpovídaly první dojmy ze školy představám o učitelském povolání, kolik času potřebuje v průměru denně k přípravě na vyučování a co mu při přípravě na výuku nejvíce pomáhá. V některých částech dotazníku mohli respondenti označit některou z předložených eventualit, nebo volit odpověď jinou (např. u otázky co jim nejvíce pomáhá při přípravě na výuku). Většina respondentů označila několik eventualit současně. Ve druhé skupině otázek autoři vyzvali respondenty k reflexi srovnání jejich odborných znalostí a učitelských praxí, ke zhodnocení kvality přípravy v jednotlivých složkách (pedagogické, psychologické,odborně předmětové a v didaktikách předmětů) a k doporučení na zlepšení v jednotlivých oblastech. V rámci tohoto druhého šetření autoři předpokládali , že kvalita přípravy je na různých vysokých školách připravující učitele různá, proto realizovali druhé třídění, ve kterém respondenty rozdělili do čtyř skupin podle dotazovanými nejčastěji absolvovaných fakult a zjišťovali rozdíly v hodnocení kvality přípravy v jednotlivých částech. Ve třetí skupině otázek autoři nechali respondenty posoudit potřebnost vybraných pedagogických vědomostí a dovedností pro samotnou učitelskou praxi na jedné straně a pro rozvoj učitelské osobnosti na straně druhé. Jedná se o 44 poznatků a činností nejrůznější povahy z oblasti profesionality učitele jako např. umět pracovat s materiálními didaktickými prostředky, umět vést pedagogickou dokumentaci, umět správně formulovat výukové cíle, chápat význam spolupráce rodiny a školy v současných podmínkách a umět tuto spolupráci realizovat apod. Autoři v této části předpokládali, že dojde k rozlišení vědomostí a dovedností nezbytných pro samostatnou učitelskou praxi od těch, které mají význam především pro další utváření učitelské osobnosti, ale už při prvotních zběžném porovnání vyplněných dotazníků o potvrzení této hypotézy zapochybovali. Statistické zpracování cestou arytmického součtu označovaných hodnot u jednotlivých položek a náhledné zařazení do posloupnosti podle rozdílu u při použití Spearmanova koeficientu se jejich hypotéza nepotvrdila. Dotazník byl uzavřen žádostí na respondenty o to, aby zapsali něco o svých prvních dojmech ze školy, na které působí a žádost o doporučení, v čem by se práce výzkumníků měla zlepšit ve vztahu k přípravě učitelů na učitelských fakultách. Na základě závěrečné analýzy realizovaného výzkumu autoři zkonstatovali, že především že strany vedení školy je ve vztahu k začínajícím učitelům opomíjena funkce uvádějících učitelů. Dlouhodobě je u převážné části začínajících učitelů podceňována příprava na výuku (chybí v tomto směru základy pracovních dovedností z pregraduální přípravy, rady uvádějícího učitele i dostatečná kontrola ze strany vedení školy). Pro oblast pregraduální přípravy v předmětech obecná didaktika a didaktiky předmětů je žádoucí zaměřit přípravu výrazně do oblasti výukových technologií. Vypracovat modely transformace obecné didaktiky do předmětových didaktik (a obráceně) a celkové modely perspektivního systému oecné didaktiky v učitelském studiu. V předmětu obecná pedagogika a především v předmětech historie pedagogiky a srovnávací pedagogika záměrně a postupně přispívat u studentů k vytváření takových vědomostí a dovedností, aby u studentů postupně docházelo k pochopení kontinuity vývoje učitelské profese a nárůstu odborných, pedagogických a psychologických kvalit budoucích učitelů se schopností osobní potřeby celoživotního učení. Vzhledem k tomu, že autoři již podobný výzkum vedli v roce 1985, měli již hrubý nástin hypotéz a jistý základ informací, ze kterých mohli vyjít a které jim umožnily srovnání. Autoři se ve své práci opírají o výzkum Miroslava Chrásky: Jak hodnotí učitelé z praxe vědomosti a dovednosti z pedagogiky (Studia Paedagogica 3, 1994). V tomto výzkumu Chráska použil metodu W. Stephensonem označovanou jako Q-metodologii. U této metody se většinou pracuje s poměrně malým, pečlivě vybraným vzorkem osob. Těmto osobám se předkládá soubor určitých objektů s tím, že je mají roztřídit podle jistého kritéria. V tomto případě byly posuzovanými objekty jednotlivé vědomosti a dovednosti z pedagogiky a kritériem pro třídění důležitost pro učitelskou práci. V této metodě se pracuje s kartami tzv. Q- typy na kterých byly uvedeny jednotlivé vědomosti nebo dovednosti z oblasti pedagogiky. Poté byli respondenti požádáni aby soubor Q-typů roztřídili podle toho, jak dalece jsou, podle jejich názoru, důležité pro učitelskou práci. V závěru šetření autor popisuje, jak s touto metodou pracovat. Dalším pramenem pro Kalhousovo výzkumné šetření byla kniha Oldřicha Šimoníka Začínající učitel (1995), která se zaobírá některými pedagogickými problémy začínajících učitelů. V této publikaci Šimoník také pracuje převážně s dotazníky. Tato publikace zřejmě Kalhousovi sloužila jako opěrný bod při výběru okruhů otázek a témat, jelikož v této knize je uvedeno množství podobných otázek a Šimoník se zde zaobírá velice podobnými tématy jako Kalhous ve svém výzkumu. Kniha Karla Tmeje Uvádění začínajících učitelů ZŠ a SŠ do praxe, pak Kalhous zmiňuje první kapitolu Z. Jasenské Cíle a úkoly uvádění začínajích učitelů ZŠ a SŠ do praxe. Tentokrát se jedná o článek založený na teoretických základech, který patrně sloužil k určování určitých hypotéz a potvrzování či vyvracení domněnek zde uvedených. Tento výzkum založený na dotazníkovém šetření a jak již sami autoři dokázali, je možné jej zopakovat (v tomto případě Kalhous provedl podobné šetření po 10ti letech). Data byla vyhodnocena prostou procentovou částí. Jelikož se jedná o výzkum prováděný na přelomu let 1994 a 1995, a tedy již poměrně starý, také literatura a zdroje, z nichž autoři čerpali jsou již značně zastaralé (nejnovějším uvedeným zdrojem je Šimoníkova práce Začínající učitel, 1994) a pro dnešní potřeby již částečně nepoužitelné. Proto by bylo vhodné při případném opakování výzkumu vycházet z novější literatury a použít čerstvější zdroje. Literatura: KALHOUS, Zdeněk, HORÁK, František. K aktuálním problémům začínajících učitelů. Pedagogika, 1996, č. 4. s. 245 -- 254 CHRÁSKA, Miroslav. Jak hodnotí učitelé z praxe vědomosti a dovednosti z pedagogiky. In: AUPO, Studia paedagogica 3, Olomouc: UP, 1994, s. 69 -- 74 JASENSKÁ, Z. Cíle a úkoly uvádění začínajících učitelů základních a středních škol do praxe. In: Uvádění začínajících učitelů ZŠ a SŠ do praxe. Praha: SPN, 1980, s. 7 -- 19 MAREŠ, J. Učitelé a jejich problémy. Pedagogika, 1991, č. 3, s. 257 -- 268 ŠIMONÍK, O. Začínající učitel. Brno: MU, 1994, 94 s.