Václav Pavelek

                     Problematika "vykrádání" hrobů - Druhotné otevírání hrobů

   

               V referátu se budu zabývat druhotným otevíráním hrobů především na pohřebišti
   v Těšeticích -- Vinohradech, jelikož zde byla této problematice věnována zvýšená pozornost.

               Na pohřebišti v Těšeticích -- Vinohradech bylo z 41 zkoumaných hrobů 18 druhotně
   otevřeno a poškozeno. Nedotčeno zůstalo 20 hrobů a u 3 povrchových skeletů, které byly
   poškozeny pluhem, druhotný zásah nepředpokládáme. Celkem bylo otevřeno 43,9%.U většiny
   únětických pohřebišť se však setkáváme s nadpolovičním sekundárním otevřením hrobů (např.
   v Rebešovicích 80%).

               Na Slovensku je podobná situace. Ve Velkém Grobu bylo z 64 hrobů druhotně otevřeno
   45 hrobů, což je 70,31%. V Branči bylo nalezeno pouze 12 neporušených hrobů z celkového počtu
   46 objektů, což je pouze 27% neotevřených objektů.

               Sekundární porušování únětických hrobů je známo na jižní Moravě již od dob J.
   Palliardiho, ale ten je ještě za "vyloupené" přímo neoznačoval. Až J. Skutil mluví o vykrádání
   hrobů v souvislosti s pohřebištěm ve Šlapanicích a Tvarožné (1941). Později bylo "vylupování"
   prokázáno také v Bratčicích, Čejči, Rebešovicích, Moravském Krumlově, Šardičkách aj.
   Problematika sekundárních zásahu se ale začala řešit poměrně pozdě až při výzkumu pohřebiště
   v Rebešovicích (1954) a Těšeticích - Vinohradech (1958), na Slovensku ve Velkém Grobu (1960).
   V průběhu několika let se ukázalo, že sekundární otevírání hrobů je ve středním Podunají
   běžné. Nově se prokázalo v Mikulově, Mušově a Dolních Věstonicích. Také bylo prokázáno
   v Dolním Rakousku, Slezsku a jihozápadním Slovensku.

               Druhotné zásahy mohly být prováděny za účelem:

   1.      Rituální otevření hrobů, z nichž byly vyzvednuty určité části skeletu a opět pietně
   pohřbeny do zásypu jámy. Cenné milodary zůstaly v hrobě na svém místě. Určitou variantou této
   skupiny hrobů by mohly být pohřby neúplných těl z Dolního Rakouska nebo z Čech.

   2.      Hroby otevřené z důvodu pohřbení další osoby, přičemž starší byl shrnut do okrajové
   části hrobu. Tento jev je v únětické kultuře velice rozšířený.

   3.      Hroby devastované nebo "vyloupené".

   

   Na pohřebištích v Těšeticích -- Vinohradech nebyl zjištěn druhý případ. Pohřbení druhého
   jedince bylo provedeno v hrobě č. 38. Většina hrobů spadá do třetí skupiny.

   

               Na závěr bych rád dodal, že důvodem k druhotnému otevírání starobylých hrobů
   v mladším pravěku mohla být jen pouhá zvědavost nebo touha po získání "starožitností".

   

   Literatura:

   LORENCOVÁ, A. - BENEŠ, J. - PODBORSKÝ, V. 1986: Těšetice-Kyjovice III. Únětické pohřebiště v
   Těšeticích--Vinohradech, Brno.

   PODBORSKÝ, V. 1988: K problémům pohřebního ritu a druhotného otevírání hrobů lidu únětické
   kultury. In: Antropofagie a pohřební ritus doby bronzové, Brno, 71-90.

   STUCHLÍK, S. 1988: Sekundární zásahy v hrobech únětické kultury na Moravě. In: Antropofagie a
   pohřební ritus doby bronzové, Materiály z pracovního setkání Brno, pavilon Anthropos 24.-25.
   10. 1988, Brno, 61-70.

   STUCHLÍK, S. - STUCHLÍKOVÁ, J. 1996: Pravěká pohřebiště v Moravské Nové Vsi - Hruškách, SAÚ
   AVČR v Brně 16/1, Brno.