Lukšíková Hana, referát z 1.4.2005



                                Pohřební zvyklosti mohylových kultur

   

   Charakteristickým projevem střední doby bronzové je pohřbívání pod mohylami. Ovšem pohřbívalo
   se i na plochých pohřebištích, která jsou někdy považována za zničené mohylníky. Pohřební
   ritus byl kostrový i žárový. U karpatské mohylové kultury v klasické fázi převládá žárový
   ritus.

   

   Kostrový ritus

   Nespálená těla se zachovají jen výjimečně, hlavně zuby, lebeční a dlouhé kosti. Tělo bývá
   uloženo natažené nebo s mírně pokrčenýma nohama na místo, které mohlo být vydlážděné nebo
   obestavěné kameny. Orientace byla libovolná, nejčastěji SV-JZ a V-Z. Existuje domněnka, podle
   které orientace záležela na postavení slunce v době ukládání. U česko-falcké mohylové kultury
   byly ve středním stupni kostrově pohřbívány převážně ženy a v mladším stupni převážně muži.

   Na Moravě se u středodunajské mohylové kultury zachovalo několik mohylníků (například v
   oblasti Žďánického lesa a v Boroticích). Mohyly mají různé velikosti, od sotva rozpoznatelných
   po mohyly o průměru 20m a výšce 1,4m. Jsou tvořené převážně hlínou. Obvodové kamenné věnce
   jsou vzácné. Také se objevují příkopy lemující obvod mohyly. Počet pohřbů pod 1 mohylou se
   pohybuje od 1 do 3. Některé jsou také kenotafy. Pohřeb leží na úrovni země. Karpatská mohylová
   kultura hloubila hrobové jámy široké asi 0,5-1m, dlouhé 1,5-2m a hluboké kolem 1m.

   

   Žárový ritus

   Spálena byla nejspíše jen část kostí. Dodatečně byly drceny. U česko-falcké mohylové kultury
   byly ukládány na podložku nebo přímo na zem. Milodary byly ukládány přímo na spálené kosti a
   nebyly poškozené. U středodunajské a karpatské mohylové kultury bývají pohřby popelnicové,
   jámové nebo volně rozhozené. Jáma měla obvykle kruhový nebo vejčitý tvar. Jako urnu většinou
   používali amforu překrytou miskou, kamenem nebo střepem. Urna mohla být obložená kameny nebo
   měla kamenný věnec, což dokládá existenci mohyly. Také se objevují kruhové žlábky.

   

   Hrobovou výbavu tvořily 1-3 kusy keramiky a několik bronzových předmětů. Hroby mohou být
   chudé, bez výbavy, i bohaté s 5 nádobami. Bronzový inventář tvoří například jehlice, náramky,
   nápažníky, sekery, dýky. Nástroje a zbraně ležely podél těla, nádoby u nohou, ojediněle za
   hlavou nebo u ruky.

   

   

   Literatura:

   ČUJANOVÁ-JÍLKOVÁ, E. 1988: Některé zvláštnosti pohřebního ritu západočeské mohylové kultury
   střední doby bronzové a v jejím západním sousedství. In: Antropofagie a pohřební ritus doby
   bronzové, Materiály z pracovního setkání Brno, pavilon Anthropos 24.-25. 10. 1988, Brno,
   143-156.

   OŽĎÁNI, O. 1986: Zur Problematik der Entwicklung der Hügelgrabkulturen in der Südwestslowakei,
   Slovenská archeológia 34, 5-96.

   PODBORSKÝ, V. 1993: Pravěké dějiny Moravy, Muzejní a vlastivědná společnost, Brno.