Politické užívání jazyka

   Nejnápadnějším rysem politického užívání jazyka jsou hesla. Jsou to pojmy, které mají  často
   dlouhou tradici a v průběhu této tradice prodělaly změnu významu, většinou si však uchovaly
   to, co je činí pro řečníka tak užitečnými: schopnost vyvolat emocionální reakci (Reizwert).

   Demokracie má např. zcela pozitivní význam, ať se jí dovolává kdokoli a za jakýmkoli účelem.
   Předpokládá se, že hesla jsou známá, sotvakdo kdo z řečníků je definuje či řekne přesně, co
   jimi rozumí; narušil by tím emocionální naladění. Tato slova jsou proto tak snadno použitelná,
   poněvadž jejich nedostatečná konkrétnost řečníka nezavazuje, ale mají schopnost vyvolat
   emocionální reakci --ať už pozitivní nebo negativní.

   

   Hesla se dají definovat třemi kritérii: 1. vágností obsahu slova, jež otvírá příležitost pro
   různé interpretace, 2. častým užíváním,  jež  je činí snadno zapamatovatelnými jako slogany
   reklamního průmyslu, 3. schopností vyvolat emocionální reakci, jež jim dodá váhu --
   v pozitivním nebo negativním smyslu.

   

   Dobrým přístupem při interpretaci projevu je položit si otázku, jaká hesla (klíčová slova) se
   v textu používají. Nejsou to jen pojmy jako svoboda, demokracie, kapitalismus, komunismus,
   mír, revoluce, vyskytnout se mohou i další méně běžné pojmy. Jsou identifikovatelné díky své
   frekvenci. Již při vyhledávání těchto slov by bylo třeba si všímat jejich kontextu: s jakými
   epitety jsou spojována? Se kterou skupinou (přátel či nepřátel) jsou asociována, s jakou
   reakcí počítá řečník u svých posluchačů? Slovo socialismus má jinou hodnotu na členské schůzi 
   CSU než na studentském protestním shromáždění.

   (235 slov)