Hämeská nářečí Na místě d je obvykle r nebo l. Souhláska l je výhradní prvek hämeského nářečí: Na místě ts je tt (neprobíhá střídání stupňů): Konsonantní skupiny a souhláska f se objevuje na začátku slova pouze na jihu a západě oblasti hämeského nářečí: Diftongy ie, uo a yö se otevírají: tuan, nuari, tyämiäs U víceslabičných sloves chybí znak 3. infinitivu -mA-: tu ottaan (tule ottamaan) istuun Vokální skupiny ea, eä, oa, öä se nahrazují dlouhými vokály ee, oo a öö: Koncové -i nepřízvučné slabiky mizí: anto, sano, niillä pellolla U sloves olla, tulla, mennä, panna a sanoa mizí souhláska l a n, pakliže je mezi dvěma vokály: tut tänne, älä sa, eijo, pap pois (I v jiných nářečí k takové změně dochází, vokál následující po vypadlém konsonantu je však dlouhý: ei mee, eijoo, ei paa.) Hämeské speciality U skupin konsonantů nk nedochází ke střídání stupňů. Souhlásky n, m, l a r geminují na hranici mezi první a druhou slabiku v případě, že ve slabice první je dlouhý vokál či diftong: siinnä, viimme, viällä, koirra Částicový sufix -kAAn je krátký: -kAn Zájmena tuo a nuo mají tvar toi a noi: toi, tota, tolle, tosta... noi, noita, noille, noista... Osobní zájmena v plurálu se skloňují: me, meitin, meittiä, meitillä... te, teitin... he, heitin... Některé tvary nahrazuje vazba slovesa panna s významovým slovesem v instruktivu 2. infinitivu: pas nyt tehren (pane nyt tehden / tee nyt) pantiiv vako mitaten (pantiin vako mitaten / mitattiin vako) Jihozápadní nářečí Na místě d je obvykle r, někde je zachováno původní jihozápadní d-. Na místě ts je tt : t nebo původní t/t/ : t/. Na začátku slova může být i skupina souhlásek. Diftongy ie, uo, yö se zužují: siäl (siellä), pualel (puolella), kiahuva vet (kiehuvaa vettä), yäl Koncovka inessivu se zkracuje na pouhé s. Vlastní jihozápadní prvky Konsonanty k, p, t, s se před zkráceným dlouhým vokálem či diftongem zdvojují: menttiin, kaks jalkka, kylmemppä, uussi. Konsonanty k , p , t se po hláskách n a m vyslovují částečně zněle: onG (onko), niitten Gans (niitten kanssa), talomBoik (talonpoika), mum Bäästän (minun päästäni), linD (lintu), sillon Dual (silloin tuolla) Gemináty nn, mm, ll, rr se zkracují po dlouhém vokálu, diftongu nebo nepřízvučné slabice: molemat, käänetti (käännettiin), juhanus, kualu (kuollut), kelvoline, ymmärys Krátký vokál na konci tří- a víceslabičných slov vypadne. U dvojslabičných slov vypadne krátký vokál jen tehdy, je-li první slabika dlouhá: talv_, paks_ puu, teräv_, merkilist_, naapur_kylä, palk_, poik_, Jumal_ U tří- a víceslabičných slov mizí vokál druhé slabiky: raum_laise riit_levä, muut_mis, yks_näine, s_tä, s_te, m_nä(ä), m_nuu, s_nä(ä), s_nuu Dlouhé vokály jsou většinou pouze v první slabice. V ostatních slabikách se zkracují: ehto (ehtoo, ilta), mont kertta, käytti (käyttiin), sanotan, kauniks ja terveks Koncové vokály i , u a y diftongů se mění na e, o a ö : laeh (laiha), koer, joka päev, laola, käövä (käyvät) Znakem minulého času préteritního (imperfekti ) je -s(i). Etelä-Pohjanmaan murre Namísto d je r: pata : parat Namísto ts je tt bez střídání stupňů. Na začátku slova může být skupina souhlásek f nevyjímaje. Pohjalské prvky Konsonant h mezi dvěma vokály koncové slabiky kmene (1) a u illativu (2) se zachoval. Analogicky je vložen mezi vokály i v pasívu (3): (1) portahat (portaat), (2) kouluhun (kouluun) (3) saarahan (saadaan). Velmi běžný je šva-vokál: jalaka, lehemä, vanaha, silimä. K tomu se váže též zvláštní střídání stupňů (jen u slov se zadními samohláskami): jalaka : jalaat, pelko : peloot. Namísto obvyklých skupin samohlásek ea, eä, oa a öä stojí ia, iä, ua, yä: hopia, pimiä, huonua maitua. Jihopohjalské prvky Neprobíhá geminace konsonantů. Hláska s na konci slova se mění na h: kirkah vesi, miäh lähtöö, kirvehvarsi. Diftongy s koncovým vokálem i se v jiné slabice než v první (aita) narovnávají: annoon, huonoosta. Východní nářeční prvky Kmen ve tvaru 3. osoby sg. e-kmenových sloves končí na -O: tuloo (tulee), menöö (menee). Střední a severní pohjalské nářečí Střídání stupňů u souhlásky t je stejné jako ve východních nářečích: ve slabém stupni ji nahrazuje j nebo v nebo mizí úplně: teh'ä, saje, sovassa. Skupinu ts nahrazuje tt (Z) nebo ht (V). Skupiny lk a rk se střídají buď s lij a rij (Z), nebo s l a r (V): nälkä : nälijän / nälän härkä : härijän / härän Na předělu slov a morfémů dochází k asimilaci souhlásek ve skupinách tk a tp: kk a pp. Oom minä tehenykki. Em muistanup puhua. Annakko...? V otázkách ve 2. os. sg. u sloves olla a tulla se následné zájmeno sinä zkracuje až na jakýsi sufix: Ookkona Oulusta? Tuuko nää? Obecná geminace je naprosto běžná: kallaa, sattaa, kevväällä. Stejně tak i šva-vokál: jalaka, kylymä talavi-ilima. Skupiny samohlásek eA a OA nahrazuje iA a UA: korkia, putuaa. Peräpohjalaiset murteet Při střídání stupňů se chová hláska t jako ve východních nářečích: buď zmizí, nebo je nahrazena v či j. Gemináta tt, náhrada za ts, se při střídání nezkracuje. Obecná geminace má výskyt téměř všude. Původní hláska h mezi koncovými vokály kmene a na začátku illativu: talohon. Někdy dochází k metatezi (talhoon) a někdy k následnému zkrácení (talhon). Šva-vokál se může i nemusí objevit. Zadnopohjalské speciality Gemináty nn, mm, ll a rr se zkracují po dlouhém vokálu či diftongu (je to vlastně opačný proces procesu obecné geminace) a na rozhraní druhé a třetí slabiky a slabik dalších: pääle, meilä, suuremat Souhláska v se vytrácí v případě, že má v okolí samohlásku A: sau, Roaniemi, hyä, kua. Koncovka 3. os. sg. za znakem minulého času a kondicionálu je pouhé t (nikoli -vAt): het annoit. Tato koncovka může s konsonantem následujícího slova či morfému asimilovat: pojat osasik kertoa Zájmena minä a sinä jsou obvykle ve tvaru mi(e), si(e); zájmena me, te a he ve tvaru met, tet, het.