Hämeská nářečí

   

    Kromě vlastního Häme se mluví tímto nářečím též v Uusimaa a v Satakunta.

    Rozdíly mezi podnářečími, dělenými na čtyři základní skupiny, jsou značné.

    Rysy, jež zde budeme probírat, patří střednímu hämeskému nářečí mezi Tampere a Hämeenlinna.

   

                                   Západní prvky hämeského nářečí

    Na místě d je obvykle r nebo l. Souhláska l je výhradní prvek hämeského nářečí:

                                                                                                                        
   pata : parat / palat

    Na místě ts je tt (neprobíhá střídání stupňů):

                                                                                                                        
   mettä : mettän

    Konsonantní skupiny a souhláska f se objevuje na začátku slova pouze na jihu a západě oblasti
   hämeského nářečí:

                                                              flikka /
   likka                                        krapisee / rapisee

    Diftongy ie, uo a yö se otevírají:

                                                                                                                        
   tuan, nuari, tyämiäs

    U víceslabičných sloves chybí znak 3. infinitivu -mA-:

                                                              tu ottaan (tule
   ottamaan)                      istuun

   

    Vokální skupiny ea, eä, oa, öä se nahrazují dlouhými vokály ee, oo a öö:

                                                                                                                        
   korkee, peltoo, uskoo

    Koncové -i nepřízvučné slabiky mizí:

                                                                                                                        
   anto, sano, niillä pellolla

    U sloves olla, tulla, mennä, panna a sanoa mizí souhláska l a n, pakliže je mezi dvěma
   vokály:

                                                                                                
   tut tänne, älä sa, eijo, pap pois

    (I v jiných nářečí k takové změně dochází, vokál následující po vypadlém konsonantu je však
   dlouhý: ei mee, eijoo, ei paa.)

   

                                         Hämeské speciality

    U skupin konsonantů nk nedochází ke střídání stupňů:

                                                  henki : henken              vahinko :
   vahinkon                   kenkä : kenkät

    Souhlásky n, m, l a r geminují na hranici mezi první a druhou slabiku v případě, že ve
   slabice první je dlouhý vokál či diftong:

                                                                                                
   siinnä, viimme, viällä, koirra

   

    Částicový sufix -kAAn je krátký: -kAn

                                                                                                
   en mä nym muistakkan

    Zájmena tuo a nuo mají tvar toi a noi:

                                                                                     toi, tota,
   tolle, tosta...

                                                                                     noi, noita,
   noille, noista...

   Osobní zájmena v plurálu se skloňují:

                                                                                     me, meitin,
   meittiä, meitillä...

                                                                                     te,
   teitin...

                                                                                     he,
   heitin...

    Některé tvary nahrazuje vazba slovesa panna s významovým slovesem v instruktivu 2.
   infinitivu:

                                                  pas nyt tehren (pane nyt tehden / tee nyt)

                                                  pantiiv vako mitaten (pantiin vako mitaten /
   mitattiin vako)