Jihozápadní nářečí

    Jihozápadními nářečími se mluví ve Varsinais- Suomi, na sever  a na východ  od Turku.

   Takto se i dělí na dvě skupiny:  severní a východní.

    Na tato nářečí měla poměrně velký vliv švédština .

    Jihozápadní nářečí jsou mezi všemi finskými  nářečími též nejblíže estonštině .

   

                                Západní prvky v jihozápadním nářečí

    Na místě d je obvykle r, někde je zachováno původní jihozápadní d-:

                                                                                                                        
   pata : parat / pad-at

   Na místě ts je tt : t nebo původní t/t/ : t/:

                                                                                                                        
   mettä : metäs

                                                                                                                        
   met/t/ä : met/äs

   Na začátku slova může být i skupina souhlásek:

                                                                          tr enk (renki), kl asi
   (lasi, ikkuna), fl ik (tyttö).

   Diftongy ie, uo, yö se zužují:

                                      siäl (siellä), pualel (puolella), kiahuva vet  (kiehuvaa
   vettä), yäl (yöllä)

   

    Koncovka inessivu se zkracuje na pouhé s :

                                                                                                                        
   talos , naapris

    Inessiv ukazovacího zájmena tämä  si uchová i A :

                                                                                                                        
   täsä

    Stejně tak je koncovka inessivu před posesivním  sufixem s A :

                                                                                                                        
   talosan.

   

                                     Vlastní jihozápadní prvky

    Konsonanty k, p, t, s se před zkráceným dlouhým  vokálem či diftongem zdvojují:

                                                                                     menttiin,
   kaks jalkka, kylmemppä, uussi.

    Konsonanty k , p , t  se po hláskách n  a m  vyslovují  částečně zněle:

    onG (onko), niitten Gans (niitten kanssa),  talomBoik (talonpoika), mum Bäästän (minun 
   päästäni), linD (lintu), sillon Dual (silloin tuolla)

    Gemináty nn, mm, ll, rr se zkracují po dlouhém  vokálu, diftongu nebo nepřízvučné slabice:

               molemat, käänetti (käännettiin), juhanus, kualu  (kuollut), kelvoline, ymmärys

    Krátký vokál na konci tří- a víceslabičných slov  vypadne.

    U dvojslabičných slov vypadne krátký vokál jen  tehdy, je-li první slabika dlouhá:

    talv_, paks_ puu, teräv_, merkilist_, naapur_kylä,  palk_, poik_, Jumal_

    U tří- a víceslabičných slov mizí vokál druhé  slabiky:

               raum_laise riit_levä, muut_mis, yks_näine, s_tä, s_te, m_nä(ä), m_nuu, s_nä(ä),
   s_nuu

    Dlouhé vokály jsou většinou pouze v první  slabice. V ostatních slabikách se zkracují:

   ehto (ehtoo, ilta), mont kertta, käytti (käyttiin), sanotan, kauniks ja terveks

    Koncové vokály i , u  a y  diftongů se mění na e, o  a ö :

               laeh (laiha), koer, joka päev, laola, käövä (käyvät)

    Znakem minulého času préteritního (imperfekti ) je -s(i) :

                                                                                                
   mnä istusi, hän sanos, mek kysysi