Savoská nářečí

   

   

   Savoskými dialekty se mluví kromě vlastního Sava též v Severní Karélii, Kainuu a středním
   Finsku. Jde o  celou třetinu území Finska. Mezi savoskými nářečími jsou značné rozdíly. Lze je
   dále dělit na devět podnářečí.

   

   Východní znaky

   

   Konsonant d je nahrazen j či v nebo úplně vypadá: puhas, sovan, laejat (laidat)

   

   Dentály se občas lehce změkčují: tuľ, uńissaan.

   

   Dlouhé A se diftongizuje, pakliže je v první slabice: mua, suatiin, miärä (občas též moa,
   soatiin, peä).

   V ostatních slabikách dochází ke změně aa na oo a ää na ee: kalloo, leipee (kalloa, leipeä).

   

   Koncovka inessivu je ssA.

   

   Ostatní, i jinde rozšířené prvky

   

   Obecná geminace: tulloo, opettelloo, občas i speciální geminace: Kuopijjoon, paremppoo.

   

   Šva-vokál: palakka, ilives.

   

   Skupiny ea, eä, oa a öä nahrazují ee, oo, öö: korkee.

   

   Savoské speciality

   

   Skupinu ts nahrazuje obvykle ht: mehtä : metän, mehtä : mehän, mehtä : mehtän.

   

   Diftongy končící na i, u a y se buď narovnají/redukují, nebo tyto vokály nahradí e, o a ä:
   aorinko/aarinko, täös/tääs (täysi), näöttee/näättee.

   

   Ve vazbě s jiným slovesem má minulé aktívní participium jako významové sloveso jakýsi essivu
   podobný znak: on antanna, et suanna, ol lähtennä.

   

   Částicový sufix -kin je nahrazen koncovým konsonantem + i(i), v pozici po vokálu je nahrazen i
   nebo e. Následuje případně koncové zdvojení: nyttii, silloiniik kum..., minnäit tiijän,
   metässäe.

   

   

   Jihovýchodní nářečí

   

   

   Tímto dialektem se dnes mluví v oblasti Lappeenranty a Imatry. Před válkou se jím mluvilo po
   celé oblasti mezi Ladogou a Finským zálivem. Do tohoto dialektu se počítá i nářečí Ingrijců,
   čili ingrijština, ižhořština či inkerijština.

   

   Východní prvky

   

   Konsonant d je nahrazen j či v nebo úplně vypadá: puhas, sovan, pijettii (pidettiin), juuva
   (juoda)

   

   Dentály se částečně změkčují: uśjemp (useampi).

   

   Dlouhé A se diftongizuje stejně jako v Savo, navíc se diftongizují též ee, oo a öö:  ie, uo,
   yö.

   

   Koncovka inessivu je pouze s, s výjimkou pozice před dalším sufixem.

   

   Ostatní, i jinde rozšířené prvky

   

   Obecná geminace: hyvvii (hyviä)

   

   Jihovýchodní speciality

   

   Skupina ts buď zůstává, jaká je, nebo je nahrazena ss.

   

   Koncové n mizí: onneto, kirkkoo, hevone.

   

   Někde chybí koncové zdvojení: tule tänne.

   

   Koncové A a i často zmizí, někdy i jiné vokály: yhten päivän, puol viis, heinaika.

   

   Někdy zmizí vokál i uprostřed slova: toist ihmist (toiset ihmiset), tekist, antant, kuult,
   puust, puont.

   

   Znakem 3. os. pl. je pouhé -(V)t: anta-at (pres.), kuulu-i-t (perf.)

   

   Poss. suff. 1. os. sg je i(n), 2. os. sg. is: issäi(n), issäis.

   

   U příslovcí a zájmen s významem lokálním se používá zvláštní pádová koncovka vyjadřující směr
   pryč/od (asi jako elativ) nt(A): siint (siitä), kotont (kotoa), ulkont.

   

   Osobní zájmena sg. jsou mie, sie, hää/heä a skloňují se miu(n), minnuu/miuta, miult atd.
   siu(n), sinnuu/siuta, siul atd., häne(n), häntä, hänel... Osobní zájmena v pl. jsou stejně
   jako v Savo myö, työ, hyö.