Vendula Kůrková, 144145 Daniela Hodrová: Postava definice a postava hypotéza Definice postavy - postava jako nositel děje, myšlenky, ideologie, jako funkce textu představuje v lit. díle subjekt budovaný prostřednictvím vypravěče či bez něj v sérii výstupů a promluv, zmínek o ní, tedy v toku explicitních a implicitních informací - soubor informací, dynamická složka textu, "druhý" (subjekt druhého) Postava-definice, postava-hypotéza - p.-definice -- bez tajemství, nemají žádný nezjevený vnitřek: buď jsou prázdné nebo je jejich nitro cele zveřejněno prostřednictvím vševědoucího či skrytého vypravěče; jejich subjektivita je tak značně redukována - je tím, kým se jeví; její chování je zcela předvídatelné - p.-hypotéza -- vysvětlitelná jen částečně, nezcela explicitní, neúplně determinovaná (M. Bachtin); její chování je nepředvídatelné, dokonce je v rozporu s psychologickými i tradičně literárními předpoklady; je zneklidňující svou dvouznačností - silueta, torzo, které v neurčité a fragmentární podobě vstupuje do díla a které se autor pokouší v textu rekonstruovat Proces hypotetizace - posun postavy-definice k postavě-hypotéze - náznaky posunu již v některých středověkých dílech, ovšem přerušen renesancí a především klasicismem s jeho požadavkem jednoty a koherence charakteru - v sentimentalisticko-osvícenském a posléze romantickém románu se obraz člověka karnevalizoval a subjektivizoval (oslabení hranice mezi postavou a autorem a mezi postavou a čtenářem) -- tyto procesy vedly k rozkladu jednotné postavy, charakteru - realistická postava někde mezi p.-definicí a p.-hypotézou; typ postavy - se symbolismem se vytváří období nového pojetí subjektu - v průběhu 20. století se postava-definice změnila v postavu-hypotézu - neznamená odklon od reality směrem k myšlence, přispívá k vytvoření komplexnějšího, vícedimenzionálního obrazu reality Znakovost -- postava je dynamickým znakem, znakovost je konstantní charakteristikou postavy - p.-definice - signifiant (označující) -- explicitní údaje o podobě, chování postavy - signifié (označované) -- explicitní, častěji ovšem jen jako potenciální význam - p.-hypotéza - signifié otevřené v díle, postava může nabývat různých významů Popis zevnějšku -- p.-defince - prostřednictvím tohoto popisu uvéděny do děje - p.-hypotéza -- popis zevnějšku často redukován nebo schematizován, často úplně schází - proces hypotetizace postavy znamenal postupnou a někdy úplnou ztrátu charakteristik postavy, jako jsou zvyky, charakter, minulost, původ, i jméno, tělo, tvář Čtenář -- tam, kde p.-definice ustupuje ze scény a v díle se objevuje p.-hypotéza, vynořuje se také subjekt čtenáře či adresáta (p.-definice zabíjí čtenáře v díle) Promluva o postavě -- ústup od přímé charakteristiky (vypravěč přímo pojmenovává hrdinovy vlastnosti, aktivita čtenáře redukována na minimum, často vševědoucí vypravěč) a příklon k charakteristice nepřímé (skryté, obsažené v vlastním ději) -- projev pohybu k p.-hypotéze - p.-definice: klasický styl - protiklad promluvy vypravěče (nesituační, objektivní, slohově nespecifikované, kompaktní) a promluvy postavy (situační, využívající prostředků apelu a exprese, hovorově zabarvené, vnitřně slohově rozrůzněné) - moderní próza: zrušení opozice pásma vypravěče a pásma postavy