Hana
   Chytilová                                                                                                          
   16. 5. 2006

   178680

   Téma semináře: Román

   

   

   Milan Kundera: Román a Evropa

   (resumé)

   

   

   V článku je zapsán autorův projev při předávání cen v Jeruzalémě, v němž se Kundera zabývá
   románem a jeho vztahem k současné evropské kultuře.

   Románem a rozdílem mezi romanopiscem a spisovatelem se zabývá i nadále. Romanopisec má podle
   Flauberta i podle něj pouze mizet za svým dílem, nemá se vystavovat v masových médiích. Potom
   může dojít k tomu, že dílo mizí za zády autora. Kundera dodává, že cenu přijímá jako
   romanopisec.

   Důležitý mezník pro román je novověk -- člověk nikdy není tím, kým si myslí, že je. Tuto
   lidskou vlastnost vystihli evropští romanopisci a položili tak základ románu jako novému
   umění.

   Autor se také zastavuje nad Rabelaisovým neologismem -- slovem agelast. Je to podle něj
   člověk,  který se nesměje, nemá smysl pro humor, neumí se smát. Ukazuje rozdíl mezi agelastem
   a romanopiscem na základě lidské individuality.

   Je také jisté, že každý román, přestože nechce, nabízí odpověď na otázku: "Co je lidská poezie
   a kde spočívá její poezie?" Tato poezie nespočívá v příčině ani v následku.

   Dále autor podává výbornou definici kýče -- "slovo kýč označuje postoj toho, kdo se chce líbit
   za každou cenu a co největšímu množství. Kdo se chce líbit, musí potvrzovat to, co svět chce
   slyšet, být tedy ve službách přejatých myšlenek. Kýč, to je hloupost přejatých myšlenek
   přeložená do řeči krásy a citů." Na tuto definici navazuje a ukazuje každodennost tohoto
   tvrzení ve formě masových médií. Tím je tedy ohrožena celá kulturní Evropa, protože moderní
   doba nepřeje individualitám a jejich názorům.

   Obdiv k těmto individualitám však stále přežívá právě v románech.