Marta Štefková (180665) - resumé č. 9

   Téma: Román

   

   Text: Milan Kundera: Román a Evropa

   

   - romanopisec je ten, kdo chce zmizet za svým dílem, tzn. zříci se role veřejné osobnosti.
   Pokud se romanopisec propůjčuje roli veřejné osobnosti, pak ohrožuje své dílo. Není dokonce
   ani mluvčím svých myšlenek

   - velké romány jsou inteligentnější než jejich autoři, pokud autor přihlíží k tzv. moudrosti
   románu. Základem románu je to, že pravda světa i pravda každého člověka se před námi ukrývá

   - nepřítelem umění jsou: agelastové, nemyšlení přejatých myšlenek, kýč. Svět, kde je
   individuum respektováno (imaginární svět románu) je proto křehký a smrtelný.

   - agelast (ten, kdo se nesměje ; pojem zavádí Rabelaise) -- je přesvědčen, že pravda je jasná a
   že všichni si musí myslet totéž. Román je ráj individuí, proto nemůže nikdy dojít ke smíru
   mezi romanopiscem a agelastem.

   - román je zrozen z ducha humoru, protiřečí ideologickým jistotám

   - každý román nabízí odpověď na otázku: Co je lidská existence a kde spočívá její existence?
   Poezie není v akce, ale tam, kde se akce zastaví, tedy kde se zastaví řetězec kauzální
   následnosti. Poezie spočívá v nevypočitatelném a je bez důvodu.

   - objevy románu jsou důležitější než objevy filozofie: např. Flaubert je objevitel hlouposti,
   která je v jeho románech neoddělitelnou dimenzí lidské existence. Hloupost je rozvíjena
   technickým rozvojem a pokrokem.

   - Hermann Broch -- úsilí moderního románu je zvítězit nad kýčem, nakonec je ale kýčem smeten.
   Kýč je hloupost přejatých myšlenek. Dnešní estetika masových médií je tedy estetikou kýče,
   který nás obklopuje.