Tereza Matějková 180376   
                                                                                          8.5.2006                                                                                            

   

   

   

                                            

                                        Teorie literatury I

                                    M. Kundera : Román a Evropa

                                           ( HAND -- OUT )



   

   

   ˙         Autorův projev při předávání cen v Jeruzalémě, v němž se zabývá románem a jeho
   vztahem k současné kultuře Evropy, nás má možná především varovat před moderním trendem
   konformity a ztráty individualismu

   ˙         Nejprve zmiňuje vztah autora -- romanopisce a jeho díla -- románu; romanopisec má
   podle Flauberta ( i Kundery ) zmizet za svým dílem, nevystavovat se v masových médiích -- to
   může mít za následek efekt opačný, tedy ,,zmizení" díla za zády autora

   ˙         V novověku se podle Kundery objevuje nový typ člověka, kterému nezadržitelně uniká
   veškerá pravda; první evropští romanopisci prý vystihli tuto lidskou podstatu a tak byl
   položen základ novému umění -- románu

   ˙         Rabelaisův novotvar -- bytost s názvem agelast ( ten, kdo nemá smysl pro humor,
   neslyší ,,boží smích", je přesvědčen, že ,,všichni si musí myslet totéž"  ) je symbolem
   konformity, není stvořen pro román -- ten je prý zrozen z ducha humoru; Evropa plně umění
   románu nepochopila -- toto umění je totiž nezávislé na všech ideologických jistotách, dokonce
   jim podle Kundery protiřečí

   ˙         Každý román ale odpovídá na otázku : ,,Co je lidská existence a kde spočívá její
   poezie?"   Tato poezie spočívá v nekauzalitě a bezdůvodnosti, kde není příčiny a následku

   ˙         Dále mluví Kundera o hlouposti a opět se vrací k Flaubertovi -- podle něj je 
   ,,hloupost neoddělitelnou dimenzí lidské existence"  - hloupost ale dnes přežívá v podobě
   přejatých myšlenek, ty mohou zničit evropskou kulturu, vše originální

   ˙         Spisovatel tu podává, myslím, skvělou definici kýče -- píše, že : ,,slovo kýč
   označuje postoj toho, kdo se chce líbit za každou cenu a co největšímu množství. Kdo se chce
   líbit, musí potvrzovat to, co svět chce slyšet, být tedy ve službách přejatých myšlenek. Kýč,
   to je hloupost přejatých myšlenek přeložená do řeči krásy a citů".

   ˙         Navazuje na tuto definici a upozorňuje nás na současnou kýčovitost -- tedy touhu
   líbit se všem -- masových médií; ta usilují o to, stát se konformními a vzniká podivný vztah
   modernita = konformita ( a kýč  )

   ˙         Nejhorší na celé věci je, že moderní doba nepřeje ,,ozvláštňovatelům",
   individualitám a jejich myšlenkám; tím je ohrožena celá evropská kultura;

   ˙         Na závěr Kundera trochu tristně dodává, že úcta a obdiv k individualitám přežívá
   právě v románech, v jejich moudrosti