Teorie literatury, 13:20

                                                                             Hana Glombová 179171

   

                                                                                                 

                                           Milan Kundera

                                           Román a Evropa

   

   Milan Kundera se zamýšlí nad rolí Izraele v Evropě, že je vlastně jejím zvláštně posazeným
   srdcem. Židé po celá staletí odloučení od své vlasti se dokážou jako nikdo jiný nadnést nad
   národnostní vášně. Jimi udělovaná literární cena je skutečně a doslova mezinárodní.

   V projevu předneseném k této příležitosti vymezuje rozdíly mezi spisovatelem
    a romanopiscem. Sám sebe označuje za romanopisce. Romanopisec se snaží zmizet za svým dílem,
   kdežto dílo spisovatelovo mizí za jeho osobou.  Dnešní  doba médií si žádá spisovatele.

   Ale tím, že se autor stává veřejnou osobností, ohrožuje své dílo. Potom by se mohlo zdát, že
   román je interpretace autorových názorů, stanovisek, gest... Ve skutečnosti nemůže být román ani
   mluvčím autorových myšlenek (např. Nabokovova Lolita, vývoj románu Anna Karenina). Autor
   románu podle Kundery při psaní naslouchá tzv. moudrosti románu, která mu  i třeba navzdory
   jeho morálním zásadám říká, kudy se má děj odvíjet. Dílo vždy musí být
   "o trochu inteligentnější než autor". Když je to naopak, je to špatně.

               Ve spojitosti s prací romanopisce uvádí termín F. Rabelaise -- agelast. Tj. člověk,
   který nemá smysl pro humor a neumí se smát. Je to romanopiscův největší nepřítel.

   Chválí Gustav Flauberta za "vynález hlouposti". Před Flaubertem byla chápána jako nedostatek
   vědomostí, Flaubert ji však prezentuje jako neoddělitelnou od lidské existence. Neustupuje
   před technikou a pokrokem, nýbrž se sama rozvíjí. Flaubert vytvořil Slovník přejatých
   myšlenek, frází, které lidé používají, aby vypadali chytřejší a informovanější. Podle Kundery
   je toto cesta, která zničí veškeré individuální myšlení. Další romanopisec, Hermann Broch
   mluví o úsilí postavit se kýči. Kýč je postoj toho, kdo se chce líbit za každou cenu a co
   největšímu množství lidí, musí se tedy chovat v souladu s přejatými myšlenkami. V dnešmí době
   se i posunul význam modernity. Dříve moderní znamenalo nonkonformní, dnešní modernita znamená
   být co nejkonformnější. Nepřátelé umění, to jsou tedy agelastové, přejaté myšlenky a kýč.