jJ*s» ŠĚ /1>|1|VI heu». Hfl» '""^ scicu.......**-"a o)....- ^.„^ u- .....~*?£Zo±~-***............."* Vackův Nerval h«* Md.......-«W*""1................. lSBN80-i*»-ü^5-6 f FILOSOFU-; BÁSNICKÉ SKLADBY V dopise, kiciy mám právč před sebou, pravi mi Charles Dickens, narážeje na mc někdejší zkoumání stavby Barnabd-k Rjtdge: .Všiml jste si ostatně, že Godwin napsal Caleba WillniMsc pozpátku? Nejprve svého hrdinu zamotal do pletiva nesnázi a tak vytvořil druhý svazek; teprve potom si při prvním vymýšlel, jak by vysvetlil CO, co se Stalo." Že by byl («odwin postupovat přesné takto, losi nemyslím, a take to, co sám přiznává, nesouhlasí ve všem všudy s představou Dickensovou - ale autor lmIcLi Willtamsehy\ příliš do brým umělcem, aby nepostřehl, jaké výhody vyplývají z postupu aspoň trochu podobného. Nic není zřejmějšího, než že be každá zápletka, hodná toho jména, musi vypracovati až k rozuzlení, jcšié než se vůbec začne psát, jenom tehdy, když mame ustavičné na zřeteli rozuzleni, muže nabýti zápletka potrebného vzhledu nezbytnosti a příčinné souvislosti, když totiž události a zejména tón ustavičné napomáhají rozvíjení záméru. Myslím. Ze tkví hluboký omyl v nun, jak se obyčejně skládá píiběb. buďto poskytne ukul historie nebo ho vnukne 7 - ~l—ľ I *■———— I všední událost - anebo spisovatel sestaví z význačných událostí nejvýš pouhý podklad svého vyprávěni - a mezery ve skutečnostech nebo v jednání, které se snad stránka za stránkou objeví, umíní si vyplnit Učením, rozhovorem nebo autorskými poznámkami. Začnu raději úvahou o účinku. Maje stále na. zřeteli původnost neboť kď*si troufá obejít sebe/ tohoto samozfej mého a lehce dosažitelného zdroje zájmu, ten se klame - nejprve si řeknu: ..Kterýpak z nesčíslných účinku nebo dojmů, jimž podléhá srdce, rozum, čili obecněji duše. si mám vybrati v tuto chvíli?'' Kdy/ jsem se rozhodl předně pro nový a pak živý účinek, uvažuji, bude-li lépe v/budit jej události, či tónem - zdali obyčejnými událostmi a zvláštním tónem. Či naopak, nebo sn.ul zvláštnosti události i tónu - a pak hledám kolem sebe (nebo spíše v sohě). jaká sestaví události i tónu mi nejvíce dopomůže vytvořiti óčin Přemýšlel jsem často o tom, jaký by to byl zajímavý článek. kdyby tak některý spisovatel chtěl - to jest dovedl - stopovati krok zákrokem, jak postupovala některá jeho skladba a? ke krajnímu dovršení. Je mi záhadné, proí se takový článek dosud nedostal na světlo ale snad je tím nedostatkem vinna především spisovatelská ješitnost. Spisovatele zvláště pak básníci - nás většinou chtějí udržovat v domnění, ze tvoří v jakémsi ušlechtilém šílenství - v jakémsi nazlravérn vyti žení - a přímo bv se zhrozili, kdyby měli dá» čtenářům nahlédnout za kulisy, na nehotové myšlenky, dosud rozkolísané a vratké - na vlastní záměry pojaté až v poslt dní chvíli - na nesčíslné záblesky myšlenky, které nedozrály k úplné podo- 8 bě - na dozrálé nápady, tv potřebné, a proto malomvslně zahozené - na místa pečlivé vybíraná a potlačovaná na pracné pilování a vsuvky - slovem na hnací a posuvná kolečka -na jevištní mašinérii - na schůdky i propadliště - na falešný knír, šminku i flastříky, z nichž se v devětadevadesáti případech ze sta skládá majetek literárního herce. Přitom však vím. že není nijak běžné, aby spisovatel vůbec dovedl jít zpátky po stopách svých výsledků. Nápady se zpravidla vynořují bez ladu a skladu a podobně se téžslednjí a zase zapomínají. Co se mne týče, nelibuji si v onom zdráháni, ba dovedu se kdykoliv bez nesnází rozpomenou! na to, j-»k nějaká má skladba postupovala; a poněvadž zajímavost takového rozboru nebo takové rekonstrukce, jichž se nám podle mého míněni dosud tulil t 'dostává, naprosto nesouvis! se skutečnou nebo domnělou zajímavostí rozebíraného předmětu, nebude se mi vykládat za neskromnost, když ukáži na modus operandi při skládání některého svého díla. Vybírám si ' lavrana, protože je nejznámější. I lodtám prokázati, že jeho si ladba nevděčí na žádném místě náhodě ani intuici - že celé dílo pokračovalo krok za klokem až k závěru s přesností a strohou důsledností početního úkolu. Ponechejme stranou to, co v básni samo o sobe nerozhoduje, totiž okolnost - nebo třeba nutnost, která ve mně nejprve podnítila úmysl napsati báseň, která by who- ovála prostému i vytříbenému vkusu. Začneme tedy tímto úmyslem. Nejprve jsem uvažoval o rozsahu. Jc4i literární dílo příliš V dlouhé,aby sc přeČtlo na jedno posezení, musíme oželeti nesmú né dôležitý účinek, vyplývající ?. jednotnosti dojmu je li totiž třeba číst je nadvakrát, zasáhnou do toho svetské starosti a je rázem veta po jakékoliv ucelenosti. Poněvadž se ^ak básník 1 cteris paribus ncnvV/c vzdát ničeho, co prospi i je* ho zamění, zbývá ještě zjisti-,. vyváží-li rozsah nějak ztrátu jednoty, I tetou má vzápětí. A tu im ním hned. že nikoliv.To, čemu říkáme dlouhá báseň, jeve skutečnosti jenom sled krátkých básní - to jest krátkých básnických účinků. Netřeba dokazovati, že je báseň jen potud básní, pokud mocně vzrušuje tím, že povznáší duši: a všechny mocné vzt uchy jsou už svou psychickou povahou krátké. Z toho důvodu je aspoň polovi na Ztraceného ráje vlastně próza - sled básnických vzruchu, zcela nezbytní promíjených přiměřenými poklesy - a celek je následkem nesmírné délkv zbaven onoho náramně důležitého uměleckého piv. ku. uceleni.«.ti iľ-boli j -d not v účinku. [etc ly zřejmé, že všechna liter.ú ní díla mají jistou délko vou hranici - četba na jedno posezení . i když v některých prozaických oborech, jako je napť Růbinsort CntsoeQ/ídc není třeba jednoty), je ji možno s prospět hem překročit, v básni ji překročit nelze vlastně nikdy. S tímto obmezením budí/ rozsah básně v matematickém pom-'-oi V. její hodnotě - jinými slovy k vzruchu, k povznesení .anebo jeste" jinalt k stupni pravého básnického účinku, jaký dovede navodit: neboť je jasné, že krátkost musí býti v přímém poměru k mohutnosti zamýšleného účinku - arci s tou jedinou výhradou, '/«. je naprosto třeba jistého trvání, aby se dosáhlo vôbec nějakého účinku. Maje na zřeteli tyto úvahy, jakož i takový stupeň vzruchu, který by se nevymykal prostému vkusu, přitom však též neklesal pod vytříbený vkus. došel jsem rázem k pravé délce své zamýšlené básně - totiž k délce asi sta verŠG Ve skutečnosti je jích sto osm. Další má myšlenka se odnášel t k volbě dojmu neboli účinku, který mám vzbudit; a tu rovnou podotknu, že při skládání ve mně ustavičně tkvěl úmysl učinit dílo všeobecní přístupným. Příliš bych se vzdálil od svého nynějšího předrnétu, kdy bych měl dokazovat. v& , kutou zdůrazňuji znovu a znovu a kterou lidem opravdu vnímavým pto poezii nemusím vôbec vyl ládat že totiž jediným plnoprávným oborem poezie jest Ktása. Než aspoň několik slov na objasněnou toho. co míním. neboť někteří přátelé si to po svém Špatné vykládali. Rozkoše nejsilnější, nejvíc povznášející a nejčistší se do* hází, jak se domnívám, rozjímáním o krásnu. Když ovšem lidé mluví o krá-se, nemyslí tím ve skutečnosti nějakou vlastnost, jak se má za to, nýbrž účinek - mluví zkrátka právč o onom silném a čistém povznese ní dire nil oli rozumu ani srdce -, o němž jsem se zmínil a jehož se zakouši rozjímáním o «krásnu". Nuže. Krásu označuji za obor básně ien proto. >.«. podle jas ného pravidla umění mají účinky vyplývat z přímých příčin k cíli se má docházet prostředky nejpřiměřenějšími - a nebylo a/ dosud řoho, k-lo by bláhové popíral, že se onoho zvláštního povznesení, o kterém mluvím, nejrychleji dosáhne v básni. Předmětné Pravdy neboli ukojení rozumu a předmět né Vášně neboli vzrušení srdce se sic- do jisté míry dosáhne také v poezii, avšak mnohem rychleji v próze. Pravda vyžadu 10 11 je totiž presnosti a Vášeň prostnosti! lidé opravdu vášniví mi porozumějí), což sc naprosto příčí oné Kráse, která ie podle mého soudu vzrušením neboli libým povznesením dníc. Z toho, co jsem ade řekl, naprosto nci yplývá, že by sc nemohla do básne uvAdčr. a to s prospěchem. vášeň nebo i pravda - mohou sloužiti k ozřejmování nebu kontrastem přispívati k celkovému účinku, tak jako disonanec v hudbe , ale opravdový umělec sc vždycky postará, předně, aby je sladil a řádně podřídil vůdčímu cíli, a za druhé, abv je zahalil Krásou, která je ovzduším i jádrem básně. Když jsem tedy uznal Krásu za svůj obor, další otázka se týkala tónu, jímž se nejsilněji projevuje a tu jsem ze zkušenosti věděl, íc je to tón smutku. Krásu jakéhokoli druhu v nejsvrchovanějším rozvoji pokaždé dojímá citlivou duši k slzám. A tak je smutek ze všech há< nu kých tónu nejopi '•' něnéjší. Určiv si takto délku, obor, tón. uchýlil jsem se k obyft jné indukci a hledal jsem nějakou umeleckou dráždivom, ku iá by mi posloužila při ski uláni básnč - nějaký čep. na němž by se mohla celá stavba otáěet. Když jsem bedlivě promýšlel Všechny obvyklé umělecké účinky - nebo lépe, po divadel-nicku řečeno, efekty -. neušlo mi především, >c se více než čeho jiného obecné používá refrénu. Okolnost, že se ho používá obecně, byla mi zárukou jeho vnitřní ceny a /bavili mě povinnosti rozebírati jej. Uvažoval jsem však. zdi by se dal zlepšit, a brzy jsem shledal, že ic dosud ve stavu primitivním. Refrén neboli vracející se verš, jak se ho obyčejně používá, omezuje se na lyriku a jeho pôsobivo*! je dána jedno ta ■I tvárností - zvuku i myšlenky. Libost vyplývá jediné z pocitu totoá nosti - opakování. Rozhodl jsem se tedy zavést rozmanitost a zvýšit účinek tím, že se vcelku přidržím jednotvárnosti zvuku a myšlenku budu ustavičně střídat: jinými slovy rozhodl jsem se vyvolávat stále nové účinky obměňovaným používáním refrénu - přičemž by refrén sám zůstal většinou beze /měny. Když jsem si vyřešil tyto věci, rozmýšlel Jsem dále. jakého rázu má být reftči ježto se měl refrén znovu a /novu obměňoval, bylo zřejmé, že musí býti krátký, neboť obměňovati jej ČaStčji v jedné delší větě by pôsobilo nepřekonatelnou nesnáz. C '.im kratší bude včti. tím snáze jej bude možno obměňovat 'A tak jsem připadl rázem na to. že nejlepším refrénem bude jediné slovo. Šlo pak o to, jakého druhu to slovo má býti. 7. toho, že jsem se rozhodl pro refrén, vyplývalo, že buď třeba rozdělit báseň na sloky, uzavřené pokaždé refrénem. Bylo nesporné, že má-li takový závěr mocné působit, musí býti zvučný a musí se dát zdůraznit prodloužením Tyto úvahy mě nevyhnutelné vedly k ncjplnozvučnější samohlásce, dlouhému o. spojenému se souhláskou r, kterou lze nejvíc protáhnout. ' hěiv takto zvuk refrénu, musil jsem si vybrati slovo, které by obsahovalo tento zvuk a zároveň odpovídalo co nejvice onomu smutku, který jsem předurčil za tón báně. Tři tomto patlání bvlo naprosto nemožno přehlédnouti slovo nevermore. Opravdu se mi první samo vynořilo. Dále bylo iřcba záminky pro ustavičné používání slova ni-vermore. Když jsem zkoumal nesnáz, na kterou jsem narazil I \ ä i I při vymýšlení dostatečného důvodu pro ustavičné opakování refrénu, neušlo mi. že ta nesnáz tkvi v tom, ve hy to slov« > měl ustavičně a jednotvárnu pronášet lidský tvor - neušlo mi zkrátka, že je nesnáz v tom, jak smífit tu jednotvárnost s tím. že bytost, která to slovo opakuje, vládne rozumem. A tu jsem ihned připadl na tvora nikoliv rozumového, schopného h či, a samozřejmé se nejprve nabízel papoušek, ktetého všal ú pČd zatlačil havran, který je rovněž schopen řeči a neskonale víc odpovídá zamýšlenému tónu. Tím jsem se dostal ú k představě zlovestného ptáka havrana, který jednotvárně opakuje jediné slovo nevermon na závět každé sloky v básni smutného tónu " nějakých sto verších. A tu nespooStŽje ze zřetele úsilí o výsostnosi a dokonalost, tázal sem se sám sebe: „Kterýpak ze smutných námětu je podle obecného soudu lidstva nejsmutnější?" Smtt, zněla rovnou odpověď. ..A kdy," pravil isem. „je tento nejsmutnější námět nejbásničtější?" Podle toho, co jsem jižohŠífné vyložil, odpovčd se také nabízí sama: JCdyž je těsně spjata s Krásou: smrt krásné ženy je tedy nesporně nejbásničtějším námětem na celém světě a rovněž je nepochybné, Že se pro takový námět nejlépe hodí ústa truchlícího milenec." Měl jsem teď sloučit dvojí myšlenku: milence, h« »f<. V;uii i ho nad mrtvou milenkou, a havrana, ustavičné opakujícího slovo nevermore Měl jsem tu dvojí myšlenku sloučil a nevzdal se přitom úmyslu použít opakovaného dova pokazdc jinak; ale jediné přijatelné sloučení bylo to, že jsem si představil, jak havran pronáší ono slovo v odpoi M 1.1 mil- n< rwy dol • zv A tu jsem rázem postřehl, jaká vhodná příležitost se mi m M podává pro účinek, na němž mi tolik záleželo, totiž, účinek obmČňování. I 'viděl jsem. že mohu dát první otázku pronést milenci - první otázku, na kterou havran odpoví nevermore -. >e ta první otázka muže být všední, druhá už méně, třetí jdtě méně a tak dále. a/ nakonec truchlivou onoho slova vyburcuje milence stálým opakováním z jeho lhostejnosti, takže se zamyslí nad zlopověstností operenec,l rerý je pronáší, a nakonec se v něm ozve povétčivosl a on mu pak nazdařbůh dává otázky docela jiné otázky, na jejichž rozlúštení mu horoucnč záleží pronáší je napolo z povéry a napolo z onoho zvláštního zoufalství, které se kochá sebetrýznčním - pronáší i'- nikoli proto, že by věřil ve věštecký dar nebo demo ničnost ptáka f o němž mu rozum praví, že opakuje jenom naučenou formulku), nýbrž '■■■ v divé rozkoši formuluje své otázky tak, aby mu opakované nevermore působilo nejvzácnější, protože nejnesnesitelnější bolest. Všimnuv si. jaká příležitost se mi tu podává nebo lépe vnucuje při postupu skladby, složil jsem si nejprve v duchu vrcholnou neboli závěrečnou otázku - otázku, na kterou bude nevermore konečnou odpovědí - otázku, na niž odpověď nevermore v sobě zahrne největší možné hoře a 7oufalství. Možno tedy říci, že báseň má počátek zde, na konci, kdež se má začínat každé umělecké dílo. neboť teptve po těchto předběžných úvahách jsem sáhl k peru a složil tuto sloku: ..Prophet," said I, „thing of evil1 prophet Mill ii bird or devil1 Ry that heaven that bends above us - by thai God wc both adore, Tel! this soul with sorrow laden. if within the distant Aidenn. It shall clasp a sainted maiden whom the angels name Lenorc -Clasp a rare and radiant maiden whom die angels name Lenore." Quoth the raven - „Nevermore." «Proroku," dim. ..mene tckel. ať jsi pták anebo z pekel, při nebi, jež nad námi je. při Rohu. jenž leká mne. rei té duši. je? žal tají, zdali aspoň iednou v ráji tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine, jasnou dívku tenoru kdy v náruči své přivine" -havran dí: ..už víckrát ne." Tuhle sloku jsem tehdy složil, předně ah\ch si postavil vrchol a tak mohl lépe střídat a stupňovat vážnosi a dôsažnost předcházejících otázek milencových, a 7-\ druhé, abych se ustálil na rytmu, metru, délce a celkovém uspořádáni «loky, a také, abych stupňoval sloky, které mčlv předcházet, i A. ahy ji žádná nepřevyšovala rytmickým účinkem. Kdyby se mi bylo podařilo při dalším skládání vytvořit sloky m< »hutnější, hý-val bych je bez okolku schvální -«slabil, aby nerušily pôsoW vé stupňování. Tu bych se ríó několika slovy zmínil o stavbě vetSô. Především mi šlo (jako obyčejně I o původnost. Je až nepochopitelné, jakou měrou se původnost ve --tavbě veršu opo- t6 <******^ míjí. I když připustíme, že pouhý rytmus nelze tuze obměňovat, přece jen ic jasné, že metrum a slnka se dají obměňoval do nekonečna, a přesto za celá staletí nikdo nesvedl ve verši t»ic původního, ba jako by na to ani nepomyslil. Ve skutečnosti kromě u duchu nadprůměrně silných není původnost nikterak věcí pouhého nápadu nebo intuice, jak se má ví to Máli se k ní dojít, zpravidla se po ní musí pečlivě pátral a dosáhne se ií ani ne tak vynalézavostí jako spíše potlačováním. Nečiním si ovšem nárok na původnost ani v rytmu, ani \ metru / lavrana. Rytmus je troclv jský metrum i<- akatalek-t»< ký oktametr, který se střídá s katalektickým heptametrem, opakovaným v tefn't u pátého v> , a koníí se katalektickým tenametrem. Mám-li to říci méně Školometsky - stopy | tro chi-jc), jichž je použito v • clé básni, skládají se z dlouhé sla-hikv, po níŽ následuje krátká: pivní verí slok v jich má osm, druhý sedm a pul (nebo vlastně dvě třetiny), třetí osm, čtvrtý sedm a pul, pátý rovněž, šestý tři a pul. Nuže, každého /. těchto veršů o sobě bylo už použito dříve a všechna původnost / lavrana záleží jen v tom, jak jsem je sestavil ve sloku; nikdo se nikdy nepokusil o sestavu třeba jen vzdáleně podobnou. Působivosti této původní sestavy napomáhají ještě jiné. /části úplně nové účinky. vyplývají< í z toho, ic jsem vyd itně využil rýmových aalitcraěních /.ist 1. n.'ilc bylo třeba uvažovat o tom, jak svést dohromady milence s havranem a při této úvaze první na řadě bylo místo. Snad by se zdálo, že se na ně nejspíše hodí les nebo pole - ale podle mého názoru má-li izolovaný příběh vyniknout, nutně H 45 potřebuje "■<' vyměřeného prostoru, který je mu tím. čím rám obrazu. Svou nespornou vnitřní silou soustřeďuje po-zornosi i nesmí se ovšem plést s pouhou jednotou místa odl jsem se tedy dát milenec do jeho pokoje do po • i n stal posvátny tím, že tam ona často dl la. Místnost, jak jsem ji vylíčil, je skvostně zařt7 na co?, prostě wplv . ■■ mých uvi -I- "•• '< h názoru. ) : Ki i1 i je i diným pia vým úk< »lei i básnil 'ví. Utči\ si takto místo, musil jsem tam jě$t< nvési ptáka mi bylo nasnadě uvést ho oknem. Nápad, abj se milené« zprvu domníval, že tepn-, ptačích křídel n i oken ci je «klepání" nn dveře, zr< I'1 ■••• z úmyslu napínat protahy čtenářovou zvěda vosi a pafc i touh\ uplatnit vedlejší účin« I , vyplývaje i 7. t<>hi>. že milenec otevře dokořán dveře do tmy a potom se roz-blouzní. • ' pal duch jeho milenky Noc jsem učinil bouřlivou předně" proto, abj se vy ' čtlilo, pročseha i tn Jobývá dovnitř, a za druhé, aby se odrážela od (zevnějšíhi ' lidu v pokoji. Ptáku jsem dal u -.lnout na poprsí Palladiím také proto, aby se nu imor ndráiel <>d peří rozumí se, h: na poprsí mí přivedl právě pták - a poprsí Pal I ad i no i :msi yhral př«~dnč proto, že n odp ••• ídá mílen« o í u« '.i<> :i a za druhé u> pro zvučnost «íova Pallas. Asi uprosrři ■' básně jsem si tak' pomohl působivým I "ti trastem, abych tím '-ice zesílil výsledný dojem. Tak třeba vstup havrana má ráz fantastickv pokn ! t<- ji n bylo pří pustnu, má blízko k směsou. Vejil . ■ i i pýřeuím ; nati ■ i nún". i S _-i-_^-1 Not the least o!-, kante m.nU /'< - not .i movement stoppe I "i stayed he. /:/<' with mien oflardarhniy. peri hed above my chambi i door. »C2 poklony, hex váháni. v7ne§cnC ial pán Či r mí usadil s< znenadání v póz« velmi výhružné V dalších dvou slokách je j n f.ányči /i rtclně rozved n: Then this ebony bird beguilim» my sad fancy into smiling he grave and stem ''./.•■< Imi vybi iné „ač ti lysá chochol v chůzi, jistí nejsi havran hrůzy, ]cr\7 se z podsvčtního Sera v bludné pouti namane řekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!" 1 lavran dél: mí víckrát ne." Žas jsem nad ncvzhlcdem ptáka, jen? tak bez okolku kráka" bezobsažnou odpověd, jež prozrazuje b rradn velmi dobře vím. že není skoro ani k uvčíi mí pták. či zvíře, jež si lení v póze velmi záhadné na poprsí nade dveřmi - v póze v :lmi záhadm ,i říká i' »už víckrát ne." Opatřiv si takto účinné rozuzlení, pícse! i m rázem od famastienosti k tónu nejhlubší vážnosti - tento tón w i mí v další sloce, přímo za slokou citovanou. a to veršem; Hut the Raven, sitting lonely on that placid bust, spoke only, ct<. Potom, sedě na mramoru, usral havran v rozhovot u aul 20 «.. Od této chvíle už milenec nežertuje - už ani nevidí v havranové chovaní nic fantastického. Riká o ním, že je ..přísný. nevzhledný, příšerný, vy. iblý a zlovestný dávnoveký pták". a i "í, jak se mu jeho „divé oči" propalují :c do 1 rajnosti od lá i i muto sebetrýznění, takzvaná prvotní neboli vn< jšl ' pravení se přirozeně končí, aniž dosud nějak vybočila • twvl skutečnost i. Ale aŕ už sc takový nitnŽt apr I iratnčjiav; sebežtvějším dějem, bývá v něm vždycky i ti *si prkcnuosi a strohost, která odpuzuje uměl '■•'<>.! bezpodmínečna třeba dvojího: předně jisté složitosti neho, přesněji řečeno, vláčnosti; a za druhé jisté náznakovosti nejal 6ho byť nein čitého ■ p< tdního proudu hlubšího smyslu. Zvláště tento pro půjčuj« uměleckému dílu tolik bohatosti I tento hrubj výra7 ■;i vypíijčuji ?. obecné mluvy \, kterou a? príliš rádi zaměňujeme s ideálem. Frávč přemírou náznakového smyslu, při ní/ •■■■ ze spodního proudu tématu stává proud svrchní, promenuje se takzvaná poezie takzvaných transcendentalistô v nejvyčichlejší prózu. Vycházeje 7. těchto názoru přidal jsem jcši 2 dvě / tvěn nésti, il •• básně - a jejich náznakovost měla pronikat celým předcházejícím vyprávěním. Spodní proud smyslu se objevuje teprve ve verších: JTakt tin beak From out wry h and take thy form from off mj door!*1 Quoth the Raven ..Nevermore!" .Vvnd'-i zobák / mého srdce, opusť sochu, havrane1 Havran dí: „už víckrál ne " všimneme si, že ve slovech / mčhosrdce" ic cibsažen první metaforický obrat v cel' básni. Spolu s odpovědí ntvt twon naláduji mysl k tomu. Že hledá v předcházejícím vypravo\ ání něj ti v hlubší smysl. Ctcnáí zai íná vidě' v havranovi symbol ale lepivé v nej poslednějším verši nejposli dn\ i'-í slol v mu zřet« lně vytane. ?.c má býti - mbolem truchlivé a neustálé vzpomínky: And the Raven, never flitting. still is sitting, still is sitting. On the pallid bust of Pallas just above my chamber door; And his eves have all the seeming of a demon's that is dreaming, And the lamplight o'er him streaming throws his shadow on the Floor; And my soul front out thai shadow that lies floating on the floor Shall be lifted - neví i more. I'ak se klidně ulel edí, stále sedí, stále sedí jako ďábel na bělostných ňadrech Pallas Athéně; oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stíny, lampa vrhá beze změny jeho stín, jím?, uhrane. a má duše /. toho stínu, jímž mne nav/.lv uhl anc. nevzchopí se víckrát ne. 23 EDGAR Al IAN POE UAYHAN Jednou o polnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vždy prastaré a záslužné -když jsem klímal v polospaní, ozvalo sc zn< nadaní velmi jemné zaťukaní na dveře - a pak už ne. Je to návštěva, či zdaní, bylo to tak nezvučné -jednou jen a pak už ne." Ach. již. při vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lední každý uhlík vrhal stín jen přede mne a dál už. ne. Toužil jsem p<> kuropění*. - mamě hledaje v '.vóm čtení ulehčení od hoře nad Lenorou již poslušné svčtice zvou Lcnora - nad jménem dívky nad\ /.dušné, jež. byla mou a ted už ne. Smutný šelest 7.áclon vlaje z hedvábí a < ihýb í je s hrôzou už. jsem do té doby neznal ani přibližně-, abych skryl své polekání, říkal jsem si bez ustání: „je to host. jenŽ /.nenadání zaklep:»1 rak n< slySnc' -po/dní host. jenž znenadání zaklepal tak ncslyíně -jednou jen a pak ii/ ne." Tu má duše vzmužila se; řek jsem h-z rozpaku v hlase: ..prosím, pane. neb») paní. odpusťte mi velmožně; avíak. byl jsem v polospaní, když. jste přišel /nenadání, přeslechl jsem zaklepání - je to sk-Mo nemožné, >c jste klepal vy" - a poté otevřel jsem úslužné -venku tma a víc n' ie. I Hedě dlouho do tmy z prahu, stoj,-: v pochybách a strachu, dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne: ale Ucho bez rubení, ani slůvka na znamení, jenom plaché oslovení J.cnoto!" zní zimničně. to já šeptám „l.enoro!" - a ozvěna dí zimničně' jenom to a víc již ne. Vrátil jsem se do pokoje, velmi divě se a boje. když jsem z.aslech trochu silnej nový Šramot poblíž mne. listě cos za chumelice padlo mi na okenice; podívám se ze světnice, co jsi zač, kdo budíš mm /.tlumím na okamžik srdce, najdu tě. kdo budíš mne: -" vítr a nic jiného už. ne. Vyrazil jsem okenici, když. tu s velkou motanicí vstoupil starodávny havran z dob, jež jsou tak záslužné; bez poklony, bez. váhání, vznešeně jak pán či paní usadil se znenadání v póze velmi výhružné na poprsí Pallady - a v póze velmi výhružné si sedl jen a víc už. ne. Pták v svém ebenovém zjevu ponoul al mne do úsm vu vážným, přísným i hováním, i-'.'- bylo. ví Imi ■•ybi m ..ač ti lysá chochol v ( hřrzi, jistť n< jsi havran hru • . i nž se z podsvétního Sera vbludnc pouti namane řekni mi své pi.e jméno, plutonm i!; • ■ raní Havran děl: »i i í< I rát ne." Žas hem nad nevzhledem ptáka, i :nž tak bez ol olkři' lál á ■ )U odpOVČcf, JC7. pIOTI .1. M|c '• 1 lili! velmi dobře vím, že ncm' skoro ani I uvěření pták.' :žsi lení v póze velí na poprsí nade dveřmi - v póze velmi záhadné a říká si: »už víckrát ne." Potom, s :dě na mramoru, ustal havrarn rozhovoru jakodu« , v jedno slovo samotářsky b m i řek \ duchu, tak že nedošlo mu to až k sluchu: ..věřím pevně na předtuchu, osud často okrad unie iak mé naděje, i on se k ránu odtud ■• ykradne." \Aak h u i tn dí: »už ' fekrát ne." :n4 an na mne hledí s přiléhavou odpo> :dí, říkám si: ,k»í bezpoi h by pochyl velmi obi itně od pána jejž osud vedl neštěstím a navždy tal it ni< ■<■'■ nedovedl /.piva?, než tv bezradné -pohřební .• smutné písně, refrény, i il be ladné, jako je: »už víckrát ne!" 26 -.■ ■ ; i- I / vík havran bez ustání ponoukal mne k usmívání, přistrčil jsem křeslo, mysle, že mne něm nap." lne, když se vhrotižím do sametu ve vzpomínkách na tu víru. i i -n-. slejc, co as je tu, nad čím <■ k • vi b< zradu'. nad Čím příšerný ren pták ?.d< ř í I ; svoje bezradné* ..u/ víckrát ne." lil jsem seděl nad dohady, mlčky, marné", bc7 nálady, po I ptákem, jenž v hloubi prsou nepřestával bodal mne. kl ■■• i"-'"')) s zamyšlenou tváří do podušky na polštáři, n 1 niž padá lampa, v záři matné, mdlé a malátné, ale 1'' níž nevbofí své ruce, mdlé a malátné ona ví«, krát,' ícki it n . Zdálo v , f.c u stínidla houstne s> tlo od kadidla, f.c se bc/ pochyby anděl v zvoncích z nebe pí opad fv »Chudáku, tvoj Böh ti v zpěvu posílá sem po» úle u balzám na tvou starou něhu, po němž navždy vycbl idn po němž láska k Ixnoře s tvé mysli na> ždy zapadne" v$ak havran děl: »už víckrát ne." .Proroku," dim, «menc tel :l 11 jsi pták anebo z při !. synu podsvětí a přece, proroku, p« •> ľ hádat mně itatečni byť" opoStěný zip zaklel léiozctni, dmu mám hrôzou obklíčeny lai i věštba uhádni . zdali najdu balzám v smrti, ■■ la tvá věštba uhádne havi m dí: „už • í< krát ne." 27 ^■■■■i ..Proroku", dím, „mene tckcl, ať jsi pták anebo / i«■! při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, rci té duši. jež /:•! tají, zdali aspoň jednou v ráji tu, již svalí nazývají Lcnora, kdy přivine. jasnou div! u I :noru kdy v náruči své přivine" havran dí: . už víckrát ne." ..los řek jistČ na znamení, ŽC se chystá? k rozloučí ní. táhni zpátky do bouře ado podsvětí, satane! nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polStáři, neruš pokoj méh<> stáří, opusť, sochu, havrane! Vyndej zobák 7 mého srdce, opus/ sochu, li »vrane! Havran dí: »už víckrát ne." Pak se klidné ulebedf, stále sedí. stále sedí jako dabei na bělostných ňadrech Pallas Athene: oči v snění přimhouřeny na pozadí bílé stěny, lampa vrhá beze /měny jeho stín, jímž uhrane. a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane, nevzchopí se - víckrát ne. 28 -*.♦. Louis hragon POVÍM TI JAK VZNIKÁ BÁSEŇ VEDEN SNAD PftÁNÍM ZMčftlTTAK Sil Y SVČ s NOCÍ Říkal jsem tedy že všechna poezie je bytí unášející \ se co víme za hranice všeho co máme rozuměj za hranice daného přímé zkušenosti nabyté moudrosti utříděných znalostí a básník ten kdo vypomáhaje si hypotézou obrazem vytváří .1 '.vcházeje ze skutečnosti je schopen zahlednout určitou dosud nepostřehnutelnou souvislost dobíraje se k ní současní cestou hudební invence i vědecké imaginace jako kdyby nádavketn dostal do vínku ještě jakýsi neznámý smysl a právč to jsem měl před chvílí na mysli hovoře <> radaru poezii Oprávněnost tohoto slovního spojení bych dokázal obhájit sterým způsobem a všechny by byly pr&kazné v okamžiku kdy formuluji některý z nich ale i vše co se ve zkratce snaží postihnout dráhu kterou urazila myšlenka jakmile zapomenu na její postupné průměty na prostřed-kující představy jež proběhnou hlavnú než. pero dosedne na papír zatímco se domněle upínám jen a jen k průzkumu zvu kových stránek jazyka a přizpůsobuji mechanismus myšleni zvoleným rýmům z rozličných důvodu některé odmítaje když 29 ŕ