Alphonse ALLAIS - Nejpařížštější příhoda

   

   Kapitola I

   V níž se setkáváme s dámou a pánem, kteří by mohli být šťastní, pokud by se stále nehádali.

   

   V tom čase, kdy začíná tento příběh, byli Raoul a Marguerita (nádherná jména pro milence) již
   přibližně pět měsíců svoji.

   Samozřejmě že se brali z lásky.

   Jedné pěkné noci -- zatímco Marguerita zpívala překrásnou baladu -- Raoul sám sobě přísahal, že
   ta božská Marguerita nebude nikdy patřit nikomu jinému.

   Byli by nejšťastnější dvojicí nebýt jejich příšerných povah.

   Jakákoli nepatrná provokace -- a bác! Rozbitý talíř, facka, nakopnutí do zadku.

   V takové chvíli Láska vyhrkla slzu, aby sečkala v sousedství velkého parku na blízké usmíření.

   Ó a potom -- nekončící polibky, nekonečná obětí, starost a porozumění, vášně žhnoucí jak samo
   peklo.

   Mysleli byste si, že ti dva -- co jiného než telata! -- spolu bojují jenom proto, aby se mohli
   znovu udobřit.

   

   Kapitola II

   Krátká epizoda, jež, i když se přímo netýká příběhu, poskytuje čtenáři pojem o způsobu života
   našich hrdinů.

   

   Jednoho dne to však bylo horší než obvykle.

   Nebo lépe -- jedné noci.

   Byli spolu v Théâtre d'Application, kde, kromě jiného, dávali též The Faithless Wife od M.
   Porto-Richeho.

   "Dej mi vědět," zavrčel Raoul, "až budeš zírat na Grosclauda."

   "A pokud jde o tebe," zasyčela Marguerita, "podej mi kukátko, až vystoupí Mademoiselle
   Moreno."

   Počínaje těmito poznámkami uchylovala se konverzace ke stále jízlivějším replikám.

   V drožce, kterou jeli domů, brnkala Marguerita s potěšením na Raoulovu domýšlivost, jako na
   mandolínu.

   Takže doma obě válčící strany zaujaly své pozice.

   S rukou napřaženou k úderu a s nemilosrdným pohledem se Raoul vrhl na Margueritu, která se
   rychle přestala předvádět.

   Chyběla chvíle, aby se do ní Raoul pustil.

   Tu v okamžiku probleskl jejím malým mozkem brilantní výplod mysli, který byl důsledkem
   strašlivého strachu.

   Najednou se otočila, vtiskla se do Raoulova obětí a pískla: "Pomoz mi, miláčku, zachraň mě!"

   

   Kapitola III

   V níž se naši přátelé usmiřují.

   ...

   

   Kapitola IV

   O tom, jak by lidé, kteří se zajímají o věci, do kterých jim nic není, udělali lépe, kdyby se
   starali sami o sebe.

   

   Jednoho rána dostal Raoul tento dopis:

   "Chceš-li konečně vidět svou ženu v dobré náladě, jdi ve čtvrtek na Bal des Incohérents do
   Moulin Rouge. Bude tam převlečena za konžskou kánoi. Chytrému napověz! Přítel."

   

   To stejné ráno dostala Marguerita tento dopis:

   

   "Chceš-li konečně vidět svého muže v dobré náladě, jdi ve čtvrtek na Bal des Incohérents do
   Moulin Rouge. Bude tam převlečen za rytíře templáře. Chytrému napověz! Přítel."

   

   Tyto listy nezůstaly bez odezvy.

   Když nastal osudový den, s úmysly znamenitě skrývanými pravil Raoul nevinně:

   "Drahá, budu nucen tě do zítřka opustit. Neodkladná práce mě volá do Dunkirku."

   A Marguerita s rozkošnou neposkvrněností odvětila:

   "To je výborné, právě jsem dostala telegram od tety Aspasie, že je strašně nemocná a touží po
   mé přítomnosti."

   

   Kapitola V

   V níž budeme pozorovat dnešní divoké mládí ve víru nejfantasknějších a nejpomíjivějších
   radostí, místo abychom přemýšleli o věčnosti.

    

   Společenská smetánka Diable boiteaux jednomyslně prohlásila letošní Bal des Incohérents za
   nezvykle odvázaný.

   Spousta ramen, neméně noh; a to se ani nezmiňujeme o estetických doplňcích.

   Dva z přítomných se však neúčastnili všeobecného šílenství: rytíř templář a konžská kánoe, oba
   dokonale maskováni.

   S úderem třetí hodiny ranní kontaktoval templář kánoi a pozval ji na večeři.

   Místo odpovědi zavěsila kánoe štíhlou ruku do robustní paže templáře a pár odešel.

   

   Kapitola VI

   V níž se zápletka vyostří.

   

   "Omluvte nás na okamžik," řekl templář číšníkovi, "vybereme si a zavoláme vás."

   Číšník zmizel a templář opatrně zaťukal na dveře privátního pokoje.

   Pak, v náhlém gestu, právě když si sundal z hlavy helmu, strhl masku i kánoi.

   Oba v tomtéž okamžiku vykřikli úžasem, ani jeden nepoznal toho druhého.

   On nebyl Raoul.

   Ona nebyla Marguerita.

   Navzájem se omluvili a dále nesetrvali u večeře při seznamování. Asi nemusím říkat víc.

   

   Kapitola VIII

   Šťastný konec pro každého, vyjma jiných.

   

   Tato malá mésaventure byla pro Raoula a Margueritu lekcí.

   Od toho momentu se již nikdy více nehádali a byli naprosto šťastní.

   Zatím nemají kupu dětí, ale určitě mít budou. 

     

   

   

   

   .