František HALAS

   Smrt

   

   Vysmát se stínu když za zády se krčí strachy bez sebe

   smrt rychle zhasí tvář

   a novou hvězdu rozžehne

   

   Naslouchejte něžnému praskotu jejich čistých kroků

   ten praskot slýchávali jsme při česání dlouhých vlasů žen

   za umírání lásek

   

   V kamení hlíně zasuto je žití naše

   pro ztrátu hadí koruny své hlavy neplačte

   ta země nás už necítí

   

   Tisíckrát polykajíce štěstí polkli jsme jen smrt

   nápadnici hrobů hlas volá

   přes bdělost kohoutů za kuropění

   

   V dutině noci nepovšimnut leží roh hojnosti

   smrt jej vysypává a umrlec v ústech hvězdu

   milosti spánku se dovolává

   

   Hřbitov je nasát jedy nebesa nikdy je nepřijmou

   Kristus rozežraný měděnkou dotrpěl

   přízraky shrbených stínů znovu prodávají jej

   

   (Kohout plaší smrt)