KAPITOLA XXIII I Poutník prohlédá hrad! Fortúny: a nejprv přístup 10 k: němu . ~;, 1. Když k tomu milému hradu přijdeme, vidím nejprv zá stupy lidu, ze všech města ulic se sbíhajících a obcházejících, kudy by se zhůru dostati mohli, obhlédajících. Byla pak na ten hrad jediná, vysoká a uzká brána; ale kteráž zabořená, za- válená a trním zarostlá byla: sloula poně Ctnost. A praveno mi o ní, že před časy ona sama toliko k vcházení na hrad vystavená byla, ale že se brzy potom příhodou jakousi zabořila: protož jiných menších že naděláno,! a té necháno, poněvadž příliš příkro, nepřístupno a nezvolno bylo choditi skrze ní. 20 2. Prolámany tedy zdi a naděláno forten z obojí strany; . kteréž já prohlédaje, viděli jsem nápisy jich, Pokrytství, Lež, Pochlebenství, Nepravost, Fortel, Násilí etc., ale když jsem to tak jmenoval, a kteří tudy vcházeli, slyšeli, hněvali se na mne, reptali, zhoditi mne dolů chtěli: takže jsem stouliti musel. Dívaje se pak, viděl jsem, že někteří předce tou starou bránou, krze rům a trní, lezli; jedni prolezli, jiní nic; a ti teprv se zase do dolejších forten vraceli a jimi procházeli. y 3. I vejdu tam také a spatřím., že tu ještě hrad není, než plac, Na němž množství lidí stojí,zhůru k vyšším palácům vzhlédajících a na hrad puštění očekávající. "A co se ne všickni ještě Kapitola XXIII] XXIII - 12 m. Ctnost... k slávě] Virtus olim ad hoores vía - 20 choditi skrze ml choditi ní - 21. m. Postranní fortny] ení-22 nápisy jich, PO,krytstVll nápisy jejich, Lenost, Pokrytství-25 doi chtěli] chtěli - 28 m. Stěstí... vynáší] Fortuna quos casu arripit, evehit bystře znějící] bystré a znějící - 9 Kapitola XXIII] XXIII - 12 m. :tnost... k slávě] Virtus olim ad honores via - 20 choditi skrze ml choditi í - 21 m. Postranní fortny] není - 28 m. Štěstí... vynáší] Fortuna quos asu arripit evehit I tito tam dostanou?Však všickni o to věrně pracovali."Odpověděl:"Přičiněti se každý můž, jak ví a umí, naposledy však na paní Fortúně, koho ona k sohě přijíti chce neh nechce, záleží. Můžeš se podívati, jak to jde." I vidím, že tam již výše žádných 5 schodů ani bran není, než kolo jakési ustavičně se točící, k němuž kdo se přip'al, zhůru na podlahu vynešen byl a tam teprv od paní Fortúny přijat a dále puštěn. Dole pak nemohl, kdo chtěl, kola se chytiti, než koho k němu uřednice paní Fortúny, jménem Náhoda, přivedla aneb na ně vsadila: jinému každému ruce 10 sklouzly. Ta pak regentka Náhoda chodila mezi houfem, a koho se ji událo, toho chytila a na I kolo vsadila: ježto se ji někteří velmi na oči tiskli, rukou podávali, prosili, své vynaložené práce, poty, mozoly, šrámy a jiné zasloužilosti předstírajíce. Ale já držím, že naprosto hluchá i slepá býti musila, tak se nic ani 15 osobám nevzhlédala, ani proseb nedbala. 4. Mnozí tu z všelijakých stavů byli, kteréž jsem prvé viděl, že v povolání svém a skrze bránu ctnosti aneb také skrze po stranní fortny práce a potu nelitovali, avšak se štěstí dočekati nemohli: jiný, na to třeba ani nemyslící, byl za ruku ujat a zhů- 20 ru nešen. Z oněch pak čekanců mnozí převelmi tesklili, že na něpořádka přijíti nechtěla, až nejeden ošedivěl; někteří sobě zoufali, a pustíc o štěstí, vraceli se k lopotování svému: z kterýchžopět někteří roztoužíce se k hradu lezli, očí i rukou paní Fortúně podávajíc: takže expektantů těch způsob tak i jinak bídný 25 a tesklivý jsem shledal. KAPITOLA XXIV PPoutník způsob boháčů prohlédá 1. Řekl jsem pak vůdci svému: "Nu již bych také, co tam nahoře jest, jak paní Fortúna své hostě ctí, rád spatřil." "Dob- 30 ře," řekl on a vznesl se, než jsem zvěděl, se mnou zhůru; kdež paní Fortúna, na kouli stojeci, koruny, sceptra, regimenty, řetězy, zápony, měšce, titule a jména, medy a cukry rozdávala, a teprv dále zhůru pouštěla. I pohledím na stavení hradu, a 23 očí] oči b 1 Odp.ověděl: "Přičiněti se] Odpověd: "Přičiní.li se" ~ 6 přip'al] připal 16 m. Čekanců. . . způsob] není - 22 vraceli se] vracovali se - 22 z kterýchž... podávajíc] a roztoužíc se zase běželi, vždy na hrad vzhlédajíce - 26 Kapi tola XXIV] XXIV - 30 vznesl se] vsmekl se - 32 zápony] není 33 a teprv dále] a teprv tJ 7 Dole] Dále -16 m. Čekanců... způsob] není -26 Kapitola XXIV] XXIV 27 prohlédá] prohlídá kteréž o trojím ponebí bylo; a spatřím, že některé do dolních, jiné do prostředních, jiné do vrchních pokojíků uvozují. I dí mi tlumočník: "Zde dole přebývají, které paní Fortúna penězi a zbožím poctila: v prostředních pokojích ti, které rozkošemi krmí: v horních pak palácích, které slávou přiodívá, aby od jiných spatřováni, chváleni a ctěni býti museli. Některým dvojího spolu neb i všeho trojího přeje; a ti se, kam chtí, procházeti mohou. Vidíš, jak šťastná věc jest, komu se sem dostati dostane." 2. "Pod'mež tedy," řekl jsem, "mezi tyto třebas nejprv." Bohatství pouta Takž vejdeme do dolních sklepů, a aj tam tma a neveselo, a bremena takže jsem nic teměř neviděl ponejprv, jen že jsem břiňkání jakés slyšel a puch stuchliny zarážel mne ze všech koutů. Vtom když se mi trošku zrak probere, vidím plno ze všelijakých stavů lidí, ani tu chodí, stojí, sedí, leží, a každý má poutami sp'até nohy a ruce svázané řetězem, někteří přitom i na krku řetěz a na hřbetě břímě nějaké. I zděsil jsem se a řekl: "Což pak toto, pro krále, do žaláře jsme nějakého přišli?" Odpověděl mi, směje se, tlumočník: "J akýs ty nerozum? Však toto darové jsou paní Fortúny, kterýmiž ona milé syny své obkládá." A já 20 ohleduje jednomu, i druhému~ i třetímu těch jeho darů, vidím ócelivá pouta, I železné řetěze, olověnou neb hliněnou nůši. "A jacíž to darové?" dím, "o tyť bych já nestal." "Ale bloude, zle ty hledíš," dí mi tlumočník, "však pak zlato jest všecko to." I hledím znovu ještě pilněji, a povídám IDU, že já předce ne- vidím než železo a hlinu. "Ej nemudruj tak příliš," dí on: "věř jiným více než sobě: pohled', jak oni sobě toho váží." 3. I hledím a spatřím svůj div, jak se oni převelice v tom Mámení boháčů opoutání svém kochali. Tento sobě počítal kroužky řetězu svého; jiný je rozbíral a zase skládal; jiný řetězu sobě rukou potěžkával; jiný ho na pídi měřil; jiný k ustům bera, líbal; jiný ho před mrázem, horkem a urazem chráně, šátkem obvinoval. Někteří dva neb tří se sstoupíc, měřili je sobě a potěžkávali jeden proti druhému; kdo svůj lehčejší znamenal, kormoutil se a bližnímu záviděl: kdo větší a těžší měl, chodil vůkol, dul se, ho- nosil a chlubil. Ač mezi těmi opět někteří tiše v koutě sedíc, v velikosti řetězů a pout svých tajně se kochali, nestojíc o to, aby jiní viděli: závisti, za to mám, a krádeže se bojíce. Jiní zase plné truhly měli hrudí a kamení, kteréž sem i tam překládali, 11 neveselo,] neveselo! 2 pokojíků) pokojů - 8 komu se sem dostati dostane] komu sem se dostati se dostane - 10 m. Bohatství.. . břemena] Divitiae compedes et onera 12břiňkám1 brinkání-21 i třetímu) není - 24 jest všecko to] všecko jest to28 m. Mámení boháčů) není - 32 obvinova1) obvazoval- 37 tajně se kochali) se kochali - 39 hrudJ1 hroudí 10 m. Bohatství... břemena] Divitiae compedes et onera - 22 ocelivá] ocelová - 28 m. Mámení boháčů) není - 39 hrudí] hroudí Rozmazaní rozkošníci odmykali a zamykali: nikam odtud, aby o to nepřišli, nesmějíce ani nespějíce. Někteří ještě ani truhlám nevěřili, navázali a navěšeli toho okolo sebe tak mnoho, že ani choditi, ani státi s I tím nemohli, než leželi toliko, dychtíce a chroptíce. Což já 5 vida řekl jsem: "Ale toto-liž mají, pro všecky svaté, šťastní lidé slouti? Au jsem dole, práce a kvaltování lidská prohlédaje, nic bídnějšího nespatřil, jako toto štěstí jest." Všezvěd řekl: "Pravda jest sic (což tajiti?), že míti toliko tyto Fortúny dary a jich neužívati větší starost jest než rozkoš." "Ale tím paní 10 Fortúna vinna není," dí tlumočník, "že někdo darů jejich užívati neumí. Ona se s svým neskoupí; než ti někteří stuchlící, ani sobě ani jiným ku pohodlí toho obrátiti neumějící. Ač naposledy, dělej ty z toho co dělej, předceť jest to veliké štěstí, míti." "Já o takové štěstí, jaké tu vidím, nestojím," řekl jsem. 15 KAPITOLA XXV Způsob rozkošných světa 1. Všezvěd dí: "Poďmež tedy zhůru, tam jinakší věci uhlédáš, slibujiť, samy rozkoše." I vejdeme po schodech do první síně; a aj tu loží, měkkými peřinami postlaných, visutých a kolíba 20 vých několik řadů, po nichž se někteří váleli, služebníků s oháňkami, fochry a jinými nástroji, k všelijaké službě hotových, plno vůkol sebe majíce. Vstával.li který, ruce se hned ze všech stran podkládaly; oblékal-li se, ne jiná než hedbávná měkká roucha se podávala; bylo-li kam přejíti potřebí, na stolicích 25 polštáři postlaných přenášeli. "Nu tu hle máš pohodlí, jehožs hledal," dí tlumočník. "Co I nad to žádati můžeš? Tak mnoho všeho dobrého míti, aby se o nic nestaral, ničeho nedotýkal, co duše ráčí, všeho hojnost měl, a ani zlému větru na sebe vanouti nedal, není-li to blahoslavená věc?" Odpověděl jsem: "Ovšem 30 žeť tu hned veseleji než v dolních těch mučírnách: ~ne všecko mi se však i tu podobá." "Co opět?" řekl on. A já: "Ze ty lenochy s vypuklýma očima, odutou hlavou, oteklým břichem, ne a 6 slouti?] slouti! - 11 neumí.] neumí? - 25 polštáři] polštáří b 3 ani choditi, ani státi] ani choditi a spáti - 8 Pravda jest sic (což tajiti ?), že míti toliko] Pravdať jest, což tajiti, že toliko míti - 13 předceť] předce 15 Kapitola XXV] XXV - 17 m. Rozmazaní rozkošníci] 1. Ignavi et mollitiei dediti - 18 vejdeme] vyj dem - 21 fochry] fochary - 27 nedotýkal] se nedotýkal- 29 není-li] není-liž c 8 míti toliko] toliko míti - 15 Kapitola XXV] XXV - 17 m. Rozmazaní rozkošníci] Ignaviae et mollitiei dediti - 21 fochry] fochary - 344 Labyrint světa a ráj srdce dotklivými oudy jako bolavým vředem vidím; zavadí-li. kde, neb se kdo oň otře, neb na něj odporný vítr zavane: hned mu 'zle. Stojatá voda hnije a smradí se, slýchával jsem, tuto pak toho příklady vidím. Také tito života nic neužívají, poněvadž ho přespějí a přezahálejí: nic to pro mne není." "Divnýs ty ttlozof," dí tlumočník. 2. A vedou mne na druhou síň, kdež já očím a uším plno vnady spatřím, zahrady rozkošné, rybníky a obory, zvěř, ptactvo, ryby, muziku všelijakou libou a tovaryšstva veselého houfy: ani sobě skáčí, honí se, tancují, štvou, fechtují, hry provodí, a nevím co víc netropí. "Toto není stojatá voda," dí tlumočník. "To pravda," dím já: "ale nech mne, ať sobě na to pohledím." Podívaje se pak, řekl jsem: "Vidím, že se žádný těch kratochvílí nenají a nenapije: nýbrž unavě se každý běží v stranu, jiným zase něčím vyražení hledaje. Malá mi se to zdá: rozkoš." "Hledáš-li tedy v jídle a pití rozkoše," dí on, "poďme sem!" I 3. Takž vkročíme na třetí síň; kdež aj spatřím plné stoly a tabule hodujících, ani před sebou všeho hojnost mají a veseli jsou. Tu přistoupě spatřím, jak někteří pořád do sebe mecí ~ a lejí, až jim břicha nestačovalo, popasovati museli: někteří až se jim vrchem i spodkem přelévalo. Jiní lahůdky jen vybírali, pomlaskávajíce sobě a krku tak dlouhého, jak řeřábi mají(aby chutnost dlouho cítiti 'mohli), sobě vinšujíce. Někteří se chlubili, že od desíti neb dvacíti let slunce vycházeti a zapadati ~ neviděli: protože když zapadalo, nikdá střízví, když vycházelo, nikdá vystřízvělí nebyli. Neseděli pak tu zasmušile, než muzika všelijaká musila zníti, k níž každý také připojoval hlas svůj, takže tu všelikého ptactva a zvířat zpěvové slyšáni byli: jeden vyl, druhý řval, třetí kvákal, čtvrtý štěkal, pátý hvízdal, šestý, šveholil, sedmý lkal etc. s divnými přitom posuňky. 4. A tu se mne tlumočník ptal, jak mi se ta harmonia líbí. "Kusa nic," řekl jsem: kterýž řekl, "I cožť se pak líbiti bude? Stonek-liž jsi pak, že tě ani tato veselost rozvrzati nemůž?" Vtom mne někteří z nich před stolem uhlédají, a jeden mi při- ~ píjeti; druhý, abych přisedl, očima blíkaje, návěští dávati; třetí, kdo jsem a co tu chci, examinovati začne; čtvrtý se na mne udeří, proč "Rač Bůh žehnať" neříkám. Načež já rozhorle se 32 líbí.] h'bí? - 38 neříkám.] neřI'kám? ",,'."'. 7'~. Hry a divadla] 2. Ludis et spectaculis intenti - 12 ale nech] než nech U kratochvílí] skoků - 15 jiným zase něčím] jiným zase - 18 m. Hodovníei] 3. Epulones-22 přelévalo] přelívalo-25 dvacíti] dvadcíti-26nikdá] nikdý - 31 lkal etc.] lkal - 32 m. Poutník... hody] není - 35uWédají] uWídají - 37 examinovati] examinovati mne 7 m. Hry a divadla] Ludis et spectaculis intenti - 15 zase něčím] zase18 m. Hodovníei] Epulones - 22 přelévalo] přelívalo - 28 zníti] vzníti32 m. Poutw'k ... hody] není Neřesti lidí rozkošných 345 dím: "A což aby Bůh takovým sviňským hodům také žehnal?" To než já dobře dopovím, aj toť talířů, mis, koflíků a sklenic krupobití na mne, že jsem se sotva I uhýbati a schytě se preč vypadnouti stačil. Ač ještěť mně střízvému snáz utíkati než 5 jim ožralým mne trefovati přišlo. A tlumočník mi: "Rle, nepravil-liť jsem dávno ,Měj jazyk za zuby a nemudrůj': hleď se spravovati lidmi, a ne aby jiní tvé kotrby šetřiti musili." 5. Všudybud pak zasmáv se a za ruku mne ujma, "Poďme tam ještě jednou," řekl: a já nechtěl. On: "Ještě se tam nač 10 dívati máš a mohls, kdyby byl mlčel. Poď, jen sobě opatrně počínej, zdaleka třeba stoje." I dám sobě říci a vejdu zase: a co zapírati? I navésti jsem se dal, že jsem přisedl, připíjeti sobě dal, splňoval jsem, a chtěje vždy nakonec, jaká pak v tom veselost jest, vyzkusiti, začal jsem i přizpěvovati, přivyskovati 15 a přivyskakovati sobě: sumou, co jiní dělali, dělati. Ale to vše nesměle jaksi: protože mi se naprosto, že mi to nesluší, zdálo: jakož pak někteří vidouce, že v to trefiti nemohu, smáli mi se, jiní, že nesplňuji, bouřili se. Mne mezi tím cosi pod kabátem hrýzti, cosi pod čepicí loupati, cosi mi se z hrdla vydírati, nohy 20 potáceti, jazyk drkotati, hlava kolem choditi, a já teprV na sebe i na své vůdce hněvati se začnu, zjevně již volaje, že to hovadství jest a ne lidství: zvláště když jsem na jiných těch rozkošníčků rozkoše trochu ještě lépe se podíval. 6. Tu zajisté některé jsem naříkati slyšel, I že jim jídlo a pití 25 ani šmakovati, ani do hrdla jíti nechce; kterýchž jiní litovali, a aby jim spomoženo bylo, museli kupci sem tam po světě, co by se k chuti najíti mohlo, vyhledávajíce běhati; museli kuchaři všelijakých mustrů svých, jak by lahůdkám zvláštní vůni, barvu, chut dadouc, do žaludka vlouditi mohli, ohledávati; !O museli lékaří, aby jedno druhému ustupovalo, zvrchu i zespod po trychtýřích nalévati. Takže s velikou prací a nákladem, co do sebe vecpati a vlíti měli, jim se shledávalo; a velikými do nich chytrostmi a obmysly vpravovalo; s velikou bolestí a svíráním aneb v břiše třpělo, aneb ven dobývalo. A sic napo !5 řád byli plní nechutenství, šťkání, říhání a škrkání, spali zle, chrkali a frkali, slinili se a soplili, vývratků a lejn plní byli stolové a všickni koutové: chodili ueb váleli se s shnilým břichem, podagrovatýma nohama, třeslavýma rukama, kyšícíma očima etc. "A mají toto rozkoše býti?" řekl jsem. "Ach poďme odtud, b 8 m. Zase tam šel] není - 8 zasmáv se] zasměje se - 12 a co zapírati?.. lépe se podíval] není - 14m. Bídný. . . rozkošníčků] není - 24 Tu zajisté... slyšel] a aj tu některé nan'kati slyším - 34 napořád] nařád - 38 podagrovatým a] podagrovitýma C 1 sviňským] svinským - 8 m. Zase tam šel] není - 24 m. Bídný... rozkošníčků] není - 34 třpělo] tipělo (tisk. chyba) - 34 napořád] nařad 38 podagrovatýma nohama, třeslavýma rukama] podagrovatými nohami, třeslavými rukam abych něco víc mluviti nemusil a zase sobě něco neutržil." Tak odvrátě oči a zacpaje nos, šel jsem. 7. I přijdem v týchž pokojích ještě na jinou síň, kdež obojího pohlaví houfy spatřím, ani se za ruce vodí, objímají, líbají; a nechť nepravím, co tu více bylo. Toto povím toliko, což jsem k výstraze své spatřil, že všickni tu od paní Fortúny zavřeni zákožní pálčivou prašivinu měli, kteráž jim ustavičný svrab působila, že pokoje míti nemohouc, kam přišli a oč mohli, česali se až do krve: tím však drbáním svrab ten upokojiti se nikoli nedal, ale jen více rozněcován byl: začež oni sic se styděli, : avšak tajně a I po koutech nic nedělali, než drbali se. Což že mrzut"ý a nezhojitedlný neduh byl, patrné bylo souditi. Nejedněm z nich i -po vrchu se ošklivost vysýpala, takže se sami jedni druhých štítili, těžcí a odporní sobě ves polek jsouce; ovšem pak zdravým očím a mysli nesnesitedlno bylo hleděti na ně a puchu od nich jdoucího cítiti. Naposledy, viděl jsem, že to na těch rozkoše palácích poslední již byl, odkudž se ani zpátkem, ani dál nemohlo, kromě díry jakés vzádu tam, skrze níž nejedni hlouběji se v bůjnost dávající propadali a za živa do těch za světem temností se dostávali. Předloha Labyrintu- texty německého teologa Johanna Valentina Andreae: Zdá se mi, že vidim bližit se néjaké velké zástupy, a ty když jsem poprvé spatřil, neudržel jsem se smichu. Vell<.ý počet jich totiž byl spoután a obtéžkán rllznými pouty a řetězy nad lidské sily, a přece nenaPíkali ani trochu nad svým Údělem, a soupeřili mezi sebou velice a přeli se o vynikajici vlastnosti a o přednosti pout... Když jsem je tak pozoroval, řekl mi/j stařec: to jsou mi véNci, které jsem si ziskal, a ktetým jsem rozdělil v životě štěsti... Ty si myslíš, že jsou to pouta, jsou to však čisté radosti a ulehčujici prostředek smrtelnikÚ, která oni, kvÚli svému štěsti pěstuji, střeži a do krve až do smrti bráni. (Peregrini in patria errores)