v ukrutenství se jim obrátily. Nadto uvedli na sebe cizí národy, jako Francouzy, Goty, Vandaly neb Srby, kteří pejchu jejich zkrotili, rozkoše, město se všemi kratochvílemi, tlleatry, nádhernými paláci vyvrátili a vysokomyslnost snížili (čehož jim potom onen slavný SeiJJio, vyšetřiv při dotčených divácích veliké neřády, žádným způsobem povoliti nechtěl, aby se jaká stavení více pro hry obecné vyzdvihovati a vzdělávati měla, pravě: NOIl esse foelieem rempublieam stantibw. moenibus et l'uentibus jJojmli 11Ioribus. To jest: že ta obec šťastná nebývá, v které se samé nádherné zdi a stavení spatřují, v lidech pak chvalitebné ctnosti a mravy hynou a se boří.). Jestliže tedy předoznámení Římané na I onen čas tak snažně pracovali o vyzdvížení slavných, rozkošných a nákladných stavení pro samé toliko kratochvíle tělesné a rozkoše pomíjející, ať nedím včci ty, z nichž lidé na nč patřící netoliko nesmrtedlnosti nenabývali, ale mnohém vícejí při tom ctnosti a obcování šlechetné potracovali. Čím vícejí my křesťané, kteří jsme Bohu Otci pro Krista Pána, nejmilostivějšího Vykupitele našeho, nad pohany milejší, tuto křesťanskou knížku, jenž slove Theatrum mundi minoris, oblíbiti máme, ne proto, abychom na něm cizí tělesné a pomíjející rozkoše spatřovali, ale abychom naše vlastní bídy, zármutky, trápení a neřesti, při nás hned od početí v životě matek našich až právě do hrobu dědičným právem zůstávající, jako v nějakém zrcadle uhlédali, a že jsme toliko na tomto světě podruzi a pohostinu, nic svého vlastního nemajíce, znáti se učili. Nebo jako Římané ne bez příčiny své hry a kratochvíle na pět oznámených palácův tak rozšafně rozdělili, ano také, co by na kterém provozováno býti mělo, bedlivě vykazovali, proti kterémužto jejich nařízení neslušelo comediantum, XXI honcům, kejklířům i jilným kratochvilníkům pro uvarování zmatkův do cizích míst se vtírati a na nich své hry ukazovati, jako comedianti a tragaedianti mívávali svá obzvláštní thea xx 20 r. ( , tra, zpěváci i jiní musici provozovali své zpěvy a mu/siky in odeis, honci, zápasníci, pěstníci i ti, jenž divokou, líto u zvěř v hromadu spouštívali, ukazovali rekovství svá in circis, závodníci in stadiis, atletae, to jest rekové, kteří času zimního před lidmi o věnce se potejkávali, zůstávali in xysto: tak ná podobně při člověku se nachází, kterýž ne v jednostejném zpÚsobu živ jsa postaven bývá, ale každý věk svou bídu a miseriiU (jichž se od početí jeho v životě matky až do hrobu ne malý houf vyčísti může) s sebou přináší. Protož vidělo se za slušné ty všeckny miseriae jeho na pět rozdílných aetu roz děliti, jednu každou z nich s vysvětlením přirozené vlastnosti na obzvláštní t!heatrum k spatření představiti. V prvním actu spatřovati se bude jeho miseriae při početí. V druhém při narození a na tento svět vykročení. V třetím při vychování a dobře zvedené kázni. I . V čtvrtém při vlastním jednoho každého povolání a zpÚ- XXII sobu života. V pátém a posledním způsob při sešlosti věkem jeho a skrze smrt z tohoto SVČl