Technicolor
SUBTRAKTIVNÍ SYSTÉMY
MATERIÁLY S VTROUŠENÝMI
BARVOTVORNÝMI KOMPONENTAMI
(dye-coupler)
PRVNÍ POUŽITÍ:
KODACHROME
ˇ Na jediném filmovém pásu tři vrstvy
emulze citlivé na jednotlivé primární barvy
ˇ Při vyvolávání je každá vrstva zbarvena
odpovídající barvou
ˇ Nejprve pro fotografii; 1935 na 16 mm,
1936 na 35 mm pro kinematografii
ˇ Inverzní materiál (nemožné vyrobit více
kopií)
,,TECHNICOLOR MONOPACK"
ˇ Použití Kodachrome společně s
technologií Technicolor (1942)
ˇ Inverzní materiál Kodachrome použit v
běžné studiové kameře
ˇ Z něj vyrobeny černobílé separáty
Technicolor; následuje klasický postup
AGFA
ˇ ,,Agfacolor Neu" (1936)
­ Pro fotografii, inverzní
­ Zatímco Kodachrome neobsahoval barevné
částečky, ale získával je během vyvolávání,
materiály Agfa už obsahovaly částečky, které
byly během vyvolávání ,,aktivovány"
ˇ 1939: negativní-pozitivní verze systému
­ Münchhausen (1943, Josef von Baky)
­ Kolberg (1945, Veit Harlan)
Struktura vrstev materiálu AGFACOLOR
PORTRAIT XPS 160 PROFESSIONAL.
TECHNOLOGIE AGFA
ˇ V r. 1945 byly pražské filmové laboratoře
jediným místem, které dovedly Agfacolor
zpracovávat, pražské ateliéry pak jediným
místem, kde se na Agfacolor natáčelo
ˇ Sovcolor, Anscocolor (Ansco, USA),
Gevacolor a Gevachrome (Gevaert,
Belgie), Ferraniacolor (Ferrania, Itálie),
Orwocolor a Orwochrom (Orwo,
Německo)Fomacolor
ˇ Eastmancolor (1950)
EASTMANCOLOR
ˇ Mnoho vylepšení
ˇ Především jsou ve dvou z vrstev
barvotvorné částečky zbarvené, a tím
vytvářejí automatickou masku (lepší
reprodukce barev)
­ Viz charakteristické oranžové zabarvení
negativních filmů (i u fotografie)
ˇ Eastmancolor mohl být používán kýmkoliv
bez dalších pdomínek
BLEDNUTÍ
ˇ Povědomí od 60. let
ˇ V poslední době
jeden z
nejdůležitějších
problémů pro
archivaci a
restaurování
BAREVNÝ FILM DNES
ˇ Od 70. let je čb film spíše výjimkou
ˇ Proces konverze k barvě urychlen
barevnou televizí
ˇ Černobílý materiál dnes užíván jako
součást autorova záměru
ˇ Kolorizace starších filmů (80. léta)
If Zanuck's latest picture were the good old-
fashioned kind,
There'd be no one in front to look at Marilyn's
behind.
If you want to hear applauding hands resound
You've gotta have glorious Technicolor,
Breathtaking Cinemascope and
Stereophonic sound.
(Cole Porter: Stereophonic Sound, 1954)
ZVUK PŘED ZVUKOVÝM
FILMEM
ˇ Závislý na rozhodnutí provozovatele
ˇ Většinou kombinace či jedno z:
­ Mluvené slovo (někdy přednáška)
­ Živá hudební představení
­ Zvukové efekty
­ Představení živých herců
­ Zvukové nahrávky (první pokusy o
synchronizaci)
PROBLÉMY PRVNÍCH
PŘÍSTROJŮ
1. Nemožnost upravovat jednou nahraný
záznam
2. Časové omezení (asi 2-3 minuty)
3. Synchronizace (rychlost přehrávání)
4. Nahrávaný zvuk dostatečně blízko
5. Zesílení
Dosavadní: akustické přístroje
ˇ Edisonův Kinetograf ­ přidání pohyblivých
fotografií k Fonografu
­ Možnost výroby více válečků s jedním
záznamem až od 1912
ˇ Emile Berliner ­ gramofon
­ Masová výroba kopií nahrávek
ELEKTRICKÉ PŘÍSTROJE a
HOLLYWOOD
ˇ Akustické záznamy postupně zmizeli v
letech 1910-1917 (continuity system)
ˇ Zvuk mohl nastoupit až tehdy, kdy se
objevila vyhovující technologie
ˇ Zvuk (změny tlaku vzduchu) je převáděn
na změny ve vlastnostech elektrické
energie a pak zaznamenáván
ˇ Mikrofon (využití v telefonu a rozhlasu)
ˇ Zesílení
AUDION
ˇ Zesílení elektrického signálu:
­ Lee de Forest
­ Vakuově uzavřená skleněná baňka s třemi
elektrodami, skrze kterou procházel zvukový
signál a mohl být měněn
­ Až pětinásobné zesílení
TECHNOLOGIE 1926
Další vývoj a zlepšování
ˇ Vitaphone
ˇ Movietone
ˇ RCA Photophone
ˇ Western Electric
NÁSTUP ZVUKU
EXPERIMETOVÁNÍ A
STANDARDIZACE
VITAPHONE (Warner Bros.)
ˇ Elektrické zesílení pro záznam i
reprodukci
ˇ Záznam signálu stále na disku (desce)
ˇ Průměr 16 palců (cca 41 cm), 33 rpm
ˇ Desky se snadno opotřebovaly
ˇ 10 minut záznamu (1 cívka) bez možnosti
dodatečných úprav
ˇ Problémy se synchronizací
OPTICKÝ ZÁZNAM ZVUKU
ˇ Vytvoření a reprodukce fotografického
záznamu elektrických impulzů z mikrofonu
ˇ Místo záznamu na disk je elektrický signál
použit ke kontrole množství světla
dopadajícího na film
ˇ Fotografický záznam světla bylo nutné pro
reprodukci převést zpět na elektrický
signál (fotobuňka) a ten zesílit
PHONOFILM
ˇ ,,AEO-light" ­ vodíkem naplněná baňka,
která reagovala na elektrické změny
ˇ VARIABLE DENSITY (metoda
intensivnosti) ­ stejná šířka zaznamenané
stopy, ale různé odstíny
ˇ Použit pro řadu krátkých hudebních filmů
ˇ 1926: systém koupilo studio Fox a začalo
vyrábět celovečerní filmy ,,Movietone"
ˇ 1927: zvukový čtrnáctideník
RCA a RKO
ˇ Záznam optického zvuku změnou otevření
clony a ne intenzity světla
ˇ VARIABLE AREA (transversální metoda)
ˇ RCA (Radio Corporation of America)
založila RKO
Metoda
intensivnosti
Transversální
metoda
1. lampa budiče; 2. zaostření světla; 3. zvuková stopa; 4. fotobuňka;
5. zesilovač; 6. reproduktor.
Reprodukce optického záznamu
WESTERN ELECTRIC
ˇ Lehčí zařízení než RCA, méně náročné
než AEO-light, a mnohem citlivější
ˇ V roce 1928 se 5 největších
hollywoodských studií dohodlo na užívání
tohoto systému
USTÁLENÍ VE 30. A 40.
LETECH
ˇ Zakotvení existujících technologií ve
většinové průmyslové praxi
ˇ Výzkum a vývoj, který by vedl k
vylepšením
ˇ Metoda intensivnosti společnosti Western
Electric a transversální metoda RCA
hlavními technologiemi ve světě
ˇ Tri-Ergon, financovaný Tonbild-Syndikat
(Tobis) v Evropě
Paříž, 22. července 1930
ˇ Dohoda o celosvětovém kartelu na dovoz
zvukové technologie
ˇ Evropský kontinent (kromě britských
ostrovů) připadl Tobisu
DALŠÍ VYLEPŠENÍ
ˇ ,,single system": obraz i optický zvuk
musely být zaznamenány simultánně na
jeden pás filmu
ˇ Využití oddělených ,,zvukových kamer" ­
klapka zajišťující synchronizaci
ˇ Filmová surovina uzpůsobená pro záznam
zvuku
ˇ Transversální metoda se zdála být
mnohem výhodnějším systémem
ˇ Western Electric zůstal hlavním
poskytovatelem zvukové technologie až
do nástupu magnetického zvuku ve 40.
letech
ˇ Optický zvuk je přesto převládající
technologií pro reprodukci v kinech,
dodnes
MAGNETICKÝ ZÁZNAM
ZVUKU
50. LÉTA
MAGNETICKÝ ZÁZNAM
ZVUKU
ˇ Zaznamenává měnící se signál do látky
citlivé na magnetická pole nanesené na
flexibilní podklad
ˇ Signál je přenášen na elektromagnetickou
,,hlavu", která provádí záznam
ˇ Přehrání záznamu je obrácený proces
VÝHODY OPROTI OPTICKÉMU
ZVUKU
ˇ Zaznamenání mnohem širšího spektra
zvukových frekvencí
ˇ Stříhání a úprava optického záznamu
zvuku bylo nákladnější
ˇ S magnetickým záznamem bylo okamžitě
možné kontrolovat výsledek míchání
ˇ Magnetická páska mohla být nahrávána a
mazána téměř bez limitů
ROZŠÍŘENÍ
ˇ Na konci 50. let byl magnetický záznam
používán ve všech fázích výroby filmu, až
do nástupu digitálního zvuku v druhé
polovině 80. let
ˇ Magnetický zvuk pro projekci byl užíván
jiným způsobem
STEREO
1952 - současnost
50. LÉTA
ˇ Systematická práce se stereofonním
zvukem
ˇ Nestal se standardním:
1. Všechny způsoby přehrání v kinech byly
magnetické, tudíž vyžadovaly investice do
nového vybavení
2. První stereofonní systémy byly dodávány v
,,balíčku" se širokoúhlými formáty
ˇ Rozšíření a ustálení v 70. a 80. letech
DOLBY
ˇ Ray Dolby ­ systém pro značné snížení
šumu ve zvukových záznamech
ˇ Zpočátku uplatnění především u
hudebních nahrávek (nejprve u LP,
později u audio kazet)
ˇ Přijat filmovým průmyslem po tom, co se
osvědčil v jiných sférách
ˇ Po období zkoušek a experimentování
­ Mechanický pomeranč (S. Kubrick, 1971)
DIGITÁLNÍ TECHNOLOGIE
ˇ CD (compact disc) ­ k dispozici od r.
1983, začal se rozšiřovat až o 10 let
později
ˇ DAT (Digital Audio Tape) ­ Sony, 1987
­ Zamýšlený jako formát pro recepci, ale začal
být využíván v rozhlase a kinematografii pro
záznam
­ Náhrada magnetických pásek
ˇ Dnes především samostatné harddisky
pro nahrávání při natáčení