PŘEDVÁDĚNÍ
PROJEKCE V KINĚ
ˇ Jeden z mála způsobů vnímání
pohyblivých obrazů až do 50. let, nástupu
televize
ˇ Příbuzné technologie televize a videa
ˇ Vzhledem k rozměrům velký vliv na ostatní
sektory kinematografie
ZAČÁTKY
1889-1914
ˇ Technologie pro jednoho diváka
(kinetoskop)
ˇ S kinematografem bří Lumiérů projekce
ˇ Předvedení filmu mnoha platícím divákům
umožňovalo získat zpět vysoké náklady na
výzkum a vývoj
KINEMATOGRAF
ˇ 3 funkce v jednom přístroji: kamera,
kopírka a promítací stroj
ˇ Plátno
­ 9 metrů od přístroje
­ Rozměry cca 3 x 2 metry
ˇ Drapákový mechanismus (šicí stroj)
mechanicky propojený s pohybem závěrky
PRVNÍ PROMÍTACÍ STROJE
ˇ Po úspěchu kinematografu noví výrobci
ˇ Společné znaky:
­ ,,Latham loop" ­ Woodville Latham
­ Maltézský kříž ­ patent získal Oskar Messter
­ Zdroj světla totožný s magickými lucernami
(,,limelight" nebo ,,incandescent calcium light")
ˇ Přenosné přístroje pro kočovné projekce
ˇ Časté požáry
STANDARDIZACE
1914-1926
ˇ Výroba několika málo modelům
promítacích strojů ve velkém množství
ˇ Ve 20. a 30. letech velké sály (,,picture
palaces")
ˇ Standardní vybavení:
­ Maltézská kříž pro krokový pohyb
­ Latham loop
­ Kruhová závěrka se dvěmi či více křídly
­ Kapacita kazet 300-600 metrů
­ Množství bezpečnostních opatření
BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ
ˇ Uzavřené kazety na cívky filmu
ˇ Nože, které automaticky odřezávaly film
při vznícení v projektoru
ˇ Chlazení nádržkami s kapalinou
ˇ Vestavěná hasicí zařízení
VÝROBCI
ˇ Motiograph
ˇ Promítací stroj Simplex (1909)
­ Edwin S. Porter ve spolupráci s inženýry
­ Super Simplex (1928)
ˇ Ernemann (Německo)
­ Původně textilní průmysl
­ První promítací stroje 1904
ˇ Kalee (VB), Philips (Nizozemí),
Cinemecannica a Prevost (Itálie)
ELEKTŘINA
ˇ Elektrické světlo
­ Uhlíková oblouková lampa
­ Výhody oproti ,,limelight": Nižší náklady a
bezpečnější provoz
ˇ Elektrický pohon (konec 20. let) místo
otáčení klikou
NITRÁTNÍ FILM
ˇ Práce s nepromítaným materiálem v
oddělené místnosti
ˇ Dva oddělené východy z kabiny
ˇ Automatické zavírání projekčních okének
při požáru
ˇ Cívky o 300 metrech (s nástupem zvuku
600)
ZMĚNY
ˇ Nástup zvuku: synchronizace
ˇ Větší kinosály (potřeba více světla)
ˇ Maximalizace světla + minimalizace
blikání:
­ Rychlejší projekce
­ 2 křídla závěrky místo původních 3
­ Většina projektorů rychlejší projekci
nezvládala (menší stabilita obrazu a větší
zátěž filmového materiálu)
NÁSTUP ZVUKU
A USTÁLENÍ
1926-1948
ˇ Stejná rychlost natáčení a projekce: 24 fps
ˇ Nejprve zvuková zařízení pro kina od
vlastníků technologií, později od
samostatných firem
ˇ Zvýšené nároky na promítače
ˇ ,,Academy" aspect ratio
ˇ Investice do vybavení kin
ˇ Různé umístění reproduktorů
ZMĚNY
ˇ 70 mm varianta promítacího stroje Super
Simplex pro systém Fox Grandeur
ˇ Technicolorové kopie byly promítány
stejným způsobem jako jiné filmy
ˇ Přestavby ve velkých filmových palácích
­ Akustické přizpůsobení
ˇ Reproduktory kolem plátna
16 mm
ˇ Zvuková stopa na 16 mm filmu od r. 1933
ˇ Důležité médium pro alternativní projekci
ˇ Přenosné promítací stroje s žárovkovým
světlem a vestavěným optickým budičem
a zesilovačem
ˇ Použití: školy, podniky, zájmové skupiny,
bohatší domácnosti
PŘIZPŮSOBENÍ
SE ZMĚNÁM
1948-1976
ˇ Nové technologie a přetvoření systému
předvádění
ˇ Hlavně 2 trendy:
1. Výjimečná představení v městských
centrech (barva+formát)
2. Technologie pro snížení nákladů
1948: ACETÁTNÍ FILM
ˇ Podobné mechanické vlastnosti
ˇ Podobná výroba (i co do nákladů)
ˇ Bezpečnostní opatření bylo teoreticky
možné zrušit ­ až po odstranění všech
nitrátních kopií z oběhu
ŠIROKOÚHLÉ FORMÁTY A
STEREOFONNÍ ZVUK
ˇ Většinou jako ,,balíček" se stereofonním
zvukem (magnetickým)
ˇ Základy technologií širokoúhlého plátna už
v době nástupu zvuku
ˇ 2 výhody magnetického záznamu:
­ Vnímatelná vyšší kvalita
­ Adaptace technologie na přehrávání různých
,,kanálů" bez nákladných změn v existujících
reproduktorech
ˇ Všechny širokoúhlé formáty se
stereofonním zvukem používaly
magnetický záznam (Cinerama,
CinemaScope a Todd-AO)
ˇ Vědomě prodávané jako odlišná událost,
jako ,,percepční zážitek"
ˇ Později přechod od novinky k
technologickému standardu
ÚPRAVY V KINECH
ˇ Stavební úpravy kin pro ŠÚ
ˇ Nové vybavení (u 70 mm nová generace
projektorů i pro 35 mm)
ˇ CinemaScope ­ zakoupení čoček
ˇ Většina kin ale nemohla investovat do
úprav zvukového vybavení
ˇ Snaha vyjít vstříc kinům ­ systémy
kompatibilní i s běžným mono vybavením
TECHNOLOGIE
SNIŽUJÍCÍ
NÁKLADY V KINECH
UHLÍKOVÉ OBLOUKOVÉ
LAMPY
ˇ Bezpečnější, levnější, snazší k obsluze
než jejich předchůdce
ˇ Nutná stálá úprava vzdálenosti mezi
uhlíkovými elektrodami (max. doba hoření
cca 30 minut)
ˇ Stálý dohled personálu
ˇ Xenonové světlo (50. léta)
XENONOVÉ SVĚTLO
ˇ Vysoká intenzita světla, podobná teplota
barvy jako u uhlíkových lamp, snazší
obsluha
ˇ První modely: 100-200 hodin
ˇ Dnes: 1500-2000 hodin
ˇ Nevyžadují zvláštní zacházení kromě
nutné ochrany při výměně
VĚTŠÍ CÍVKY a MULTIKINA
ˇ V době nitrátu 600 metrů (bezpečnost +
doba hoření uhlíkové lampy)
ˇ Polovina 50. let: větší kotouče, až na 3600
metrů filmu
­ Většinou samostatný motor
­ Sestavení programu před projekcí
ˇ 1964: prototyp ,,platteru"
­ Komerčně vyráběný od r. 1968
­ Není nutné film přetáčet, mezi představeními
2-3 minuty
70. a 80. LÉTA
ˇ Zařízení pro automatizaci značné části
činností dříve zajišťovaných lidmi
ˇ Kontrolní jednotka (značky na pásu)
­ Zhasínání světel v sále
­ Rozhrnutí opony před plátnem
­ Úprava hlasitosti zvuku
­ Začátek představení v určitý čas
MULTIPLEX A
CO DÁL
1976-2005
MULTIPLEX
ˇ Budova s několika sály (někdy jen s 50
sedadly)
ˇ 2 strategie:
­ Nové technologie + snaha přeměnit sociální
kontext chození do kina
­ Nahrazení spektáklu volbou zákazníka
ˇ Menší sály, ale flexibilnější program
ˇ Stálý pokles návštěvnosti se mírně
zastavil (v počátcích, pak opět pokračoval)
VLIV MULTIPLEXU
ˇ Laboratoře: větší množství potřebných
kopií
­ 1945: průměrně 40 kopií nového
hollywoodského ,,A" filmu pro distribuci ve VB
­ 90. léta: běžně přes tisíc kopií pro
,,blockbuster"
ˇ Rychlé kontaktní kopírky a vyvolávací
stroje (až milion stop za den)
ˇ Téměř kompletní přechod na polyester
STEREOFONNÍ ZVUK
ˇ V 50. letech jen pro omezené publikum
ˇ Ray Dolby ­ záznam 4 kanálů do dvou
,,variable area" zvukových stop
­ Kompatibilní s nevybavenými kiny
­ Většina multiplexů vybavena od začátku
­ Konec 80. let: standardní vybavení
ˇ 1988: ,,Spectral Recording"
DIGITÁLNÍ ZVUK (1992)
ˇ Cinema Digital Sound (CDS) ­ Eastman
Kodak (nebyl zpětně kompatibilní)
ˇ Dolby Digital (původně SR-D)
­ Data mezi perforacemi na jedné straně
ˇ Digital Theater Systems (DTS)
­ Optický záznam na filmu slouží k
synchronizaci s kompaktními disky
ˇ Dynamic Digital Sound (Sony) - SDDS
­ Data mezi perforacemi na obou stranách
ˇ Dvě bílé čáry:
Optická stopa
ˇ Čárkovaná bílá
čára: Časovací
stopa pro DTS ­
synchronizace disku
s filmem
ˇ Šedá místa mezi
perforacemi: Dolby
SRD
ˇ Modré čáry po obou
stranách: SDDS