BAREVNÝ FOTOGRAFICKÝ
OBRAZ
BAREVNÝ FOTOGRAFICKÝ
OBRAZ
ˇ 2 procesy:
­ Zaznamenání barevné informace
­ Reprodukce barevné informace
ˇ Aditivní a subtraktivní metoda
ADITIVNÍ A SUBTRAKTIVNÍ
METODY SKLÁDÁNÍ BAREV
ADITIVNÍ BAREVNÉ
SYSTÉMY
1899-1952
NEJSTARŠÍ SYSTÉMY
ˇ Všechny aditivní
ˇ Používaly jednu z metod
a) Filtrování při snímání a projekci (Maxwellův
systém)
b) Barviva přímo ve filmovém materiálu
ˇ Zpočátku většinou jen 2 barvy (červená a
zelená)
ˇ První systematické pokusy: ,,Brightonská
škola"
KINEMACOLOR (1908)
ˇ George Albert Smith a Charles Urban
ˇ Jen 2 barvy, 32 fps, panchromatická
emulze
ˇ Kamera: standardní Moy and Bastie
vybavená filtrem
ˇ Použitelný jen při dobrém osvětlení
ˇ Problém nepřesnosti při projekci
KINEMACOLOR
The Delhi Durbar
CHRONOCHROME (1912)
ˇ Společnost Gaumont
ˇ Na kameře tři samostatné čočky s
barevnými filtry, současně
zaznamenávající tři separátní obrazy
ˇ Podobné uspořádání i pro projekci
ˇ Panchromatický filmový materiál
CHRONOCHROME
MECHANICKÉ ADITIVNÍ
SYSTÉMY
ˇ Nikdy v masové produkci
ˇ Všechny vyžadovaly speciální kamery a
promítací stroje, většinou jiné pro každý
systém
ˇ Některé i speciální surovinu
ˇ Nákladné, složité a nespolehlivé;
nekompatibilní s předchozí technologií
POŽADAVEK:
ˇ Zaznamenat všechny tři barevné separáty
na jeden filmový pás 35 mm, ideálně už v
barvách (není nutné užívat filtry)
ˇ Takové uspořádání by nevyžadovalo
žádné změny ve vybavení kin
ˇ K dispozici až s ,,three-strip"
Technicolorem v r. 1935
SUBTRAKTIVNÍ SYSTÉMY I.
TECHNICOLOR
(dye-transfer)
TECHNICOLOR
(Techicolor Motion Picture Corporation)
The Gulf Between (1917)
Toll of the Sea (1922)
The Viking (1928)
Herbert Kalmus
TECHNICOLOR 4 (1932-1955)
ˇ Separování každé barvy jako černobílého
negativu (subtraktivní negativy primární barev)
ˇ Z každého negativu matrice (reliéf: tloušťka
želatiny odpovídala hustotě stříbrných krystalků)
ˇ Matrice byla ponořena do barvy (nasála ji tolik,
kolik dovolovala tloušťka)
ˇ Kopie obsahovaly čb emulzi pro zvukovou stopu
a uniformní želatinu, která měla vstřebat barvu z
matric
TECHNICOLOR
ˇ Množství kvalitních barevných kopií
ˇ Nevyžadoval změny v kinech
ˇ Náklady:
­ 20-30% navíc k běžným čb
­ Zahrnovaly: nájem kamer, 3x více negativního
materiálu, svícení ve studiu, matrice a kopie
ˇ Balíček s vlivem na celou produkci
FILMY
ˇ Provaz (Rope, 1948, Alfred Hitchcock)
ˇ Foxfire (1955, Joseph Pevney) ­ poslední
film na klasickém Technicoloru
ˇ Pět lupičů a stará dáma (The Ladykillers,
1955, Alexander Mackendrick) ­ poslední
ve VB
ˇ Většinou jen ,,A" filmy s velkým rozpočtem
SUBTRAKTIVNÍ SYSTÉMY II.
MATERIÁLY S VTROUŠENÝMI
BARVOTVORNÝMI
KOMPONENTAMI
(dye-coupler)
PRVNÍ POUŽITÍ
ˇ Kodachrome
­ Na jediném filmovém pásu tři vrstvy emulze
citlivé na jednotlivé primární barvy
­ Při vyvolávání je každá vrstva zbarvena
odpovídající barvou
­ Nejprve pro fotografii; 1935 na 16 mm, 1936
na 35 mm pro kinematografii
­ Inverzní materiál (nemožné vyrobit více kopií)
,,TECHNICOLOR MONOPACK"
ˇ Použití Kodachrome společně s
technologií Technicolor (1942)
ˇ Inverzní materiál Kodachrome použit v
běžné studiové kameře
ˇ Z něj vyrobeny černobílé separáty
Technicolor; následuje klasický postup
AGFA
ˇ ,,Agfacolor Neu" (1936)
­ Pro fotografii, inverzní
­ Zatímco Kodachrome neobsahoval barevné
částečky, ale získával je během vyvolávání,
materiály Agfa už obsahovaly částečky, které
byly během vyvolávání ,,aktivovány"
ˇ 1939: negativní-pozitivní verze systému
­ Münchhausen (1943, Josef von Baky)
­ Kolberg (1945, Veit Harlan)
Struktura vrstev materiálu AGFACOLOR
PORTRAIT XPS 160 PROFESSIONAL.
TECHNOLOGIE AGFA
ˇ V r. 1945 byly pražské filmové laboratoře
jediným místem, které dovedly Agfacolor
zpracovávat, pražské ateliéry pak jediným
místem, kde se na Agfacolor natáčelo
ˇ Sovcolor, Anscocolor (Ansco, USA),
Gevacolor a Gevachrome (Gevaert,
Belgie), Ferraniacolor (Ferrania, Itálie),
Orwocolor a Orwochrom (Orwo,
Německo)Fomacolor
ˇ Eastmancolor (1950)
EASTMANCOLOR
ˇ Mnoho vylepšení
ˇ Především jsou ve dvou z vrstev
barvotvorné částečky zbarvené, a tím
vytvářejí automatickou masku (lepší
reprodukce barev)
­ Viz charakteristické oranžové zabarvení
negativních filmů (i u fotografie)
ˇ Eastmancolor mohl být používán kýmkoliv
bez dalších pdomínek
BLEDNUTÍ
ˇ Povědomí od 60. let
ˇ V poslední době
jeden z
nejdůležitějších
problémů pro
archivaci a
restaurování
BAREVNÝ FILM DNES
ˇ Od 70. let je čb film spíše výjimkou
ˇ Proces konverze k barvě urychlen
barevnou televizí
ˇ Černobílý materiál dnes užíván jako
součást autorova záměru
ˇ Kolorizace starších filmů (80. léta)
If Zanuck's latest picture were the good old-
fashioned kind,
There'd be no one in front to look at
Marilyn's behind.
If you want to hear applauding hands
resound
You've gotta have glorious Technicolor,
Breathtaking Cinemascope and
Stereophonic sound.
(Cole Porter: Stereophonic Sound, 1954)
ZVUK PŘED ZVUKOVÝM
FILMEM
ˇ Závislý na rozhodnutí provozovatele
ˇ Většinou kombinace či jedno z:
­ Mluvené slovo (někdy přednáška)
­ Živá hudební představení
­ Zvukové efekty
­ Představení živých herců
­ Zvukové nahrávky (první pokusy o
synchronizaci)
PROBLÉMY PRVNÍCH
PŘÍSTROJŮ
1. Nemožnost upravovat jednou nahraný
záznam
2. Časové omezení (asi 2-3 minuty)
3. Synchronizace (rychlost přehrávání)
4. Nahrávaný zvuk dostatečně blízko
5. Zesílení
Dosavadní: akustické přístroje
ˇ Edisonův Kinetograf ­ přidání pohyblivých
fotografií k Fonografu
­ Možnost výroby více válečků s jedním
záznamem až od 1912
ˇ Emile Berliner ­ gramofon
­ Masová výroba kopií nahrávek
ELEKTRICKÉ PŘÍSTROJE a
HOLLYWOOD
ˇ Akustické záznamy zmizeli s přijetím
,,continuity system"
ˇ Zvuk mohl nastoupit až tehdy, kdy se
objevila vyhovující technologie
ˇ Zvuk (změny tlaku vzduchu) je převáděn
na změny ve vlastnostech elektrické
energie a pak zaznamenáván
ˇ Mikrofon (využití v telefonu a rozhlase)
AUDION
ˇ Zesílení elektrického signálu:
­ Lee de Forest
­ Vakuově uzavřená skleněná baňka s třemi
elektrodami, skrze kterou procházel zvukový
signál a mohl být měněn
­ Až pětinásobné zesílení
TECHNOLOGIE 1926
Další vývoj a zlepšování
ˇ Vitaphone
ˇ Movietone
ˇ RCA Photophone
ˇ Western Electric
NÁSTUP ZVUKU
EXPERIMETOVÁNÍ A
STANDARDIZACE
VITAPHONE (Warner Bros.)
ˇ Elektrické zesílení pro záznam i
reprodukci
ˇ Záznam signálu stále na disku (desce)
ˇ Průměr 16 palců (cca 41 cm), 33 rpm
ˇ Desky se snadno opotřebovaly
ˇ 10 minut záznamu (1 cívka) bez možnosti
dodatečných úprav
ˇ Problémy se synchronizací
OPTICKÝ ZÁZNAM ZVUKU
ˇ Vytvoření a reprodukce fotografického
záznamu elektrických impulzů z mikrofonu
ˇ Místo záznamu na disk je elektrický signál
použit ke kontrole množství světla
dopadajícího na film
ˇ Fotografický záznam světla bylo nutné pro
reprodukci převést zpět na elektrický
signál (fotobuňka) a ten zesílit
PHONOFILM
ˇ ,,AEO-light" ­ vodíkem naplněná baňka,
která reagovala na elektrické změny
ˇ ,,variable density" ­ stejná šířka
zaznamenané stopy, ale různé odstíny
ˇ Použit pro řadu krátkých hudebních filmů
ˇ 1926: systém koupilo studio Fox a začalo
vyrábět celovečerní filmy ,,Movietone"
ˇ 1927: zvukový čtrnáctideník
RCA a RKO
ˇ Záznam optického zvuku změnou otevření
clony a ne intenzity světla
ˇ ,,variable area"
ˇ RCA (Radio Corporation of America)
založila RKO
WESTERN ELECTRIC
ˇ Lehčí zařízení než RCA, méně náročné
než AEO, a mnohem citlivější
ˇ V roce 1928 se 5 největších
hollywoodských studií dohodlo na užívání
tohoto systému
USTÁLENÍ VE 30. A 40.
LETECH
ˇ Zakotvení existujících technologií ve
většinové průmyslové praxi
ˇ Výzkum a vývoj, který by vedl k
vylepšením
ˇ ,,variable density" společnosti Western
Electric a ,,variable area" RCA hlavními
technologiemi ve světě
ˇ Tri-Ergon, financovaný Tonbild-Syndikat
(Tobis) v Evropě
Paříž, 22. července 1930
ˇ Dohoda o celosvětovém kartelu na dovoz
zvukové technologie
ˇ Evropský kontinent (kromě britských
ostrovů) připadl Tobisu
DALŠÍ VYLEPŠENÍ
ˇ ,,single system": obraz i optický zvuk
musely být zaznamenány simultánně na
jeden pás filmu
ˇ Využití oddělených ,,zvukových kamer" ­
klapka zajišťující synchronizaci
ˇ Filmová surovina uzpůsobená pro záznam
zvuku
ˇ ,,variable area" se zdál být mnohem
výhodnějším systémem
ˇ Western Electric zůstal hlavním
poskytovatelem zvukové technologie až
do nástupu magnetického zvuku ve 40.
letech
ˇ Optický zvuk je přesto převládající
technologií pro reprodukci v kinech,
dodnes
MAGNETICKÝ ZÁZNAM
ZVUKU
50. LÉTA
MAGNETICKÝ ZÁZNAM
ZVUKU
ˇ Zaznamenává měnící se signál do látky
citlivé na magnetická pole nanesené na
flexibilní podklad
ˇ Signál je přenášen na elektromagnetickou
,,hlavu", která provádí záznam
ˇ Přehrání záznamu je obrácený proces
VÝHODY OPROTI OPTICKÉMU
ZVUKU
ˇ Zaznamenání mnohem širšího spektra
zvukových frekvencí
ˇ Stříhání a úprava optického záznamu
zvuku bylo nákladnější
ˇ S magnetickým záznamem bylo okamžitě
možné kontrolovat výsledek míchání
ˇ Magnetická páska mohla být nahrávána a
mazána téměř bez limitů
ROZŠÍŘENÍ
ˇ Na konci 50. let byl magnetický záznam
používán ve všech fázích výroby filmu, až
do nástupu digitálního zvuku v druhé
polovině 80. let
ˇ Magnetický zvuk pro projekci byl užíván
jiným způsobem (viz níže)
STEREO
1952 - současnost
50. LÉTA
ˇ Systematická práce se stereofonním
zvukem
ˇ Nestal se standardním:
1. Všechny způsoby přehrání v kinech byly
magnetické, tudíž vyžadovaly investice do
nového vybavení
2. První stereofonní systémy byly dodávány v
,,balíčku" se širokoúhlými formáty
ˇ Rozšíření a ustálení v 70. a 80. letech
DOLBY
ˇ Ray Dolby ­ systém pro značné snížení
šumu ve zvukových záznamech
ˇ Zpočátku uplatnění především u
hudebních nahrávek (nejprve u LP,
později u audio kazet)
ˇ Přijat filmovým průmyslem po tom, co se
osvědčil v jiných sférách
ˇ Po období zkoušek a experimentování
­ Mechanický pomeranč (S. Kubrick, 1971)
DIGITÁLNÍ TECHNOLOGIE
ˇ CD (compact disc) ­ k dispozici od r.
1983, začal se rozšiřovat až o 10 let
později
ˇ DAT (Digital Audio Tape) ­ Sony, 1987
­ Zamýšlený jako formát pro recepci, ale začal
být využíván v rozhlase a kinematografii pro
záznam
­ Náhrada magnetických pásek
ˇ Dnes především samostatné harddisky
pro nahrávání při natáčení
PROJEKCE
ZAČÁTKY: 1889-1914
ˇ Technologie pro jednoho diváka
(kinetoskop)
ˇ S kinematografem bří Lumiérů projekce
ˇ Předvedení filmu mnoha platícím divákům
umožňovalo získat zpět vysoké náklady na
výzkum a vývoj
SPOLEČNÉ ZNAKY
ˇ ,,Latham loop"
ˇ Maltézský kříž
­ Snížení poškození perforací
­ Lepší snášenlivost k vysokým teplotám
ˇ ,,Limelight"
ˇ Snadná přenosnost (kočovné projekce)
ˇ Časté požáry v prvních letech
STANDARDIZACE: 1914-1926
ˇ Výroba několika málo modelům
promítacích strojů ve velkém množství
ˇ Standardní vybavení:
­ Maltézská kříž
­ Latham loop
­ Kruhová závěrka se dvěmi či více křídly
­ Kapacita kazet 300-600 metrů
­ Množství bezpečnostních opatření
ELEKTŘINA
ˇ Elektrické světlo
­ Uhlíková oblouková lampa
­ Výhody oproti ,,limelight"
ˇ Elektrický pohon (konec 20. let)
NITRÁTNÍ FILM
ˇ Práce s nepromítaným materiálem v
oddělené místnosti
ˇ Dva oddělené východy z kabiny
ˇ Automatické zavírání projekčních okének
při požáru
ˇ Cívky o 1000 stopách (s nástupem zvuku
2000)
ZMĚNY
ˇ Větší kinosály (potřeba více světla)
ˇ Rychlejší projekce
ˇ 2 křídla závěrky místo původních 3
ˇ Většina projektorů rychlejší projekci
nezvládala (menší stabilita obrazu a větší
zátěž filmového materiálu)
ZVUK A USTÁLENÍ: 1926-1948
ˇ Stejná rychlost natáčení a projekce: 24 fps
ˇ Nejprve zvuková zařízení pro kina od
vlastníků technologií, později od
samostatných firem
ˇ Zvýšené nároky na promítače
ˇ ,,Academy" aspect ratio
ˇ Investice do vybavení kin
ˇ Různé umístění reproduktorů
PŘIZPŮSOBENÍ SE ZMĚNĚ:
1948-76
ˇ Nové technologie a přetvoření systému
předvádění
ˇ Hlavně 2 trendy:
1. Výjimečná představení v městských
centrech (barva+formát)
2. Technologie pro snížení nákladů
1948: ACETÁTNÍ FILM
ˇ Podobné mechanické vlastnosti
ˇ Podobná výroba (i co do nákladů)
ˇ Bezpečnostní opatření bylo teoreticky
možné zrušit
ŠIROKOÚHLÉ FORMÁTY A
STEREOFONNÍ ZVUK
ˇ Většinou jako ,,balíček" se stereofonním
zvukem (magnetickým)
ˇ Základy technologií širokoúhlého plátna už
v době nástupu zvuku
ˇ 2 výhody magnetického záznamu:
­ Vnímatelná vyšší kvalita
­ Adaptace technologie na přehrávání různých
,,kanálů" bez nákladných změn v existujících
reproduktorech
ˇ Všechny širokoúhlé formáty se
stereofonním zvukem používaly
magnetický záznam (Cinerama,
CinemaScope a Todd-AO)
ˇ Vědomě prodávané jako odlišná událost,
jako ,,percepční zážitek"
ˇ Později přechod od novinky k
technologickému standardu
ÚPRAVY V KINECH
ˇ Stavební úpravy kin pro ŠÚ
ˇ Nové vybavení (u 70 mm nová generace
projektorů i pro 35 mm)
ˇ CinemaScope ­ zakoupení čoček
ˇ Většina kin ale nemohla investovat do
úprav zvukového vybavení
ˇ Snaha vyjít vstříc kinům ­ systémy
kompatibilní i s běžným mono vybavením
TECHNOLOGIE SNIŽUJÍCÍ
NÁKLADY V KINECH
UHLÍKOVÉ OBLOUKOVÉ
LAMPY
ˇ Bezpečnější, levnější, snazší k obsluze
než jejich předchůdce
ˇ Nutná stálá úprava vzdálenosti mezi
uhlíkovými elektrodami (max. doba hoření
cca 30 minut)
ˇ Stálý dohled personálu
ˇ Xenonové světlo (50. léta)
XENONOVÉ SVĚTLO
ˇ Vysoká intenzita světla, podobná teplota
barvy jako u uhlíkových lamp, snazší
obsluha
ˇ První modely: 100-200 hodin
ˇ Dnes: 1500-2000 hodin
ˇ Nevyžadují zvláštní zacházení kromě
nutné ochrany při výměně
VĚTŠÍ CÍVKY a MULTIKINA
ˇ V době nitrátu 2000 stop (bezpečnost +
doba hoření uhlíkové lampy)
ˇ Polovina 50. let: větší kotouče, až na
12000 stop filmu
­ Většinou samostatný motor
­ Sestavení programu před projekcí
ˇ 1964: prototyp ,,platteru"
­ Komerčně vyráběný od r. 1968
­ Není nutné film přetáčet, mezi představeními
2-3 minuty
70. a 80. LÉTA
ˇ Zařízení pro automatizaci značné části
činností dříve zajišťovaných lidmi
ˇ Kontrolní jednotka (značky na pásu)
­ Zhasínání světel v sále
­ Rozhrnutí opony před plátnem
­ Úprava hlasitosti zvuku
­ Začátek představení v určitý čas
MULTIPLEX A CO DÁL
1976-2005
MULTIPLEX
ˇ Budova s několika sály (někdy jen s 50
sedadly)
ˇ 2 strategie:
­ Nové technologie + snaha přeměnit sociální
kontext chození do kina
­ Nahrazení spektáklu volbou zákazníka
ˇ Menší sály, ale flexibilnější program
ˇ Stálý pokles návštěvnosti se mírně
zastavil (v počátcích, pak opět pokračoval)
VLIV MULTIPLEXU
ˇ Laboratoře: větší množství potřebných
kopií
­ 1945: průměrně 40 kopií nového
hollywoodského ,,A" filmu pro distribuci ve VB
­ 90. léta: běžně přes tisíc kopií pro
,,blockbuster"
ˇ Rychlé kontaktní kopírky a vyvolávací
stroje (až milion stop za den)
ˇ Téměř kompletní přechod na polyester
STEREOFONNÍ ZVUK
ˇ V 50. letech jen pro omezené publikum
ˇ Ray Dolby ­ záznam 4 kanálů do dvou
,,variable area" zvukových stop
­ Kompatibilní s nevybavenými kiny
­ Většina multiplexů vybavena od začátku
­ Konec 80. let: standardní vybavení
ˇ 1988: ,,Spectral Recording"
DIGITÁLNÍ ZVUK (1992)
ˇ Cinema Digital Sound (CDS) ­ Eastman
Kodak (nebyl zpětně kompatibilní)
ˇ Dolby Digital (původně SR-D)
­ Data mezi perforacemi na jedné straně
ˇ Digital Theater Systems (DTS)
­ Optický záznam na filmu slouží k
synchronizaci s kompaktními disky
ˇ Dynamic Digital Sound (Sony) - SDDS
­ Data mezi perforacemi na obou stranách
ARCHIVNÍ
PREZERVACE A
RESTAUROVÁNÍ
ARCHIVACE FILMU
ˇ Médium pro krátkodobé použití
ˇ Výrobci a vynálezci nevěděli, a ani je
nezajímalo, jaká je životnost filmu
ˇ Impuls pro systematickou ochranu z
prostředí muzejních pracovníků apod.
­ 1898: Boleslas Matuszewski (Iluminace 2/93)
ˇ Zakládání archivů ve 30. letech, rozvoj v
50. a 60. letech
CHEMICKÝ ROZKLAD FILMU
ˇ Nitrátní i acetátní filmy se rozkládají, až do
té míry, že obraz a zvuk nejsou čitelné
ˇ Hydrolýza ­ za přítomnosti vody se
rozkládá a uvolňuje plyny, které působí
jako katalyzátory procesu
ˇ Rozklad nitrátu: objeven 1941 a r. 1965
popsán
ˇ Ničení materiálu po kopírování
NITRÁT CELULÓZY: CHEMICKÝ
ROZKLAD PODLOŽKY
1. obraz bledne, emulze se barví dohněda; barvy
slábnou a mění se
2. emulze začíná lepit (vytváří se tzv. nitrátový med)
3. podklad filmu měkne; na povrchu se formují bubliny
a začíná se tvořit nepříjemný zápach
4. celý film se spojí do kompaktní masy
5. filmový podklad se rozkládá, tvoří se hnědý prášek
s nepříjemným zápachem
ACETÁTY CELULÓZY:
,,OCTOVÝ SYNDROM"
1. film je cítit octem;
2. film se smršťuje; smršťuje-li se
nerovnoměrně, začíná se kroutit, a to jak na
délku tak do šířky;
3. ztrácí ohebnost;
4. emulze praská a může se odlupovat;
5. na okrajích a povrchu filmu se může vytvářet
bílý prášek
Vinegar syndrome
METODY PREZERVACE
PREZERVACE KOPÍROVÁNÍM
ˇ Ideálně plynulou kontaktní kopírkou
­ Není vždy možné
ˇ 2 typy poškození
­ Fyzické poškození ovlivňující kvalitu obrazu
(škrábance, nečistoty)
­ Fyzické poškození ovlivňující průchod filmu
(smrštění, křehkost, poničené perforace)
ˇ ,,Wet gate"
ˇ Dnes už se originální materiály po
kopírování neničí
PASIVNÍ KONZERVACE
ˇ Prostředí s kontrolovanou vlhkostí a
teplotou
ˇ Prodloužení životnosti až na stovky let
ˇ Detekce plynů rozkládající se podložky
ˇ Kopírování jen pro zpřístupnění sbírek
veřejnosti
BLEDNUTÍ BAREV
ˇ U ,,dye-coupler" materiálů, tedy s
vtroušenými barvotvornými částečkami
ˇ Barvy v zelené a modré vrstvě blednou
­ Narušení barevného vyvážení
­ Nádech do růžova
ˇ Netýká se Technicoloru (jiný problém:
separátní čb negativy mohou být různě
smrštěné)
ˇ Uchovávání v teplotách kolem nuly
KOPÍROVÁNÍ BAREVNÝCH
MATERIÁLŮ
ˇ Manipulace barev digitálními nebo video
technologiemi
ˇ Použití metody Technicoloru (3 separátní
čb negativy)
ˇ Jaké byly původní barvy?
PREZERVACE A
RESTAUROVÁNÍ
ˇ PREZERVACE
­ Zamezení dalšího poškození či rozkladu
­ Např. uchovávání v kontrolovaném prostředí
ˇ RESTAUROVÁNÍ
­ Technické ­ úprava fyzických a viditelných
závad na originálu, takže nejsou přenášené
kopírováním
­ Rekonstruktivní (rekonstrukce) ­
znovuvytvoření původního obsahu
CO JE TO PŮVODNÍ VERZE?
ˇ Jede, jede poštovský panáček (Jour de
fte, Jacques Tati, 1947)
ˇ Vertigo s 6 kanálovým stereozvukem v r.
1997
ˇ Následné úpravy režiséra (Lawrence z
Arábie, David Lean, 1962)
CO JE TO
PŮVODNÍ
VERZE?