Paul van Ostaien: Autobiografie Narodil jsem se. To je naprosto nepochybné, ačkoliv absolutně objektivní důkaz této skutečnosti nelze předložit. Je to axióm daný pouze subjektivní zkušeností. Objektivně je to možno jen předpokládat. Tedy: narodili jsme se? Dívat se. Hmatat. Jenomže je k smíchu nepatrná přesvědčivost takto získaného důkazu. Ptám se: narodil se někdo s náležitou opravdovostí? Nicméně: byl jsem zrozen. Mám o tom důvodnou pochybnost, i o této pochybnosti však jsem nucen pochybovat. Zdá se, že lidská funkce je od prvopočátku determinována jakožto pochybování o pochybnostech. Ve druhém roce života: železniční neštěstí. Ne-přihlížíme-li k tomu, že jsem se vyděsil, bez ošklivých následků. V těžkém struggle for life o tom s hořkostí meditoval. Můj život začal vy-kolejením. Je tedy pochopitelné, že se na život dívám takto: kterak vykolejiti co nejpříznivějším způsobem. Neboť to, že člověk je tu, aby vykolejil. to pro mne, vykolejivšího na samém počátku, je mimo jakoukoliv pochybnost. Bylo toto železniční neštěstí skutečnou skutečností? Nebo se jednalo o lokalizaci předčasně uzrálé touhy po vykolejení? Anebo dokonce: neurčitá vzpomínka na noční děs z nejranějšího dětství. Mí pokrevní příbuzní snili: zázračně muzikální dítko. Leč bez talentu. --- Okolnosti však obzvláště příznivé. Jen jednou hrál fotbal. Stačilo k to- 11 mu, abych utržil jizvu 10 x 2 centimetry. Od té doby fotbal nehraji Pánové, jsem oběť sportu. Po bezstarostném životě boj o existencí v Berlíně, Postupimi a Špandavě. Ne romantický. Vy-fantazírována je historka o tom, jak jsem se z liftboye vypracoval na majitele nočního lokálu. Jsem příliš primitivní na to, abych se ve společnosti uplatnil jako prominent. Navzdory velké touze vyrovnat se vlámským dekadentům jsem si vědom své "Unfähigkeit". Když mne hodlali jmenovat učitelem rytmicko-typografické poezie, musel jsem se poděkovat, neboť jsem nevlastnil náležitý oděv. Kdybych byl býval měl převlečník. V kleštích strugglu f. 1. podomní prodavač cigaret, dohazovač ve službách nočního lokálu, kde nahé tanečnice. Konečně řádné místo na přímluvu významného kritika umění: prodavač v obchodě s obuví, dámské oddělení. Silně tím ovlivněn. Viz: "můří noha", "siderické kyvadlo" = vliv obchodu s obuví, oddělení D. Těmito příznivými okolnostmi značně rozjařen, ač s pohledem teskně upřeným k západu. Le bonheur est fait ďun je-ne-sais-quoi mélancolique. Brusel. Ó zřít ještě někdy to luxusní město. Umřít s nádherou bruselského baru před očima. Ó ta slast. Vydal tři knihy: "Music-Hall", "Signál", "Obsazené město". A třeba je to taky jen davová hypnóza. Kdo dokáže, že tyto knihy četl? Nebo dokonce: pochopil? Chraň bůh: pochopil: Já sám jsem je nepochopil. 1921 Else Lasker-Schülerová[1] Mé ruce chytaly kapky rosy jak oči, průzračnou duší byl jsem políben. Bělavé cesty, obrovské vojsko, táhnoucí --- ó Já, Já světastřed --- k místu spočinutí. Slova jsou záclony odvívané: ó procitání krásné princezny a její oči plovoucí v nezachytitelné vodě. Tvé verše jsou jako hvězdy zvěstující bezměrnost nebes. Modř: papír kouzelnické hvězdy: má nevinnost. Svět je až po okraj naplněn dobrem, však nepřetéká, přibude-li kapka. A to je skromný, mírný zázrak. Divoucí zázrak opravdovosti. 15 Bordel[2] Vysíleně rozvalené bordely vycmrndly OHÉ! Olivová snítka na zaneřáděném Venušině pahrbku policista a déšť a zšeřelá ulička lásky v dobytém městě v zelinářském krámku mokvají zapařené nahnilé plody špinavě fialové Bordelmamá říká je regrette monsieur `a la guerre comme á la guerre DŘÍV? - jo dřív ale teď c´ est si difficile monsieur a pán s cylindrem říká Vous perdrez votre bonne clientele 21 Bapaume zpátky od Noyonu le Chemin des Dames r k n a e c n i e o v 1 s e t v řadě jak před rozdělovnou stravy (nejen chlebem živ je člověk) !HIER! Eh lá-bas par ici Väterchen Ten Kdo policista tady ochraňuje pořádek Pěkně jeden po druhém půjde poslední 4 na 4 22 ------------------------------- [1] ze sbírky Signál, 1918, části Ik en de stad [2] ze sbírky Obsazené město, 1921.