1
KOSMOLOGIE, KOSMOGONIE
JK:
 Kosmogonie ­ otázka vzniku či věčnosti světa.
 Úvahy o vzniku Země jsou součástí kosmologie (někdy i klíčovou, nikoli však
primární jako u předsokratiků nebo v mýtu).
 V současnosti: kosmo -logii a - gonii nelze oddělovat, neboť úvahy o stavbě nejsou
možné bez úvah o dějinách této stavby.
UŽITÍ TERMÍNU KOSMOS V RANÉ ŘECKÉ FILOSOFII
Charles H. Kahn
V: Kosmos a živly, Pomfil 11, Praha 1992.
V: Anaximader and the Origins of Greek Philosophy, Appendix I, N. Y. 1960, s. 219-230.
Původ termínu
Jde o to, jaký význam přikládali slovu ksmoj první filosofové, kteří jím označovali
,,svět". Neví se přesně, kdy a jak se začal tento termín používat.
Existuje nepřímý důkaz ve prospěch milétského původu. Slovo ksmoj totiž používají
pozdější autoři k označení organického pohledu na svět, který vychází od Anaximandra. Dále
se filosofické použití ksmoj objevuje téměř u všech autorů, kteří vycházejí z mílétské tradice.
Je však třeba stanovit rozdíl mezi obvyklými významy slova ksmoj a speciálním
smyslem běžným u filosofů.
Platón (Grg. 508a)
fas^ d' o sofo...,  Kall...kleij, ka^ orann ka^
gÁn ka^ qeoÝj ka^ nqrpouj tn koinwn...an sunšcein ka^
fil...an ka^ kosmithta ka^ swfrosÚnhn ka^ dikaithta,
ka^ t Ólon toto di tata ksmon kalosin,  ~ta<re,
ok kosm...an oď kolas...an.
Říkají moudří mužové, Kallikle, že i nebe a země i bozi a lidé mají mezi sebou společenství,
přátelství, uspořádanost, uměřenost a spravedlnost, a proto nazývají, milý druhu, tento svět
kosmem, řádem, a ne nespořádaností a nevázaností.
i Xenofón (Mem. I, 1, 11)
oď gr per^ tÁj tîn pntwn
fÚsewj, Îper tîn llwn o ple<stoi, dielšgeto skopîn
Ópwj  kaloÚmenoj p tîn sofistîn ksmoj oecei ka^
t...sin ngkaij >kasta g...gnetai tîn oran...wn,...
Nerozmlouval ani o přirozenosti všech věcí jako většina ostatních, zkoumaje, jak vypadá
sofisty (mudrci) takzvaný kosmos a jakými nutnostmi vznikají všechny věci na nebi...
slovo charakterizují jako speciální výraz z přírodní filosofie, nikoli jako běžné slovo.
Takže ksmoj byl už termínem.
[Ovšem Platón v dialogu používá výrazy jako ksmioj b...oj (,,spořádaný život" - např.
494a4), kosme<n t sîma (,,upravovat, pořádat tělo" ­ 504a3) nebo yuc ksmon oecousa
(,,duše mající řád" ­ 506e4) ve zcela jiném, ,,netechnickém" významu.
Xenofón zase zmiňuje kosmos v souvislosti s uspořádáním obce (Mem. I, 2, 61).]
2
Předfilosofické užití výrazu kosmos
Nedá se mluvit o etymologii termínu.
V Homérovi a jinde znamená ksmoj a kosmšw obecně jakýkoliv řád nebo uspořádání
částí, které je vhodné, účinné a dobře uspořádané.
1. a) Jeden význam se tedy pojí s fyzickou krásou a upraveností spíše než s morální nebo
společenskou správností.
b) S tím souvisí chápání slova ksmoj jako ,,nádhera, bohatá ozdoba" (červeně
zbarvená uzda ze slonoviny je ksmoj pro koně a chloubou pro jezdce (Il. 4, 145). Také
báseň je ozdobné dílo (ksmoj) veršů.
2. a) ksmoj a kosmšw se vztahuje také na dobré uspořádání vojska, kdy více než o
fyzický aspekt jde o sociální řád. Pak lze přejít k obecnému morálnímu významu
,,dobrého uspořádání". ksmoj se může vztahovat na dobrý řád nebo disciplínu v
armádě i na řádný způsob života v obcích.
b) ksmoj v sociální sféře znamená spíše určité uspořádání než dobré uspořádání
obecně.
To je rozsah významů slova mimo přírodní filosofii: konkrétní uspořádání krásy nebo
užitečnosti; abstraktnější idea morálního a společenského řádu.
Zřejmě fyzický smysl pěkného uspořádání vedl k užití slova ksmoj pro označení
přirozeného vesmírného řádu, ovšem ,,dobrost" k tomuto řádu patřila.
Výraz kosmos ve filosofii
ksmoj ve filosofii je takové uspořádání všech věcí, v němž má každá přírodní síla
přidělenou svou funkci a své meze. Jedná se o systematickou jednotu, v níž jsou části různě
složeny a kombinovány. Proto se ksmoj nejčastěji pojí se sun...stasqai.
Přesto si slovo uchovalo vedlejší významy ze starších použití ­ důležitý je především
sociální přesah. Snad od počátku se používalo pro př-ní svět na základě analogie s dobrým
uspořádáním společnosti (diké a adikia u Anaximandra, nomos u Hérakleita, isonomiá a
monarchiá u Alkmaióna).
Později vystupuje do popředí pojetí světa jako předmětu krásy ­ proto latinský
ekvivalent ,,mundus" = ozdoba. Ale ve starších textech se tento význam neobjevuje.
Pro Platóna (Tim., Leg.), Xenofónta (Mem.) a Aristotela je obraz noční oblohy
nejnápadnější manifestací tohoto všeobjímajího řádu věcí, který má tedy širší dosah. Použití
pro nebe či jeho část je zúžením pojmu (např. u Aristotela pro sublunární svět). Přesto je
kosmos vymezován právě odkazem na hvězdnou sféru.
V raných zlomcích je nejlépe dosvědčeno použití ,,světový řád" nebo ,,vesmírné
uspořádání". Ovšem slovo má takovou významovou různost, že mohlo být použito různými
filosofy různě, pouze se společným základem ve fyzickém pojetí ,,uspořádání". Označovalo
jak celý světový řád, tak i jeho specifické části (kosmoi).
Společným základem je milétský pohled na přirozený svět jako na organizovaný
systém, charakterizovaný symetrií částí, periodicitou událostí a rovnováhou mezi rozpornými
faktory.