Ověřování teorie kognitivní disonance Festinger, L. & Carlsmith, J. M. (1959). Cognitive consequences of forced compliance. Journal of Abnormal and Social Psychology, 58, 203-210. Východiska a kontext studie n Festingerova teorie kognitivní disonance n objevila se v roce 1957, kdy v USA slábnul vliv behaviorismu a na síle získávala kognitivní revoluce Teorie kognitivní disonance n pokud člověk má současně dvě psychologicky inkonzistentní informace (názor, postoj, myšlenku nebo vzpomínku na určitý aspekt svého chování), je tento rozpor pociťován nepříjemně (stav kognitivní disonance) n vyvolává snahu uvést vše do souladu n jednou z cest je změna postoje Teorie kognitivní disonance n není jen teorií změny postojů, ale i teorií motivace n podle principu kognitivní konzistence lidé aktivně zpracovávají a třídí informace a snaží se dosáhnout kognitivního souladu n zpochybňovala 2 základní principy behaviorismu: irelevanci vnitřních procesů pro psychologii a změnu chování pouze na základě posilování Teorie kognitivní disonance n testována ve 3 oblastech n disonance následující po rozhodnutí (např. rozhodování mezi 2 stejně přitažlivými alternativami; hypotéza - odmítnutá alternativa bude devalvována) n disonance vyplývající ze snahy (např. při rozhodování projít nepříjemnou a stresující situací, kdy posléze zjistíme, že výsledek nestál za ty nepříjemnosti nebo stres; hypotéza -- čím nepříjemnější situace, tím více bude hodnocena jako důležitá a hodnotná) n disonance v situacích, kdy je chování v rozporu s postojem (prezentovaná studie) Předchozí studie n Janis & King (1954 a 1956) -- experimentální studie: pokud byla ZO donucena přednést řeč podporující názor, se kterým nesouhlasila, její osobní názor se změnil směrem k postoji prezentovanému v řeči. n autoři výsledky interpretovali tak, že ZO si při své řeči promyslela nové argumenty a přesvědčila svou řečí sama sebe Předchozí studie n Kelman (1953) -- tvrdil, že pokud je osoba přesvědčena k vyslovení opačného názoru příslibem odměny, potom čím vyšší odměna, tím větší posun v názoru. Cíl studie n otestovat teorii kognitivní disonance experimentem v kontrolovaných, laboratorních podmínkách n 2 konkrétní hypotézy Cíl studie (hypotézy) n 1) osoba, která byla přemluvena udělat nebo říci něco v rozporu se svým názorem bude mít tendenci svůj názor změnit tak, aby byl v souladu s tím, co udělala nebo řekla. n 2) čím bude tlak na vyvolání vnějšího chování silnější, tím slabší bude výše uvedená tendence Vzorek n 71 studentů psychologie (jen muži) Standfordovy univerzity n rozděleni náhodně do 3 skupin -- kontrolní, $1 a $20 n povinná účast na některém z experimentů jako součást požadavků na zápočet n experiment inzerován jako 2hodinový, obsahující výkonový test Průběh experimentu n přihlášeným studentům sděleno, že katedra psychologie hodnotí experimenty a hledá, co by se dalo zlepšit, a proto část z nich bude po experimentu ještě dotazována n tato informace umožnila měřit postoje ZO v kontextu přímo nesouvisejícím s experimentem Průběh experimentu n když ZO přišla na experiment, čekala chvíli, pak se dostavil experimentátor a zmínil se znovu o možném interview na konci, prováděném lidmi z katedry psychologie n úkoly bez předběžného vysvětlování n 1) 1/2 hodiny mechanické zasunování 12 cívek do desky, stále dokola n 2) další 1/2 hodiny otáčení 48 kolíčky, E měřil čas a dělal si poznámky Průběh experimentu n cílem těchto úkolů (1 hodina monotónních, opakujících se činností) bylo navodit u každé ZO poněkud negativní postoj k nim Průběh experimentu n po dokončení úkolů E vypnul stopky, poholně se opřel v křesle, zapálil si cigaretu a sdělil ZO "pravý" účel experimentu: n 2 skupiny, 1 provádí úkoly bez vysvětlujícího úvodu, ZO z druhé skupiny dostanou úvod, ve kterém je najatý student přesvědčuje, že právě experiment podstoupil a že půjde o zábavný úkol; cílem je porovnat výkon obou skupin Průběh experimentu n do této chvíle byl průběh skutečného experimentu shodný u všech 3 skupin ZO -- kontrolní, $1 a $20 n Dále u kontrolní -- E sdělil, že se podívá, zda ten člověk z katedry psychologie, provádějící interview po experimentech s ním nechce mluvit Průběh experimentu - $1 a $20 n dále u $1 a $20 - E sdělil ZO, že najatý student se nemohl dnes dostavit a zda by nemohl jeho úkol vykonat za něj, protože další ZO už čeká -- samozřejmě za odměnu n pokud ZO váhala, dále ji přesvědčoval n pokud nakonec souhlasila, vyplatil jí peníze ($1 nebo $20) a dal jí podepsat stvrzenku Průběh experimentu - $1 a $20 n ZO dostala papír s "nápovědami", co mají o úkolech říkat: "Bylo to velmi zábavné", "Opravdu jsem si to užil", "Bavilo mě to, bylo to velice zajímavé, neobvyklé, vzrušující"... n vedle čekala další "ZO" -- dívka. ZO měla s dívkou zavést řeč, snažit se prezentovat uvedené názory; po několika minutách se vrátil E Průběh experimentu - $1 a $20 n dívka (najatá studentka) nejprve nic neříkala, dokud ZO nezačala experiment mírně chválit; n poté řekla, že to ji překvapuje, protože její kamarádka jí tvrdila, že se toho zúčastila před týdnem a že to byla strašná nuda a že by se měla snažit z toho vyvléct Průběh experimentu - $1 a $20 n většina ZO reagovala "Ne ne, je to fakt zajímavý, určitě tě to bude bavit" n diskuse byla skrytě nahrávána Průběh experimentu n poté byl průběh experimentu opět stejný i pro kontrolní skupinu -- E jim poděkoval s tím, že doufá, že je to bavilo a že většina ZO jim potom říká, že to bylo zajímavé a že se o sobě mnohé dozvěděly Průběh experimentu - interview n 4 otázky -- nejdříve ZO o tématu mluvila a pak ještě zaznamenala svůj postoj na 11-bodové škále n 1) Byly úkoly zajímavé a zábavné? Proč ano a proč ne? škála -5 až 5 n 2) Byla to příležitost zjistit něco o svých schopnostech? škála 0 až 10 n 3) Měřil podle vás exp. něco důležitého? měl vědeckou hodnotu? škála 0 až 10 n 4) chtěl byste se zúčastnit dalšího podobného exp.? škála -5 až 5 Průběh experimentu - interview n na závěr byly ZO dotázány, co si myslí o skutečném cíli exp. a zda měly nějaké podezření a jaké n poté byl podrobně objasněn pravý účel exp. n ZO v $1 a $20 skupinách byly požádány o vrácení odměny Průběh experimentu n z další analýzy byly vyloučeny údaje od 11 ZO n 5 uvedlo, že měly podezření, že přesvědčování dívky je pravým účelem exp. n 2 ZO řekly dívce, že byly najaty, a že úkoly byly ve skutečnosti nudné n 3 ZO odmítly být najaty n 1 ZO chtěla s dívkou promluvit po exp. Shrnutí designu experimentu n 3 skupiny, v každé 20 osob n kontrolní -- nebyly požádány, aby tvrdily dívce, že úkoly byly zábavné n $1 -- dostaly 1 dolar za to, že dívce tvrdily, že úkoly byly zábavné, když přitom byly ve skutečnosti nudné n $20 -- dostaly 20 dolarů za totéž Výsledky n jak byly úkoly zábavné? n nejdůležitější položka n potvrzuje hypotézu - čím vyšší odměna, tím menší tendence redukovat disonanci změnou názoru (t=2.22, p<0.03) Výsledky n ochota účastnit se dalších experimentů n méně se vztahuje k disonanci, i jiné faktory n podobný směr rozdílů, menší absolutní rozdíly mezi $1 a $20 (t=-1.46, p<0.15) Výsledky n vědecká hodnota experimentu n jiný způsob, jak redukovat disonanci -- zvýšit si pro sebe hodnotu odměny, zdůvodnit své chování n rozdíly mezi skupinami nebyly průkazné Výsledky n kolik se v experimentu naučili? n zařazena protože neměla nic společného s experimentálně navozenou disonancí -- cílem bylo ukázat, že nešlo o obecný efekt, ale o specifický vzhledem k dizonanci n zanedbatelné, neprůkazné rozdíly mezi skupinami Shrnutí autorů n výsledky přesvědčivě podporují teorii kognitivní disonance Hodnocení studie n výsledky jsou zajímavé i tím, že "zdravým rozumem" bychom očekávali opak -- větší odměna, větší změna postoje n další studie -- klíčovou proměnnou se ukázala být míra pocitu dobrovolnosti, se kterou vykonáváme chování, které je v rozporu s naším postojem n pokud máme pocit, že jsme "neměli jinou možnost", nedochází k disonanci a není důvod ke změně postoje Hodnocení studie n jeden z hlavních kritiků teorie kognitivní disonance -- Daryl Bem n podle Bemovy self-perception theory (1967) vzniká postoj odvozováním z pozorování vlastního chování a situace, ve kterém se objevuje. n pokud situace obsahuje klíče (např. vysoká odměna) naznačující, že se možná chováme bez ohledu na naše vnitřní postoje, poté neodvodíme, že naše chování odráží naše skutečné postoje Hodnocení studie n pokud nejsou přítomny situační tlaky, pak usoudíme, že chování odráží náš vnitřní postoj n tj. ZO ze skupiny $20 si řekly "dělám to pro peníze" (situační atribuce) a ty ze skupiny $1 "bylo to opravdu zábavné" (dispoziční atribuce) Hodnocení studie n Bem testoval svou teorii experimentem, tzv. interpersonální simulací n "pozorovatelé" měli odhadnout konečný postoj účastníků experimentu (např. $1-$20) -- dařilo se jim to velmi dobře n pokud to dokáže pozorovatel odhadnout, pak není třeba rozdíl v postojích vysvětlovat nějakým vnitřním stavem (disonancí), pouze pozorováním vlastního chování (nenacházím situační vysvětlení -- dali mi jen 1 dolar -- proč tedy popisuji úkol jako zábavný? asi se mi to přece jen líbilo) Hodnocení studie n podle některých autorů platí obě teorie, jen v jiných kontextech -- teorie kognitivní disonance více v situacích, kde je chování ve velkém rozporu s původním přesvědčením