Podmíněné emocionální reakce J.B. Watson and R. Rayner (1920). Conditioned emotional reactions. Journal of Experimental Psychology, 3 (1), pp. 1-14. kontext studie n J.B. Watson - zakladatel behaviorismu n behaviorismus - chování (pozorovatelné, měřitelné aspekty lidské aktivity) je jediným správným předmětem pro vědecké zkoumání n Watson odmítl introspekci (užívanou např. Wundtem) n hlavním konceptem se stal podmíněný reflex (podmíněná reakce) n veškeré chování je rozložitelné na množství podmíněných reakcí n tyto jednotky jsou založeny na třech vrozených lidských emocích, vzteku, strachu a lásce - sexu (rage, fear, love - sex) kontext studie n podmíněné reflexy objeveny Pavlovem ve studii trávicího ústrojí psů n neutrální podnět, který je spojován s podnětem, který přirozeně vyvolává určitou reakci (potrava a slinění), je schopen později sám o sobě vyvolat stejnou reakci, tato reakce se pak nazývá podmíněnou obecný popis studie n studie se snaží poskytnout empirické důkazy pro tvrzení, že různé druhy emocionálních reakcí mohou být napodmiňovány n jedná se o laboratorní experiment s jednou zkoumanou osobou, Albertem B. - single participant (subject) design n tento typ studie užit např. Ebbinghausem (1880) při zkoumání paměti (Ebbinghaus byl sám svou zkoumanou osobou) n little Albert byl synem kojné v nemocnici (Harriet Lane Home for Invalid Children) obecný popis studie n výzkum představuje také tzv. deníkovou studii (diary study) n jednalo se o detailní záznamy chování dítěte během přibližně 1,5 měsíce (záznamy však nebyly prováděny každý den) n Albert byl silné, zdravé, emocionálně stabilní dítě, a proto se hodil pro experiment n sledování bylo zaměřeno na Albertovy projevy strachu, respektive jeho reakce na různá zvířata a objekty vlastní studie - úvod n studie založena na teorii Watsona a Morgana (1917) n pokud je tato teorie pravdivá, musí existovat způsob, kterým se v životě člověka zvyšuje počet podnětů, které jsou schopny vyvolat tři základní lidské emoce (popřípadě jejich kombinace) n Watson a Morgan poskytli vysvětlení pomocí podmíněných reakcí n tento závěr se autoři studie pokusili podrobit experimentálnímu ověření vlastní studie - úvod n autoři se domnívali, že by chlapci mohli způsobit relativně malou škodu, právě vzhledem k jeho vlastnostem n chlapec byl přibližně ve věku 9 měsíců konfrontován s různými objekty (bílý potkan, králík, pes, maska s vlasy a bez vlasů, vata ...) n v žádné situaci chlapec neprojevil strach, nejčastější reakcí byla manipulace n tato pozorování byla potvrzena matkou a zaměstnanci nemocnice vlastní studie - úvod n ve věku 8 měsíců a 26 dní byla zjištěna chlapcova reakce na hlasitý zvuk, vytvořený úderem kladiva na ocelovou tyč za chlapcem n Albertův dech se zastavil, chlapec zvedl paže n při druhém úderu se navíc dítěti začaly třást rty n na třetí pokus začal chlapec plakat n poprvé se u chlapce objevila v laboratoři reakce strachu a pláče n další zkouška byla provedena pomocí ztráty opory n upuštění a trhnutí s podložkou však u chlapce nevyvolaly reakce strachu (u jiných dětí ano) vlastní studie - otázky n 1. lze vyvolat strach ze zvířete (bílého potkana) spojením vizuální prezentace zvířete a úderu na tyč? (jednalo by se o podmíněnou emocionální reakci CER) n 2. pokud ano, nastane přenos na jiná zvířata a objekty? n 3. jaký je vliv času na vytvořenou CER? n 4. pokud CER po určitém čase nevyhasne, jaké laboratorní metody lze použít k jejímu odstranění? vlastní studie - otázka 1 n autoři pociťovali značnou zodpovědnost spojenou s vyvoláváním situací strachu n přesto se rozhodli pokračovat n jako důvod uvedli, že dítě "nebezpečné" situace stejně čekají v momentě opuštění bezpečného prostředí nemocnice n před vlastní studií dítě podrobeno emocionálním testům n v žádné situaci nebyly pozorovány reakce strachu vlastní studie, otázka 1 - 11 měsíců, 3 dny n v momentě, kdy se chlapec spontánně dotkl potkana levou rukou, byl proveden úder na tyč za jeho hlavou n chlapec sebou trhl, přepadl dopředu, obličej schoval v matraci, nebrečel n úder v momentě, kdy se Albert dotkl potkana pravou rukou n přepadnutí dopředu, fňukání n přestávka s testy po dobu jednoho týdne vlastní studie, otázka 1 - 11 měsíců, 10 dnů n prezentace potkana bez úderu n chlapec: fixace bez snahy dosáhnout na zvíře, po přiblížení potkana opatrné natahování pravé ruky n poté co se potkan dotkl jeho ruky, okamžitě ji stáhl n opatrné přibližování ukazováku levé ruky k potkanovi, před kontaktem stažení n stimulace z předchozího týdne nebyla bez efektu n testování pomocí kostek: chlapec je okamžitě přijal (žádný transfer) n po zbytek experimentu kostky používány k uklidnění a testování obecného emocionálního stavu vlastní studie, otázka 1 - 11 měsíců, 10 dnů n potkan a úder: Albert spadl na stranu, bez pláče n potkan a úder: spadnutí na stranu, hlava odvrácena od potkana, žádný pláč n potkan a úder: stejná reakce n potkan samostatně: svraštělý obličej, fňukání, ostré odtažení těla n potkan a úder: pád, fňukání n potkan a úder: prudká reakce, pláč, bez pádu n potkan samostatně: pláč, přepadení na stranu, po všech čtyřech snaha odlézt pryč, dítě zachyceno před pádem ze stolu vlastní studie - odpověď 1 n jednalo se o CER n celkově provedeno 7 spojených stimulací (potkan a úder) n dle autorů: při větší intenzitě zvuku by mohl být snížen počet spojených stimulací vlastní studie, otázka 2 (transfer) - 11 měsíců, 15 dnů n kostky: okamžitá hra n žádný obecný transfer na místnost, stůl, kostky ... n potkan samostatně: fňukání, odtažení pravé ruky, odvrácení hlavy a trupu n kostky: hra, smích, broukání n potkan: naklonění od zvířete, přepadnutí, převrácení na všechny čtyři a rychlý "útěk" n kostky: hra, smích n CER přetrvalo po dobu 5 dnů vlastní studie, otázka 2 - 11 měsíců, 15 dnů n králík na matraci: odklonění, fňukání, nakonec pláč n králík dán do kontaktu s chlapcem: Albert zabořil hlavu do matrace, dostal se na čtyři a s pláčem odlezl pryč n pes: méně prudká reakce než u králíka, fixace, odvrácení, při přiblížení psa snaha dostat se na všechny čtyři, bez pláče n ztišení, pokud byl pes mimo zorné pole n po přiblížení psa k ležícímu chlapci: narovnání, pád na opačnou stranu a odvrácení hlavy, nakonec pláč vlastní studie, otázka 2 - 11 měsíců, 15 dnů n kostky: hra n kožich: odtažení, rozrušení, pláč, snaha odlézt n Watsonova hlava (vlasy): Albertův negativismus, hlavy dalších dvou pozorovatelů: hra s vlasy, maska Santa Clause: chlapcův negativismus vlastní studie, otázka 2 - 11 měsíců, 20 dnů -- změna prostředí n před změnou prostředí oživení reakcí na králíka a psa pomocí spojené stimulace n změna prostředí: z malého pokoje Albert umístěn do rozlehlé přednáškové místnosti na stůl do slunečního světla, přítomni čtyři lidé n potkan: napoprvé bez náhlé reakce strachu, ruce drženy nahoře, žádná manipulační reakce n králík: lehká reakce strachu, odvrácení n pes: odvrácení, pláč, fňukání během přítomnosti psa n potkan: mírná negativní reakce n potkan a úder: prudká reakce bez pláče n potkan: negativní reakce (fňukání, odtažení až po přiblížení potkana blíže) vlastní studie, otázka 2 - 11 měsíců, 20 dnů n kostky: hra n králík: fňukání, svalení se dozadu, chlapec musel být zachycen n pes: ruce vysoko nad hlavou, potlačený dech, bez pláče, pak pes třikrát zaštěkal a chlapec spadl, začal naříkat, přestal až po odstranění psa vlastní studie, odpověď 2 n emocionální transfery opravdu nastávají n počet transferů z experimentálně vyvolané CER může být značný vlastní studie, otázka 3 (čas) n díky blízkému odchodu Alberta z nemocnice nemohl být interval delší než 1 měsíc n žádné další testy nebyly prováděny po 31 dnech od předchozího sledování (během tohoto měsíce Albert týdně absolvoval testy dominance ruky, celkového vývoje ...) n 1 rok, 21 dní: méně silné negativní emocionální reakce na masku Santa Clause, kožich, králíka, psa vlastní studie, odpověď 3 n dle autorů přímo podmíněné a přenesené CERs přetrvávají s určitou ztrátou intenzity více než měsíc n dle autorů přetrvávají a ovlivňují osobnost po celý život n Albert byl velice flegmatický, pokud by byl emocionálně nestabilní, domnívají se autoři, že by oba typy CERs pravděpodobně přetrvaly po dobu měsíce v nezměněné formě vlastní studie, otázka 4 (odstranění) n pokud by autoři měli možnost (Albert opustil nemocnici v den, kdy byl uskutečněn předchozí test), pokusili by se o různé metody k odstranění CER: n 1. stálá konfrontace s podnětem, habituace, odstranění reflexu, a vytvoření jiných reakcí (v podstatě "flooding" - zaplavení) n 2. prezentace objektů vyvolávajících negativní reakce a současná stimulace erotogenních zón (nejprve rty, potom bradavky a nakonec sexuální orgány) vlastní studie, otázka 4 (odstranění) n 3. nabízení sladkostí, či jiného jídla při prezentaci objektu (bod 2 a 3 systematická desensitizace) n 4. tvorba "konstruktivních" aktivit pomocí imitace (modelování) vlastní studie, vedlejší pozorování n Albert používal k blokování škodlivých, emocionálních impulsů (strach, vztek) dumlání palce (erotogenní stimulaci) n ačkoli celkově nejsou předložené výsledky v konfliktu s Freudovým pojetím, autoři nesdílí názor, že sexuální pud (v jejich pojetí spíše láska) je jediným základem pro vývoj osobnosti n dle autorů také strach patří k základním faktorům ovlivňujícím osobnost n mnoho fobií v psychopatologii je pravděpodobně podmíněnými emočními reakcemi (ať už přímými či přenesenými) kritika n Watson věřil, že nepodmíněné reakce v dětství (fear, rage, love) jsou základem pro budování komplikovaného vzorce zvyků, které později označujeme jako emoce n Watsonův behaviorismus (a behaviorismus jako takový) je často pokládán za redukcionistický n komplexní lidské emoce jsou rozloženy na jednoduché CERs n Watson nabízí kvantitativní pohled na lidský vývoj n jak dítě roste, jeho chování se stává komplexnějším, nicméně se stále jedná v podstatě o chování stejného druhu kritika n jedná se tedy o série CERs, které jsou přidávány a rekombinovány n stejný základní princip (klasické podmiňování) je přítomen na všech věkových stupních n kvalitativní pohled (např. Freud a Piaget) chápe vývoj jako sérii odlišných etap, na každém stupni jsou pak zahrnuty odlišné typy chování n Walker (1984): extrémní zážitky malého Alberta nutně mají nějaké důsledky, ale není možné předpokládat, že podmiňování je dostatečným vysvětlením pro všechny emoce v dospělosti kritika n proti podmiňování jako obecnému mechanismu vzniku fóbií hovoří také fakt, že některé fóbie lze vyvolat experimentálně snadněji než jiné a některé fobie se přirozeně vyskytují častěji (pavouci ad.) n v roce 1917 obdržel Watson grant ke zkoumání vývoje reflexů a instinktů v dětství n výzkumy malého Alberta započal v roce 1919, výsledky byly publikovány v roce 1920 n Watson a Rayner zdůrazňovali omezení svých závěrů n autoři mohli plánovat zkoumání dalších dětí, ale ve svých výzkumech na John Hopkins University (Baltimore) nemohli pokračovat kritika n v roce 1920 byl Watson rozveden se svou ženou, brzy se oženil s R. Rayner a byl donucen vzdát se svého zaměstnání n v roce 1921 autoři publikovali druhou zprávu o malém Albertovi, ve které je uváděno, že dítě projevovalo strach v reakci na ztrátu opory - toto je však v protikladu ke zprávě z roku 1920, následně Watson označil tuto zprávu (1921) jako původní n třetí zpráva se objevila ve Watsonových přednáškách, které byly nakonec zařazeny do jeho knihy Behaviorism (1924) n každá z těchto zpráv je minimálně jednou referována jako původní kritika n Cornwell a Hobbs se ve své studii zabývali 76 knihami, které se týkají obecné psychologie n minimálně jednu odchylku nalezli v 60% z třiceti různých zpráv referujících o experimentu n podle Cornwella a Hobbse některé zprávy prezentovaly experiment v příznivějším světle, jak z hlediska metodologického tak etického (H.J. Eysenck - detaily o odstraňování CER pomocí čokolády ...) n Cornwell a Hobbs (1976, The Strange Saga of Little Albert) uvádějí, že předložený "klasický" experiment je typickým příkladem toho, jak dochází ke zkreslování informací o určité studii, až tato dosáhne "mýtických" proporcí kritika n článek Cornwella a Hobbse lze charakterizovat jako případovou studii vytváření mýtu n jasně se zde ukazuje důležitost studia původních pramenů n etika: je oprávněné tvrdit, že se Albert dostane do "nebezpečných podmínek" po odchodu z nemocnice a ospravedlnit tak tento experiment? n námitky proti předpokladu, že újma na chlapci je menší, protože je emocionálně stabilní, flegmatický: chlapec musel být v rámci experimentu vystrašen, jinak by výzkum nemohl dát odpovědi na položené otázky další výzkumy n Watson jako supervizor při léčení malého Petera, dvouletého chlapce, který trpěl extrémním strachem z krys, králíků ... n M. Cover-Jones (1924) použila spojení příjemného podnětu s podnětem vyvolávajícím strach n králík v kleci byl dán před obědvajícího chlapce n klec byla postupně přibližována, později otevřena ... n po 40 sezeních chlapec jednou rukou jedl oběd a druhou hladil králíka na klíně n toto je považováno za první zprávu o použití systematické desensitizace (termín - Wolpe, 1958) - metody, která slouží k odstraňování fobií