DANIEL CHARMS JELIZAVETA BAM Z ruštiny přeložil Ondřej Mrázek Translation (c) Ondřej Mrázek c/o DILIA Praha O S O B Y Jelizaveta Bam Petr Nikolajevič Ivan Ivanovič Taťka Žebrák Nevelká, prostá místnost. 1.kousek: Realistický melodram Jelizaveta Bam Teď se každou chvíli můžou otevřít dveře a oni vejdou... Určitě přijdou, chytí mě a zničí. Nic tu po mně nezůstane. Co jsem to jenom udělala! Co jsem to udělala! Kdybych tak věděla... Utéct. Ale kudy? Tyhle dveře vedou na schody, jenomže na schodech potkám je. Oknem. (Dívá se z okna) Hůůů! To je moc vysoko... Vyskočit nemůžu. No ale co mám dělat... Někdo jde. To jsou oni. Zamknu a neotevřu. Ať si bouchají, jak chtějí. (Rány na dveře, pak Hlas za scénou) Hlas za scénou (výhrůžně) Jelizaveto Bam, otevřete! (Pauza) Jelizaveto Bam, otevřete! Hlas zdálky Co tam dělá? Jak to, že neotvírá? Hlas za dveřmi Ale ona otevře. Jelizaveto Bam, otevřete. (Jelizaveta Bam se vrhá na postel a zacpává si uši) (Hlasy za dveřmi:) První hlas Jelizaveto Bam, přikazuji vám, abyste okamžitě otevřela dveře. Druhý hlas (tiše) Řekněte jí, že jestli neotevře, vylomíme dveře. Počkejte, já to zkusím. První hlas (nahlas) Jestli ihned neotevřete, vylomíme dveře. Druhý hlas Možná že tu není. První hlas Je tu, kde by byla. Vyběhla po schodech nahoru. A tady jsou jenom jedny dveře. Kam by se poděla? (Nahlas) Jelizaveto Bam, říkám vám to naposled, otevřete. (Pauza) Vyraž to. (Jelizaveta zvedá hlavu. S nepříjemnými zvuky se pokoušejí 1. a 2. vyrazit dveře. Jelizaveta vybíhá do středu scény a naslouchá) Druhý hlas Nemáte nůž? (Rána. Jelizaveta se celá napřímí a poslouchá) První hlas Ne. Zkuste to ramenem. Druhý hlas Nejde to. Počkat, ještě to zkusím takhle. (Dveře skřípou, praští, ale drží) Jelizaveta Bam Neotevřu vám, dokud mi neřeknete, co se mnou chcete udělat. První hlas Sama dobře víte, co vás čeká. Jelizaveta Bam Ne, nevím. Chcete mě zabít. Oba hlasy současně Zasloužíte přísné potrestání. Nám stejně neutečete. Jelizaveta Bam A mohli byste mi tedy laskavě říct, čím jsem se provinila? První hlas To víte sama nejlíp. Jelizaveta Bam To tedy nevím. (Podupává nohou) První hlas Dovolte laskavě, abychom vám nevěřili. Druhý hlas Jste nebezpečný živel. Jelizaveta Bam Cha-cha-cha-cha. A vy si myslíte, že budete mít čisté svědomí, když mě zabijete? První hlas Uděláme to v souladu s naším svědomím. Jelizaveta Bam V tom případě je mi to líto, ale žádné svědomí nemáte. (Pobíhá z místa na místo) 2: Žánr realisticko-komediální Druhý hlas Jak to, že nemáme svědomí? Petře Nikolajeviči, ona říká, že prý nemáme svědomí. Jelizaveta Bam Vy, Ivane Ivanoviči, nemáte vůbec žádné svědomí, jste zkrátka ničema. Druhý hlas Kdože je ničema? To jako já? Já?... Tak já jsem ničema. První hlas No tak počkejte, Ivane Ivanoviči. Jelizaveto Bam, přikazuji vám... (Jelizaveta Bam si přiloží ruce na nohy a hlavu vytočí ke dveřím) Druhý hlas Ne, počkejte, Petře Nikolajeviči, to jako já jsem ničema, nebo co? První hlas Počkejte, prosím vás, neurážejte se hned. Jelizaveto Bam, přika-... Druhý hlas Ne, počkejte, Petře Nikolajeviči, řekněte mi, to jako já jsem podle vás ničema? První hlas Ale prosím vás, nechte toho. Druhý hlas Takže já jsem podle vás ničema? První hlas Jo, ničema!!! Druhý hlas Ale, tak já jsem podle vás ničema? Tak jste to řekl? (Jelizaveta Bam pobíhá po scéně) První hlas Vypadnněte! Vy trulante jeden! Jak vás mohli pustit k tak zodpovědné práci? Někdo řekne slovo a vy se hned můžete zbláznit? Tak kdo asi potom jste? Normální idiot! Druhý hlas A vy jste šarlatán. První hlas Vypadněte! Jelizaveta Bam Ivan Ivanovič je ničema. Druhý hlas Tohle vám jen tak neprojde! První hlas A já vás teď shodím ze schodů. Druhý hlas To si můžete zkusit. První hlas Shodím, shodím, shodím. (Jelizaveta Bam otevírá dveře. Ivan Ivanovič stojí o berlích, Petr Nikolajevič sedí na židli s obvázanou tváří) Jelizaveta Bam Nemáte na to... Petr Nikolajevič To jako já na to nemám? Ivan Ivanovič Jó, vy, vy. Řekněte, že on. (Ivan Ivanovič ukazuje na Petra Nikolajeviče) Jelizaveta Bam On. Petr Nikolajevič Jelizaveto Bam, jak si vy dovolujete takhle mluvit? Jelizaveta Bam Proč? Petr Nikolajevič Protože jste zbavena práv cokoliv říkat. Spáchala jste hnusný zločin. Nemáte právo být na mě drzá. Jste nebezpečný živel. Jelizaveta Bam Proč? Petr Nikolajevič Co proč? Jelizaveta Bam Proč jsem nebezpečný živel? Petr Nikolajevič Protože jste zbavena práv cokoliv říkat. Jelizaveta Bam To není pravda. Můžete si to ověřit. (Zadní stěna odjíždí a tím se dostávají ke dveřím i Ivan Ivanovič a Petr Nikolajevič) 3: Nehorázně komicky-naivní /žánr/ Petr Nikolajevič Takhle daleko to dojít nenechám! Postavil jsem ke dveřím stráž a při vašem sebemenším podezřelém hnutí Ivan Ivanovič škytne do strany. Jelizaveta Bam Ukažte mi to, prosím, prosím. Petr Nikolajevič No dobrá, tak se dívejte. Otočte se, prosím. Raz, dva, tři. (Zavadí o podstavec) (Petr Nikolajevič jde na rampu, za ním Ivan Ivanovič hlasitě škytá a převrací podstavce) Jelizaveta Bam Ještě jednou, prosím. (Pauza, Ivan Ivanovič škytá ještě jednou) Jak vy to jenom děláte? (Opakují to ještě jednou. Petr Nikolajevič zavadí o podstavec, Ivan Ivanovič opětovně škytá) Petr Nikolajevič Je to velice jednoduché. Ivane Ivanoviči, předveďte jí to. Ivan Ivanovič S radostí. (Stoupá si na všechny čtyři a jednou nohou vykopává do strany) Jelizaveta Bam Ale to je rozkošné. (Křičí) Mámo! Pojď sem. Přijeli k nám kouzelníci. Máma hned přijde... Seznamte se, Petře Nikolajeviči a Ivane Ivanoviči. Předveďte nám něco. Ivan Ivanovič S radostí. Petr Nikolajevič Elá hop! (Ivan Ivanovič se zkouší postavit se na hlavu, ale padá) Jelizaveta Bam Nó! Nó... Ivan Ivanovič (sedí na zemi) Tady si není kam postavit hlavu. Jelizaveta Bam Vy když si postavíte hlavu, tak to dokážete. Nechcete třeba ručníček? (Koketuje) (Přicházejí Mamka a Taťka, sednou si a dívají se) Ivan Ivanovič Na co? Jelizaveta Bam Jenom tak. Chi-chi chi chi. Ivan Ivanovič Máte neobyčejně příjemný zevnějšek. Jelizaveta Bam Opravdu? Proč? Ivan Ivanovič Y-y-y-y-y, protože jste pomněnka. (Hlasitě škytá) Jelizaveta Bam Já jsem pomněnka? Vážně? (Nosem) A vy jste tulipán. Ivan Ivanovič Cože? Jelizaveta Bam Tulipán. Ivan Ivanovič (v rozpacích) Velice mě těší. Jelizaveta Bam (nosem) Dovolíte, já vás utrhnu? Otec (basem) Jelizaveto, nehloupni! Jelizaveta Bam (otci) Hned toho nechám, tatínečku. (K Ivanu Ivanoviči - nosem) Stoupněte si na všechny čtyři. (Jelizaveta Bam si sedá a opírá se rukama o podlahu) Ivan Ivanovič Jestli dovolíte, Jelizaveto Švábovno, půjdu raději domů. Čeká tam na mne žena. Má spoustu dětí, Jelizaveto Švábová. Omlouvám se, že jsem se vám tak zprotivil. Nezapomínejte na mne. Já už jsem zkrátka takový, že mne všichni vyhazují. Za co, prosím vás, ukradl jsem snad něco? Neukradl. Jsem čestný člověk, Jelizaveto Eduardovno. Mám doma ženu. Žena má spoustu dětí. Jsou moc roztomilé. Každé má v zubech krabičku od sirek. Takže mne omluvte. Já už půjdu domů, Jelizaveto Michajlovno, domů půjdu. (Petr Nikolajevič přichází k Mamině a Taťkovi. Mamině se něco nelíbí, jde na rampu. Ivan Ivanovič si obléká kožich a odchází. Jelizaveta Bam přivazuje provázek jedním koncem k noze Maminy, druhým k židli. Všichni mlčí. Mamina odchází, po tom, co dozpívá, na své místo a vláčí za sebou židli) Mamina (zpívá s doprovodem hudby) Hle, vzešlo již jitro, jezero rdí se. Jen racek přelétne nad hladinou. atd. Petr Nikolajevič Tak, a jsme tady. Taťka Sláva Bohu. (Odchází) 4: Realistický žánr mravoličný-komediální Jelizaveta Bam Mamino, copak ty se nepůjdeš projít? Mamina A tobě se chce? Jelizaveta Bam Hrozně moc! Mamina Ne, nepůjdu. Jelizaveta Bam Půjdem, nó ták. Mamina No tak jdem.(Odcházejí) (Scéna je prázdná) 5: Rytmický "radiks" - Autorský rytmus Ivan Ivanovič Kde, kde, kde. Petr Nikolajevič (vbíhá) Jelizaveta Bam, Jelizaveta Bam, Jelizaveta Bam. Tu, tu, tu... Ivan Ivanovič Tam, tam, tam. (Dále rytmizovaně) Petr Nikolajevič Kde jsme se to octli, Ivane Ivanoviči? Ivan Ivanovič Jsme pod zámkem. Jsme v zajetí. Petr Nikolajevič Co je to za nesmysly hloupé. Nechte mne, vy zlý trapiči. Ivan Ivanovič A je to tu, a basta fidli, pět bez pěti. (Dále zpěvavě až do "to se tam hned tryskem řítím!" včetně) Petr Nikolajevič Kde je Jelizaveta Bam? Ivan Ivanovič K čemu je dobrá vám? Petr Nikolajevič Dobrá je mi tak na zabití! Ivan Ivanovič (naivně) Hmm. Jelizaveta Bam, Sedí na lavičce tam. Petr Nikolajevič Tak to se tam hned tryskem řítím! (Oba běží na místě) (Na předscénu vynášejí poleno a zatímco Petr Nikolajevič a Ivan Ivanovič běží, rozřezávají ho.) Hop hop hop nohama západ za horama růžovými oblaky hů hů Lokomotivou taky hů hů sýček 6: Mravoličný "radiks" Jelizaveta Bam Vy mě hledáte? (Vstane a odejde) Petr Nikolajevič Ano, vás. Váňo, tady je. (Je odstraněna kulisa a za ní sedí Jelizaveta Bam) Ivan Ivanovič Kde, kde? Kde! Petr Nikolajevič Tady, pod tím francouzským dvojplošníčkem. (Vchází Žebrák) Ivan Ivanovič Tahej ji ven. Petr Nikolajevič Nejde to. Žebrák Soudružko, přispějte. (Koktá) Pppříště už budu vevevevědět, jak nana to. Vevevšechno jsem si poznačil. Jelizaveta Bam (Žebrákovi) Nic nemám. Žebrák Stačí pár halířů. Jelizaveta Bam Popros tady toho strejdu. (Ukazuje na Petra Nikolajeviče) Petr Nikolajevič (Ivanu Ivanoviči, koktá) Podívej, co děláš, člověče. (Na scénu vjíždí stůl. Jelizaveta Bam si k němu staví židli a sedá si na ni) Ivan Ivanovič Já vykopávám kořeny. Žebrák Přispějte, soudruzi. Petr Nikolajevič (Žebrákovi) Pojď sem. Zalez támhle. Ivan Ivanovič Zapři se rukama o kamínka. Petr Nikolajevič Jen se neboj, tady v tom on se vyzná. (Žebrák zalézá pod kulisu) Jelizaveta Bam Pojďte se taky posadit. Přece se na to nebudete dívat. (Pauza) Ivan Ivanovič Děkuji pěkně. Petr Nikolajevič Tak si sedneme. (Sedá si) (Mlčení,... jedí polévku) Jelizaveta Bam Můj muž nějak nejde a nejde. Kde jenom může být. Petr Nikolajevič On přijde. (Vyskakuje od stolu a běží po scéně) Všeho do času! Ivan Ivanovič Cha cha cha. (Běží k Petru Nikolajeviči) Kde je ten dům? Jelizaveta Bam Tady, hned za tou čárkou. Petr Nikolajevič (plácá Ivana Nikolajeviče) Máš babu. (Na scénu přichází Taťka s perem v ruce) Jelizaveta Bam Ivane Ivanoviči, poběžte sem. Ivan Ivanovič Cha cha cha, já nemám nohy. Petr Nikolajevič Vždyť jsi na všech čtyřech. Taťka O které to bylo napsáno. Jelizaveta Bam Kdo je baba? Ivan Ivanovič Já - chichichi, v kalhotách. Petr Nikolajevič a Jelizaveta Bam Ha ha ha ha ha ha ha... Taťka Koperník byl veliký vědec. Ivan Ivanovič (se svalí na zem) Mám na hlavě vlasy. Petr Nikolajevič a Jelizaveta Bam Ha ha ha ha ha ha ha ha. Ivan Ivanovič Celý ležím na zemi. Petr Nikolajevič a Jelizaveta Bam Ha ha ha ha ha ha ha ha. (Na scénu přichází Mamina) Jelizaveta Bam Oj oj oj, už nemůžu. Taťka Když kupuješ ptáka, podívej se, jestli nemá zuby. Když má zuby, tak to není pták. 7: Slavnostní melodram zdůrazněný "radiksem" Petr Nikolajevič (zvedá ruku) Prosím vás, abyste se pozorně zaposlouchali do mých slov. Chci vám dokázat, že neštěstí přichází vždy tehdy, když je nejméně čekáme. Když jsem byl ještě úplný mladíček, žil jsem v nevelkém domě s vrzajícími dveřmi. Kromě mě tam byli jenom myši a švábi. Švábi se najdou všude. Když přicházela noc, zamykal jsem dveře a zhasínal světlo. Spal jsem a ničeho jsem se nebál. Nic mne nemohlo vyvést z míry - nic. Hlas za scénou Nic. Mamina Nic. Píšťalka za scénou Íí. Ivan Ivanovič Nic. Klavír Íí. Petr Nikolajevič Nic. (Pauza) Nebylo tam nic, co by mne mohlo vyvést z míry. Klidně by mohli přijít zloději a prohledat celý domek. Co by našli? Nic! Píšťalka za scénou Íí. (Pauza) Petr Nikolajevič A kdo jiný by ke mně v noci chodil. Jinak přece nikdo, že? Hlas za scénou Jinak přece nikdo, že? Petr Nikolajevič Že? Ale jednou se právě takhle probouzím... Ivan Ivanovič A vidím: dveře otevřené - a ve dveřích stojí nějaká žena. Dívám se jí upřeně do očí. Ona stojí. Bylo už docela světlo. Už muselo být skoro ráno. V každém případě jsem viděl zřetelně její tvář. A byla to - podívejte kdo! (Ukazuje na Jelizavetu Bam) Tenkrát se podobala. (Herci se staví za sebe a navzájem se zakrývají) Všichni Mně! Ivan Ivanovič Mluvím, abych byl. Jelizaveta Bam Co to říkáte? Ivan Ivanovič Mluvím, abych byl. Pak už bude pozdě, myslím si. Poslouchá mě. Zeptal jsem se jí, čím to dělá? Říká, že s ním šermovala. Bojovali čestně, ale není to její vina, že ho zabila. Přemýšlej, proč jsi zabila Petra Nikolajeviče? (Všichni, kromě Jelizavety Bam a Ivana Ivanoviče odcházejí) Jelizaveta Bam Sláva, nikoho jsem nezabila. Ivan Ivanovič Podřezat člověka. Kolik je v tom zákeřnosti, sláva, udělala jsi to, ale proč? 8: Přemístění výšek Jelizaveta Bam (odchází stranou) Hů ůůůů ůůůů. Ivan Ivanovič Vlčice. Jelizaveta Bam Hů ůůůůů ůůůůůů. Ivan Ivanovič Vóóóóóólčice. Jelizaveta Bam (se chvěje) Hů ůůůůů ůůůůů sůůůšené švestky. Ivan Ivanovič Prrrababička. Jelizaveta Bam Plesání a jásot. Ivan Ivanovič Zahubena navěky. Jelizaveta Bam Vraný koník, na koníku voják. Ivan Ivanovič (zapaluje sirku) Holubičko, Jelizetko! (Třesou se mu ruce) Jelizaveta Bam Má ramena jsou jako ranní zora. (Vylézá na židli) Ivan Ivanovič (si sedá na bobek) Mé nohy jsou jako okurky. Jelizaveta Bam (vylézá výše) Sláva, nic jsem neřekla! Ivan Ivanovič (si lehá na podlahu) Ne, ne, nic nic. Jelizaveta Bam (zvedá ruku) Ku ni ha ni li va ni baůůů. Ivan Ivanovič Vařila myšička kašičku na zeleném rendlíčku na polštář hopsala a na pec skákala hop hop skok skok Jelizaveta Bam (křičí) Dvoje vrátka, košulenka, provázek. Ivan Ivanovič (se trochu nadzdvihává) Přiběhnou dva tesaři a ptají se, co se děje. Jelizaveta Bam Karbanátky! Varvara Semjonovna! Ivan Ivanovič Tanečnice na pró óó vááá a. Jelizaveta Bam Celá zářím. Ivan Ivanovič (běží do hloubky scény) Kubatura této místnosti je nám neznámá. (Dekorace se mění z pokoje na krajinu. Kulisy nám podají Maminu a Taťku) Jelizaveta Bam (běží na opačný konec scény) Všude dobře - doma nejlíp! 9: Kousek krajkářský Ivan Ivanovič (vyskočí na židli) Idyla pensylvánského pastýře a pastýýý -. Jelizaveta Bam (vyskočí na židli) Ivane Iva aaa ááá. Taťka (ukazuje krabičku) Tumáš. Podí ííí ííí Mamina lů ůůů ůůů Jelizaveta Bam Našla jsem podubááááááá Ivan Ivanovič Pojďte k jezeru. Taťka Aůůůůůůůůů ůůů ůůů Jelizaveta Bam Aůůů ůůů ůůůů Ivan Ivanovič Včera jsem potkal Honzíka. Mamina Ale jděeetééé Ivan Ivanovič Jo, jo, potkal. Koukám, Honza jde a nese jablíčka. Tak co, povídám, tos koupil? Jo, povídá, koupil. A šel dál... Taťka Řekněte mi, prosíí íí íí Ivan Ivanovič No, ptám se ho, heleď se, koupil jsi ty jablíčka nebos je ukrad? Prej že koupil. A šel si klidně dál. Mamina Kam asi jenom šel. Ivan Ivanovič Nevím. Povídal jenom: já jsem ty jablíčka neukrad, ale koupil. A šel si klidně dál. 10: Monolog stranou, o dvou plánech Taťka Po tomto ne právě nejvlídnějším přivítání jej sestra přivedla na otevřené prostranství, kde stáli pohromadě zlaté stoly a křesla. Nějaké mladé krasotinky, bylo jich dohromady asi patnáct kusů - seděly na tom, co Bůh dal, a tlachaly. Všechny tyto děvy potřebovaly nutně horké žehličky a všechny byly posedlé prapodivnou manýrou koulet očima, přičemž ani na chvíli nepřestávaly ve svém tlachání. (Přichází pokojská a přináší ubrus a košíček s jídlem) 11: Proslov Ivan Ivanovič Přátelé, sešli jsme se tu všichni. Hurá! Jelizaveta Bam Hurá! Mamina a Taťka Hurá! Ivan Ivanovič Soudruzi. Mám dům. Doma sedí žena. Má hodně dětí. Počítal jsem je - dělá to deset kousků. Mamina (přešlapuje na místě) Mařenka, Jiřinka, Toník, Xenie, Nina, Martin, a ještě čtyři další. Taťka To jsou všechno chlapci? 12: Kousek "činarský" Jelizaveta Bam (běží okolo scény) Odtrhla jsem se od všeho. Odtrhla jsem se a rozeběhla jsem se. Odtrhla jsem se - no a běžím! Mamina (běží za Jelizavetou Bam) Jíš chleba? Jelizaveta Bam Jíš polévku? Taťka Jíš maso? Mamina Jíš mouku? Ivan Ivanovič Jíš pórek? (Běží) Jelizaveta Bam Jíš skopové? Taťka Jíš karbanátky? Mamina Ach jo, už mě bolí nohy. Ivan Ivanovič Ach jo, už mě bolí ruce. Jelizaveta Bam Ach jo, už mě bolí nůžky. Taťka Ach jo, už mě bolí pružiny. (Za scénou zpívá mužský sbor motiv předehry) Mamina Dveře na balkón jsou otevřené. Ivan Ivanovič Chtěl bych si skočit do třetího patra. Jelizaveta Bam Odtrhla jsem se a rozběhla jsem se (Vstup hudby) Odtrhla jsem se a rozběhla jsem se Taťka Moje pravá ruka a nos - to jsou věcičky! Takové jako levá ruka a nos. (Všichni jeden za druhým utíkají ze scény) Sbor (s hudbou na motiv předehry) Na shledanou, na shledanou íí -í íí -í Nahoře šeptá borovice okolo je, prý, černá tma na borovici je prý postel v posteli manžel leží tam na shledanou, na shledanou í - í í - í Tak něják jsme jednou přiběhli í - í do domu bez konce a oknem nahoře hledí skrz brýle mladičký stařík na shledanou, na shledanou íí - í íí - í Vrata se otevřela objevili se í - í (Světlo tlumené) (Předehra) 13: "RADIKS" (Osvětlen pouze Petr Nikolajevič) Ivan Ivanovič Ty sám jsi rozlámán židli jsi rozlámal Housle na-na-ni-na na-na-ni-na Ivan Ivanovič Napřim se jak Berlín, obleč si perelínu Housle na-na-ni-na na-na-ni-na Ivan Ivanovič Osm minut uběhne jako nic Housle na-na-ni-na na-na-ni Ivan Ivanovič Jsme vyrovnáni buďte jen stěží četu či rotu samopal pal Buben i - i i - i i - i - i - i Ivan Ivanovič Chumáče letěly celičkou neděli Siréna a buben via - a bum, bum, via - a bum Ivan Ivanovič Ten tolik důležitý šelest ze všech první unikl sekuraja nevěstě. Siréna via via via via Ivan Ivanovič Pomoc, ach lidičky pomozte nade mnou voják a voděnka (Plné světlo) Housle na na ni na na na ni na (Kulisa nám přistrčí Ivana Ivanoviče) 14: Klasický patos (Deklamace) Ivan Ivanovič Povězte, Nikolajeviči Petře, vy jste tam byl, na hoře té? Petr Nikolajevič Já právě pílím odtud je tam krásně kvítka tam rostou, šumí háj chaloupka je tam - ze dřeva domek v chaloupce svítí světélko K světélku lišaj zabloudí na okna klepou noční můry a pod střechou se zatřepetá ten starý dareba netopýr Pes čeří vzduch svým řetězem do prázdna štěká před sebou v odpověď vážky neviděné bzučí svá všemožná zaklínání V domku tom, který ze dřeva je a jmenuje se chaloupka tam světýlko svítí a mihotá se kdo v chaloupce přebývá? Nikdo tam nebydlí a dveře neotvírá a jenom myši tam dlaněmi mouku prosívají A jenom lampa tam skomírá a celý den tam na peci jak poustevník sám sedí šváb Ivan Ivanovič A kdo tu lampu rozsvěcí? Petr Nikolajevič Nikdo, to hoří samo jen. Ivan Ivanovič To divné jest, to nestává se Petr Nikolajevič To prázdná, hloupá slova jsou. Je přece nekonečný pohyb lehounkých částic věčný van. Jsou dráhy planet, rotace zemská (gesto rukou) ztřeštěné střídání dne i noci přírody hluché souvislosti zvířecích očí síla, hněv, zákony světla a souzvuky. Ivan Ivanovič (zapaluje sirku) Teď už to chápu, chápu, chápu. Děkuji vám a přisedám si, zajímám se, jak už tolikrát řekněte, kolik hodin je? Petr Nikolajevič Čtyři jsou. Ach, čas na oběd tak pojďte jen pojďte říkám vám však vězte, že již zítra v noci zhyne Jelizaveta Bam. Taťka Jelizaveta, Líza Bam má jediná dcera ta, kterou vy se chystáte hned zítra zvečera zavraždit, pak do větvoví přivázat provazem aby tu zprávu slyšela všechna zvěř, celá zem nebe i země, voda, vzduch ty širé prostory. Nechte žít Lizavetu Bam zákonům navzdory! Petr Nikolajevič No tak - začneme. Prosím vás, dobře si všímejte jak míhají se šavle kam míří zhoubným ostřím svým když směr svůj mění náhle. Taťka (útočí) A teď, kdo můžeš, zachraň se, tnu mečem doprava v úžasu sad již rozkvétá již šumí doubrava Petr Nikolajevič Radš míň se dívej okolo pozorně sleduj raději kovových center pohyb věčný koncentraci sil smrtících (Taťka zdvíhá svůj rapír a mává s ním do taktu své deklamace) Taťka Zdar železu, zdar slitinám! Zpevňují mostů konstrukce a pak, jak elektrizované snad soka hned k smrti drásají. Zdar železu a sláva boji krev pirátovi rozohní z jinocha muže ukuje a soka k smrti rozdrásá! Zdar peří! Sláva peří! které se vznáší v povětří a zrádcův zrak hned zaslepí a soka k smrti rozdrásá! Zdar peří a kameni buď chvála pod borovicí důstojnou. To přes něj teče voděnka mrtvému soku vstříc. Petr Nikolajevič (padá) Já padám k zemi poražen, ach sbohem, Lízo Bam, zajdi si do mé chaloupky a tam se ulož, tam, a budou běhat po tvém těle i na rukou tě šimrat myši - a potom, potom snad i sám poustevník šváb. Poslouchej - teď už zvony zvoní Jen si zkus mi to zakázat já rozdupu tě jako hada pak důtkami tě zmrskám hned a klouby tvoje zpřerážím, pořežu, zbičuji a pak rozfoukám prach tvůj potupně On všechno ví a všechno zná on je můj velitel a pán a pouhým křídel mávnutím způsobí moře vzedmutí jedinou ranou sekerou rozrube les a horu též jen dechem mocným, strašným svým a zmizí hned zas jako dým Taťka Tak pojď se bít, ty čaroději ty slovem, rukou já a než se sejde se dnem den zemřeme oba dva zemřeš i ty, zemru i já a ticho bude tam - jenom když šťastně bude žít dcera má - Líza Bam! 15: Baladický patos, soboj dvou bohatýrů Ivan Ivanovič Souboj dvou bohatýrů. Text - Emmanuel Krajsdajtějrik Hudba - Veliopág, nizozemský pastýř Choreografie - neznámý poutník Začátek oznámí zvon. (Na scénu přinášejí dva stolky) Hlasy z různých konců sálu Souboj dvou bohatýrů. Text - Emanuel Krajsdajtějrik Hudba - Veliopag, nizozemský pastýř Choreografie - neznámý poutník Začátek oznámí zvon. e.t.c. (Souboj dvou bohatýrů) Zvon Bum bum bum bum bum Petr Nikolajevič Kurabýr, doramůr dyňdiri, sasakatyr pakaradagu da ki čiri kiri kiri Zandudila chabakula che - e - el Changu ana kudy Para vy na lyjtěna che - e - el čapu, ačapali čapatali mar mabalečina che - e - el (Zdvihá ruku) Taťka Ať doletí až ke slunci papoušek přepestrý ať pohasne ten zlatý den ať zmlknou orchestry ať lesem prodere se kopyt dusot i klení ať se hřmotem pak řítí se truhlice věčnosti k zemi A rytíř sedí za stolem z něj odhodlání čiší pozvedne číši svoji, pak zvolá on nad svou číší "K svým retům rozechvělým já číši pozvedám na bělostnou, mladou světici Jelizavetu Bam!" Snad ručky její bílé viděl jsem naposled Žij, Lízo Bam, ach žij žij ještě tisíc let! Na střeše bim a bam Promiň a odpusť, můžeš-li, Jelizaveto Bam. (Zvoní zvon) Ivan Ivanovič Souboj dvou bohatýrů ukončen. (Petra Nikolajeviče vynášejí) 16: ORLOJ Jelizaveta Bam (vchází) Ach, tatínku, ty jsi tady? To mám radost. Teď jsem se vrátila z nákupu. Koupila jsem bonbóny. Chtěla bych, aby byl k čaji i dort. Taťka (si rozepíná límeček) Uch, to jsem si dal. Jelizaveta Bam Co jsi dělal? Taťka Ále, dříví jsem štípal a hrozně jsem se unavil. Jelizaveta Bam Ivane Ivanoviči, skočte do půlpivnice a přineste nám litr piva a hrách. Ivan Ivanovič Hmm, krách, půllitr piva dojít až do pivnice a odtamtud zas sem. Jelizaveta Bam Ne půllitr, ale litr piva a ne do pivnice, ale do hrachu. Ivan Ivanovič Teď hned si schovám kožich v půlpivnici a na hlavu si nasadím půl hrachu. Jelizaveta Bam Ach ne, to není třeba, teď ale rychle jen. Můj taťka štípal dříví, je hrozně unaven. Taťka Co je to za ženské! Nechápu vůbec nic. Když mluví, zdá se mi, že prázdnou slámu mlátí. 17: Filozofický patos Mamina (vchází) Soudruzi, tahleta ničemná ženská vodkrouhla mýho synka. Hlasy Která, která, kdo? (Zpoza kulis se vysouvají dvě hlavy) Mamina Tahleta, s takovýma pyskama. Jelizaveta Bam Mámo, maminko, co to říkáš? (Ivan Ivanovič zapaluje sirku) Mamina Tak vidíš, jakej život přišel nazmar. A jenom kvůli tobě. Jelizaveta Bam Ale prosím tě, řekni mi, o kom to mluvíš. Mamina (s kamennou tváří) Íích íích íích Jelizaveta Bam Panebože! Ona se z toho zbláznila! (Tatínek si vyndá šáteček a tancuje na jednom místě) Mamina Jsem šmatlavá trpajzlice. (Dekorace se začínají vracet z "přírodní" verze na "pokojovou". Kulisy pohlcují Maminu a Taťku) Jelizaveta Bam Teď přijdou ONI. Co jsem to vyvedla? Mamina 3krát27je81 (Scéna stejná jako na začátku) 18: Suše realistický Jelizaveta Bam Určitě přijdou, chytí mě a zničí. Nic tu po mně nezůstane. Musím utéct, ale kudy? Tyhle dveře vedou na schody, jenomže na schodech potkám je. Oknem? (Dívá se z okna) Hůůů! To je moc vysoko... Vyskočit nemůžu. No ale co mám dělat... Někdo jde. To jsou ONI. Zamknu a neotevřu. Ať si bouchají, jak chtějí. (Rány na dveře) Hlasy Jelizaveto Bam, jménem zákona, otevřete! (Mlčení) První hlas Přikazuji vám, abyste otevřela! (Mlčení) Druhý hlas (potichu) Jdem na to! Musíme to vyrazit. První hlas Jelizaveto Bam, otevřete, nebo vyrazíme dveře. Jelizaveta Bam Co se mnou chcete udělat? První hlas Zasloužíte přísné potrestání. Jelizaveta Bam Ale za co? Proč mi pořád nechcete říct, co jsem vlastně udělala? První hlas Jste obviněna z vraždy Petra Nikolajeviče... Petr Nikolajevič A to si zodpovíte. Jelizaveta Bam Vždyť ale já jsem nikoho nezabila. První hlas O tom rozhodne soud. Jelizaveta Bam Jsem ve vaší moci. Petr Nikolajevič Jménem zákona vás zatýkám! Ivan Ivanovič (zapaluje sirku) Půjdete s námi. (Jelizaveta Bam otevírá dveře, vchází Petr Nikolajevič a Ivan Ivanovič, převlečeni za požárníky) 19: Závěr opery, pohyb kulis, předmětů, lidí Jelizaveta Bam (křičí) Třeba si mě svažte! Vláčejte mě za vlasy! Mučte si mě jak chcete, ale já jsem nikoho nezabila. Já bych přece nebyla schopna někoho zabít. Petr Nikolajevič Jen klid, Jelizaveto Bam, jen klid. Ivan Ivanovič Zahleďte se do dálky před sebou. (Hlasitě škytá) Jelizaveta Bam A v domku, který je na kopci, už plápolá světýlko. Myši ševelí vousky, ševelí a ševelí. A na peci, v rubášce s rezavým límcem a se sekyrou v ruce, sedí šváb švábovič. Petr Nikolajevič Jelizaveto Bam. Natáhněte ruce a zmírněte poněkud svůj vyzývavý pohled. Půjdete hned za mnou. Uchovejte si rovnováhu svých kloubů a vítězoslávu šlach svých. (Temně) Za mnou! (Pomalu odcházejí) O P O N A EDIČNÍ POZNÁMKA Text hry vychází jednak z rukopisu, který byl poslán v roce 1928 spolu s několika dalšími díly Charmse a Veděnského do redakce časopisu Nový LEF (tato verze byla jako první přeložena do angličtiny, němčiny a polštiny), jednak z úplnější verze objevené později N.I.Chardžijevem. Jeho vydáním se snažíme připomenout existenci sovětské absurdní literatury ve dvacátých letech, která byla u nás po dlouhá léta utajovaná, neboť nezapadala do ideálních představ o socialistickém realismu jako jediné možnosti tvorby "sovětského člověka".