Problematika vykrádání hrobů



   - průvodním znakem všech druhotných zásahů je změna uložení pohřbených jedinců a v mnoha
   případech i neúplný antropologický materiál.

   

   Dělení na 3 skupiny :  1. rituálně otevřené hroby

   Nachází se v nich zpřeházené kosti - určité části skeletu byly vyzvednuty a poté opět pietně
   uloženy, milodary ale zůstaly na svém místě.

   2. hroby otevřené za účelem pohřbení dalšího jedince

   Při následném pohřbu byl dříve pohřbený skelet shrnut do okrajového prostoru. Někdy se
   vyskytují i hroby s větším množstvím osob. Existují i případy, kde jsou jednotlivé kostry nad
   sebou.

   3. hroby devastované, příp. vyloupené

   Cílem bylo získání kovových předmětů, keramické, kostěné a kamenné milodary obvykle v hrobech
   zůstaly.

   Vykrádání je velmi časté v moravsko-rakouské větvi únětické kultury. Jen málo pohřebišť
   zůstalo neporušených, většina byla nejméně z poloviny vykradena.

   Do hrobů se lupiči dostávali pomocí menší šachty o průměru 80-140 cm, která se směrem ke dnu
   přibližně kónicky zužuje.V některých případech bývá spodní část šachty nevelká, přesto je ale
   kostra zcela rozházená, což mohl dovolit jen dutý prostor v okolí vlastního pohřbu (dřevěná
   rakev s víkem). Jeho proražením se získala možnost volného pohybu. Lupiči si pak hákem nebo
   obdobným nástrojem přitáhli zbytky kostry a vybrali vhodné nálezy.

   Některé hroby byly vyloupeny krátce po pohřbení (kostra nebo její část byla sice přemístěna,
   ale některé kosti držely dosud při sobě spojené kloubním vazivem). Jen o málo delší pauzu
   signalizují hroby, v nichž je kostra úplně rozházená, ale rakev zůstala neporušená. Ještě
   větší rozdíl je v případech, kdy došlo k otevření hrobu až po ztrouchnivění rakve.

   Skutečnost, že většina hrobů je poničena pouze v hrudní a lebeční partii skeletu dokazuje, že
   zloději velmi dobře znali pohřební ritus a měli možnost identifikovat přesnou polohu hrobů,
   zřejmě podle povrchového označení. Pravděpodobnost existence nadzemních náhrobků vyplývá i ze
   vzájemného respektování jednotlivých hrobů na únětických pohřebištích.

   

   

   Literatura:

   LORENCOVÁ, A. - BENEŠ, J. - PODBORSKÝ, V. 1986: Těšetice-Kyjovice III. Únětické pohřebiště v
   Těšeticích--Vinohradech, Brno.

   PODBORSKÝ, V. 1988: K problémům pohřebního ritu a druhotného otevírání hrobů lidu únětické
   kultury. In: Antropofagie a pohřební ritus doby bronzové, Brno, 71-90.

   STUCHLÍK, S. 1988: Sekundární zásahy v hrobech únětické kultury na Moravě. In: Antropofagie a
   pohřební ritus doby bronzové, Materiály z pracovního setkání Brno, pavilon Anthropos 24.-25.
   10. 1988, Brno, 61-70.

   STUCHLÍK, S. - STUCHLÍKOVÁ, J. 1996: Pravěká pohřebiště v Moravské Nové Vsi - Hruškách, SAÚ
   AVČR v Brně 16/1, Brno.