Velmožské hroby v bodě halštatské na Moravě Ve svém referátu jsem pojednávala o bohatých hrobech na Moravě v kultuře horákovské. Zabývala jsem se celkovým rozdělením horákovských pohřbů, stavbou velkých hrobů, konstrukcí, způsobem pohřbů, výbavou a datací hrobů. Zmínila jsem se i o nálezu dromu na Moravě a o sociálně – ekonomické výpovědi těchto bohatých pohřbů. Dosud známé a dokumentované hroby horákovského lidu (dle prof. Podborského) lze rozlišit na 3 kategorie pohřbů a také na 3 základní společenské vrstvy.Velké hroby I. Kategorie, hroby s mužskými skelety a prestižní výbavou a často s doprovodnými kostrovými či žárovými pohřby, lze připsat vrstvě „vojensko-správní aristokracie“ (kmenovým velmožům, ale patrně i jejich družiníkům); přiřadit k nim bude nutno také bohaté ženské hroby typu Brna-Příkopu či Vojkovic (H 111) s přídavnými žárovými pohřby. V různě bohatých hrobech II. kategorie se zřejmě skrývá vnitřně dále diferencovaná střední vrstva řemeslníků, obchodníků, duchovní elity apod., zatímco chudší hroby III. kategorie, především žárové, mohou reprezentovat nižší občanskou vrstvu zemědělského či zemědělsko-pasteveckého lidu. Výbava mužských a ženských bohatých hrobů. Základním atributem bohatých mužských hrobů je prestižní výbava: zpravidla železný meč a kopí, dále soubory koňského uzdění a koňských ozdob; ozdoby a šperk tu nehrají dominantní roli; ty jsou typické pro ženské pohřby. V ženských hrobech se vyskytují kromě šperků dále i přesleny a ozdoby z mořských mušlí. Nové výzkumy přinesly navíc ještě jeden významný atribut honosných ženských pohřbů: široký pás sestavený z tisíců drobných bronzových kroužků, sepnutý na břiše bronzovým nebo železným kruhem.V prostředí jihomoravské horákovské kultury se vyskytují především v rozpětí HC2-HD1. Oběma pohlavím je pak společný výskyt většího počtu (20-30 kusů, extrémně – žárový hrob č.5 ve Vojkovicích - až 37 kusů) hliněných a případně i několika bronzových nádob, šatových spínadel (spon, jehlic), někdy i železného nože a kamenného závěsného brousku, navíc pravděpodobně s původní kýtou masa, částí dobytčete nebo s celým zvířetem. U skeletů obou pohlaví se najdou dále také jantarové ozdoby, kostěné předměty a další drobné doplňky. Zvláštní pozornost si zaslouží přítomnost „kultovních“ předmětů v hrobech - kolínkovité „picí rohy“, trojité nádobky, štěrchátka, parohový „picí roh“ apod., které mohou signalizovat funkci mrtvého v oblasti kultu. Konstrukce velmožských horákovských hrobek není uniformní. Vždy však ji tvořila podzemní, více méně čtvercová, prostorná komora, opatřená buď výdřevou nebo dřevěnou roubenou konstrukcí. Mnohé bohaté hroby, např. trojhrob z Brna-Příkopu, dřevěnou konstrukci hrobové jámy pravděpodobně vůbec neměly. Půdorysy „domů mrtvých“ mohly dosahovat rozměrů až 6 x 6 m, výšky až 2 m. Velké komory měly pravděpodobně také dřevěný strop, ale bezpečně prokázáno to dosud také není. V některých případech byly hrobové konstrukce ještě zpevněny či zavaleny kamením. Výška běžných mohyl bývá obvykle metrová a průměr pláště kolísá mezi 6 až 12 m. Velice zajímavý je případ Morašic, kde se vyskytl dromos (Golec, 2004). Revize nálezových okolností knížecí mohyly prokázala souvislost s funerální architekturou jihovýchodního Přialpí. Jednalo se o značně rozměrný hrob s dřevo-kamennou konstrukcí a nálezové okolnosti naznačují, že zde byla výzkumem zachycena také spodní část vstupního koridoru – dromu (z jihovýchodního směru). Morašický celek včetně jeho kovového inventáře chronologicky odpovídá starším hrobům s dřevo-kamennou architekturou a je datován na konec stupně HC2, tj. do období před rok 600 př. n. l. Co se týče chronologického zařazení bohatých kostrových hrobů, zastává prof. Podborský názor pozvolného nárůstu těchto pohřbů v průběhu stupně HC, které řadil až do HC2 (pro stupeň HC1 našel pouze žárové a v porovnání s knížecími chudé hroby) a vyznívají ve stupni HD2. Použitá literatura: v Golec, M. 2004: Ein Dromos in Mähren, Archeologické rozhledy 56, 532-560. v Golec, M. 2003: Hlásnica u Horákova: Kam s ní?, Archeologické rozhledy 55, 500-516. v Golec, M. 2003: O konci bohatých horákovských hrobů a datování Býčí skály podle keramiky, Archeologické rozhledy 55, 695-717. v Kos, P. 2004: Pohřby žen z doby halštatské v Modřicích u Brna. In: Popelnicová pole a doba halštatská, Archeologické výzkumy v jižních Čechách, Supplementum 1, 271-292. České Budějovice. v Koutecký, D. 1968: Velké hroby, jejich konstrukce, pohřební ritus a sociální struktura obyvatelstva, Památky archeologické 59/2, 400-487. v Podborský, V. 2003: Výpověď bohatých hrobů horákovské kultury. In: Sborník Drahomíru Kouteckému, Most, 167-176. v Podborský, V. 1980: Dvě nová halštatská pohřebiště na jižní Moravě, SPFFBU E 25, 75-124. v Šolle, M. 1955: Jižní Morava v době halštatské, Památky archeologické XLVI, 101-129.