BA114 Proseminář čtení a psaní (Jaro 2007)

   

                                        CITACE A ODKAZOVÁNÍ

   

   S oficiální normou citování nejrůznějších pramenů se můžete seznámit na fakultním intranetu:
   se svým „ISovským“ heslem přihlaste se na adrese https://inet.muni.cz; potom → Interní
   informační zdroje → Externí normy.

            Nejdůležitější zásadou vědeckého textu je, že důsledně a jednoznačně odkazuje na
   použité zdroje informace. Slouží k tomu celá řada prostředků: odkazy v textu; citáty; různé
   druhy poznámek (pozn. pod čarou, koncové poznámky apod.); seznam literatury. Není definitivně
   stanoveno, jak tyto textové prvky mají vypadat: druh a velikost písma, posloupnost údajů,
   způsob interpunkce, to vše si může student stanovit sám. Důležité je, aby zvolený způsob
   důsledně aplikoval v celé práci. Způsob citace a odkazování v rámci Prosemináře čtení a psaní
   vychází ze zásad, popsaných v časopise „Slovo a slovesnost“, a řídí se následujícími pravidly:

   

   (1) Citát v textu vyznačujeme uvozovkami, např.:

   

   Nejtypičtějším příznakem úředního stylu jsou šablonovité výrazy a konstrukce. Například
   královské příkazy začínaly tradičním pluralis maiestatis: „Mes, Wladislaus Ketvirtasis, iš
   Dievo malonės Karalius…“ (My, Vladislav Čtvrtý, z Boží vůle král…)

   

   (2) Větší citát v textu (obvykle delší než 2 věty či opticky delší než 3 řádky)  vyznačujeme
   graficky: jiným písmem, širším okrajem apod.; uvozovky nepoužíváme:

   

   Epigram Ad Magnvm Dvcatvm Litvaniae je prvním příkladem tohoto žánru litevského autorství. Má
   čtyři verše:

   

   Fausta ducum magnorum altrix, Litvania clara,

   Haec mandata Dei, suscipe menta pia,

   Ne te, cum dederis rationes ante tribunal

   Augustum, magni iudicis ira premat.

   (Mažvydas, 1974, s. 86)

   

   Tato invokace a adhortace je napsána elegickým distichem.

   

   (3) Na literaturu se v textu odkazuje dvojí způsobem (můžete si vybrat):

   

   a) v závorce přímo v textu; uvádí se příjmení autora, rok vydání díla a stránkový údaj, např.:
   (Kopečný, 1980, s. 34)

   

   b) v poznámce pod čarou; uvádí se příjmení a křestní jméno autorů, přesný název díla, rok a
   místo vydání (včetně vydavatelství) a stránkový údaj. Při úpravě poznámek pod čarou
   respektujte následující způsob:

   

   [1] Slabihoudová, Naděžda – Vlčková, Alena – Štoll, Pavel: Slovník pobaltských spisovatelů:
   Estonská, litevská a lotyšská literatura. Praha: Libri, 2003, s. 57.

   [1] Garvin, Paul: Funkční empirismus – noetický podklad soudobého funkcionalismu. Slovo a
   slovesnost, 1993, 54, s. 241-253.

   [1] Hoskovec, Tomáš: Prusové – pruština – Prusko: Stěhování jména, zánik jazyka, zmizení lidí
   i země. In: Janíček,Tomáš – Zima, Petr (eds.), Komunita a komunikace. 1999, Praha: Sofis, s.
   103–130.

   

   (4) Při opakovaném odkazování na stejné dílo resp. stejného autora používejte latinské nebo
   české zkratky:

   

   [ibidem] = ibid. // tamtéž

            Pokud dvakrát za sebou citujete stejný zdroj, zkratku použijete pro druhý odkaz.

   

   [idem] = id. // tentýž

   Pokud dvakrát za sebou citujete stejného autora (ale různé jeho texty), zkratku použijete pro
   druhý odkaz.

   

   [eadem] = ead. // tatáž

   Pokud dvakrát za sebou citujete stejnou autorku (ale různé její texty), zkratku použijete pro
   druhý odkaz.

   

   [opus citatum] = op. cit. // [pořádný český ekvivalent není]

   Pokud dvakrát citujete stejný text stejného autora, ale mezi těmito citacemi jsou další odkazy
   na jiné autory.

   

   (5) Seznam literatury je uveden na konci, nečísluje se a řadí se abecedně podle příjmení
   autora; pokud je uvedeno více položek téhož autora, řadí se chronologicky; v seznamu
   literatury smí být uvedena pouze literatura, která je v článku citována nebo na kterou se
   odkazuje. Při úpravě bibliografického řádku v seznamu literatury respektujte následující
   způsob:

   

   Garvin, Paul (1993): Funkční empirismus – noetický podklad soudobého funkcionalismu. Slovo a
   slovesnost, 54, s. 241-253.

   

   Hoskovec, Tomáš (1999): Prusové – pruština – Prusko: Stěhování jména, zánik jazyka, zmizení
   lidí i země. In: T. Janíček – P. Zima (eds.), Komunita a komunikace. Praha: Sofis, s. 103–130.

   

   Mathésius, Vilem (1982): Jazyk, kultura a slovesnost. Praha: Odeon.

   

   (6) Na našem prosemináři jako internetový zdroj uznáváme elektronické monografie a sborníky
   článků (pouze s přiděleným kódem ISBN) a počítačové časopisy (pouze s přiděleným kódem ISSN).
   Na tyto zdroje odkazujte vždy v poznámce pod čarou. Při její úpravě doporučujeme dodržovat
   stejný formát jako při odkazování na „papírové“ zdroje avšak povinně musíte doplnit poznámku
   online, datum, kdy jste el. text fyzicky viděli na obrazovce a internetovou lokalizaci, např.,

   

   [1] Krčmová, Marie: Fonetika a fonologie: zvuková stavba soudobé češtiny. [online] Brno:
   Masarykova univerzita, 1994, s. 57.  ( Přístupné na stránkách MU
   http://www.phil.muni.cz/jazyk/frame.html; cit. 12.4.2007)

   

   Složitější případy citování el. zdrojů (zvláštní formát či kódování, speciální požadavky pro
   software apod.) budeme řešit od případu k případu; pro první orientaci používejte zmíněnou
   normu MU (intranet).