Psychologie výchovy a
vzdělávání
Autoregulace učení
Terminologie
 učení se vs. řízení vlastního učení
(Kulič, 1992)
 řízení učení:
 vnější (více rozpracováno),
 vnitřní
,,Jsme odpovědní za své vlastní učení, ale je
otázkou, jestli všichni mohou být odpovědni za
řízení svého učení"
(Candy, 1987, Garrison, 1992)
Autoregulace
 autoregulace (sebepojetí, sebehodnocení)
 zdroje
 vnější (rodiče, učitelé, kamarádi)
 vnitřní (vč. tzv. osobnostní autoregulace)
 autoregulace učení ­ aktivita v procesu učení po stránce
činnostní, motivační i metakognitivní; stanovuje si cíle, iniciuje
a řídí své úsilí a používá specifických strategií s ohledem na
kontext učení
(Zimmerman, 1998)
Autoregulace - předpoklady
 potencialita každého žáka
 výuka musí umožnit získat dovednost ,,jak se učit"
 vnější řízení má stimulovat autoregulaci
 v prepubertě rozvoj metakognitivních strategií
 postupným zdokonalování se žák stává nezávislým na vnějším řízení
 může postupně lépe zvládat své emoce při učení
 postupně aktivní přístup k prostředí pro učení
 rozvoj vázán na rozvoj ,,já" (self)
 není ryze individuální proces; utváří se ve spolupráci s druhými (párové,
skupinové, vrstevnické učení...)
 je to aktivní proces; nelze ,,předat návod"
 rozvíjí se více při souladu s vnějším řízením
 celoživotní proces (vývojové změny a jejich integrace)
(Mareš, 1998)
Teorie
 přehled vlivných teorií ­ Čáp, Mareš, s. 508
 (...)
 teorie cyklických fází (Zimmerman, 1998):
Provádění
a volní kontrola
Uvažování
cíle, strategie
Sebereflexe
bilancování
Autoregulace v praxi - uvažování
(Zimmerman, Schunk)
Začátečníci
 cíle chaotické,
nespecifické
 orientace na výkon,
výsledek
 nízké self-efficacy
 nezájem
Pokročilí
 cíle hirarchické, spcifické i
perspektivní
 orientace na proces učení
 dostatečně vysoké self-
efficacy
 vnitřní motivace
Autoregulace v praxi
- provádění a volní kontrola
(Zimmerman, Schunk)
Začátečníci
 mají nejasný plán
 nedůvěřují si, používají
sebesnižování
 kontrolují jen výsledky
Pokročilí
 mají jasný plán
 věří si
 kontrolují průběh i
výsledky
Autoregulace v praxi - sebereflexe
(Zimmerman, Schunk)
Začátečníci
 vyhýbají se sebehodnocení
 příčiny úspěchu a
neúspěchu hledají ve svých
schopnostech (neovl.)
 reagují na sebe negativně
 v měnících se podmínkách
zmatení
Pokročilí
 snaží se o sebehodnocení
 příčiny úspěchu a neúspěchu
hledají v použité strategii
(ovlivnitelné)
 reagují na sebe pozitivně
 dobrá adaptace i měnícím se
prostředí
Výkon a jeho souvislosti
 cíle, které si žák stanovuje
 autoregulace
 výkon (průběh)
 motivace
ovlivněny i kontextem
Vedení k autoregulaci
 není možný pouhý ,,nácvik"; nutný rozvoj ,,já"
 zdroje
 sociální
 osobnostní
 situační
 cílený nácvik:
 vyučování strategiím, praktické provádění a.
strategií, zpětná vazba o účinnosti a. strategie,
monitorování sebe samého, sociální opora,
sebereflexe
Metody
Pod vedení učitele
 verbální instruování
 předvedení vzoru
(nápodoba)
 supervize
 reciproční vyučování
 podpůrné vyučování
 transakční vyučování
S vrstevníky
 vrstevnické učení
 kooperativní učení
 skupinové učení
Využití techniky
 CAL systémy
Pod vedením sebe samého
 sebemonitorovací protokoly
 žákovský deník
 domácí příprava
 samostatná praxe
Možnosti při diagnostice ­
můžeme sledovat:
 Kognitivní učební strategie
 Metakognitivní strategie
 Strategie vedoucí k poznání sebe samého
 Motivační strategie
nejlepší je kombinace kvantitativního a
kvalitativního přístupu
Záznamový arch (Lan, 1998)
Kapitola 1 2 3 4 5(...)
Klíčové prvky učiva
Celkový čas věnovaný učení z textu
Z toho aktivní učební čas
Celkový čas věnovaný řešení úloh
Z toho aktivní učební čas
Celkový čas věnovaný dikusí o učivu
Z toho aktivní učební čas
Celkový čas věnovaný věnovaný učivu ve škole
Z toho aktivní učební čas
Celkový učební čas ve všech předchozích formách činnosti
Z toho aktivní učební čas
Vnímaná výsledná kompetence
(práce s daným prvkem učiva ­ 1 bod min.; 10 max.)
Celkový čas a aktivní učební čas