Psychologie výchovy a
vzdělávání
Osobnost učitele
Úvodem
 Význam učitelské profese při socializaci; vzor; reprezentant
školy jako referenční istituce...
 Učitelská profese klade široké spektrum nároků:
 Vzdělávání (vědomosti, dovednosti, způsoby myšlení a
činnosti podle aprobace)
 Výchova (rozvoj zájmů, postojů, schopností autoregulace,
charakteru na základě respektu k individualitě žáků)
 Caselman ­ typy: logotrop vs. paidotrop
Požadavky na učitele
 Osvojení oboru a soustavné doplňování kvalifikace v něm
 Osvojení ped-psych. poznatků, metod a způsobů myšlení
(poznávání žáků a jejich efektivní ovlivňování)
 Péče o pomůcky, techniku atd.
 Realizování interakce s žáky, rodiči, učiteli, neped.
personálem... zdokonalování sociálních dovedností...
 Organizování vlastní činnosti, činnosti druhých, činností žáků
ve třídě; součinnost s učiteli dané třídy, rodiči, vedoucími
kroužků...
 Přiměřená účast na aktivitách komunity
 Péče o vlastní tělesnou i psychickou kondici atd.
Osobnostní vlastnosti
 P. Witty (40. léta) - "učitel, který mi nejvíce pomohl" (demokratický, pochopení
pro jednotlivce, trpělivost, široké zájmy, vzhled, přívětivost, spravedlivost, smysl
pro humor, charakter a důslednost, pochopení pro běžné problémy žáků,
přizpůsobivost, pozitivní motivování žáků, učitelské mistrovství)
 Mnoho dalších podobných výzkumů => optimální vlastnosti:
 Motivace
 Subjektivní zodpovědnost za úspěšnost žáků
 Nadprůměrný intelekt
 Senzomotorické a estetické předpoklady
 Odolnost k zátěži (mnoho podnětů "manažerská neuróza")
 Clasroom management
 Role prostředníka mezi generacemi i společenstvími atd.
Vedení soc. skupiny
sociální psychologie - opakování
 Zdroje vůdcovské autority (Weber, 1921)
 Racionální autorita
vyplývá z přesvědčení, že vůdce je reprezentantem legitimních
norem a zákonů.
 Tradiční autorita
pramení z víry v důležitost tradice a kontinuity.
 Charismatická autorita
stojí na osobních vlastnostech vůdce.
 Šest druhů moci člena skupiny
 moc odměňovat - donucovací moc - referenční moc - expertní moc -
legitimní moc - informační moc
 Dva druhy vůdců, jeden soustředěný na úkoly, druhý na interpersonální
vztahy (Bales, Slater, 1955) ­ srv. Caselmann
Pedagogická komunikace
 Pedagogická komunikace
 Individuální zvláštnosti ped. komunikace
 (učitel ­ žák ­ skupina žáků ­ školní třída)
 Mareš, Janoušek, Gavora, Helus,...
 Pedagogický takt
 Hodnocení, zpětná vazba (atribuce; Golem efekt, galathea efekt)
 Negativní (nízké) sebehodnocení učitele ­ důsl. (Cummins)
 Reagují negativně na žáky, kteří je nemají rádi
 Vyvolávají v žácích pocit viny za nedostatky
 Podporují konkurenci mezi žáky
 Předpokládají, že žáci budou podvádět
 Tvrdí, že žáci potřebují seznámit s drsnou realitou života
 Usilují o ,,kázeň"; přísně trestají
 > záporný emoční vztah k dítěti
Syndrom vyhoření (chronická zátěž)
 Chronické vyčerpání, únava
 Utlumení aktivity, iniciativy, kreativity
 Depresivní a podrážděná nálada, otrávenost, nuda, pocity
absurdity, rezignace
 Změna v postoji k vykonávané činnosti (od nadšení k odporu)
 Změny v interpersonálním chování ­ obtížná komumunikace,
neochota pomáhat
 Nízké sebehodnocení
 Ztráta ideálů (až cynismus a nihilismus)
 Somatické problémy, nemocnost
 Riziko vzniku závislostí (káva, cigarety, léky)
Učitelovo pojetí výuky
 Subjektivní výklad profesionální role vycházející ze
subjektivní představy ,,co je správně"
 Zjišťováno pomocí dotazníku s nedokončenými větami
 Začínajícímu učiteli bych poradil, aby hlavně...
 Při mých hodinách je nejdůležitější, aby žáci...
 Odpovědi kontaminovány odhadovanou sociální
žádoucností, odbornou terminologií...
 Často nereflektováno (Je nutné reflektovat?)
Učitelovo interpersonální chování
Vychází z Learyho; např. Wubbels, Levy, 1993