Psychologie výchovy a
vzdělávání
Sociální prostředí školní třídy a školy
Myšlenkový experiment
 Představte si restauraci, do které obvykle
chodíte
 Co se o ní vůbec dá říct?
 Co se vám v ní líbí a nelíbí?
 Co z toho je pro vás osobně důležité?
 Co z toho je ­ podle vás ­ důležité pro ostatní,
kteří tam chodí s vámi?
 Zkuste se dohodnout ti, co myslíte stejnou
restauraci na bodech 2-4
 Pořád je to ta stejná a pro vás osobně příjemná
restaurace?
Jak to tedy je?
 Konkrétní člověk v sociálním prostředí
 (mikro ­ mezo ­ makro)
 Jeho vnímání tohoto prostředí
 (Lewin, Bronfenbrenner atd.)
 Jeho interpretace a komunikace sociální reality (...)
 Otázka změny v čase (individuálním i skupinovém)
,,My",,Já"
sdílené významy událostí
výpověď o pocitech, událostech...
Události,
situace... čas
Teoretická východiska
 učení a chování žáků není pouze
individuální záležitostí
 je ovlivňováno mikrosociálním prostředím,
v němž se žáci pohybují
(prostředí konkrétní školy, konkrétního
učitelského sboru, konkrétní školní třídy a
konkrétní skupině vrstevníků s níž se žák či
žákyně kamarádí, na jejíž mínění dá atp.)
 další info: viz http://klima.pedagogika.cz/
Proč se zajímat o sociální prostředí?
 škola jako prostředí (mj.)
 vývojově psychologický pohled
 sociální učení (...)
 prožívání tohoto prostředí žákem (mj.)
 vliv na výkon
 vliv na další vzdělávací dráhu (...)
 metody ­ postoje (autoři mluví o percepcích) k
různým aspektům školního (sociálního) prostředí;
současné přístupy k postojům akcentují zejména
prvek hodnocení
Sociální klima
 Sociální klima ­ nebezpečná metafora, která
se pokouší postihnout individuálně-emotivní i
sociální rozměr institucionálního vzdělávání
(kurikulum i skryté kurikulum)
 Poprvé použito J. Withallem (1949) ve studii
The development of a technique for the
measurement of social-emotional climate in
clasroom (Journal of Experimental Education,
17, s. 347-361)
Klima školy vs. kultura školy
 ,,Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem
výzkumu klimatu organizace a výzkumu
efektivity vzdělávání." (Andersonová, 1982: 368).
 škola jako součást vzdělávacího systému je
především formální organizací;
 vnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné
klíčových proměnných sociálního klimatu;
 akcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a
jeho ovlivnění efektivitou učitelovy práce
 pozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako
jedna z charakteristik ,,efektivních škol"
 Kultura ­ etnografický přístup, idiografický přístup
 např. Pražská skupina školní etnografie
Praktické využití poznatků (rámec)
 úspěšná práce v prostředí konkrétní školy,
předpokládá nejméně tři relativně samostatné činnosti:
 získat dostatečné teoretické znalosti o sociálně-
psychologických jevech, které se ve školství vyskytují
 umět diagnostikovat klima školní třídy, klima školy,
příp. klima učitelského sboru
 umět (na základě zjištěných skutečností) navrhnout a
provést vhodnou intervenci, která by pomohla jak
žákům, tak učitelům.
Terminologické otázky
experti užívají při popisu a rozboru sociálně-
psychologických jevů ve škole různé termíny:
 prostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé
školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v dané
třídě, komunikace v dané třídě).
 připojují i různé přívlastky (edukační, učební, výukový,
sociální, psychosociální, sociálně-psychologický,
sociálně-emocionální atd.)
 v literatuře dnes existují v dané oblasti desítky termínů
(více než 60)
Vývoj do současnosti
 rozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle rozsahu,
měnlivosti, délky trvání, obecnosti. (Mareš, Lašek,
1990/91, Mareš, Křivohlavý, 1995):
 prostředí je nejobecnější termín, netýká se jenom
aspektů sociálně-psychologických.
 termín atmosféra má poměrně úzký rozsah.
Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání.
 Termín sociální klima označuje jevy
dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného
učitele (školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či let.
Teoretické otázky
 Klima ve třídě nelze pochopit izolovaně od
environmentálních, sociálně-psychologických,
sociologických a kulturních souvislostí.
 Příklady různých taxonomií, které se snažily
uspořádat do určitých hierarchických
souvislostí:
Př. 1 - Rozlišuje čtyři hierarchické úrovně
dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982)
1. ekologie
 charakteristika budovy, v níž se výuka
odehrává
2. prostředí (milieu)
 charakteristiky učitelů (délka praxe,
platové zařazení, ap.)
 žáků (věk, pohlaví, sociální status,
ap.)
3. sociální systém (skupinové
charakteristiky)
 vztahy mezi klíčovými účastníky
 sociální komunikace
 podíl na rozhodování
 příležitost k účasti na sociálním dění
ve skupině
4. kultura
 hodnoty a hodnotové systémy, jež
účastníci považují za významné
 učitelova zaangažovanost na rozvoji
žáků
 důraz na kooperaci
 důraz na činnosti související se školou
 očekávání účastníků
 jasnost a konzistentnost cílů
Př. 2 ­ Sedm úrovní
dle Knowles (1985)
1. podmínky klimatu
a) fyzikální prostředí
 architektonické koncipování
učebny a způsob jejího vybavení
b) psychologické prostředí
 vzájemné respektování účastníků
 spolupráce účastníků
 možnost vzájemného spolehnutí
 vzájemná podpora, pomoc
 otevřenost a autentičnost jednání
 potěšení a radost ze společenství
 humánnost, lidskost v jednání
2. zaangažovanost žáků na
společné tvorbě plánů
3. zaangažování žáků na
diagnostice vlastních potřeb
4. zaangažování žáků na definování
cílů učení
5. zaangažování žáků na návrhu
postupů při učení
6. pomoc žákům uskutečňovat
navržený postup učení
7. zaangažovanost žáků na
hodnocení průběhu a výsledků
vlastního učení
Teoretické úrovně uvažování
 Celkem nejméně pět teoretických úrovní:
 První je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše
zprostředkovaně (prostředí školní budovy, učebny,
laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a
učitelé žijí část svého života, vyučují a učí se).
 Druhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů, jednotlivých
žáků atp.).
 Třetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy
ap.).
 Čtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima školy).
 Pátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň
školství dané země, zvláštností její kultury.
Typologie přístupů ke klimatu
 podle stupně školy
 podle typu školy
 podle koncepce výuky
 podle zvláštností žáků
 podle zvláštností učitelů
 podle zvláštností vyučovacích předmětů
 podle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává
 podle zvláštností komunikace, která zprostředkovává sociální
kontakt
Současné přístupy ke zkoumání
klimatu třídy (1. část)
 Sociometrický přístup. Objektem studia je školní třída jako
sociální skupina, nikoli učitel.
 Organizačně-sociologický přístup. Objektem studia je školní
třída jako organizační jednotka a učitel jako řídící pracovník.
 Interakční přístup. Objektem studia je školní třída a učitel.
Zajímáme se o interakce mezi učitelem a žáky v průběhu
vyučovací hodiny.
 Pedagogicko-psychologický přístup. Objektem studia je
školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce ve třídě,
kooperativní učení v malých skupinách.
Současné přístupy ke zkoumání
klimatu třídy (2. část)
 Školně-etnografický přístup. Objektem studia je školní třída,
učitelé a celý přirozený život školy.
 Vývojově psychologický přístup. Objektem studia je žák
jako osobnost a školní třída jako sociální prostředí, v němž se
má osobnost rozvíjet.
 Sociálně-psychologický a environmentalistický přístup.
Objektem studia je školní třída chápaná jako prostředí pro
učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v této třídě působí.
(aktuální podoba klimatu, preferovaná podoba klimatu).
Metody zkoumání klimatu
 Pozorování
 Rozhovory (individuální, focus groups)
 Sociometrie
 Nominační techniky
 Posuzovací škály
 Dotazníky
Dotazníky (třída) ­ příklad (CES)
Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky,
zájem o výuku, klid a pořádek, jasnost pravidel
Dotazník CES - forma A
(Classroom Environment Scale)
 Autoři: E.J. Trickkett (Yale University), R.H. Moos (Stanford University) 1973, B.J. Fraser (Western
Australian Institute of Technology) 1982
 Překlad a úprava: J. Lašek (Pedagogická fakulta VŠP v HradciKrálové), J. Mareš (Lékařská fakulta UK v
Hradci Králové) 1988
Jméno žáka/žákyně: Škola:
Třída: Obec:
Učitel/učitelka: Dnešní datum:
Nevyplňujte, dokud nedostanete pokyn!
1. Žáci z naší třídy vkládají do školní práce poměrně dost úsilí, energie. Ano - Ne
2. Žáci se v naší třídě navzájem dobře znají, vědí o sobě dost věcí. Ano - Ne
3. Tento učitel (tato učitelka) s námi málokdy diskutuje o věcech, v nichž bychom
potřebovali poradit, pomoci.
Ano - Ne I
4. V naší třídě věnují žáci více času debatování o mimoškolních věcech, než debatám o
učivu a učení.
Ano - Ne I
Dotazníky (třída) ­ příklad (ICEQ)
Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání,
Diferenciace
Dotazník ICEQ
(Individualized Classroom Environment Questionnaire)
 Autoři : A. J. Rentoul, B.J. Fraser 1979
 Překlad a modifikace : Jiří Mareš a Jan Mareš 1995
tída: identifikace:
chlapec - dívka
Návod k odpovídání:
Odpovídá se číselně, přidělováním bodů. Nejde tedy o známkování jako ve škole!
možné odpovědi
často občas těžko říci málokdy vůbec ne
5 4 3 2 1
1. Učitel se věnuje všem žákům, mluví se všemi z naší třídy. 1 2 3 4 5
2. Když se při hodině o něčem debatuje, žáci se nebojí říci svůj
vlastní názor. 1 2 3 4 5
3. Je to učitel, kdo rozhoduje o tom, kde bude který žák sedět. 1 2 3 4 5
4. Když žáci naší třídy narazí na určitý problém, raději si přečtou
řešení v učebnici, než aby hledali řešení sami, udělali si nějaký
pokus.
1 2 3 4 5
5. Žáci rozdílné výkonnosti dostávají u nás rozdílně obtížné úkoly. 1 2 3 4 5