2. Metody výzkumu a směry  v sociální psychologii

Sociální psychologie

Mgr. Katarína Millová

jaro 2007



                                Třídění metod v sociální psychologii

n    neexistuje jednotné třídění metod v sociální psychologii

n    J.Janoušek: pozorování, experiment, dotazování, analýza produktů, měření postojů, zjišťování
sociálně významných rysů osobnosti, výzkum a diagnostika skupin a kolektivů

n    G.Lindzey: mezi metody sociální psychologie patří i obsahová analýza a srovnávací analýza
kulturního prostředí (cross-cultural method)



                                    Metody sociální psychologie

n    žádná metoda není specificky sociálněpsychologická

n    psychologické metody, kterými získáváme sociálněpsychologická data a zkoumáme sociální jevy
(např. soc. interakce)

n    nejdůležitější metody sociální psychologie jsou pozorování, rozhovor, experiment, měření
postojů a sociometrie

n    někdy se překrývají se sociologickými hledisky

                                             Pozorování

n    základní metoda v psychologii

n    umožňuje popis jevu, zachycení vývoje a změny jevu (např. pozorování agresivity ve skupině
hrajících si dětí)

Typy pozorování:

zjevné (ZO vědí, že jsou pozorovány) x skryté (ZO nevědí, že jsou pozorovány, etické problémy)

introspekce (sebepozorování) x extrospekce (pozorování jiných)

zúčastněné (pozorovatel je členem skupiny) x nezúčastněné (pozorovatel není členem skupiny)





                                       Rozhovor / Dotazování

Typy dotazování:

n    osobní interview

n    telefonický interview

n    dotazníky (písemná forma)

n    důležitá je motivace respondenta (dotazovaného)

Typy otázek:

přímé x nepřímé (u emočně nabitých informací)

otevřené (neohraničená možnost odpovědí) x uzavřené (omezený počet odpovědí)



                                       Rozhovor / Dotazování

primární (připraveny před rozhovorem) x sekundární (vyvstaly až v průběhu rozhovoru)

Rozhovor:

n    standardizovaný (interview)

n    polostandardizovaný

n    nestandardizovaný (psychologická explorace, vyžaduje velké zkušenosti)

n    v sociální psychologii se využívá zejména standardizovaného rozhovoru (interview)

                                       Rozhovor / Dotazování

Etapy vedení rozhovoru:

n    přípravná etapa: O čem? S kým? Jak?

n    úvodní etapa (motivační)

n    jádro rozhovoru

n    závěr rozhovoru

n    vyhodnocení rozhovoru





                                       Rozhovor / Dotazování

Dotazník:

n    standardizované interview v písemné podobě

n    stejná sada otázek je zadávána velkému počtu lidí

n    v sociální psychologii slouží zejména k měření postojů

n    speciálním případem měření postojů je sémantický diferenciál

                                       Sémantický diferenciál

n    Ch. Osgood (1952)

n    maximálně 24 párů adjektiv, které vytvářejí asociace k objektu postoje

n    sémantický (významový) prostor má 3 hlavní aspekty:

n    hodnotící dimenze (dobrý x zlý)

n    dimenze potence/síly (velký x malý)

n    dimenze aktivity (rychlý x pomalý)

                                       Sémantický diferenciál

Rádi bychom se od vás dozvěděli, co si představíte pod pojmem „typický Němec“ („typický Čech“ atd.).
Na stupnici 1 – 7 označte svoji představu:



blízký                   1   2   3   4   5   6   7     cizí

chladný      1   2   3   4   5   6   7     srdečný

líný             1   2   3   4   5   6   7     pracovitý

ochotný      1   2   3   4   5   6   7     neochotný

                                                                                                    

                                            Sociometrie

n    J.L.Moreno (1934)

n    metoda zaměřena na zjišťování sociálně – emocionálních vztahů mezi členy malých skupin

n    slouží i ke zjišťování oblíbenosti a neoblíbenosti členů skupiny

n    dává obraz sítě vztahů mezi členy skupiny (pozitivní a negativní vztahy)

n    široké využití v sociologii a v aplikovaných oblastech sociální psychologie (sociální
psychologie výchovy, práce, atd.)



                                          Analýza výtvorů

n    v sociální psychologii se používá zřídka

n    slouží zejména jako inspirace k formulaci výzkumných hypotéz

n    dokumenty o událostech, např. hromadném chování lidí v průběhu přírodních katastrof

                                      Psychoanalytický přístup

n    S.Freud (1920): „Psychologie mas a analýza já“

n    určité hromadné jevy a způsoby sociálního chování jsou odvoditelné z raných dětských zkušeností

n    T.Adorno tím vysvětluje genezi autoritární osobnosti

Směry ovlivněny psychoanalýzou:

n    etnopsychoanalýza  (zabývá se menšími etniky)

n    psychoanalyticky orientovaná kult. antropologie (psychoanalytický výklad různých společenských
jevů)

                                      Psychoanalytický přístup

n    E.Fromm, K.Horneyová: neurotické vztahy

n    H.S.Sullivan: interpersonální pojetí osobnosti



                                    Symbolický interakcionismus

n    G.H.Mead (1934): „Mysl, Já a společnost“

Koncepce Já (Self):

n    Já se skládá ze dvou složek:

n    I – kreativní aspekt já

n    Me – společenský, omezující aspekt Já

n    skrze „Me“ dochází k sociální kontrole jedince („I“)

Geneze Já:

n    fáze play (dítě předjímá role významných druhých)

n    fáze game (dítě se řídí tzv. zobecnělým druhým)



                                      Behavioristický přístup

n    teorie učení uplatněny v oblasti sociálních jevů

n    N.E.Miller, J.Dollard: teorie nápodoby jako specifický druh sociálního učení

n    J.B.Rotter: Locus of control (těžiště kontroly vlastního chování)

n    zisk může být chápaný jako závislý na vnějších činitelích (externí lokus kontroly, např.
náhoda) nebo na vlastním jednání (interní lokus kontroly, např. snaha)



                                      Behavioristický přístup

n    A.Bandura: teorie observačního učení

n    učení na základě pozorování či modelu

n    klíčový význam má zástupné učení

n    experiment s dětmi, které se bály psů

n    někdy zařazována již do kognitivistického přístupu

                                  Kognitivistický přístup / obrat

n    začíná již u E.C.Tolmana (paradigma S-R nahrazeno S-O-R)

n    prosazení konstruktu sociální kognice (Fiske, Taylor)

n    teorie sociální percepce, teorie atribuce (F. Heider)